DEMM - italské motocykly

Původní článek ze dne 16. 10. 2013 od Dr. Ing. Miloně Dvořáka pro server www.motorkari.cz

DEMM
Giacomo Daldi e Luigi Matteucci, Milano

Říká Vám to něco? Mně tedy vůbec nic, a přesto v polovině 60. let byla firma uváděna jako čtvrtý největší italský výrobce motocyklů!
text i foto: Miloň Dvořák

Firma byla založena v roce 1927, stále existuje a od padesátých do osmdesátých let minulého století v ní vyrobili téměř milión motocyklů.

Je deštivá neděle, jsem na služební cestě ve Florencii a stýská se mi po nějakém tom starém železe.
Na internetu to dá hezkou chvíli hledání, než nacházím bližší motocyklové muzeum. Pak ještě chvíle přemlouvání přítelkyně a už se klikatíme vzhůru Apeninami, směr Boloňa.
Muzeum je otevřené jen v sobotu a neděli, 16-18h. Čekáme asi do tři čtvrtě na pět a po telefonu se dozvídáme, že provozovatel je kdesi pryč, ale jestli vydržíme, tak jen kvůli nám přijede, ale až v sedm.
O.K. (a dovedete si představit, kolik přemáhání tohle O.K. stojí mou přítelkyni).
Přijíždí až v 19:42 ...

Provází nás osobně Mosé Mazzini, nadšený provozovatel muzea, které je jeho koníčkem. Nechce žádné vstupné a navíc, jako omluvu za zpoždění, dostáváme čepici, samozřejmě s nápisem DEMM, ověnčeným charakteristickým ozubeným kolem. Je to syn dlouholetého továrního konstruktéra a pozdějšího ředitele Giuliana Mazziniho, který spojil svůj život s továrnou už v padesátých letech. Oba Mazziniové v roce 2005 založili za tiché podpory továrny muzeum, které prezentuje kolem padesátky motocyklů výhradně značky DEMM.

Založení firmy a úspěšná strategie
DEMM je dodnes existující společnost, kterou založili v roce 1927 pánové Giacomo Daldi a Luigi Matteucci v Miláně. Sídlo společnosti v Miláně byla ale jen pouhá formalita za účelem prestiže velkoměstské firmy. Samotná továrna byla vystavěna docela jinde, ovšem neméně strategicky. Bylo to asi 200km jihovýchodně, poblíž Boloni, na okraji městečka Porretta Terme. Z dnešního pohledu se nejedná o zas až tak lukrativní umístění, ale ve dvacátých letech vedla přímo tudy hlavní spojnice mezi Milánem, Bolognou, Florencií, Římem a celým zbytkem Itálie. Navíc se nachází uprostřed lesů Apenin, což poskytovalo zásobu dřeva, jako strategické suroviny pro provoz slévárny. V předválečném období se firma zabývala výrobou ozubených soukolí rozličného použití, výrobou obráběcích a tvářecích strojů a později také výrobou měřicích třmenů, mikrometrů, komparátorů a běžných posuvných měřítek, které zůstaly ve výrobním programu dodnes. Protože díky velmi dobré kvalitě výroby a pověsti podnik prosperoval, byla v roce 1939 rozšířena výrobní plocha z původních 2000 na 15000 m2.

První vozidlo byla rikša
Z této doby pochází i první pokus o výrobu motorových vozidel. Byla to zajímavá motocyklová nákladní rikša „Sacmera“ vlastní konstrukce, která uvezla až 1500kg nákladu.
Motor byl prozatím použit jiné provenience – stojatý, podélně uložený jednoválec Morini 607cm3 SV s nuceným chlazením. Převodovka měla tři rychlostní stupně vpřed, jeden vzad a redukci. Zadní pár hydraulicky brzděných diskových kol byl poháněn kardanovým hřídelem s diferenciálem. Je zřejmé, že továrna na ozubená kolečka se v tomto svém výrobku plně realizovala. Přední vidlice s listovým pérem „typ Indian“ vedla diskové kolo, záměnné s koly zadními.

Během války se DEMM pokoušel vyrábět také pásové traktory, ale vzhledem k silné konkurenci a vstupu Itálie do války neuspěl. Po válce projekt pokračoval v podobě výroby vznětových tříválcových motorů o objemu 2100cm3 pro kolové traktory DEMM-Lanova.

Když se po válce továrna vzpamatovala z těžkého amerického bombardování a nadšení podnikatelé znovu vystavěli výrobní prostory, rozhodli se kromě stávajícího sortimentu vyrábět také motocykly. Vzali to ale z opačného konce, než před válkou. V roce 1950 rozjeli velmi úspěšnou a tržně prozíravou výrobu dvoutaktních pomocných motorků pro jízdní kola a motorů do malých motocyklů o obsahu 49cm3, což nakonec v roce 1956 vyústilo ve výrobu vlastních motokol, které se firma věnovala až do osmdesátých let. Charakteristickým znakem byla už od počátku výroby variabilita nabízeného zboží. U nabízených motorů můžeme vidět různé polohy válce, různé způsoby uchycení v rámu i různý počet rychlostních stupňů. To vše při vysoké rychlosti výroby – v roce 1953 vyráběla továrna 250 motorů denně!

První motocykl „ve fabrických montérkách“
Prvním motocyklem DEMM ale nebyl moped. Byla to velmi úhledná a moderní dvoutaktní stopětadvacítka „Turismo“, vyráběná od roku 1953.
Vzhledem k následujícím modelům je lakovaná dost nudnou šedou barvou, což ovšem mělo svůj velmi významný důvod z hlediska obchodní taktiky. Daldi a Mateucci potřebovali přesvědčit zákazníka, že jejich nový motocykl je stejně kvalitní, jako jejich soustruhy a frézy. Proto použili pro tento první typ stopětadvacítky naprosto stejnou barvu, jakou lakovali své obráběcí stroje. Zákazník tím měl při výběru motocyklu v povědomí kvalitu strojů DEMM a nemohl zvolit jiný motocykl.
K získání tohoto motocyklu do muzea se váže kuriózní historka:
Mosému ho nabídl jeden ze zaměstnanců fabriky a když se ho Mosé ptal na cenu, řekl, že za něj nic nechce, jen ať okamžitě pryč, protože už ho nemůže ani vidět. V práci dělá na šedivém soustruhu DEMM a když přijde domů, jaký má, proboha, důvod koukat ještě na stejně šedivý motocykl?!!
V tomto případě barevná taktika pánů Daldiho a Mateucciho působila, zdá se, trochu opačně...
Tento model se v lehkých obměnách (lakování, dvojsedlo, tvar nádrže) vyráběl do roku 1965.

Čtyřtaktní varianty
Již v klasicky italské závodní rudé barvě byla v roce 1956 představená velmi pěkná čtyřtaktní stopětasedmdesátka, vycházející z modelu Turismo 125 ccm. Jak se u nás v té době říkalo: „Motor působí velmi uceleným dojmem!“ - tady i královský hřídel rozvodu OHC, který měl na obou koncích spirálové ozubení typu Gleason, byl veden skrz hliníková žebra válce, takže vůbec nic nevystupovalo z obrysu žeber. Design jen trochu narušovalo, že královský hřídel nešel v ose válce, ale poněkud zvláštně, šikmo.

Tento typ se vyráběl ve třech provedeních, lišících se zejména rámem; Turismo a Turismo Veloce měly rám jednoduchý, otevřený, zatímco model Sport měl rám dvojitý, uzavřený a tomu přizpůsobený i karter motoru. ¨
Od 60.roku do modelové řady přibyla také slabší verze 125 ccm s obdobným rozvodem, semi-synchronizovanou převodovkou a kolébkovým rámem pod názvem Gran Turismo.

Výroba kompletních mopedů vlastní konstrukce (nejen motorů) byla zahájena od roku 1956.

Těžištěm výroby byly mopedy
První typ s legračním názvem „Dick – Dick“ byl opět šedě lakovaný a jeho nádrž zdobil barevný obtisk s běžícím srncem (obr. 7). Svojí konstrukcí se dá velmi dobře přirovnat našemu Stadionu S22, ačkoliv byl uveden na trh v době představení naší S11! Moped byl velmi úspěšný, ale firma rozhodně neusnula na vavřínech. Od roku 1960 rozšířila nabídku mopedů v široké škále modifikací rámu i motoru tak, aby si různě movití zájemci vždy přišli na své, a tak vznikali varianty bez odpružení kol, s jednoduchými trubkovými rámy, nebo naopak sportovně vyhlížející mopedy, podobně jako naše S23.

Motory byly upravovány podle nejrůznějších požadavků – automatické odstředivé spojky, různé počty převodových stupňů, kombinované vodní chlazení, alternativně zvýšené, či snížené objemy.
Na snímku je řez motorem, určeným pro export do Německa, který měl vodní chlazení. Dobře jsou patrné modře vyznačené prostory v plášti válce a v hlavě, kde cirkulovala chladicí kapalina.

V nabídce byla i čtyřtaktní padesátka, jako závodní speciál s přezdívkou „bassotto“ (v překladu nikoliv baset, ale jezevčík), nebo velmi pěkný terénní typ Cross HF se čtyřrychlostní převodovkou, vyráběný od roku 1970.

Od roku 1973 firma zavedla výrobu také zvláštních minimotocyklů „Ping–Pong“ na devítipalcových diskových kolech, jejichž rám tvořila centrální nosná roura, sloužící zároveň jako nádrž. Padesátikubíkový motor měl válec namířený přímo vpřed a odstředivou spojku.

Na téhle fotografii Mosé Mazzini pózuje na minimotocyklu DEMM Ping-Pong pro nás, podobně jako na fotografii za sebou před třiceti lety pro svého otce...

Jako obvykle u firmy DEMM, také model Ping-Pong byl nabízen s různými doplňky. Z nich doslova na první pohled upoutá každého třeba elektrická houkačka namontovaná přímo do skla reflektoru!

Koncem sedmdesátých let ale firma DEMM začala trochu ztrácet dech. Bylo nutně potřeba inovovat motory pro nové typy sportovních padesátek.
Giulio Mazzini sice zkonstruoval moderní čtyřrychlostní padesátku, ale na výrobu zcela nových licích forem nezbývaly finance. Po dlouhých letech suverénní produkce veškerých komponent pro své motocykly muselo vedení továrny v roce 1979 prosit u konkurence. Nové modely Condor a Panther byly (se značnou nechutí) osazeny motory Minarelli, alespoň s víky karterů nesoucími značku DEMM.
Tuto potupu ale hrdí Porreťané neunesli dlouho. Nakonec se nový typ vlastního motoru se stojatým válcem stejně začal v DEMM vyrábět a výrobní program motocyklů se přehoupl do opačného extrému. Generální ředitel Mazzini (otec našeho průvodce) se rozhodl ukončit rokem 1982 výrobu motocyklů a orientovat se jen na výrobu motorů pro konkurenční značky motocyklů.

Dnes už továrna DEMM nevyrábí ani motory. Výrobní program se vrátil ke svým kořenům a obsahuje převody a převodovky pro nejrůznější použití v těžkém i lehkém průmyslu, měřidla a kalibry.
Díky svým zaměstnancům a zapřisáhlým vyznavačům této značky nejen z rodiny Mazzini, kterým není historie této továrny lhostejná, se můžete o těch několik desítek let vrátit a zažít spolu s nimi, co je to opravdová hrdost na to, že jste se podíleli na výrobě úspěšných motocyklů z vašeho kraje.
Jen… nezapomeňte raději před návštěvou zavolat na tel. +39 0534-60248 ať nemusíte přítelkyni za čekání kupovat nové boty ;-)

Miloň Dvořák

Dvoutaktní 125ccm v původním stavu z roku 1958
Mosé Mazzini tento exponát už hezkých pár let nemůže složit, což zdůvodňuje krásnou historkou:
Jednou za ním otec přišel, že jeho kamarád by mu do muzea věnoval DEMM 125 v původním stavu. Mosé samozřejmě neváhal a pro motorku ihned vyrazil, když se ale ptal po zadním kole, dostalo se mu zajímavé odpovědi, kterou nechápal: "Kolo mám, ale přijď, až skončíme s kácením lesa." Jenže to byl dost neurčitý termín, a proto se čas od času Mosé chodil tatínkova kamaráda ptát, jestli ještě pořád kácí. A jednou, když ho navštívil přímo na jeho pile, konečně zadní kolo své stopětadvacítky uviděl. Bylo v plném zápřahu. Pohánělo totiž pásovou pilu, která kácené stromy řezala na prkna. Nyní už Mosé pochopil, že nečeká, až se dokácí les, protože to je proces nepřetržitý, ale až se pásová pila rozbije a její hnací kolo přijde o zaměstnání. Kdy to bude, Bůh suď, ale na motocyklu je poslední technická z roku 1965, že by pásová pila domácí konstrukce běhala už skoro padesát let?

Sortiment výrobků firmy DEMM byl opravdu úctyhodně široký. Mimo jiné i proto, že pan Guliano Mazzini se nemínil dohadovat s dodavateli jednotlivých komponentů o tom, co je a co není možné vyrobit. Raději si vše naprojektoval a vyrobil sám.
Že si ovšem pro své stroje vyráběl i vlastní barvy a laky, to už je opravdová třešínka na dortu...

Tento rychlostní speciál DEMM „Siluro“ (torpédo) překonal 7. listopadu 1956 rovnou 24 rychlostních rekordů na okruhu v Monze. Pod ručně vyklepanou hliníkovou kapotáží se krčí dvoutaktní padesátka připomínající našeho Stadiona, která byla schopná udělit motocyklu rychlost až 160km/h.

Pro renovaci má Mosé Mazzini k dispozici originální tovární výkresy svého otce. Lze to dělat lépe? Snad jen kdyby na ně nebryndal víno!

V roce 1995 byl v Porrettě založen klub příznivců DEMM a právě pro jeho předsedu renovuje Mosé ve své dílně přímo u muzea jednu ze vzácných stopětasedmdesátek OHC.