JIHOČESKÉ MOTOCYKLOVÉ MUSEUM

České Budějovice

exponáty     archiv     kresby     cestopisy     publikace     dílna     tisk
Abecedně řazené materiály k vozidlům z celého světa.

 vyhledávání:

A
B
C
Č
D
E
F
G
H
CH
I
J
K
L
M
O
N
P
R
S
Š
U
T
W
V
Z

Petr Hošťálek

Motoristický publicista,
historik a grafik.
Ale také stále aktivní motocyklový jezdec, který má za sebou několik dálkových expedic. Restaurátor historických motocyklů, soustředěných do exposice Jihočeského motocyklového musea
v Českých Budějovicích.


Dotazy a připomínky ke stránkám prosím zde
(hostalek@tiscali.cz)
.
Veškeré texty, fotografie a kresby uvedené na těchto stránkách je zakázáno dále publikovat bez souhlasu
autorů stránek !


MERCEDES - BENZ nákladní typ L 4500

Původní článek "Mercedes-Benz L 4500 S – civil, který musel narukovat" pro Truck Magazín (duben 2009) od Petra Hošťálka.

S užitečnou nosností téměř pěti tun (podle továrních údajů přesně 4950 kg) patřil tento typ již do kategorie těžkých nákladních vozů. Pod hlavičkou akciové společnosti Daimler-Benz A.-G. byl vyráběn v závodě Gaggenau i.B. v období let 1939 až 1944. Původně byl myšlen a vyvinut jako náklaďák civilní silniční. Jenže v roce 1939 už byla druhá světová válka na spadnutí, takže hlavním zákazníkem se stal Wehrmacht.
Tovární snímek pětitunového Mercedesu L 4500 A s náhonem na všechna čtyři kola v původním provedení, tak, jak byl vyráběn na začátku války. O pouhé dva roky později, v roce 1941, továrna zahájila souběžnou výrobu typu L 4500 A, což byla terénní verze 4x4, doplněná o redukci a pohon i přední nápravy, přizpůsobená požadavkům německého vojenského velení.
Oba typy L 4500 S, právě tak jako L 4500 A, pak byly vyráběny až do konce války.
Motor, použitý u obou verzí vozů, byl řadový předkomůrkový šestiválec diesel, který měl typové označení OM 67/4. Jak bylo tehdy obvyklé, byl to motor dlouhozdvihový, s vrtáním ø 105 mm a zdvihem 140 mm. Dohromady to znamenalo továrnou udávaný celkový objem 7.274 ccm. Při kompresi 1:20 měl trvalý výkon na brzdě 112 koní /2250 ot.min.
Hlavy motoru byly tři, vždy společné pro sousední dvojice válců, ventily visuté, OHV, ovládané prostřednictvím vahadel a tyček od vačkového hřídele, uloženého v kluzných ložiskách po straně klikové skříně.
Vačkový hřídel poháněla rozvodová kola s čelním ozubením. Ze skříně rozvodů byl vytažen také pohon řadového vstřikovacího čerpadla, buď Bosch, nebo Deckel.
Chlazení vodní s nuceným oběhem, podporované větrákem za chladičem.
Mercedes L 4500 S v nejjednodušší „očesané“ verzi z konce války. Jedná se o provedení s poháněnou pouze zadní nápravou, kde už chybí nárazník, přední blatníky jsou jen z ohnutých pásů plechu a jednotná Einheits-kabina s obloukovou střechou je z dřevěných latí, pobitých lisovanou papírovou hmotou. Na motor navazovala jednokotoučová suchá spojka a za ní pětistupňová mechanická převodovka s přímým řazením, pákou uprostřed vozu. Verze L 4500 A (4 x 4) měla navíc ještě terénní redukci, která se řadila zároveň s pohonem přední nápravy.
Skoro idylický snímek se stromem a horami v pozadí vůbec neprozrazuje, že ve skutečnosti už se blíží konec druhé světové války. Právě vyrobený vůz na fotografii už má úsporné jednotné reflektory Hella o průměru 150 mm, které téměř nesvítily, protože místo lesklého pokovení byly jejich paraboly už jen kadmiované. Bylo to jedno. Před expedicí na frontu se jejich skla stejně zastříkávala barvou kvůli předepsanému „zatemnění“ a průhledný se ponechával jen úzký deseticentimetrový proužek. Vratovými šrouby upevněné pásy plechu nahrazují přední blatníky, zadní chybí úplně. Robustní podvozek tvořil dimenzovaný rám ze dvou lisovaných podélníků U profilu, obě nápravy byly tuhé, zavěšené na podélných listových pérech. Zadní listová pera měla pomocný svazek listů.
Ocelová disková kola měla dělené ráfky se snímatelným okrajem a závěrným prstencem a byla upevněná deseti šrouby. Na typ L 4500 S se montovaly běžné nákladní pneumatiky rozměru 9,75 – 20, typ L 4500 A s pohonem obou náprav mohl mít alternativně speciální terénní pneumatiky 270 – 20. Zadní náprava obou provedení měla vždy dvojmontáž.
Pohled dovnitř „papírové“ Einheits-kabiny. Navzdory své primitivnosti tohle řešení ovšem jednu přednost mělo: při náhodném doteku nepřimrzávala kůže, jako se to u plechových kabin stávalo ve čtyřicetistupňových mrazech vojákům u Stalingradu… U takto těžkého vozidla byla hydraulická brzda už samozřejmě se vzduchotlakým posilováním, válcový zásobník tlakového vzduchu byl umístěn podélně na pravé straně chassis za kabinou. Nožní brzda účinkovala na všechna čtyři kola, ruční, mechanická, pouze na kola zadní.
Řízení systému ZF-Ross bylo bez posilovače, s volantem značně velkého průměru.
Plně vybavený vůz na snímku ze zimy 1942 má na bocích korby pověšené dřevěné nájezdové desky, sloužící k vypodložení kol v propadajícím se terénu. Na střeše kabiny je rozeznatelný sklopený žlutý trojúhelník, který v noci musel svítit a tak podle předpisu avizovat připojený vlek. Zatím ještě jsou montovány velké reflektory o průměru skla 200 mm. Podvozek se na to, že se původně jednalo o náklaďák ryze civilní, vyznačoval nejen značnou světlostí náprav, ale i celkově hodně vysokou stavbou. Díky tomu tyto vozy obvykle nemívaly ani v členitém terénu problémy s uváznutím „břichem“.
Spotřeba nafty na 100 km se při jízdě po silnici uváděla 25 litrů. U typu L 4500 A s pohonem obou náprav byla o tři litry vyšší, podstatný rozdíl ovšem byla jízda v terénu, kde podle továrních údajů mohla dosahovat až 42 litrů!
Hasičskou nástavbu se stříkačkou a cisternou, která měla prostor pro posádku s plachtovou snímací střechou, karosovala firma Magirus. Kromě standardního dřevěného valníku se dočkal spousty nejrůznějších speciálních karoserií, přičemž zajímavé je, že řadu z nich, hlavně hasičských, na něj montovala konkurenční firma Magirus z Ulmu.
Skříňová karoserie ze začátků výroby typu L 4500 A, s povinným vybavením lopatou, krumpáčem a záložními kanystry. Na kabině je sklápěcí trojúhelník, raménkové směrovky i hledací reflektor. Na chladiči samozřejmě nezbytná třícípá hvězda… Mercedes L 4500 měl konkurenci v obdobně konstruovaných vozidlech MAN L 4500 S, MAN L 4500 A, Klöckner-Deutz-Magirus S 4500, Büssing-NAG 4500 S-1 a Büssing-NAG 4500 A-1, což všechno byly jak rozměry, tak i parametry téměř identické vozy. Vyplývalo to z německou vládou nařízeného a schváleného programu výroby, orientované na válečné požadavky. V této konkurenci srovnatelných vozů byl Mercedes L 4500 obecně pokládán za jeden z nejspolehlivějších.
Snímek prototypu Mercedes L 4500 A (4 x 4) při zkouškách v terénu nedaleko Gaggenau. V průběhu války se používal i s lehce pancéřovanou kabinou jako nosič protileteckých kanonů, jednoduchých, i čtyřhlavňových „Flaků“.
Civilní hasičská stříkačka Mercedes L 4500 S s dvojkabinou a nářaďovými skříněmi byla rovněž karosována u firmy Magirus v Ulmu. Jak válka postupovala a německé hospodářství se začalo dostávat do úzkých, také u tohoto vozu došlo k nucenému „hubnutí“. Šetřilo se, kde to šlo a tak se z pětitunového Mercedesu ztratily nejdřív, jako nejmíň postradatelné, zadní blatníky. Pak zmizel nárazník, přední blatníky nahradily jednoduché ohnuté plechy a nakonec se místo původní plechové kabiny řidiče začala montovat tzv. Eiheits-kabine, tedy jednotná budka z dřevěných latěk, pobitých lisovaným papírovým materiálem podobným sololitu.
Vozy poslední válečné série už neměly ani koncové světlo a dokonce ani rezervní pneumatiku!
Pro obzvlášť těžký terén východní fronty bylo určeno kolopásové provedení, nazývané „Maultier“ (v překladu mula nebo mezek). Použitý pásový pojezd byl jednotný, používal se i u německých nákladních vozů jiných firem. Použitý pásový pojezd byl jednotný, používal se i u německých nákladních vozů jiných firem. Takto upravené Mercedesy měly typové označení L 4500 R. Tvrdilo se, že sice chodily uspokojivě, ale že všestrannější a v terénu pohyblivější byly stejně upravené vozy lehčí kategorie, například třítunové Magirusy,Opely Blitz, nebo kolínské Fordy.
Přes tohle všechno Mercedesy řady L 4500, které měly to štěstí a válku přežily, ještě velmi dlouho spolehlivě sloužily ke spokojenosti svých nových majitelů a dokonce se vyráběly ještě nějakou dobu i po kapitulaci Německa. Pro alternativní provoz na kolejích některé německé firmy vyráběly adaptované verze těžkých nákladních vozů. Na snímku je „železniční“ Mercedes L 4500 A, fotografovaný na kolejích přímo v domovské stanici v Gaggenau. Pro lepší trakci se pro tento účel používaly podvozky s oběma hnanými nápravami.
Autentický záběr Mercedesu L 4500 S, obsazeného českými „civilisty“, je z kapitulace Němců ve Strakonicích v roce 1945.
Snímek je z firemního archivu ČZ a je u něj komentář: "Jedno z prvních aut, které bylo ukořistěno Němcům 5. května 1945, jak jede pro zbraně do České zbrojovky."
V padesátých letech se pak typ L 4500 dočkal výroby v lehce modifikované podobě jako Mercedes-Benz typ L 312.
Poválečné provedení L 4500 se pod označením L 312 vyrábělo od roku 1955 a stalo se základem celé řady oblíbených a dlouho vyráběných „kapotových“ verzí Mercedesů. Vůz na snímku sloužil ještě v roce 1983, jeho snímek je ukázkou z knihy Udo Paulitze „Klasische Lastwagen im Alltagseinsatz“.
Technické údaje:
Motor: předkomůrkový řadový diesel
Typ: Daimler-Benz OM 67 / 4
Počet válců: 6
Vrtání : ø 105 mm
Zdvih: 140 mm
Celkový objem válců: 7.274 ccm
Výkon: 112 ks při 2.250 ot./min.
Kompresní poměr: 1 : 20
Baterie: dvě, 12V 105 Ah

Váhy a rozměry:
L 4500 S / L 4500 A
Délka: 7860 mm / 7860 mm
Šířka: 2350 mm / 2350 mm
Výška včetně plachty: 3215 mm / 3345 mm
Rozměry ložné plochy: 5000 x 2200 mm /
Pneumatiky: 9,75 – 20 / 270 – 20 Gelände
Světlost vozidla: 340 mm / 340 mm
Brodivost: 700 mm / 800 mm
Průměr otáčení: ø 19,3 m / ø 19,3 m
Vlastní váha vozu: 4930 kg / 5715 kg
Užitečné zatížení: 4950 kg / silnice 4685 kg / terén 4085 kg
Maximální rychlost 66 km/hod. / silnice 66 km/hod. / terén 43 km/hod.
Spotřeba nafty: 25 l/100km / silnice 28 l/100 km / terén 42 l/100 km