ŠKODA nákladní typ 104

Původní článek pro Truck Magazín (dvojčíslo červenec, srpen 2006) od Petra Hošťálka.

Tovární definice byla „rychlý dopravní vůz“ pro náklady 1250 až maximálně 1500 kg. Tedy zhruba jedno až jednoapůltunka. Jednalo se o klasický lehký náklaďáček s vodou chlazeným čtyřválcovým motorem vpředu, který navazoval na předchozí úspěšný typ Škoda 154.
Nový typ 104 se vyráběl od roku 1930 a pak, s průběžnými modernizacemi až do druhé světové války. S tím souviselo i to, že továrna dodala některé specielně modifikované vozy tohoto typu pro naši předmnichovskou armádu.

Prospektové barevné vyobrazení komerčně úspěšného osobního vozu Škoda 430, od něhož byl lehký nákladní vůz Škoda 104 odvozen nejen konstrukčně, ale i co do použití identického 30-ti koňového motoru.

Standardní valník Škoda 104
byl klasickým příkladem lehkého nákladního vozu, odvozeného od úspěšného vozu osobního (v tomto případě od vozu Škoda 430, se kterým měl shodný motor).
Takto jej továrna představovala potenciálním zákazníkům v dárkovém kapesním kalendáříku (včetně stručných parametrů).

Chassis
bylo oproti osobnímu vozu poněkud zesílené a prodloužené, přičemž hnací zadní náprava dostala kola upevněná deseti šrouby, zatímco vpředu zůstala kola pouze na pět šroubů. To si ovšem vyžadovalo dvě různé rezervy, které byly uložené v plochých skříních pod ložnou plochou.

Podvozek
byl tvořen obdélníkovým rámem ze dvou lisovaných ocelových podélníků, spojených pěti příčkami. Obě nápravy pevné, odpérované podélnými listovými péry. Vzadu byl rám vyhnutý přes nápravu a za ní prodloužený, takže, jak továrna uváděla, kromě nákladní karoserie umožňoval i montáž karoserie autobusové.

Pohonnou jednotkou byl osvědčený motor z osobního automobilu Škoda 430, což byl v letech 1930-1933 nejprodávanější z mladoboleslavských vozů střední třídy. Byl to řadový čtyřválec původně s obsahem 1.661 ccm, později zvětšený na 1.802 ccm, což bylo při zdvihu 102 mm dosaženo změnou vrtání z původního Ø 72 mm na Ø 75 mm.
Ventilový rozvod byl SV, tedy s postranními ventily a motor dával trvalý výkon na brzdě 30 koní.

Zapalování
bylo 12-voltové bateriové, obvykle od firmy Scintilla. Dnes neuvěřitelný je výkon dynama, který byl pouhých 80 W. Tehdy to ovšem stačilo, protože vpředu byly dva reflektory se žárovkami po 35 W, vzadu pouze jediná koncová lampa 5 W a na přístrojové desce osvětlovací lampička rovněž 5 W.
Blinkry, ručičkové ukazatele směru, nebo otočná šipka byly montovány pouze na přání, ve standardní výpravě nebyly. Za příplatek bylo možné mít zapalování magnetem Scintilla Vertex, který se v tom případě montoval na místo rozdělovače. V té chvíli byl vůz v jakékoliv situaci nezávislý na stavu baterie. Stačilo jej nastartovat ruční klikou nebo rozstrčením.

Spojka
byla suchá, vícelamelová, lamely obložené osinko-kovovým pleteným obložením.
Na rozdíl od osobního vozu typu 430, který měl převodovku pouze třírychlostní, nákladní provedení typu 104 mělo čtyřstupňovou převodovku.

Kola a pneumatiky:
Zajímavostí nákladního typu 104 bylo, že měl odlišná přední a zadní kola. Vpředu byly disky upevněné pěti šrouby a pneumatiky rozměru 6.00-18, zatímco zadní disky měly dvojnásobný počet upevňovacích šroubů a zesílené pneumatiky 7.50-18. To ovšem znamenalo, že vůz sebou musel vozit dvě různé rezervy, které byly součástí normální vybavení.

Karoserie:
Kabina měla dřevěnou kostru, zvnějšku pobitou plechováním, střecha se potahovala nepromokavým voskovaným plátnem (Fabrikoid). Přední okno bylo dělené se středovým sloupkem, přičemž sklo před řidičem mělo vyklápěcí horní polovinu. Řízení vozu bylo v souladu s levostranným provozem na pravé straně, zajímavostí té doby bylo umístění plynového pedálu uprostřed, mezi pedály spojky a brzdy, což bylo u škodovek až do roku 1934 obvyklé.
Ložná plocha byla dřevěná s plechovanou podlahou, ve standardním provedení měla rozměr 2500 mm x 1700 mm a všechny tři postranice byly sklápěcí.

Kromě standardního valníku bylo možno si pořídit i jen samostatný podvozek k individuální dostavbě, nebo například "řeznický valník" typu Normand s vnitřním plechováním a vnějšími přiznanými dřevěnými žebry. Tovární fotografie je pořízena na náplavce v Praze-Holešovicích, což bylo oblíbené místo pro reklamní fotografie škodovek.

Kromě uvedených dvou standardních karoserií továrna nabízela zhotovení karoserií speciálních, nebo byla ochotna dodat samotný podvozek a zákazník si mohl nechat provést individuální dostavbu podle svých představ u jiné firmy.

Na podvozek lehkého nákladního vozu Škoda 104 se montovaly rovněž karoserie autobusové, určená pro dopravu až 12 sedících osob (kromě řidiče). Také jejich základem byla dřevěná kostra, potažená plechem. Autobusové karoserie byly opatřené větráním a topením ohřevem výfukovými plyny. Sedadla tvořily podélné lavice a u jediných vstupních dveří (na levé straně) bylo navíc nouzové sklápěcí sedátko. Celý vnitřek byl v barvě přírodního dřeva s výjimkou stropu, který se lakoval bíle.

Prospekt nákladního vozu Škoda 104 v německém jazyce.
Ve třicátých letech bylo u nás, zejména v okrajových částech republiky (Sudetech), hodně občanů německé národnosti, takže německojazyčné mutace propagačních materiálů byly u většiny velkých výrobců běžné.

Prospekt z Příručky pro zájemce o automobily, motocykly, motorovou výzbroj a výstroj 1930, vydané Svazem řidičů automobilů, Praha I. Bartolomějská ul. 14, u příležitosti XXII. Mezinárodní automobilové výstavy v Praze.

Tehdy byl vůz Škoda 104 nabízen v těchto cenových relacích:
Chassis normální: Kč 45.000,-
Valník: Kč 49.000,-
Autobus pro 10 osob: Kč 75.000,-

Technická data Škoda 104: