Drsné NEPÁLSKÉ SILNICE - díl druhý

Druhý díl článku Petra Hošťálka "Cestování pod Himalájskými velikány II.

Indické a nepálské náklaďáky, to jsou v podstatě tři značky: Tata, vycházející převážně ze spolupráce s firmou Mercedes-Benz, Swaraj mající úzké spojení se značkou Suzuki a Eicher, což je velký nadnárodní koncern, produkující kromě obřích vícenápravových kamionů i nepřebernou řadu autobusů různých velikostí.

Nejkrásnější ze všech náklaďáků Tata mi připadal ten úplně nejstarší, který byl do puntíku přesnou kopií kapotového Mercedesu z padesátých let.
Jenže tyhle vozy ani v Nepálu, ani v dnešních ulicích Delhi, už moc nepotkáte. I na tamní poměry už jsou to veterány, takže jsem "ulovil" jen tři snímky a všechno to byly už odstavené polovraky.
Ale mimo velká města v Indii prý pořád ještě jezdí.
Takového krasavce si odtamtud dovézt, tak je člověk rázem mezi evropskými sběrateli historických náklaďáků "King"…

Kabiny třínápravových kamionů Tata mi neodbytně připomínaly spíš předek vagonu nebo lokomotivy než obvyklou tvář trambusového náklaďáku. Dojem železničního vozidla navozuje nejen jejich napříč prohnutý tvar střechy, ale i rovné bočnice kabiny z nýtovaného hliníkového plechu a úzká okýnka.

Pokračování reportáže v březnovém čísle časopisu Truck Magazín 2011...