JIHOČESKÉ MOTOCYKLOVÉ MUSEUM

České Budějovice

exponáty     archiv     kresby     cestopisy     publikace     dílna     tisk
Abecedně řazené materiály k vozidlům z celého světa.

 vyhledávání:

A
B
C
Č
D
E
F
G
H
CH
I
J
K
L
M
N
O
P
R
S
Š
U
T
W
V
Z

Petr Hošťálek

Motoristický publicista,
historik a grafik.
Ale také stále aktivní motocyklový jezdec, který má za sebou několik dálkových expedic. Restaurátor historických motocyklů, soustředěných do exposice Jihočeského motocyklového musea
v Českých Budějovicích.


Dotazy a připomínky ke stránkám prosím zde
(hostalek@tiscali.cz)
.
Veškeré texty, fotografie a kresby uvedené na těchto stránkách je zakázáno dále publikovat bez souhlasu
autorů stránek !


FORD nákladní typ Canada

Původní článek pro Truck Magazin (červen 2006) od Petra Hošťálka.

Ford Canada titul Nákladní automobil se zvýšenou průchodností v terénu, stavěný za druhé světové války pro armádní použití.
Výrobcem byla firma Ford Motor Company of Canada Limited Windsor-Ontario, kanadská pobočka Fordových závodů.

Názorné vyobrazení osmiválcového motoru Ford z armádní příručky. Dobře je patrné, jak kompaktní celek tento osmiválec byl. Každý blok válců měl samostatnou vodní pumpu, spádový karburátor byl pro obě řady válců společný. Podobně jako tomu bylo v Německu u firem BMW a Zündapp, které, ačkoliv se jednalo o firmy konkurenční, během války vyvinuly a produkovaly společný typ armádního motocyklu, také tento automobil se souběžně vyráběl v závodech Ford i v konkurenční továrně Chevrolet. Vozy obou výrobců byly v zásadě stejné, ale každý z nich používal vlastní motor, u Forda to byl osmiválec do V, u Chevroletu řadový šestiválec.
Na nepříliš kvalitní barevné fotografii, pocházející z oslav vylodění spojenců v Normandii (D-Day 1989) je Ford Canada F - GT jako krátký dělostřelecký tahač s kabinou staršího provedení. Fotografováno v Arromanche. Konstrukčně se jednalo o klasickou koncepci, kde základem vozidla byl nýtovaný žebřinový rám, složený ze dvou hlavních podélníků a několika příček. Pevné nápravy byly zavěšené na podélných listových perech a motor s převodovkou byl v přední části vozidla. Hnací agregát byl krátkým kloubovým hřídelem spojen s rozváděcí skříní, umístěnou v rámu, od které šly kloubové hřídele k přední a zadní nápravě.
Černobílá fotografie extrémně krátkého dělostřeleckého tahače F – GT s kabinou novějšího provedení je z armádního manuálu vydaného v roce 1943. Za povšimnutí stojí pouze jeden, na levé straně montovaný, reflektor se zatemňovací clonou. Do války to muselo stačit... Automobil, kterému se v běžné řeči říkalo „Ford Canada“, byl vyráběn v několika verzích. Typy F-15 a F-15A byly jeden a půl tunové, přičemž F-15 byl jediný, který měl pohon pouze zadní nápravy. Všechny ostatní typy byly třítunové. To byly F-30, několik verzí F-60 a speciální dělostřelecký traktor F-GT. Podle požadavku odběratele měly vozy buď levé nebo pravé řízení, většinou to záviselo na tom, zda byl automobil určen pro kanadské, americké, či jiné jednotky.
Valník typu F-15A měl celokovovou korbu. Motor byl ve všech případech benzínový vidlicový osmiválec se spodovými ventily (rozvod SV), odvozený od Fordova nejúspěšnějšího motoru, který se vyráběl od roku 1933 a byl určen původně do osobních automobilů. Oba bloky válců včetně klikové skříně tvořil jediný litinový odlitek, přikrytý svrchu dvěma plochými hlavami a zespodu vanou, ve které byla olejová náplň motoru. Obsah válců byl udáván 239 kubických palců, což odpovídá necelým čtyřem litrům. Kompresní poměr byl 6,3 : 1 a výkon 95 koní. Pro větší spolehlivost v armádním použití měl například zdvojený klínový řemen, speciální palivový čistič a palivový systém se dvěma přepínatelnými benzínovými nádržemi.
Motor byl sešroubován s převodovkou do jednoho celku a byl velmi kompaktní. Byl posazen poměrně hodně vysoko nad rám a zasahoval krátkým tunelem do kabiny řidiče. Ta seděla téměř nad předními koly a měla velice charakteristické hranaté tvary a velmi krátkou kapotu. Nezaměnitelná byla zejména druhá, novější verze, která měla negativně skloněné čelní okno. To bylo kvůli tomu, aby na sebe vůz náhodným odleskem slunečních paprsků neupozornil nepřátelské letce (stejně byly o mnoho let později konstruovány kabiny vojenských verzí legendární Tatry 111).
F-15A s osobní skříňovou karoserií, kterému se říkalo „štábák“. Také tato fotografie pochází z oslav vylodění v Normandii v roce 1989. Několik vozů tohoto typu ve stříbrném nátěru jezdilo v padesátých letech u Krátkého filmu Barrandov. Dalším charakteristickým prvkem těchto vozů byly dělené disky, sešroubované ze dvou polovin, zadní náprava měla zásadně jen jednoduchou montáž. Pneu terénní, balonové, u malé řady jedenapůltunek to byl rozměr 10,50 – 16, u velké řady třítunek 10,50 – 20.
Brzdy všech typů byly kapalinové, u velké řady F-60 doplněné podtlakovým posilovačem.
Standardní valníkové provedení starší verze typu F-60L z roku 1942. „Kanady“ existovaly ve velké škále verzí:
Malý typ F-15 a F-15A se dělal jako valník, osobní skříňový, dílenský, nosič zbraní, lehký tahač a skříňový nákladní.
Standartní typ F-60L mohl mít následující nástavby: Vyprošťovací, valníkovou, pojízdnou dílnu, protitankový šestihlavňový kanon, sanitní a skříňovou.
Typ F-60S s kratším rozvorem byl buď valník, nebo sklápěčka.
Typ F-60T se vyráběl pouze jako tahač a nejkratší podvozek měl nezaměnitelný „hrbatý“ F-GT, což znamenalo Ford Gun Tractor, speciální tahač kanónů.
Nové provedení valníku F-60L už s charakteristicky obráceně skloněným předním oknem, tady na továrním vyobrazení z roku 1943. Desítky těchto vozů byly u nás ještě začátkem šedesátých let v běžném provozu, kdy se jim montovaly normální reflektory na konce nárazníků, protože původní jeden reflektor nemohl stačil a navíc neodpovídal předpisům, protože byl umístěn příliš vysoko.
Jedinou „šestikolkou“ bylo prodloužené provedení F-60H které mělo přidanou jednu vlečenou zadní nápravu. Obrázek podvozku je rovněž z armádního manuálu z roku 1942. Všechny uvedené modely byly dvounápravové, jedinou výjimkou byl typ F-60 H. Ten byl šestikolový, přičemž poháněná byla pouze přední a první zadní náprava. Poslední náprava byla pouze vlečená, takže schématické označení vozu bylo 6x4. Na tyto podvozky se montovaly pouze dva typy nástaveb a sice vyprošťovací a dílenská.
Valník Chevrolet Canada C-60L od konkurence byl takřka k nerozeznání. Že má pod kapotou jiný motor, to vidět nebylo a tak ho prozrazují jen odlišná zakončení víček nábojů předních kol. U Chevroletu měla tvar cívky, říkalo se tomu „vijáky“ a sloužilo to k vyprošťování vozu svépomocí. K pevnému objektu před vozidlem se uvázalo lano, to se dvakrát ovinulo přes „viják“ a volný konec řidič rukou přitahoval. Vzniklý „samosvorný“ účinek mohl řidič kdykoliv zrušit pouhým povolením přitahovaného konce lana. Protože poháněcí jednotkou byl, jak už bylo řečeno „nejzdařilejší“ Fordův osmiválec, jednalo se o mimořádně spolehlivé vozy, z nichž spousta jich dosluhovala ještě dlouhá léta po skončení druhé světové války. Jejich jedinou nevýhodou byla značná spotřeba benzínu. Zajímavostí byla elektrická instalace o napětí pouze 6 Volt, která byla u předválečných vozidel Ford obvyklá.
************************************************************************************
Fotografie z časopisu Naše Vojsko z roku 1947. Ford Canada ve spojenecké koloně koncem druhé světové války.
Převrácený Ford Canada nedaleko Strakonic. Protože se spojeneckým armádám nevyplatilo po skončení války vozit materiál zpět za moře, byl po válce levně rozprodáván v Evropě v rámci akce UNRRA (pomoc válkou postiženým zemím). Takže Fordy Canada nejen, že používali nejrůznější soukromí dopravci, ale sloužily i v naší nově se formující československé armádě až do té doby, než byly ve své tonáži (3 tuny) definitivně nahrazeny tříosými naftovými vozy Praga V3S.
Nákladní Fordy Canada ve Filmových atelierech Hostivař v roce 1977. V roce 1977 byl natáčen film "Tichý Američan v Praze", týkající se údajného válečného "Zbraslavského pokladu".
Tato fotografie je z přípravy před natáčením ve Filmových atelierech v Praze - Hostivaři, kde se připravovala kolona amerických vojenských vozidel, zapůjčených od soukromých sběratelů. Uprostřed je vidět dva třítunové nákladní vozy Ford Canada typu F 60L a za nimi prakticky stejný nákladní vůz Chevrolet Canada C 60 L.
Ford Canada F 60 L v ateliérech v Hostivaři, kdy se před natáčením upravovaly popisy na nárazníkách a karoserii.
Ford Canada F 60 L. Úvodní scéna, kde hrála kolona vozidel americké armády, se natáčela v lese nedaleko Jílového u Prahy. Odtud je tento záběr nákladního valníku Rord Canada F 60 L s plachtou.
Umístění reflektorů u vozů Ford (i Chevrolet) Canada neodpovídalo československým předpisům. Původní reflektory byly jednak moc vysoko, jednak konstrukční uspořádání jejich tlumených světel bylo jinak řešeno, takže tlumená světla oslňovala. U všech vozů tohoto typu, které se na naše silnice dostaly, musely být tudíž namontovány standardní evropské reflektory na nárazník a původní světla, umístěná podstatně výš, musela být zaslepena.
F 60 L zezadu Tentýž vůz, fotografovaný zezadu.
Závěs pro přívěs už je evropského (německého) provedení, nikoliv původní, americký.
Ford Canada F 60 L s nepůvodní korbou Druhý Ford Canada F 60 L, použitý při natáčení, už měl nepůvodní, předělanou korbu.
To samozřejmě nijak nevadilo, režie filmu to pokládala za nepodstatný detail. Ostatně celá scéna běžela pouze na samém začátku filmu, pod titulky, takže ji většina diváků ani pořádně nesledovala.
Také tento vůz měl reflektory už přemístěné na nárazník a původní otvory zaslepené. Navíc na mřížce masky chladiče chyběl originální plechový znak Ford.
valník F 60 L s nepůvodní korbou zezadu Tentýž vůz s nepůvodní dřevěnou korbou v pohledu zezadu...
Ford Canada F 60 L v dochovaném stavu.
Třítunový Ford Canada v nálezovém stavu. Fotografie pořízena začátkem osmdesátých let v Písku.
Ford Canada jako cisterna - hračka. Petr Hošťálek, autor těcho stránek, vyrobil někdy kolem roku 1973 Forda Canadu v cisternovém provedení jako celokovovou "nezničitelnou" hračku pro prvního syna své sestry.
Zhruba 40 cm dlouhý model byl celý posvařován z jedenapůlmilimetrového ocelového plechu, měl elektrické osvětlení a cisterna se skutečně dala plnit i vypouštět, což ve spojení se zvídavým dítkem jistě párkrát uvedlo jeho maminku do stavu nepříčetnosti...