AERO - MINOR

Čtyřmístný osobní automobil s dvouválcovým dvoutaktním motorem a pohonem předních kol.
Byl vyvinut během druhé světové války v automobilním oddělení firmy Jawa jako nástupce předválečného vozu Jawa Minor 600.

Nařízený výrobce poválečné sériové produkce:
Letecké závody n.p., závody Jinonice a Letňany

Prototyp
Jeden z prototypů, zatím ještě označovaných "Jawa Minor II" na fotografii z Kvasin.
Od čelního skla dozadu se vůz již velmi podobá definitivnímu provedení, ale předek je odlišný a vzhledově trochu "těžkopádný". Použité disky i poklice kol jsou z předchozího typu Jawa Minor I.

Finální podoba
A tady už je finální podoba nového Aero-Minoru.
Na prvním snímku je vůz fotografovaný se zkušebním (červeným) číslem Leteckých závodů, druhý snímek dokumentuje elegantní a líbivé aerodynamické linie nového vozu.
0bě fotografie jsou z reklamního výtisku "Novin Leteckých závodů".

... a ještě jednou finální podoba nového Aero-Minoru (ještě se zkouškovým číslem), tentokrát uveřejněná v knížce "Svět automobilů" autora J.K.Čemuse, která vyšla v roce 1947 v pražském nakladatelství Alois Hynek.

Podvozek

Základem podvozku Minora byl centrální nosník obdélníkového průřezu, vpředu rozvidlený pro uložení hnacího agregátu. Všechna kola byla nezávisle zavěšena, vzadu na vlečených ramenech, odpružených společným příčně uloženým listovým pérem, vpředu na paralelogramech, tvořených dole lisovanými trojůhelníkovými rameny, nahoře konci za motorem uloženého příčného listového péra. Vůz byl osazen tehdy propagovanými pětišroubovými disky bez středové centráže, které už od předválečných let používaly firmy Opel a KdF (později VW-Brouk).
Snímek je z katalogu, vydaného k Ženevskému autosalonu 1949.

Uložení motoru v rámu

Konstrukce motoru

Konstrukce přední hnací nápravy

Ovládací prvky
(Schematická kresba z knihy "Základní příručka řidičů motorových vozidel", vydané SNTL Praha)

Technické údaje Aero-Minor:

Motor: dvoutaktní tříkanálový dvouválec s vratným vyplachováním
Vrtání: Ø 70 mm
Zdvih: 80 mm
Obsah: 615,75 ccm
Kompresní stupeň: 1 : 6
Výkon: 18,6 koně při 3 500 ot./min.
Daňové koně: 3,13 CV (udáváno ve Francii a Švýcarsku)
Písty: z lehké slitiny
hlava válců: z hliníkové slitiny
Blok válců: ze šedé perlitické litiny
Kliková skříň: z hliníkové slitiny, dělená
Klikový hřídel: slisovaný z několika dílů
Počet hlavních ložisek klikového hřídele: 3, válečková
Ojniční ložiska: dvouřadá válečková s bronzovou klecí
Rozvod: pístem
Časování: SZ 49° před HÚ, SK 49°po DÚ, VZ 67°před DÚ, VK 67°po DÚ

Karburátor: horizontální, Solex 30 AHR
Hlavní tryska: 110
Hlavní vzdušník: 240
Volnoběžná tryska: 55
Volnoběžný vzdušník: 120
Tryska sytiče: 130
Vzdušník sytiče: 600
Difuzér: Ø 25 mm
Doprava paliva: samospádem
Obsah nádrže: 25 litrů (pod kapotou za motorem)
Chlazení: vodní, thermosyfonové
Obsah chladiče: 10,5 litrů (chladič za motorem)
Mazání: olejem přidaným do benzínu v poměru 1 : 30 (v době záběhu 1 : 25)
Uložení hnacího agregátu: tříbodové, v gumových silentblocích
Zapalování: bateriové s přerušovačem a dvěma cívkami
Regulace předstihu: automatická - odstředivá
Hodnoty předstihu: v klidu 2-3 mm před HÚ, max.otáčky 8 mm
Svíčky: PAL 14/125, Brita B 5, KLG 7 (inf.Vykoukal doporučoval PAL 14/145)
Baterie: 6 V / 60 Ah (ukostřen + pól)
Dynamo: 6 V / 130 W / 2200 ot./min.
Klínový řemen: 13 x 830

Spojka: jednolamelová, suchá (obložení Asbestos nebo Energos 180/130x 3,5 mm
Převodovka: v bloku s motorem, 4-rychlostní se zpátečkou, 4. rychlost jako volnoběh
Řazení: pákou v kulise na palubní desce
Převody:
1 - 3,42
2 - 1,68
3 - 1,00
4 - 0,80
Zpátečka - 3,42
Hnací náprava: přední
Pérování vpředu: příčným listovým perem a dělenými spodními rameny
Tlumiče předního pérování: hydraulické teleskopické
Rozvodovka: sešroubovaná s převodovou skříní
Převod rozvodovky př. nápravy: ozubené soukolí Gleason 1 : 5,50
Zadní náprava: podélně kývající kliková ramena
Pérování vzadu: příčným listovým pérem
Tlumiče zadního pérování: hydraulické pákové, dvojčinné

Rám: centrální nosník čtyřhranného průřezu, vpředu rozvidlený pro motor
Karoserie: uzavřená dvoudveřová smíšené konstrukce, uložená na 8 silentblocích
Kufr: přístupný zvenku zezadu
Řízení: hřebenové, volant vlevo
Nožní brzda: hydraulická jednookruhová, na všechna kola (bubny Ø 230 mm)
Ruční brzda: mechanická na zadní kola
Mazání podvozku: jednotlivými maznicemi

Kola: plné ocelové disky s ráfkem 3,00 D x 16", zális 33 mm, upevněné 5-ti šrouby
Pneumatiky: 4,75 – 16
Huštění vpředu: 1,25 atm
Huštění vzadu: 1,25 atm v létě, v zimě 1,40 atm

Rozvor: 2 300 mm
Rozchod vpředu: 1 120 mm
Rozchod vzadu: 1 120 mm

Délka vozu: 4 040 mm
Šířka: 1 420 mm
Výška: 1 460 mm
Světlost: 175 mm
Nejmenší průměr otáčení: doprava 10,45 m, doleva 9,95 m

Pohotovostní váha vozu: 705 kg
Nejvyšší rychlost: 80 km / hod.
Spotřeba na 100 km: 7,5 l

Stanovená cena vozu bez pneumatik byla v roce 1947: 79.500,- Kčs
(tehdy ještě pod označením Jawa Minor II.)

V roce 1949 byl nový Aero-Minor II. představen na Ženevském autosalonu. V katalogovém čísle švýcarského časopisu "Illustrierte Automobil Revue" mu byla věnována tato dvojjazyčná stránka a několik dalších zmínek. Mezi veřejností i v odborných žurnalistických kruzích byl vůz přijat velmi příznivě.

Reklama na pneumatiky Baťa, která se objevila v časopisu Auto č.4 /1948.
Znárodněný podnik Baťa využil tehdy pro propagaci svých pneumatik popularitu cestovatele F. A. Elstnera, který právě absolvoval 16.000 km cestu Afrikou s novým vozem Aero-Minor.

Také nově ustavené sdružení podniků pomocného automobilového a leteckého průmyslu (PAL), založené z iniciativy ing. Železného, využilo Elstnerův úspěšný průjezd Saharou s vozem Aero-Minor ke své reklamě.

Účast teamu Aero-Minor v Tatranské automobilové a motocyklové soutěži míru (TAMS)
Pořadatelem soutěže pod heslem "Manifestujeme za světový mír, za bratrství a přátelství národů SSSR a lidových demokracií" byl Slovenský Autoklub. Soutěž byla určena všem motoristům, majícím národní nebo mezinárodní licenci a startujícím na katalogových strojích, přihlášených v SSSR, ČSR, Maďarsku, Polsku, Rumunsku a Bulharsku.

Hodně nejasná dobová fotografie z výroby vozů Aero-Minor v Letňanech, která dokumentuje, jak se lak nových vozů po nastříkání sušil infračervenými lampami.

Kromě dvoudvéřové osobní karoserie se Aero-Minor vyráběl také jako dodávkový vůz ve verzi bez vnějšího oplechování zadní části karoserie (t.zv. provedení "Normand").
Dodávkový Aero Minor v karoserii bez vnějšího oplechování v kresbě ze švýcarského prospektu, vydaného k Ženevskému autosalonu 1949.

Fotografie velmi úhledného roadsteru Aero Minor, získaná od závodníka Jaroslava Kučery z Plzně-Újezda, který tento vůz kdysi vlastnil.
Pravděpodobně vůz, postavený karosárnou Sodomka ve Vysokém Mýtě - shoduje se s vozem, který u Sodomků postavili pro pražský autosalon, pouze s nepatrně odlišným tvarem boční mřížky nad předním blatníkem.
Do sériové výroby roadster ale nebyl schválen.

************************************************************************ Záď dodávkového Aero Minoru - přepravního a servisního vozu při motocyklových rychlostních závodech na okruhu v Hluboké n/Vlt. pořádaných v roce 1953.
Strakonický závodník Jirka Plánek opravuje upadlý setrvačník zapalování.

Na fotografii z vánoc roku 1949 je Aero Minor Jiřího Maňáka, někdejšího anglického letce a velitele perutě RAF. Záběr je z Mánesovy ulice v Českých Budějovicích.

Původní Aero Minor II. českobudějovické rodiny Zdařilů...

... a po letech koupený další Aero Minor, teď už ne jako rodinný vůz, ale jako z nostalgie pořízený veterán. Na snímku je MUDr. Zdařil na startu Jízdy historických vozidel "Kolem Světa" v Třeboni, pořádané v roce 2007.

... a pohled pod kapotu Aero-Minoru MUDr. Zdařila na nádvoří třeboňského pivovaru při veteránské akci "Cesta kolem Světa 2007".

...a tady je zřejmé, že vyklápěcí bylo u Elstnerova vozu i okénko zadní.

I krátká zpráva může být dobrou reklamou, viz tenhle odstaveček z čísla 75 Světa Motorů, které vyšlo 11. března 1950, v němž se referuje o vítězství Aero-Minoru v Rakousku.

KOMENTÁŘE:


Přidat kometář k článku:

jméno, přezdívka ...

text