Devadesát motorek má ve sbírce... 2000

Článek pro Jihočeský Deník ze dne 16.května 2000

Devadesát motorek už má ve své sbírce Petr Hošťálek
„Hrál jsem v country skupinách (např. s Kapitánem Kidem a další), vystudoval jsem grafickou školu, a tak jsem maloval – vyzkoušel jsem takříkajíc všechno, od každého něco, ale motorky a svět kolem nich mě chytly drápkem nejsilnějším,“ říká Petr Hošťálek, jeden ze společníků Jihočeského motocyklového muzea v Českých Budějovicích.

Láska na celý život
Koníček se mu stal po roce 1989 také povoláním, ovšem než k tomu došlo, nelze opomenout cesty, jež ke kýžené metě vedly. Jak říká Petr Hošťálek, osudem se mu motorky staly již roku 1962. „O šest let později vlastně mojí iniciativou vyniklo škodovácké muzeum v Mladé Boleslavi. Práte se proč? Víte, bylo mi líto, že takovýto věhlasný podnik nemá své muzeum, které by připomenulo nejenom pamětníkům, čím vším se mohl v minulosti, ale samozřejmě i v přítomnosti pochlubit. Například kopřivnická Tatra podobný svatostánek pro milovníky automobilového průmyslu již měla a rozhodně se nedalo říci, že by lidé neměli zájem ho navštívit.“

Muzeum v hlavě
V hlavě pana Hošťálka začala zrát myšlenka byť v oněch dobách téměř utopistická, rozšířit co nejvíce svoji sbírku motocyklů! Dlužno dodat, že na konci roku 1968 již byl majitelem 15 historických kusů, jež získával ze starých stodol, garáží i domů na základě tipů a informací od svých známých a kamarádů. Jen těžko by asi v té době věřil, že o tři desetiletí později bude jeho konto čítat přes 90 kusů – od mopedů až po tzv. bavoráky, harleye, včetně tří automobilů (opravdu unikátních kousků – například francouzský automobil značky Bugatti typ 13 rok výroby 1911 je druhým nejstarším jezdícím autem téhle značky na světě!).
Bez opomenutí neprojde návštěvník ani kolem dvou dětských terénních vozů Jeep – ty byly vyrobeny tatínky pro své ratolesti a v současné době jsou v muzeu propůjčeny, poněvadž chlapci jejich rozměrům odrostli. Na okraj poznamenejme, že výroba netypických vozítek stála otce dva roky práce! Vraťme se však k dopravním prostředkům na dvou kolech…

V muzeu spatříte i takové zvláštnosti, jakou je mechanická koloběžka z roku 1937 anebo koloběžka vyráběná v Praze na sklonku války a těsně po ní – byla na motor. Poválečná ekonomická situace ovšem nedovolila rozvoji této výroby. Na své si ovšem přijdou i milovníci kol bez motoru – sbírka obsahuje totiž i deset kousků kol historických. Překvapení možná čeká na ty, co se mylně domnívají, že rotoped je záležitostí doby moderní, a tedy posledních několika desetiletí.

Osmdesátiletý rotoped
Rotoped – dědeček z počátku 20. stol. ve svém majestátu svojí existencí omyl vyvrací. V tehdejší době sloužil ale jen ke zdravotní a rehabilitační péči. Shrneme-li nabídku největší motocyklové sbírky u nás, pak lze konstatovat, že jsou zde zastoupeny jak stroje československé produkce (JAWA a kolekce ČZ), tak i stroje značek cizích (Harley-Davidson, Indian, BMW, NSU a další), motocykly vojenské, závodní a také ojedinělá řada českobudějovických mopedů Stadion, zahrnující kromě sériových strojů i prototypy.
Fajnšmekři asi ocení motocyklové motory a příslušenství motorových vozidel nebo například modely historických letadel, hračky, dobové doplňky a trofeje ze závodů a soutěží. Pro renovátory je pak v neposlední řadě určen obsáhlý archív literatury a fotografií.

Motorky jsou život
„Motorky a svět kolem nich je můj život,“ shrnuje na závěr s mírným úsměvem své povídání Petr Hošťálek. „Někdy jsem musel zaplatit lásku k nim poněkud odlišnějším osobním životem, ale nelituji.“
Všechny exponáty jsou jeho dílem restaurátorským a jen znalec dokáže ocenit, kolik času si vyžádaly. Všechny jsou pojízdné a jediným důvodem, proč nemohou na silnici, je v některých případech to, že nemají státní poznávací značku a čekají na přidělení čísla „veteránského“.
Jestliže se vám bude zdát při podrobnějším zkoumání, že některá vozítka jakoby vypadla z filmového plátna – poddejte se této představě. Některá opravdu na filmovém plátně zářila!
(ah)