M 72 - ruský motocykl

Těžký motocykl, většinou s vojenským sidecarem, stavěný v SSSR pro potřeby armády od roku 1940.
Byl kopií německého stroje BMW R 71.

Prvopočátek
historie motocyklu M 72 spadá do začátku roku 1939, kdy, pod vlivem mezinárodní situace směřující k celosvětovému válečnému konfliktu, došlo k reorganizaci sovětského průmyslu, což mělo vliv i na výrobu motocyklů v SSSR.
Glavmotoveloprom, tedy Hlavní správa výroby motocyklů, jízdních kol a psacích a počítacích strojů byl v rámci této reorganizace zařazen pod ministerstvo všeobecného strojírenství Sovětského svazu.
V únoru 1940 proběhlo společné sezení této Hlavní správy, Komisariátu obrany a Hlavního vedení automobilního, obrněného a tankového průmyslu, kde se jednalo o nutnosti velkosériové výroby motocyklů pro armádu.
Po proběhnuvší delší debatě bylo rozhodnuto zkopírovat tehdy nejlepší těžký německý motocykl se sidecarem, což byla sedmsetpadesátka BMW typ R 71.
Po schválení a potvrzení tohoto záměru Radou národních komisařů SSSR byly kvůli výrobě tohoto těžkého motocyklu založeny tři nové výrobní závody: v Moskvě, Charkově a v Penze.

V roce 1940 bylo pověřeno sovětské obchodní zastupitelství v Berlíně zakoupením čtyř motocyklů BMW R 71 s jednotnými sidecary. Všechny byly v civilním černém lakování s tradičním bílým linkováním. O jejich prodeji sovětskému obchodnímu zastupitelství je dochován záznam v expediční knize firmy BMW. Následně byly tyto stroje transportovány vlakem do Moskvy.

Vzorový bavorák BMW R 71
jehož výrobní číslo souhlasí s jedním ze čtyř strojů, které byly v roce 1940 podle expediční knihy firmy BMW prodány obchodnímu zastupitelství SSSR v Berlíně, se dnes nachází v exposici továrního musea Irbitského motocyklového závodu IMZ v Irbitu, ve Sverdlovské oblasti.
Je v originálním černém civilním laku s bílými linkami, jen s pár šrámy, nejspíš jak ho v roce 1941 narychlo evakuovali před postupujícím Wehrmachtem z Moskvy do Irbitu a následně přestěhovávali v areálu měnící se továrny. Předválečné pneumatiky Continental jsou téměř nejeté, ještě stále z nich trčí gumové „chlupy“ z lisovací formy!

Stroj je v museu veden pod inventárním číslem IMM 43
(Irbitskij Motocykletnij Muzej 43),
což je to bílé, azbukou napsané, číslo na šikmé rouře rámu před nádrží.
V roce 2005 bylo na tachometru jen necelých 400 kilometrů...
foto Hošťálek 2005

Vzorový "bavorák" z roku 1940 měl vpředu i vzadu hluboké civilní blatníky a ráfky se širokým stříbrným pruhem.
Zatímco motocykly z produkce do r. 1939 měly úzké nosiče se dvěma příčkami napříč, tento stroj už má, přímo z továrny BMW, nosič široký a s příčkami podél - takže není pravda tvrzení, že toto provedení nosiče bylo sovětskou inovací!

Technické údaje M 72 ( v závorce jsou uvedené lišící se údaje z příručky MNO):
Motor: dvouválcový čtyřtaktní boxer
Písty: z lehké slitiny, se dvěma kompresními a jedním stíracím kroužkem
Vrtání: ø 78 mm
Zdvih: 78 mm
Obsah: 745 ccm
Kompresní poměr: 1 : 5,5
Výkon: 22 ks při 4.000 ot.min. (při 4.600 - 4.900 ot./min.)
Kroutící moment:
Ventilový rozvod: SV (spodové ventily)
Nastavení rozvodu:
SO 76° před HÚ
SZ 92°po DÚ
VO 116°před DÚ
VZ 52°po HÚ

Mazání: oběžné, s olejovou náplní v karteru motoru
Množství oleje v motoru: 2 litry
Ložiska klikového hřídele: 2, kuličková
Ojniční ložiska: válečková, v klecích
Karburátory: dva, K-37
Palivo: automobilový benzín AB-73
Hlavní tryska:
Volnoběžná tryska:
Nastavení šroubku bohatosti:
Elektrická výzbroj: bateriové zapalování 6 V
Baterie: 6V/14 Ah, ukostřen minus pól (-) (ZMT-14 - 6 Volt/14 Ah)
Dynamo: G 11 - 6V/45 W)
Regulátor: RR-31
Houkačka: C 35
Reflektor: FG-6
Svíčky: A 11/11 (tepelné hodnoty 145)
Předstih: ručně stavitelný páčkou na levé straně řidítek

Spojka: dvoulamelová, suchá

Převodovka: čtyřstupňová, sešroubovaná dohromady s motorem
Převody:
1.stupeň - 1 : 3,6
2.stupeň - 1 : 2,28
3.stupeň - 1 : 1,7
4.stupeň - 1 : 1,3
Řazení: nožní s pomocnou ruční pákou
Náplň oleje v převodovce: 0,3 litru

Přenos síly na zadní kolo: hřídelem s pružnou gumovou spojkou a křížovým kloubem
Stálý převod: hruška s talířem
Převod sólo: 1 : 3,6 (10 : 36 zubů)
Převod side: 1 : 3,89 (9 : 35 zubů)

Rám: dvojitý trubkový, svařovaný z rour o proměnném průřezu
Přední vidlice: teleskopická s hydraulickým tlumením a třecím tlumičem řízení
Zdvih předního pérování:
Zadní pérování: kluzákové, bez tlumení
Zdvih zadního pérování:
Sedlo: gumové, výkyvné, odpérované seřizovatelným centrálním spirálovým pérem
Tandemové sedlo: gumové výkyvné, odpérované dvojicí seřizovatelných spirálových per
Kola: 19” drátová, vzájemně zaměnitelná
Počet drátů: 40
Ráfky: prohloubené ocelové 3 x 19” s příčnými prolisy
Pneumatiky: 3,75 – 19
Tlak přední pneu: 1,6 atm
Tlak zadní pneu: 2 + 0,5 atm
Tlak side pneu: 1,8 + 0,5 atm
Tlak rezervního kola: 2 + 0,5 atm

Brzdy: čelisťové, půlbubnové

Parametry:
Rozvor: 1.450 mm (1.400 mm)
Délka: 2.420 mm
Šířka sólo: 815 mm
Šířka se sidecarem: 1.600 mm
Výška: 960 mm
Výška sedla: 720 mm
Světlost: 135 mm (130 mm)
Váha sólo: 225 kg
Váha se sidecarem: 340 kg
Dovolené zatížení: 188 kg (3 osoby + 100 kg)
Celková přípustná váha sólo: 330 kg
Celková přípustná váha se sidecarem: 460 kg
Objem nádrže: 22 litrů
Spotřeba na 100 km: cca 7 litrů
Max. rychlost sólo: 120 km/hod.
Max. rychlost se sidecarem: 90 km/hod. (85 km/hod.)

Literatura:

1944 vydal MAŠGIZ příručku k obsluze motocyklu M 72.

1945 vyšla příručka k základní provozní údržbě Rudou armádou používaných vojenských motocyklů, zahrnující nejen M 72, ale i TIZ AM 600, Indian a Harley-Davidson WLA.
Autorem byl mechanik-poručík A.D.Manyč.

Válečná výroba v Irbitském motocyklovém závodu (IrbMZ):
Dvě nepříliš ostré, ale dle slov průvodce musea Genadije Motova (někdejšího závodního jezdce) autentické, fotografie z válečné výroby, dnes visící v továrním muzeu v Irbitu:
První dokumentuje sjíždění hotového motocyklu z montážní linky, druhá přesun hotových motocyklů z montážní haly do skladu. Tam si ovšem dlouho nepobyly - fronta čekala...

1945 - květen
Známý záběr z konce války, kdy Pražané vítali Rudou armádu - osvoboditelku. Tady tehdejší kameraman zachytil motocykl M 72...

1954
Motocykl M 72 se sidecarem z irbitské produkce roku 1954 (foto z továrního archivu).
Ze snímku je zřejmé, že motocykl už měl visutý přední blatník a sidecar měl oboustranně uložené kolo v obloukovité svislé i vodorovné vidlici.

(archiv Hošťálek)

Tovární museum Irbit
V roce 2005 byl nejstarším vystavovaným exponátem tento stroj z roku 1952. Žádný starší stroj ze skutečných začátků výroby ve válečných letech továrna neměla.
(foto Hošťálek)

Uvnitř areálu irbitské továrny je pak ve výšce asi tak prvního patra vystaven na podstavci vojenský typ M 72 M (moděrnyzirovanyj) z roku cca 1954, už s inovovaným zavěšením předního blatníku.

M 72 na známkách
M 72 byl jedním z nejvýznamnějších a současně i v největším počtu vyráběných sovětských motocyklů. Není proto nijak překvapující, že se dostal v roce 1999 i na známky Ruské pošty.

51. Pražské vzorkové veletrhy (PVV) v roce 1950
už byly ve znamení rozsáhlé exposice sovětských vozidel. Rusové zde vystavovali i motocykly - na snímku z červnového čísla časopisu Svět motorů byla tato M-72 se sidecarem z produkce závodu GMZ (Gorkovskij Motocykletnij Zavod), za ní stopětadvacítka Moskva M-1 (podle DKW RT-125) a třistapadesátka IŽ-49 (podle DKW NZ 350).

1952 - Motocykly M 72 ve výzbroji čs. armády
O zařazení sovětských těžkých motocyklů do výzbroje naší armády začal od roku 1952 postupně referovat i náš motoristický tisk, viz tato fotografie, z časopisu Svět Motorů č.1 z roku 1954.
Na snímku jsou motocykly prvního k nám dováženého provedení (model 1952), u nichž se přední blatník při propérování ještě pohyboval společně s předním kolem. Sidecarové kolo bylo u těchto strojů neodpérované, uložené v oboustranné vidlici.

Typový štítek
strojů, které byly dodány v roce 1952 do ČSR pro potřeby československé armády byl doslova minimalistický. Vysvítá s něj ale, že na něm byl vyražen rok výroby a že motor i rám byly značené pětimístnými čísly.

1954 - Příručka MNO
Pro potřeby Čsl. armády byla vydána Velitelstvím tankových a mechanizovaných vojsk Ministerstva národní obrany příručka pro obsluhu motocyklů M-72 v češtině.

V civilu
už z armády vyřazená, zcivilizovaná a svým majitelem vylepšená M-72 v sólo provedení, zachycená na ulici v Liberci v roce 1959. Proti originálu byl stroj bohatě chromován, v černém laku se zlatým linkováním a dostrojený dvojsedlem z Jawy 500 OHC. Původní sovětský regulátor dynama byl zjevně nahrazen dvoucívkovým relé PAL.
(foto Hošťálek).

I.ročník soutěže "Zlámaná poloosa"
byl velmi náročný sraz pro majitele historických vojenských vozidel (převážně amerického původu), uspořádaný v rokli vedle železničního přejezdu v Třebíči. Vytyčený trať byla tak náročná a ještě navíc poznamenaná nepřízní počasí (rozmoklá), že start odřekli i někteří účastníci s legendárními jeepy. S jediným motocyklem se přihlásili Petr Hošťálek a Dan Heřman (M 72 model 1952), kteří přijeli po ose z Českých Budějovic. Na prvním snímku jsou při natolik náročném průjezdu bahnitým brodem, že museli pomoci i pořadatelé. Na dalším snímku při rozjezdu do stoupání...

Dvojice Hošťálek a Heřman při II.ročníku soutěže "Zlámaná poloosa" Třebíč. Tentokrát si Petr Hošťálek motocykl upravil pro hluboké brodění - sání obou karburátorů zavedl dlouhými rourami dovnitř chráněného prostoru předku sidecaru a svíčky isoloval vodotěsnými gumovými návleky, takže "emka" byla schopná jet vodou s válci i karburátory zcela pod hladinou.

Petr Hošťálek se svou "emkou" z roku 1952, upravenou pro každodenní zimní provoz montáží kolenních krytů a plexiskla - na prvním snímku s nezbytnou startkou v zubech v terénu, na druhém s partou vojenských vozidel při návštěvě Fort Hazardu (vlevo v maskáčích Tonda Zemko, uprostřed "Pade" Jiří Havránek.
fotografie z dubna 1988 Jana Heřmanová

Skutečnou vzácnou raritou je dnes M 72 z válečné produkce
Těchto strojů se dochovalo minimum, nemají jej ani v továrním muzeu v Irbitu.
Na snímku je pečlivě renovovaný a "jako hodinky jdoucí" stroj z roku 1944 slovenského majitele, žijícího sice v Anglii, ale neváhajícího jej přivézt ukázat na Sraz KHV Východní do Řásné v květnu 2018. Spolu se svým mechanikem přijeli i dobově věrohodně ustrojeni.
foto Hošťálek