JIHOČESKÉ MOTOCYKLOVÉ MUSEUM

České Budějovice

exponáty     archiv     kresby     cestopisy     publikace     dílna     tisk
Info pro novináře, presskit.

 vyhledávání:


Petr Hošťálek

Motoristický publicista,
historik a grafik.
Ale také stále aktivní motocyklový jezdec, který má za sebou několik dálkových expedic. Restaurátor historických motocyklů, soustředěných do exposice Jihočeského motocyklového musea
v Českých Budějovicích.


Dotazy a připomínky ke stránkám prosím zde
(hostalek@tiscali.cz)
.
Veškeré texty, fotografie a kresby uvedené na těchto stránkách je zakázáno dále publikovat bez souhlasu
autorů stránek !


Poslední aktualizace:
12.11.2024
S - SŮVA Rudolf
11.11.2024
C - CUCCIOLO - Ducati
8.11.2024
S - STADION S 2

V sobotu 6. 9. 2014 oslavil devadesátiny mistr řidítek Rudolf Sůva, přezdívaný "Sůva ze Smrčí"...


Suva_doma Nominovaný olympijský skokan, který se na zimní olympiádu nedostal,
nejúspěšnější jezdec mistrovství republiky sidecarů 1955, kterému ale titul mistra nedali, i
autoklubem jmenovaný státní reprezentant, který republiku reprezentovat nesměl…
Řekli byste smolař? Ale nesmysl!

Se svým prvním motocyklem BMW ve Smrčí v roce 1946... ... a se stejným motocyklem na stejném místě ve Smrčí v roce 2014.
Rudolf Sůva, nejrychlejší pekařský příručí, co kdy rozvážel housky se sedmpade bavoráckým sajdkárem, se letošního třiadvacátého srpna dožil devadesátky. Celý život strávil za volantem těžkých náklaďáků v železnobrodském lomu a ve vápence a přece si nestěžuje. Naopak. S úsměvem říká, že měl bohatý život.
Své kulaté jubileum oslavil v rodném Smrčí nad Železným Brodem, malé vísce o pouhých dvaapadesáti číslech.
Připadá vám těch padesát dva popisných čísel málo? Jenže Ruda tu byl pro několik generací všech místních kluků vzorem!
Sůva s Budínským na startu libereckého okruhu v roce 1955... ... a při výjezdu od přehrady nahoru, na cílovou rovinku Husovy třídy.
Pro mě byl vzorem taky, i když ze Smrčí nejsem. Já mu ale držíval palce na libereckých motocyklových okruzích už jako kluk!
To, když, tehdy ještě s Vláďou Budínským, buráceli naplno dolů Klášterní ulicí, kolem plotu naší zahrady...
A nejen to.
O nějaký ten rok později, když jsem dospěl a začal sbírat motocykly, se mi tu jeho kdysi slavnou závodní mašinu podařilo v Železném Brodě koupit!
K jeho letošním devadesátinám jsem ji chtěl zrenovovat a zároveň s tím mu nadělit knížku.
Motorku jsem dokončit nestihl, ale knížku napsat ano. Ve Smrčí si ji koupil každý - a přitom mi všichni vyprávěli, jak po Rudově vzoru skákali na lyžích, jezdili motoskijöring i závodili na motorkách.
1950 - s Nortonem International v závodě 1952 - a se stejným Nortonem na vlastnoruční kresbě... Mnozí z místních přinášeli z domova ukázat uchovávané fotky, které mě doháněly k nepříčetnosti, protože v té knížce mohly být, dovědět se o nich dřív. A od sestřenice Marty jsem se dokonce dozvěděl, že Ruda tehdy nejen dobře jezdil, ale i kreslil - a abych tomu věřil, nalistovala důkaz ve svém památníčku...
Všudemožně kolem pršelo, ale nad Smrčím ten den svítilo slunce. S paní starostkou jsme se střídali u mikrofonu, s hlavním sponzorem ing. Mirkem Plíhalem křtili první výtisk šampaňským a na plácek před obecním úřadem se sjížděli motorkáři a řadili se po obou stranách silnice. V té chvíli se Smrčím skoro nedalo projet!
Dole, na lavičce, seděl Sůva se spolujezdcem a kamarádem Jirkou Třmínkem jak za starých časů. Usmívali se, kecali o motorkách a kdekdo jim potřásal rukou a chtěl podpis.
Z Autoklubu republiky přišlo poštou poděkování za celoživotní přínos motocyklovému sportu, ale nejkrásnější přeci jen bylo, když přijela parta kluků, kteří Sůvovi vezli zarámovaný diplom, láhev a krásně leptaný skleněný pohár až ze Zlína!
Byli zmoklí, měli za sebou pořádnou porci kilometrů na pérácích i jedno lepení duše k tomu a to všechno jen proto, aby někdejšímu „panu jezdci“ směli uctivě potřást rukou…
Sůvův spolujezdec Jiří Třmínek s autorem Petrem Hošťálkem. Když se v pozdním odpoledni všechno rozešlo a rozjelo a v kouři šedomodrého dvoutaktního dýmu zmizel i poslední Rudův místní fanda, který ze sousední vesnice přijel na autentické a nikdy nerenovované závodní třipade Jawě z padesátých let, byl čas udělat černobílou retro-fotku „na stejném místě a stejné mašině“.
Pak už se u místní hasičárny slavilo v kruhu nejbližších sousedů, rodiny, i dobrých přátel až do popůlnočních hodin. Na pořadu byly mísy chlebíčků, dort ve tvaru stupňů vítězů a nad grilem se točily špízy. Svijanské pivo roznášely Sůvovy půvabné vnučky, hýčkaly si ho, a občas, aby to mělo akceleraci, před nás stavěly rundy odměrek s přísadou ostřejšího aditiva.
Je mi skoro o dvacet míň, ale v takové formě, jako oslavenec, nejsem. K jedné ráno jsem se od stolu zvedl první…

„Tak tedy Rudo, mistře řidítek, všecko nej…
A žij ještě dlouho jako doteď - to znamená na plný plyn!“