Na veteránech k Matce Rusi - 2012

Článek z MF Dnes, který vyšel dne 10. 9. 2012

Petr Hošťálek a Miloň Dvořák vyrazili na motorkách z II. světové války do Volgogradu, bývalého Stalingradu.
Za měsíc ujeli 8 000 kilometrů

České Budějovice
Z dobrodružné výpravy do Volgogradu na motorkách z druhé světové války se před týdnem vrátili dva budějovičtí motocykloví nadšenci Petr Hošťálek a Miloň Dvořák. Za necelý měsíc urazili 8 000 kilometrů.
Zrestaurování dou těžkých dvouválcových motocyklů BMW R 12 z let 1940 a 1941 trvalo čtyři roky.
"Největší zásluhu na tom měl Miloň. Když jsme je zrenovovali, zeptal se mě, kam s nimi pojedeme. A ze mě automaticky vypadlo, že ke Stalingradu, protože tam už jednou byly s německými vojáky," vysvětluje Hošťálek.

Na výpravu do Ruska se jezdci skutečně vypravili, a to 8. srpna, tedy přesně v den Hošťálkových 69. narozenin.
"Žádný normální veteránista, který pracně zrestauruje svůj historický motocykl, se s ním nevydá na cestu 8 000 kilometrů dlouhou po těch nejhorších silnicích v Evropě. Ty motorky teď vypadají, jako by se vrátily z druhé světové války, ale ta patina jim sluší," směje se Hošťálek.
Přes své stáří jsou prý stroje nesmírně spolehlivé a za celou cestu museli muži řešit pouze jedinou závadu, která byla dána špatnou montáží jednoho z předchozích majitelů.
"Pak už jsme celou dobu jenom jeli, dolévali olej a benzín," pochvaluje si motorkář.

Matka Rus, 85 metrů vysoká socha, stojící nad Volgogradem, je součástí Památníku Bitvy o Stalingrad.

Denně zpočátku ujeli přes 400 kilometrů, čím dál na východ se ale s horšími silnicemi snižovalo tempo na 250 až 350 kilometrů za den.
Přes Rakousko, Slovensko, Zakarpatskou Ukrajinu a Ukrajinu se dostali dobrodruzi až do cíle - ruského Volgogradu.
"Tam jsme se šli podívat na památník Bitvy o Stalingrad a sochu Matky Rusi. To je nepředstavitelný monument. Dodnes je tam věčně planoucí pochodeň, u které se drží čestná stráž," líčí Hošťálek.
Cestou zpátky navštívili na Ukrajině město Oděsa a podívali se k Azovskému a Černém u moři.
"Zavítali jsme také do města Taganrog, kde bývala kdysi ruská motocyklová továrna. Pak jsme pokračovali do Moldávie a dále do nejkrásnější části Zakarpatské Ukrajiny, kde jsme projeli Jaselským průsmykem, a odtud zpátky," popisuje jezdec.
Jako vášniví vodomilové se cestou také koupali v řekách, rybnících, jezerech i mořích.
Nejkrásnější zážitky však pro ně představovala setkání s místními lidmi.
"Obden jsme dostávali pozvání posedět a popovídat si s nimi. Pohostili nás a někdy i nechali u sebe přespat. Proto rád jezdím na východ, do rusky mluvících zemí. I ti nejchudší lidé jsou tu ochotní se s vámi rozdělit o to poslední, co mají," vypráví Hošťálek.
Na oběd se vždy stavovali v bistrech u cesty, kde si dávali typická jídla, jako soljanku, boršč či placky s masem a k pití kvas.
"Spali jsme ve stanu. Tam jste pořád ještě svobodný člověk a můžete stanovat, kde chcete, " ocenil Hošťálek.
V budoucnu by si rád ještě udělal výlet kolem Bajkalu, či se vydal do Ameriky.
Dostal i nabídku na adrenalinový motocyklový přejezd centrální Austrálií na terénních motorkách. Vzhledem k cenové náročnosti takových dobrodružství ale vše záleží jen na financích.
Jana Niedermeierová