V Suhlu bylo otevřeno nové dopravní museum.

Původní článek pro Truck Magazín od Petra Hoštálka.

„Suhl? Ale to je přece město v bývalé DDR! Odtamtud se dovážely Simsony!“
Ano. To souhlasí. Sice už Simsony z našich silnic téměř zmizely, ale odkud pocházely, to si pořád ještě pamatuje skoro každý...
Suhl je město, které má podobnou tradici a historii jako Strakonice. Pod značkou Simson se zde vyráběly nejdřív zbraně, pak jízdní kola, kočárky, ve dvacátých letech dokonce chvíli i kvalitní automobily a po druhé světové válce tu naplno rozjeli výrobu motocyklů. Prvním typem byla jednoválcová dvěstěpadesátka s kardanem, která se jmenovala AWO 425. Proč zrovna AWO a co to bylo za značku? AWO byla zkratka z ruského „Awtowelo“.

Zakladatelem továrny v Suhlu byl Gerson Simson (1845 – 1904), po němž firma dostala jméno. V těch úplných začátcích to vlastně byl hamr, tedy mechanická kovárna, poháněná vodním kolem. První z dlouhé řady Simsonů se tu od roku 1856 pokoušel dělat železný plech.
V roce 1862 firma přešla do rukou Löba a Mosese Simsonů, dostala jméno Gebr.Simson (Bratří Simsonové) a začala s výrobou bajonetů a nabijáků k puškám.
Už z křestních jmen je zřejmé, že rodina Simsonů byla židovského původu. Takže bylo zcela logické, že po období úspěšného rozvoje firmy došlo v letech nástupu fašistů k moci k zinscenovanému protižidovskému procesu a Simsonové byli nakonec rádi, že nechali fabriku fabrikou a podařilo se jim, přes Švýcarsko a Londýn, uprchnout do Spojených Států. Továrna byla v roce 1935 začleněna do německého zbrojařského koncernu, dostala jméno BSW (Berlin-Suhler Waffen-und Fahrzeugwerke) a kromě zbraní směla krátký čas před válkou vyrábět i motokolo s pomocným motorem Sachs 98 ccm.

Od roku 1936 byla továrna začleněna do koncernu Gustloff-Werke a až do konce války fungovala jako významný producent zbraní pro německý Wehrmacht. Vyráběly se tu karabiny „98 k“, závěry, hlavně a další díly nejznámějšího německého kulometu MG 34, vrhače raket, 12 cm rychlopalné kanóny a protiletecké kanóny Flak 43.

26.března roku 1945 se Suhl dočkal amerického náletu a 3.dubna byl obsazen jednotkami generála Pattona. Američané nechali nejdůležitější zbrojní zařízení včetně nejnovějších modelů zbraní zabalit a odeslat do USA zároveň se všemi hotovými výrobky, které v tu dobu v továrně byly. O dva měsíce později, od 3.června 1945 už ale Suhl spadal do ruské okupační zóny. Prakticky veškeré strojní zařízení pro zbrojní výrobu bylo rozebráno, zabaleno do 4.200 dřevěných beden a jako „válečná reparace“ odvezeno do SSSR.

Zároveň ale Sověti vydali příkaz k zahájení poválečné výroby. Začalo se s produkcí kuchyňských pánví, ručního nářadí a loveckých brokovnic. Od září 1945 pak začala továrna vyrábět autodíly pro ruské vojenské náklaďáky. Kapoty, blatníky a stupačky. Ale i podkovy pro ruské jízdní oddíly.

Od listopadu 1948 se z podniku stala Suhler Fahrradfabrik der sowjetischen staatlichen Aktiengesselschaft „Avtovelo“ Werk Simson & Co. Přeloženo to znamená Suhl-ská továrna na jízdní kola sovětské státní akciové společnosti Autovelo, závod Simson a spol.
Tedy „Awtowelo“.
A Sověti vydali příkaz začít s výrobou motocyklů.

Protože pod akciovou společnost Awtowelo patřila i továrna BMW v Eisenachu, je jasné, odkud se v Suhlu najednou vzala výkresová dokumentace. Motocykl, který se tu měl vyrábět, jako by z oka vypadl předválečné dvěstěpadesátce BMW R 23. Byl jen lehce vylepšen o zadní teleskopy. Prvních 25 motocyklů bylo představeno na továrním dvoře 30 června 1950. Dostaly označení AWO 425, což znamenalo Awtowelo, 4 takt, 250 ccm.

Na prvního máje 1952 dostal „východoněmecký lid od sovětských osvoboditelů“ továrnu zpátky. Od té chvíle se jmenovala VEB Motorrad- und Fahrradwerke Simson.
Vývojovým pokračováním motocyklu AWO 425, který ještě měl kluzákové zadní pérování, se stal nový model, teď už logicky pojmenovaný Simson 425 Sport.
Jeho motor byl lehce inovován, zcela nový ale byl rám se zadní kyvnou vidlicí a pohodlnými sedly, která dostala vysokou výplň z mechové pryže.

Od roku 1955 začala továrna s výrobou mopedů a malých motocyklů, prvním z nich byl padesátikubíkový moped Simson SR-1.
Souběžně běžící výroba čtyřtaktních dvěstěpadesátek s kardanem byla omezována a v roce 1961 definitívně ukončena.

Pro silniční závody továrna vyrobila celou řadu speciálů, označených AWO 425 R.
Dobový snímek je z rychlostních závodů, které se jely v roce 1954 v městském parku nedaleko Lipska.

Dnes už všechny ty kdysi slavné závoďáky, pečlivě zrestaurované, odpočívají v exposici a pro spousty obdivovatelů je docela problém je nafotit.

V následující éře výroby malých motocyklů se k nám dovážel elegantní, větrákem chlazený, typ Simson Star. To bylo v době našich dvousedadlových Pionýrů. Později, po roce 1976 pak známá padesátka pro mládež, Simson S 50.

Po skončení výroby čtyřtaktních dvěstěpadesátek se továrna Simson specializovala na maloobsahové dvoutakty. Ale soutěžní a závodní stroje se tu stavěly i nadále. Kromě jiného i pro účast v Mezinárodních šestidenních soutěžích.

Po sloučení východního a západního Německa se Simsony náhle staly neschopné konkurence. Tak jako ve Strakonicích, i v Suhlu došlo k řadě pokusů, jak firmu zachránit a zmodernizovat, ale ani tady se to nezdařilo. K prvnímu únoru 2003 byly zbytky tradiční leč nesolventní firmy definitivně rozprodány.

Dnes už výrobce malých motocyklů v Suhlu neexistuje. Ale tradice zůstává. Město si uvědomilo, že jeho budoucnost je v turismu – a turistům, kromě krásného okolí duryňských lesů, je třeba nabídnout i něco zajímavějšího! A tak bylo ve městě začátkem května otevřeno motocyklové museum. Pro jeho exposici byly použity prostory někdejšího kongresového centra a museum bylo otevřeno s plnou parádou.

Základem exposice je kolekce exponátů, které byly v někdejším továrním museu. Je však doplněna o řadu exponátů nových a to nejen z motocyklové produkce, takže je tu možné vidět i některé legendární automobily z dob DDR. Třebas tento přepadový vůz na bázi osobního automobilu IFA F9, nebo vývojový prototyp elektromobilu, jehož výroba měla být jednou částí záchranného programu posledních let. Ten už ale zůstal jen v podobě prototypu.

Magnetem expozice je autentický závodní monopost BMW zdejšího rodáka, jezdce Paula Greifzu. Závodil už od dvacátých let před válkou, unikátní a ojedinělý kardanový motocykl Krieger-Gnädig, stojící v popředí, byl jeho prvním strojem. Bavorák, se kterým Greifzu poválečný Avus vyhrál, je do podoby monopostu přestavěný legendární sportovní typ 328.

Exposici musea dnes spravuje zájmové sdružení, mezi jehož členy je řada bývalých závodníků a vývojových pracovníků firmy Simson. Sympatického ředitele jim dělá Joachim Scheibe, který dlouhá léta pracoval ve vývojovém oddělení, než se stal šéfem oddělení závodního.

Suhl je dlouhá léta partnerským městem Českých Budějovic. A tak je logické, že do jihočeské metropole přišel dotaz, zda by u slavnostního otvírání nového musea v Suhlu byla možná eventuelní spoluúčast? Z Jihočeského motocyklového musea v Českých Budějovicích tedy putovaly do Suhlu hostovat dva motocykly Petra Hošťálka: na snímku je vojenská soutěžní Jawa 250 – pérák při vykládání z auta.

V exposici nového musea v Suhlu je i několik exponátů naší výroby. V popředí je jednovýfuková kývačka ČZ 175, která se do DDR v menším množství dovážela, za ní v řasdě je hostující soutěžní pérák ve vojenské khaki (původně z armádního sportovního střediska ÚDA Praha), zapůjčený Petrem Hošťálkem a hned za ním další exponát z Jihočeského motocyklového musea v Českých Budějovicích, lehký slovenský motocykl Manet.
Za těmito stroji je nahoře na rampě nápadně vidět oranžový Mustang - Jawa 50...

A aby bylo čím se pochlubit také z české automobilové historie, poskytl ze své sbírky parádní aerovku cililink Emil Roděj z Hluboké u Borovan. Ta se mezi vystavovanými Trabanty, Wartburgy a IFAmi od prvního okamžiku stala pro návštěvníky opravdovým magnetem.

Sláva kolem otvírání nového musea začala už v páteční večer českou rockovou kapelou. V sobotu se konal sraz veteránů a vozidel značek AWO a Simson, na prostranství před kongresovým centrem byla burza dílů na historická vozidla a odpoledne byla s velkou slávou a očekáváním přestřižena páska uzavírající vstup do nové exposice. Pak motorkářské slavnosti pokračovaly motocyklovým sprintem. Aby si na své přišli i diváci, tak přímo na hlavní třídě, uprostřed města.

Zatím, co se začínali pomalu sjíždět harleyáři, kteří u žádné motorkářské slavnosti nesmí chybět, před museem se řadili ke sčítání bývalí zaměstnanci továrny Simson. Šlo o hodně, ředitel musea se vsadil se starostou, že se jich sejde nejmíň 1.500!
Následovala bikerská bohoslužba a pak motorkáři vyrazili na výlet po okolí...

Od jedenácti hodin byly odstartovány celým městem sledované závody dětských „beden na kolečkách“. O parádní odpoledne se pak postaraly atraktivní historické automobily, korzující centrem města.