![]() |
JIHOČESKÉ MOTOCYKLOVÉ MUSEUMČeské Budějovice |
|
exponáty archiv kresby cestopisy publikace dílna tisk | ||
Abecedně řazené materiály k vozidlům z celého světa.
|
||
![]() ![]() Petr Hošťálek Motoristický publicista, historik a grafik. Ale také stále aktivní motocyklový jezdec, který má za sebou několik dálkových expedic. Restaurátor historických motocyklů, soustředěných do exposice Jihočeského motocyklového musea v Českých Budějovicích.
Dotazy a připomínky ke stránkám prosím zde
(hostalek@tiscali.cz). |
Veškeré texty, fotografie a kresby uvedené na těchto stránkách je zakázáno dále publikovat bez souhlasu autorů stránek !
Často navštěvované: STADION S 11 - 1961 STADION S 27 třírychlostní prototyp - 1961 ZETOR 25 - traktor AERO - sidecary 2010 - Renovace motoru A.K.D.
Poslední aktualizace:
8.2.2025 Motocykly civilní - LAURIN & KLEMENT typ T.B. - 1901 3.2.2025 Motocykly civilní - JAWA-ČZ 175 - 1959 31.1.2025 Š - ŠKODA autobusy 706 RO |
|
OPEL Super 6 1937-8Zhruba od poloviny třicátých let přestaly být v módě "stupačky", táhnoucí se po celé délce karoserie mezi předním a zadním blatníkem. To ale znamenalo, že bláto a kamínky, odlétající od předních kol, poškozovaly spodní část zadních blatníků, které tudíž bylo třeba chránit gumovým obložením.
Motor: řadový šestiválec OHV
Vrtání: Ø 80 mm Zdvih: 82 mm Obsah: 2.473 ccm Kompresní stupeň: 1 : 6 Výkon: 55 koní při 3.600 ot./min. Blok motoru: ze šedé litiny, vcelku se svrškem klikové skříně Písty: z lehké slitiny Autothermic Ojnice: podélně vrtané Počet hlavních ložisek klikového hřídele: 4, kluzná (výměnné pánve) Pohon vačkového hřídele: čelními ozubenými koly (z nehlučné hmoty) Ventily: v hlavě válců, OHV Karburátor: spádový, Opel (licence Carter) s akcelerační pumpičkou Předehřívání směsi: automatická regulace klapkou, ovládanou bimetalovou pružinou Doprava paliva: mechanickou membránovou pumpou Chlazení: vodní, nucené s vodní pumpou a thermostatem, podporované ventilátorem Obsah chladiče: 12 litrů Mazání: tlakové, oběžné Olejová náplň: 5 litrů, ve vaně motoru Zapalování: 6V, bateriové s rozdělovačem s odstředivou regulací předstihu Baterie: 6 V / 75 Ah (v motorovém prostoru) Dynamo: Boch 6 V/90 W s regulací třetím uhlíkem Spojka: jednolamelová, suchá Převodovka: 3 rychlostní, v bloku s motorem, se synchronizací 2. a 3.stupně Řazení: přímé, zahnutou pákou uprostřed vozu Převody: 1 - 2,94 2 - 1,66 3 - 1,0 Z - 3,78 Hnací náprava: zadní Převod zadní nápravy: 1 : 4,3 Rám: skříňové nosníky s křížovou výztuhou Karoserie: z ocelového plechu Přední osa: Dubonnet "Synchrofederung" se spirálovými péry a hydraulickým tlumením Zadní osa: pevná, zavěšená ma podélných listových pérech se stabilizátorem Řízení: šnekem a segmentem, volant vlevo Nožní brzda: systém Opel, hydraulická, na všechna kola Ruční brzda: mechanická, bowdeny na zadní kola Mazání podvozku: mazničky Kola: děrované ocelové disky s ráfkem 3,25 D x 16" (od r.1938 disky plné, bez děr) Pneumatiky: 5,50 – 16 Rozvor: 2.642 mm Rozchod vpředu: 1.257 mm (od roku 1938 rozchod vpředu 1.260 mm) Rozchod vzadu: 1.257 mm (od roku 1938 rozchod vzadu 1.320 mm) Délka vozu: 3.950 mm Šířka: 1.565 mm (od roku 1938 šířka 1.600 mm) Výška: 1.600 mm Poloměr otáčení: vlevo 11,4 m - vpravo 11,8 m Váha podvozku: 765 kg Váha zavřeného vozu: 1.145 kg Váha kabrioletu: Celková přípustná váha: 1.600 kg Nejvyšší rychlost: 115 km/hod. (od roku 1938 - 119 km/hod.) Trvalá rychlost na dálnici: 100 km/hod. Spotřeba na 100 km: 13 litrů Objem nádrže: 39 litrů (v zádi vozu) Vysoko nad motor trčí jediný spádový karburátor Opel (licence Carter) a na něm je nasazen objemný filtr sání s olejovou lázní. Vyobrazení je z dobového prospektu v holandštině. Na snímku jsou patrné také seřizovatelné kulové čepy řízení a přípojka hadice hydraulických brzd. Na tomto továrním snímku z prospektu 1938 to bylo demonstrováno na příkladu řidiče s cigaretou. Ze snímku je vidět vybavení palubní desky - zcela vlevo byl tachometr, vedle něj stejně velký sdružený přístroj a zcela vpravo, v odklápěcím víku schránky na rukavice byly osmidenní mechanicky natahované hodiny. Složenou střechu zakrýval elegantní kryt, ušitý ze střechovice a za příplatek bylo možno mít plechový kryt rezervního kola, lakovaný v barvě vozu (na obrázku). Sdružená koncová-brzdová-číslová svítilna stačila dle tehdejších předpisů jedna, na vnější straně vozidla. Čtyřdvéřová verze měla kvůli bezprůvanovému větrání nejen vyklápěcí okénka v předních dveřích, ale vyklápět se dala i malá boční okénka za dveřmi zadními. U vozů modelové řady 1938 přibyla na levé straně mříží masky chladiče kulatá kovová plaketa, s plasticky provedenou číslicí 2,5, což symbolizovalo dvaapůl litru obsahu motoru. Předchozí série vozů z roku 1937 tuto plaketu na masce neměla. U zavřených vozů se čalounění používalo látkové. Na sloupku volantu je již patrná skříňka zapalování, kombinovaná se zámkem řízení. Pod předním sedadlem je vidět rozměrná křídlová matice, po jejímž povolení bylo možné posunutí sedadla vpřed nebo zpět. Zadní sedadlo bylo vybavené vytahovací středovou opěrkou. Pokud byla zasunutá, bylo v tom případě dost široké i pro tři osoby.
Opel Super 6 z roku 1938 - tady jako malý valníček Pick-up před garážemi českobudějovického zastoupení Aero-service Pártl.
Snímky z doby druhé světové války jsou z archivu Josefa Pártla. Návrh vozu: König-Fachsenfeld (pro George von Opel) Realizace: německá prestižní karosárna Dörr & Shreck Protože tento prodnicový vůz měl kvůli ideální línii podstatně nižší kapotu, než originál, nebyl na motoru kvůli stavební výšce použit standardní karburátor s vysoko trčícím filtrem vzduchu. |