JIHOČESKÉ MOTOCYKLOVÉ MUSEUM

České Budějovice
exponáty     archiv     kresby     cestopisy     publikace     dílna     tisk
Vyprávění a obrázky z dobrodružných cest.

 vyhledávání:


Petr Hošťálek

Motoristický publicista,
historik a grafik.
Ale také stále aktivní motocyklový jezdec, který má za sebou několik dálkových expedic. Restaurátor historických motocyklů, soustředěných do exposice Jihočeského motocyklového musea
v Českých Budějovicích.


Dotazy a připomínky ke stránkám prosím zde
(hostalek@tiscali.cz).
Veškeré texty, fotografie a kresby uvedené na těchto stránkách je zakázáno dále publikovat bez souhlasu
autorů stránek !


Expedice Peking 40.000 km

00 PEKING - PAŘÍŽ

 Chvíle odpočinku. Na sajdě mezitím přibyla plaketa slovenského Autoklubu. Peking a Paříž.

Spolu, ve spojení, se jména těch dvou měst pro každého, komu benzín nesmrdí nýbrž voní, stala legendou. Už více než sto let jsou symbolem pro největší automobilový závod v dějinách motorismu.
Peking – Paříž …nepředstavitelná dálka!!!
I dneska, když otevřete školní atlas a představíte si, že byste měli usednout za volant a jet a jet…a jet. Osmnáct tisíc kilometrů vcelku, ...   celý článek

02 Kousek za hranicemi Slovenska

 První setkání s kolegou na Ukrajině – motocykl Iž Jupiter 350 se sidecarem. Po bezproblémovém překonání ukrajinských hranic (už žádný socialistický probírání všeho, co člověk veze sebou, i tady čas pokročil) mě doslova šokuje stav silnice! Jen jsem se dostal skrz Užhorod, začíná široká dokonalá asfaltka, kde i se sajdkárem udržovat cestovní tempo sto i víc „no problem“. Všude svodidla a perfektní informační tabule. Navíc každých tři až pět kilometrů parta silničářů s těžkou ...   celý článek

03 V Kijevě

 Hlavní třída v Kijevě – samozřejmě jako v každém městě někdejšího Sovětského svazu, i tady najdete nezbytného a všudypřítomného Lenina. Jsem v Kijevě. Mám v úmyslu najít ústřední Autoklub Ukrajiny, abych vyřídil pozdrav z AČR a eventuelně získal další autoklubovou plaketu do sbírky, která mi pomalu vzniká na boku sajdkáru. Už tam je plaketa česká, rakouská i slovenská.
Jenže o autoklubu Ukrajiny v Kijevě nikdo nic neví. Dokonce ani policajti v parádních černých uniformách, kteří mají na dvířkách auťáků po americku velké barevné znaky ...   celý článek

04 Belgorod

 Před autodílnou v Bělgorodu. Mám za sebou Charkov, ruské hranice a také Belgorod, mířím na Voroněž a konečně jsem si také trochu zaspravoval!

Už když jsem montoval dohromady podvozek sajdy, speciálně připravované pro expedici Peking 40.000 km, měl jsem pocit, že s pérovacím teleskopem není něco v pořádku. Zdálo se mi, že je příliš tvrdý, že nechce chodit. Ve Velorexportu v Vamberku, kam jsem kvůli tomu volal, mi řekli, že to ...   celý článek

05 Saratov

 Obr.2 Na velkou cestu, když je to na motorce, se slávou a spoustou lidí kolem, se má odjíždět v pořádným lijáku. Nebo aspoň v dešti. To si všichni říkaj: To je ale tvrďák! To já bych na to v takovým počasí ani nesed…
Mě v den startu na budějovickým náměstí svítilo slunce a tak celá expedice mohla někomu připadat jen jak příjemný výlet.

Ale stačí ujet pár kilometrů a všecko je jinak. Některý den se nedaří, ...   celý článek

06 V Ufě

 Příjezd do města slavných plochodrážníků, do Ufy Ráno po noční bouřce krááásně! Jen v dálce se to mračí, jako by se to znova chtělo sebrat. Ale než sbalím stan, i to se překvapivě rozplývá a tak beru za plyn a vyrážím směr Ufa, mám to tam asi sto kilometrů. Silnice jen dvouproudá, a jako obvykle chvíli hodně mizerná, chvíli jenom špatná a samá díra.
Asi pětačtyřicet kilometrů před Ufou začíná velkorysá čtyřproudovka s neuvěřitelně širokým travnatým ...   celý článek

07 Z Evropy do Asije

 Dva rezavé jekly a metr – tak se dělá sbíhavost provizorním způsobem na cestě. V noci lilo, vstávám do vysoké mokré trávy, kam jsem večer, už potmě, narychlo postavil stan. Jak vyjíždím blátivou stopou k silnici, potvrzuje se mi, že po včerejší nouzové opravě je geometrie sajdkáru úplně rozhozená. Není divu. Tam, kde rozhodují milimetry, chybí od včerejška čtyři centimetry!
Starou motoristickou zkušeností je, že můžeš sebou na cestu vézt libovolný výběr a počet náhradních dílů. ...   celý článek

08 Čeljabinsk

 Za války tohle město nikdo nenazval jinak než „Tankograd“. Čeljabinsk byl pro mě vždycky městem, spojeným s ruskými pásovými traktory. A tanky. Už nejmíň pětačtyřicet let mám v knihovně katalog náhradních dílů na Stalince. Byl to legendární osmdesátikoňový pásák, největší a nejsilnější traktor, který u nás bylo možné v padesátých letech potkat. V tom katalogu jsem se, jako kluk, učil první pojmy z ruského technického názvosloví. Píst-póršeň, motor-dvígatěl, ...   celý článek

09 Mezi Omskem a Novosibirskem

 Dopravní značka, kterou si evropan může vyložit jako „Pozor, na téhle silnici je možné všechno!“ Ráno dost brzy vstávám, rychle balím v nizoučké trávě, kam jsem večer postavil stan i motorku a hurá na silnici. Ani by mě bylo nenapadlo, že jsem byl od silnice půl kilometru! Ale tachometr to ukázal.
Silnice, jak slibovali kluci motorkáři v Omsku je dobrá, dá se jet až sto třicet a tak za to beru. Za chvíli je za mnou sto kilometrů a nedlouho na to přepínám na rezervu. Jenže u pumpy jsem neuspěl, ...   celý článek

10 U medvědice Máši

 Ranní balení přímo bleskové (komáři) a prchám zpoza lesíka zpět k silnici. Když jsem lezl ze stanu, tam mě málem přejel traktor s kultivátorem, jel někam něco ohrabávat a já měl stan skoro na cestě. Včera už jsem pořádný kus jel na rezervu, zapínal jsem ji ještě před tím, než jsem dojel k bistru, kde jsem večeřel. A hlavně, kde jsem dělal na počítači. Tam jsem fotil a povídal s chlapama, co dělají ...   celý článek

11 Krasnojarsk

 Ačinsk. Po ránu objíždím Ačinsk po obchvatu, nepotřebuju do něj zajíždět. Už z dálky je to zatraceně průmyslové město, kouřící komíny, chladicí a jiné věže a před i za továrními komplexy obří haldy. Doslova umělé hory všude kolem.
Důležitější než Ačinsk je pro mě Krasnojarsk, protože tady hodlám zas jednou zkusit najít Internet a poslat další report z cesty. A zjistit, jak a jestli vůbec došly ty předešlé. ...   celý článek

12 Šelechov

 Čech, Holanďan a Japonec u šoférského bistra před benzínkou v Kujtunu. Já s Holanďanem na cestě k Bajkalu, Japončík jede opačně a chtěl by dorazit do jižní Afriky. Etapa z Kansku do Irkutska byla dost tvrdá. Tedy alespoň na evropské poměry. Takovou silnici v Evropě nenajdete, ani když hledáte trasu pro rallyekros. Nedalo se dělat nic jiného, než vypustit pneumatiky na polovičku, aby se dalo jet alespoň patnáctikilometrovou rychlostí a doufat, že to motocykl přežije. Prostě jsem to nedokázal dřív, než za tři dny. Ale nepíšu to proto, že bych si stěžoval. Naopak. ...   celý článek

13 U Bajkalu

 Jak ten tahač dokázal pozadu sklouznout skrz plot do cizí zahrádky, to si vůbec neumím představit... Je pátek, prvního července, za sebou mám sedm časových pásem. Mám na hodinkách jednu, ale ve skutečnosti vyrážím směr Bajkal a dál docela normálně, v osm hodin dopoledne. Cesta kolem Bajkalu do Ulan-Ude není ničím moc zajímavá nebo výjimečná. Potkávám akorát tahač s návěsem podivně spadlým pozadu do zahrádky, ale chlapi, kteří se s lopatami namáhají mezi dvojmontážemi zadních kol, aby tomu udělali ...   celý článek

14 Ulaan Baatar

 Podařilo se! Setkání s paní Myanga a její rodinou pár kilometrů před Ulaan Baatarem. To, co se zdálo skoro jako sen, když mi to krásná paní Myanga dva nebo tři dny před startem expedice na budějovickém náměstí slíbila, se stává skutečností!
V poslední vesničce před Ulaan Baatarem stojí u kraje silnice napříč obří terénní Land-cruiser a skupinka lidí u něj na mne mává. Paní Myanga uprostřed. Takže se to podařilo, skutečně se setkáváme v její vlasti a od této chvíle mě pokládá za svého ...   celý článek

15 U paní Myangy

 Než se člověk k tomu zatracenému řetězovému kolečku u dnešních motocyklů dostane, musí se odmontovat hromada součástek... Jů, to se to v jůůůrtě spalo! Když je vrch otevřený, spí člověk jak venku a přece je pod střechou (Mimochodem, mongolsky se „vrch“ řekne „örch“- slyšíte, jak to zní stejně?).
Vyspal jsem se nádherně, venku je pěkně a tak si v dobrém rozmaru u mongolské rýžové kaše k snídani říkám, že je zas jednou čas udělat taky něco pro motocykl. Zvlášť po tom včerejším slejváku by si zasloužil ošetřit řetěz. Scottoiler ...   celý článek

16 Poprvé v poušti

 Tak tenhle úspěšný mnich-podnikatel mi v Ulaan Baataru svato svatě prorokoval, že moje cesta bude zářivě úspěšná, bez problémů. Rád bych ho teď, když stojím v poušti s utrženým sajdkárem, měl po ruce... Zatím jako úplně nejtěžší etapa, srovnatelná s útrapami, které si prodělávali Borghese a ostatní účastníci jízdy Peking – Paříž v roce 1907, se mi jeví úsek z městečka Čojr do Sajnšandu. Nejenže je to opravdu už víc pouští než stepí, slunce pálí a je strašlivé vedro, ale na devadesátém sedmém dnešním kilometru se najednou ozývá z předku známý zlověstný zvuk a znova praská přední kulový čep, který drží ...   celý článek

17 Peking

 Specielně pro ČMN – s láhví šampusu a výtiskem mých oblíbených novin před tváří velkého Maa. Stojím v Pekingu na známém náměstí Tiananmen. Je devětatřicet stupňů Celsia ve stínu a vlhko jak v prádelně, dokonce i s tou párou ve vzduchu kolem. Jsem zvědav, jestli vůbec bude za mnou vidět obrovský Mao-ův portrét.
Na Tiananmenském prospektu se nedá zaparkovat, tím méně se tu s nějakým vozidlem fotografovat. Tady jede několik proudů tam a několik proti, pěší musí jedině podchodem a ani zdejší ...   celý článek

18 Irkutsk

 Jeden z posledních obrázků z Mongolska je od svatyně na kopci nedaleko Darchanu. Blížím se k Irkutsku.

Když se někde tady v roce 1907 probojovával bažinou ke stejnému cíli kníže Borghese, zaslechl hlasy, volající jeho jméno: „Kníže Borghese! Kníže Borghese! Po téhle cestě nedostanete se dále! Sjeďte úplně dolů a hleďte se dostati se strojem na hráz. Na cestě byste se probořili!“
„Díky. Kdo jste?“
„Jsme z Irkutska. Jedeme vám naproti.“
Luigi Barzini, italský žurnalista, ...   celý článek

19 Zima

 Jsem zvědav, jestli s takhle obalenými pneumatikami z vysoké mokré trávy vůbec vyjedu... Ve vysoké mokré trávě balím stan a když je hotovo, startuju. A zas ten divný zvuk od pravého válce, který jsem poprvé zaregistroval včera večer, ale po zastavení, v rojích komárů nebylo kdy zjišťovat, co se stalo. Dvakrát, třikrát přidám plyn a skláním ucho k hlavě válců – a už to mám! Objímka, která má držet výfukovou rouru, je volná. Někde se včera vytřásly dvě chromované ozdobné matice, které ji ...   celý článek

20 Tomsk

 Kus před Krasnojarskem, ještě než dorážím k Jeniseji, se osvěžuju kvasem, chutným místním nápojem, který je přes složitou výrobní technologii kupodivu levnější, než obyčejná balená voda... Když jsem jel tam, do Pekingu, bylo to celkem jednoduché. Podle mapy, eventuelně podle cedulí, pokud jsem na nějakou narazil. Prostě tou nejbližší cestou po trase.
Teď, když jedu po stopách závodu Peking-Paříž, je to složitější v tom, že musím každý večer nejdřív nahlédnout do Barziniho knihy. Najít příslušnou stať a přečíst si, kudy vlastně jeli tenkrát, protože to se s dnešní silnicí ne v ždycky ...   celý článek

21 Kainsk-Kujbyšev

 Tak to vypadá po ránu, je potřeba se nejdřív pořádně obléct, než se člověk pustí do bourání stanu. Jinak ho mezitím stačí komáři napůl vyssát!!! Nezbývá, než napsat další kapitolu na téma ruské pohostinnosti.
Z Kolyvaně jsem nechtěl opakovat tu rozbitou cestu, kterou jsem absolvoval, když jsem jel tam. Ne, že bych ji nevydržel, spíš jsem měl obavy, že ji nevydrží motorka nebo sajdkár, přece jen jsou stavěné na trochu lepší silnice. Tak jsem se rozhodl, že si raději nějakých čtyřicet kilometrů zajedu a vrátím se zpět do Novosibirska, kam, ...   celý článek

22 Ekatěrinburg

 Tvrdou ruskou gumu je potřeba pořádně pobouchat, aby sedla řádně na ráfek! Některý den prostě nevyjde. Chtěl jsem ujet co možná nejvíc, dostat se tak napůl ke Kazani, ale událo se toho příliš moc.
Vstávání i balení stanu proběhlo v klídku až ideálním, dokonce, jak byl stan chráněný v lese, nebyl ani zvenku ani zevnitř mokrý, takže jsem nemusel s balením čekat až oschne. Do Ekatěrinburgu jen kousek, ani ne šedesát kilometrů a co víc, guma na sajdkáru to vydržela. První, ...   celý článek

23 Z Moskvy do Sankt Peterburgu

 Asi čtyřicet kilometrů za Moskvou stavím u bistra, abych poobědval a dal si chvíli relaxace po těch zážitcích z dopravy ve velkoměstě. Nezbytná fotka s vlídnou paní hostinskou... Tak mám za sebou Moskvu a jak píše Barzini, za Moskvou to už přestává být dobrodružství, to už jsou jen kilometry do cíle, které je potřeba absolvovat po evropských silnicích. I mě to tak připadá, i když...
Moskva zážitek nesporně byl. Přes dvě hodiny v šestiproudovém štrůdlu na příjezdové trase. Popojíždí se po metru či dvou, krokem a jak se objeví sebemenší mezera, ten, kdo je drzejší, tam vrazí ...   celý článek

24 Bike Show v Sankt Peterburgu

 Když jedete po nábřeží a najednou vás praští do očí známá silueta, nedokážete odolat, abyste to legendární lodní dělo, které způsobilo Velkou říjnovou socialistickou revoluci, nevyfotili. Samozřejmě. Je to Aurora. Akorát že na to, jak velký zmatek v dějinách lidstva dokázala způsobit, mi ta loď připadá dost malá... Tak se to konečně povedlo!
Informace, že se v Sankt Peterburgu koná Bike Show pořádaná místním klubem Werwolves MC Russia se ukázala jako platná. Projet rozlehlým městem a najít místo srazu se mi také podařilo a hlavně, přijel jsem ve správný termín. Včas.
Sraz u Čeljabinsku se nekonal a na sraz v Bajkal Šaman i na sraz v Irbitu jsem v obou případech přijel kvůli problému technického rázu s týdenním ...   celý článek

25 Na srazu v Lucembursku

 Fajn kluci z Norska. Sajdkár mají z druhé ruky a na tachometru má prý dvě stě dvacet tisíc ujetých kilometrů a jezdí. Dělali si zuby na pohár za nejvzdálenějšího účastníka. A představte si: vůbec se nezlobí, že jsem jim ho vyfouk´... Náhoda přeje připraveným.

Když dojíždím do Německa, dochází mi najednou, že tenhle výlet z Pekingu do Paříže jsme domlouvali před třemi lety z kamarádem od Pasova, taky vášnivým sajdkárovým motocyklistou. V té chvíli mě nenapadá nic jiného, než zalomit trasu trochu dolů, zastavit se u něj a říct mu, jakou udělal ptákovinu, že se mnou nejel. Že si tohle dobrodružství nechal utýct...
Tak jedu celou ...   celý článek

26 Zhodnocení

 07.13.009 Vyber správnou motorku a přidej pár dobrých přátel…

O loňské motocyklové expedici „Peking 40.000 km“, kterou jsem absolvoval od 1.června do 31.srpna 2005 se na stránkách ČMN objevila řada reportáží. Byly o průběhu cesty a o zážitcích, které za takovou dobu člověka na neznámých silnicích potkají. Těch zážitků bylo samozřejmě daleko víc. Ale závěrem letošního léta by celé dobrodružství ...   celý článek