![]() |
JIHOČESKÉ MOTOCYKLOVÉ MUSEUMČeské Budějovice |
|
exponáty archiv kresby cestopisy publikace dílna tisk | ||
Abecedně řazené materiály k vozidlům z celého světa.
|
||
![]() ![]() Petr Hošťálek Motoristický publicista, historik a grafik. Ale také stále aktivní motocyklový jezdec, který má za sebou několik dálkových expedic. Restaurátor historických motocyklů, soustředěných do exposice Jihočeského motocyklového musea v Českých Budějovicích.
Dotazy a připomínky ke stránkám prosím zde
(hostalek@tiscali.cz). |
Veškeré texty, fotografie a kresby uvedené na těchto stránkách je zakázáno dále publikovat bez souhlasu autorů stránek !
Často navštěvované: MANET 90 - 1949 STADION S 11 - 1961 STADION S 22 - 1962 (exportní) MOTOR BD 1S 38 AVZ-2 "Levoboček" 1949 OGAR 350 (Jawa) - 1948
Poslední aktualizace:
8.2.2025 Motocykly civilní - LAURIN & KLEMENT typ T.B. - 1901 3.2.2025 Motocykly civilní - JAWA-ČZ 175 - 1959 31.1.2025 Š - ŠKODA autobusy 706 RO |
|
HANOMAG - tahač SS 100 Gigant
Původní článek pro Truck Magazin od Petra Hošťálka
Hanomag SS 100 Gigant
Německá firma Hanomag – Hannoversche Maschinenbau A.G. se sídlem v Hannoveru se zabývala výrobou vozidel už v letech před první světovou válkou a dá se říci, že její záběr byl pořádně široký. Od lokomotiv až po parní traktory, určené převážně pro zemědělské použití. První automobil s benzínovým motorem vyjel z továrny v roce 1924 – byl to legendární dvousedadlový vozík „Kommissbrot“ v neuvěřitelně nadčasové pontonové karoserii, který měl vzadu uložený stojatý čtyřtaktní jednoválec 500 ccm OHV, chlazený vodou. Vozík měl nečekaný prodejní úspěch a tak bylo logické, že firmu výroba motorových vozidel začala zajímat. V čem byla jeho přednost při srovnání s klasickým nákladním automobilem? Především v tom, že při plném vytížení dokázal dopravovat náklady o dobrou třetinu až polovinu levněji, než srovnatelné nákladní automobily té doby. To, že byl při tom nepatrně pomalejší, nehrálo podstatnou roli, na tehdejších silnicích bylo tempo nákladní dopravy pohybující se kolem 40 km/hod. považováno tak jako tak za závratné… Celková koncepce tahače byla klasická: rám z lisovaných ocelových U-profilů, obě nápravy pevné, zavěšené na podélných listových pérech, vzadu s přídavnými svazky. Disková kola Hering s děleným ráfkem a závěrným prstencem byla upevněná deseti šrouby, vzadu se montovala ve dvojmontáži. Pneumatiky u prvních typů SSA 100 se používaly 9,00 – 20 Extra, pozdější typ SS 100 Gigant měl zesílené pláště rozměru 9,75 – 20 Extra. Provozní nožní brzda byla hydraulická Ate-Lockheed, na všechna čtyři kola, s podtlakovým posilovačem Bosch-Dewandre, nebo Knorr. Ruční mechanická, jen na zadní kola. Celková váha tahače se podle vybavení pohybovala od 5.000 kg až do 6.600 kg (existovaly verze s jednoduchou nebo dvojitou kabinou a pro armádní použití se tahač skoro vždy dodával s navijákem, který měl k dispozici 80 metrů ocelového lana a tažnou sílu 5,5 tuny). Gigant měl na silnici spotřebu 50 litrů nafty na 100 km – nádrž umístěná na krátkém převisu rámu za kabinou měla tudíž odpovídající obsah 250 litrů. Takže v armádní příručce uváděný důležitý údaj - akční radius vozidla – byl 500 km na jedno natankování.
Tahač ST 100 se ukázal natolik úspěšný, že v průběhu války byl licenčně vyráběn i rakouskou konkurenční firmou Fross-Büssing ve Vídni.
Také firma Hanomag zažila v průběhu války několikeré bombardování, pravda ale je, že na rozdíl od většiny německých továren, ji to příliš nepostihlo. Výrobní haly i strojní zařízení zůstaly nepoškozené a tak již pár týdnů po kapitulaci Německa mohla výroba běžet na plné obrátky. A protože v případě tahačů a silničních i zemědělských traktorů se nejednalo o vojenskou výrobu, neměla firma problémy s poválečnými omezeními, nařízenými spojenci. A tak už v roce 1945 vyjelo z továrny 154 tahačů ST 100, o rok později dokonce dvojnásobek a do konce výroby v roce 1950 se tak na silnicích poválečného Německa objevilo ještě 1.112 těchto mimořádně osvědčených strojů, než byla jejich výroba definitivně zastavena.
Galerie dochovaných fotografií:
|