PEUGEOT - nákladní typ D.M.A.

Původní článek pro Truck Magazín (červenec-srpen 2014) od Petra Hošťálka.

Dvoutunový nákladní automobil, vyráběný v období 1941 - 1944.

Výrobce:
Peugeot, Sochaux, France

Peugeot D.M.A. byl jednoduchý a ryze účelný dvoutunový náklaďák, který se měl, podle původních představ, masově vyrábět pro francouzskou armádu. Přišel už ale pozdě. První prototypové provedení se objevilo až v polovině roku 1940, kdy už Němci pochodovali Francií. Sériová výroba, která se rozběhla na jaře roku 1941 tak paradoxně začala sloužit nepříteli. V průběhu druhé světové války bylo těchto vozů vyrobeno skoro 16.000, objevily se prakticky na všech frontách a německý Wehrmacht si jejich jízdní vlastnosti a především spolehlivost náramně pochvaloval.

Nepřímým předchůdcem byl předválečný Peugeot DK-5J, také vyvinutý pro francouzskou armádu. To byl vůz kapotový, klasického uspořádání, který stylem předku vycházel z předválečné osobního vozu Peugeot 402, charakteristického reflektory schovanými za maskou chladiče. Měl stejný čtyřválcový benzínový motor a obdobnou zadní hnací nápravu s předlohovým diferenciálem.

Ačkoliv i nový typ Peugeot D.M.A. používal stejný hnací agregát, jeho koncepce byla doslova převratná. Firma poprvé použila trambusovou kabinu, kterou konstruktéři Peugeotu posadili vysoko nad motor. To bylo řešení, dovolující i při výrazně krátkém rozvoru 2.800 mm dostatečně rozměrnou ložnou plochu, přesto, že vůz vnějšími rozměry patřil spíš do kategorie malých dodávek či lehkých náklaďáčků. To ale bylo jen zdání. Ač celkově vážil jen 1.850 kg, jeho nosnost byla poctivé dvě tuny!

Druhým převratným rysem byla absence jakéhokoliv estetického tvarování.
Firma Peugeot byla proslulá svými karoseriemi. Jejich proudnicový design v meziválečných letech udával tón francouzskému stylu. Byl nápaditý a vyznačoval se atypickým umístěním reflektorů i aerodynamickými kryty zadních kol.
Tady to najednou byl naprostý protiklad! Celý předek vozu vypadal jak dětská slepovačka z papíru.
Byl z rovných tabulí plechu, s jednoduchými obdélníkovými čelními skly a pravoúhlými dvířky, která měla přiznané venkovními panty a šoupací boční okna jak z kredence. Absolutní jednoduchost, nevyžadující žádné komplikované lisovací formy, všechno namalované doslova podle pravítka.
Pokud si ovšem uvědomíme, že tenhle vůz měl být uniformní „řadový voják,“ vyráběný v masových sériích, bylo to řešení chytré.

Technické údaje:

Motor: benzínový řadový čtyřválec
Typ: Peugeot 402
Počet válců: 4
Vrtání: Ø 83 mm
Zdvih: 99 mm
Obsah válců: 2 142 ccm
Maximální výkon: 50 ks (37 kW) při 3 000 ot./min.
Daňový výkon: 12 CV
Ventilový rozvod: OHV (visuté ventily v hlavě, ovládané vahadly a tyčkami)
Klikový hřídel: kovaný
Počet ložisek klikového hřídele: 3, kluzná
Blok válců: ze šedé litiny, s vloženými mokrými vložkami ze speciální litiny
Hlava válců: snímací, odlitá ze šedé litiny, se zalisovanými vodítky ventilů
Písty: hliníkové
Mazání: tlakové oběžné, s náplní oleje ve vaně motoru
Chlazení: vodní, nucené pumpou
Karburátor: Zenith-Stromberg
Zapalování: 12V bateriové, s cívkou a rozdělovačem

Spojka: suchá, jednolamelová
Ovládání: mechanické, pedálem

Převodovka: čtyřrychlostní se zpátečkou, sešroubovaná do bloku s motorem
Řazení: nepřímé, pod volantem
Převodové poměry:
1. stupeň – 1 : 4,66
2. stupeň – 1 : 2,44
3. stupeň – 1 : 1,57
4. stupeň – 1 : 1
Zpátečka – 1 : 5,65

Rám: podélníkový, dopředu se zužující, z ocelových U profilů, vyhnutých přes zadní nápravu
Mazání podvozku: centrální, pedálem, systém Monocoup (sešlápnout 1 x za 100 km)

Zadní náprava: hnací, pevná, vcelku s rourou kardanu
Rozvodovka zadní nápravy: předlohová s diferenciálem
Předlohové soukolí: s čelním šikmým ozubením
Převodový poměr: 1 : 7,3
Zadní pérování: podélnými listovými péry

Přední náprava: dělená, s nezávislým zavěšením kol
Přední pérování: příčným listovým pérem
Řízení: šnekové, bez posilovače, volant vlevo

Brzda nožní: mechanická na všechna kola,
od podzimu 1945 hydraulická jednookruhová systém Bendix
Brzda ruční: mechanická, působící prostřednictvím lan na zadní kola

Kola: 20“ ocelová disková
Disky: 4,50 x 20, s plochým ráfkem a snímacím děleným okrajem
Pneumatiky: 6,50 - 20, vzadu ve dvojmontáži

Rozvor: 2 800 mm
Rozchod vpředu: mm
Rozchod vzadu: 1 650 mm
Světlost vozu: 310 mm

Délka: 4 330 mm
Šířka: 2 050 mm
Výška přes kabinu: 2 000 mm

Pohotovostní váha valníku: 1 870 kg
Nosnost valníku: 2 000 kg

Rozměry ložné plochy: délka 3 370 mm x šířka 2 050 mm

Maximální rychlost: 70 km/hod.
Obsah nádrže: 60 litrů (z toho 2 litry rezerva)
Spotřeba benzínu na 100 km: 15-16 litrů

Chassis tvořil rám z ocelových podélníků s pěti příčkami, přičemž koncová příčka rámu měla navařená zesílení rohů a šikmé výztuže kvůli závěsu pro přívěs.
Přední náprava byla dělená, s nezávislým zavěšením kol. Nahoře měla lisovaná ramena, dole byla odpružena příčným listovým pérem. Součástí zavěšení předních kol byly dlouhé šikmé vzpěry, kotvené k centrální příčce rámu (za motorem). Zadní náprava byla pevná, zavěšená na podélných listových pérech. Byla vcelku s rourou kardanu, také ukotvenou na příčce rámu za motorem.
Rám se, při pohledu shora, směrem dopředu výrazně zužoval, aby nevadil rejdu předních kol. Vzadu byly podélníky vyhnuté přes nápravu.

Motor byl osvědčený řadový čtyřválec, používaný v těsně předválečné sérii osobních vozů Peugeot 402. Měl obsah zvětšený přes dva litry (2.142 ccm), moderní rozvod OHV s ventily v hlavě válců a s licenčním karburátorem Zènith-Stromberg dával k disposici rovných padesát koní (37 kW). Byl sešroubován do jednoho celku s čtyřrychlostní převodovkou a v rámu uložen ve třech bodech.

Hnací zadní náprava měla rozvodovku s předlohovým soukolím, uspořádanou tak, že kardanová roura směřovala výrazně pod úroveň osy nápravy. To mohlo snad mít přednost u osobního vozu, kvůli snížení tunelu pro kardan v podlaze karoserie, tady to ale poněkud omezovalo světlou výšku vozidla.

Vůz měl mechanické (lanové) brzdy. Protože ale jeho výroba pokračovala i v poválečných letech, dočkal se v roce 1946 inovace a pod označením D.M.A.H. už byl vybaven jednookruhovými hydraulickými brzdami Bendix. O rok později byl vůz navíc vpředu vybaven i hydraulickými tlumiči pérování, které předválečný typ neměl.

Kabina byla deklarovaná jako třímístná, ale:
sedák měla sice vcelku, jenže nohám vprostřed sedícího třetího pasažéra překážel krycí tunel motoru. Na to, že podlaha byla prakticky úplně nad motorem (mírně přesahovalo jen víko ventilů), byl ten tunel zbytečně velký. Takže jet ve třech na delší vzdálenost rozhodně nebylo žádné pohodlí…

Řidič měl před sebou dvoudílné okno, lomené mírně do šípu. Obě jeho poloviny byly napevno zasklené, pouze u některých vozů se horní půlka skla před řidičem dala vyklápět směrem vzhůru. Díky vysoko umístěnému posazu byl výhled dopředu i těsně před vůz vynikající. Revolučním řešením, zvláště u náklaďáku, bylo řazení pod volantem.

Dnes je to samozřejmost, která v té době zdaleka ještě nebyla u všech výrobců zvykem, ale Peugeot D.M.A. měl, vzdor své jednoduchosti, stírač nejen před řidičem, ale i druhý před spolujezdcem…

Základní nástavbu představoval snížený valník, jehož hranaté výřezy pro zadní kola zasahovaly do ložné plochy. Byl standardně dodáván i s oblouky a plachtou a kromě něj se na podvozek D.M.A. montovaly v menších počtech i sanitky a skříňové karoserie.

Byla válka, takže téměr okamžitě vznikla i varianta D.M.A.G., což byl vůz poháněný dřevoplynem (G znamenalo „Gas“- plyn). K tomu továrna používala nejen francouzské generátory Gohin-Poulenc, ale především německé Imbert, montované vždy vpravo za kabinou. V tom případě vůz neměl mřížku masky, ale na jejím místě chladič plynu, pod nímž dopředu vozu trčely na nástavcích rámu objemné čističe plynu. S pohonem na dřevoplyn dával motor samozřejmě mnohem menší výkon, takže vůz disponoval pouze 34 koňmi a tomu odpovídající o dost menší rychlostí.

Když už Němcům teklo do bot a válečná výroba musela spořit materiálem kde se dalo, začaly vyjíždět z továrny vozy bez nárazníků a jen s jedním koncovým světlem.

Od roku 1941 do skončení války se vyrobilo cca 15 000 vozů typu D.M.A.

Tady je jeden z nich, ve společnosti osobního vozu Opel Olympia.

Po skončení války se od září roku 1946 Peugeot začal vyrábět v upravené verzi D.M.A.H., která obnášela nejen už zmíněné kapalinové brzdy (H znamenalo „Hydraulic“), ale i řadu dalších, na první pohled viditelných, úprav. Byly to prolisy v čelní stěně kabiny, lisovaný nárazník nového tvaru, zaoblené rohy v rámečcích předních skel, oblé přední blatníky a tvarově upravená dvířka kabiny s okny spouštěcími na kličku. Ve výrobě zůstal až do roku 1948, celkem ho bylo vyrobeno přes 8.000 kusů.

Prospektová vyobrazení vylepšeného typu Peugeot DMAH z poválečných let – zajímavostí je, že továrna v některých propagačních materiálech stále ještě používala staré typové označení DMA!

Na podvozkcích Peugeotu DMA a DMAH vznikla samozřejmě i řada atypických a velmi zajímavých verzí - například tento malý, v poválečných letech na zakázku postavený, autobus z roku 1951.

V roce 1948 byl Peugeot DMAH nahrazen obdobným, mírně zmenšeným modelem Peugeot Q3A s motorem o pouhých 1.290 ccm a nižší nosností, který byl vyráběn převážně ve verzích dodávka nebo lehký náklaďáček. Od svého vzoru se na první pohled lišil menšími koly a vzadu pouze jednoduchou montáží.
Do roku 1950 ho vzniklo něco přes 4.200 kusů.

Galerie dochovaných fotografií:

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Subjektivní pocity a zkušenosti autora článku:

Takové auto si nejde nezapamatovat! Já z něj byl vedle, už když jsem chodil do základní školy, v Liberci jedno jezdilo hned po válce u Uhelných skladů. Jako klukovi mi připadalo, že si ho snad udělal někdo sám a tu srdcovitou masku se znakem Peugeot někde vzal a na něj neuměle přišrouboval…
Z celé školy jsem měl nejraději hodiny kreslení, tam jsem, ať už se mělo kreslit na jakékoliv téma, vždycky na vyfasovanou čtvrtku nějaké to auto propašovat dokázal. A když jsme měli kreslit jak horníci kopou uhlí (což bylo za socialismu vždycky žhavé téma), hned jsem si na Peugeota z Uhelných skladů vzpomněl, bleskově ho namaloval a pak ještě do konce hodiny stačil zničit další čtvrtku tím, že jsem z ní, jen tak z pilnosti, to auto vystříhal a slepil. No, nezachovalo se. Učitelka mi ho sebrala, ukázat do sborovny, co jsem zas v hodině tropil, protože poznámky, co psala tátovi "Váš syn si ustavičně kreslí při vyučování!" nebyly nic platné…
Když jsem se v sedmdesátých letech přestěhoval do Budějovic, seznámil jsem se s jedním bláznem z Písku, co sbíral staré náklaďáky. Kamarádíme dodneška, občas mě zásobuje podklady pro tuhle rubriku. No a ten Peugeota D.M.A. mezi spoustou svých sbírkových náklaďáků měl.

A jednou jsme toho jeho Peugeota potřebovali odvézt kousek za Vodňany, nafotit kvůli filmařům, měli jsme tam vyhlídnutý horizont, kde se daly dělat záběry na neutrálním pozadí. A tak jsem, kvůli většímu efektu, přibil na postranici korby starou smaltovanou ceduli s reklamou na motocykly A.J.S. pana inženýra Kliky, který měl na tyhle anglické mašiny v Praze zastoupení, a pak se posadil za volant.
Než jsme dorazili na onen ideální flíček, nejen, že jsem si volantem pořádně zatočil, ale i dostatečně-krát zařadil, abych měl najednou z té francouzské „škatule“ smíšené a hrozně rozpačité pocity.
Prala se totiž ve mně ta na první pohled primitivnost s protikladem nepatřičně moderního řazení pod volantem. A taky ta vnější ošklivost s tím, jak dobře se s tou károu jelo. Jak útulno bylo v kabině, i jak byl z hodně vysoko posazeného sedadla dokonalý výhled.

Bylo to zkrátka jak když se nedopatřením dostanete do postele s tak ošklivou babou, že byste o ni normálně ani nezavadili – a v té chvíli naprosto neočekávaně zjistíte, že je to s ní lepší, než s mnoha vyhlášenými krasavicemi!

Zmlsaný německou precizností i americkým velikášstvím, pohrdajícím čtyřválci malých obsahů, jsem vždycky tvrdil, že Francouzi jsou pijáci vína a ne pořádní konstruktéři. Tak tady se kajícně omlouvám! Peugeot D.M.A. je jak v myším kožíšku schovaná oddaná, spolehlivá a věrně sloužící životní družka. Vojáci německého Wehrmachtu to dobře věděli, když potají a opatrně říkali, že se s tím jezdí mnohem líp než s vychvalovaným Opel-Blitzem…