JIHOČESKÉ MOTOCYKLOVÉ MUSEUM

České Budějovice

Malá Solnice
Piaristické náměstí
České Budějovice

Otevírací doba:
od 1.dubna do 31.října
denně 10:00-18:00

tel. 723 247 104
exponáty     archiv     kresby     cestopisy     publikace     dílna     tisk
Abecedně řazené materiály k vozidlům z celého světa.

 vyhledávání:

A
B
C
Č
D
E
F
G
H
CH
I
J
K
L
M
N
O
P
R
S
Š
U
T
W
V
Z

Petr Hošťálek

Motoristický publicista,
historik a grafik.
Ale také stále aktivní motocyklový jezdec, který má za sebou několik dálkových expedic. Restaurátor historických motocyklů, soustředěných do exposice Jihočeského motocyklového musea
v Českých Budějovicích.


Dotazy a připomínky ke stránkám prosím zde
(hostalek@tiscali.cz)
.
Veškeré texty, fotografie a kresby uvedené na těchto stránkách je zakázáno dále publikovat bez souhlasu
autorů stránek !


Poslední aktualizace:
18.11.2018
A - AMO - F 15
17.11.2018
B - BMW 319/1 - Sport
B - BMW 327

KRUPP Titan - nákladní vůz z německého Kulmbachu

Původní článek pro časopis Truck Magazín (leden 2010) od Petra Hošťálka.

"Nákladní automobily „Südwerke“ z Kulmbachu"

Že jste o takové značce neslyšeli? Firma Friedrich Krupp GMBH z Essenu byla známá především jako ocelářský a zbrojařský koncern, od roku 1919 ale úspěšně vyráběla i nákladní automobily. Po druhé světové válce byl její hlavní představitel postaven před mezinárodní soud pro válečné zločince a na firmu byla uvalena řada omezení, diktovaných spojenci. Výroba náklaďáků byla v roce 1946 tudíž zahájena pod méně provokujícím jménem Südwerke GMBH.

Tovární prospektová fotografie, na které je Titan SW L-80 v efektním dvoubarevném provedení, s vyklápěcími předními skly a s přídavnými mlhovkami pod nárazníkem. Ke konci války, na podzim roku 1944, byla výroba nákladních automobilů Krupp evakuována z mateřské firmy v Essenu do prostorů někdejšího pivovaru v Kulmbachu. Tady se po válce začaly vyrábět nejdřív čtyřiapůltunové vozy L 45, ještě s benzínovými nebo alternativně dřevoplynovými motory. Ale v roce 1950 byl firmou představen zbrusu nový, impozantní, osmitunový nákladní vůz SW L-80 „Titan“. Už jen svým vzhledem okamžitě znamenal senzaci. Jeho dlouhá, dopředu vystrčená, zaoblená příď se ovšem stala synonymem pro „nejlépe okarosované nic“. Celý prostor elegantní zaoblené masky byl totiž prázdný. Chladič se ve skutečnosti skrýval až o téměř tři čtvrtě metru za ní, ale vzniklý optický dojem byl úžasný.
Titan s třínápravovým velkoobjemovým přívěsem firmy Eylert byl impozantní nejen ve své době. Tato souprava by zcela jistě svými rozměry budila pozornost ještě i dnes. Titan byl tehdy nejsilnější osmitunový náklaďák, který hned po svém uvedení na trh nasadil německé poválečné produkci užitkových vozidel hodně vysokou laťku. Výkon jeho dieselových motorů se totiž pohyboval v rozmezí neuvěřitelných 190-210 koní při 1 700 otáčkách za minutu, zatímco ostatní firmy ve stejné kategorii disponovaly pouze nějakými 145-170 koňmi.
Chladící skříňová nástavba firmy Eylert na podvozku Krupp-Südwerke Titan L-80. Hnací agregát byl velmi nezvyklý. Protože poválečné omezení nedovolovalo někdejší firmě Krupp výrobu tak silného motoru, obešli ho její technici použitím dvou slabších motorů za sebou. Oba tyto motory byly dvoutaktní řadové tříválce vlastní konstrukce. Používaly přímý vstřik paliva, výfukový takt měly řízený pomocí ventilů ovládaných tyčkami a nassávaný vzduch byl do jejich válců vháněn pod přetlakem, dvojicí kompresorů Roots.
Titan ve skříňovém provedení s třínápravovým vlekem z hliníkového plechu. Při vrtání Ø 115 mm a zdvihu 140 mm byl pracovní objem obou motorů celkem 8 724 ccm. Atypická konstrukce agregátu, složeného ze dvou přeplňovaných dvoutaktních diesel-motorů propůjčovala Titanu zvláštní, trochu chrochtavý, nezaměnitelný zvuk.
Z roku 1954 pocházel tento dálkový tahač Krupp Mustang s návěsem od firmy Kässbohrer, který už měl v zadní části prodloužené kabiny prostor pro spaní. Na motory navazovala šestirychlostní manuální převodovka s přímým řazením uprostřed vozu, na hnací zadní nápravu byl výkon přenášen kardanem.
Podvozek vozu tvořil žebřinový rám z lisovaných U profilů, obě nápravy byly pevné, zavěšené na podélných listových perech. Šestipaprsková litá kola systému Triplex měla dělené ráfky, na zadní nápravě zdvojeném a pneumatiky rozměru 12,00 – 20 extra HD.
Valníkové provedení Krupp-Südwerke L-70 Mustang s rozvorem prodlouženým na 5 500 mm. Titan se vyráběl ve třech provedeních: jako valník SW L-80 s rozvorem náprav 5 650 mm, jako sklápěč SW K-80 s rozvorem zkráceným na 5 000 mm a jako sedlový tahač návěsů SW S-80 s rozvorem 4 200 mm. Od konce roku 1953, to už opět pod původní značkou Krupp, byl na pouhý jeden rok uveden na trh valník L 80 F a sklápěč K 80 F, označované jako „Titan Super“, těch ale bylo vyrobeno jen necelých třicet kusů.
O rok později než Titan, tedy v roce 1951, byla produkce nákladních vozů Südwerke rozšířena o dva menší typy, vyráběné až do roku 1954. Jednalo se o koncepčně obdobné silniční náklaďáky kapotového uspořádání, s jednou zadní poháněnou nápravou. Byly navržené ve stejně zaobleném designu, jakým se honosil jejich předchůdce a při jejich výrobě firma používala celou řadu shodných dílů. Mustang SW S-60 s cisternovým návěsem essenské filiálky benzínové společnosti Aral. Pětitunový vůz SW L-50 dostal prodejní název „Büffel“ (Buvol) a jeho pohonnou jednotkou byl jeden z tříválcových motorů z Titanu. To znamenalo objem 4 362 ccm a výkon 110 koní při 1700 otáčkách za minutu. Převodovka u tohoto vozu byla „jen“ pětistupňová. Mustang SW S-60 s dvounápravovým cisternovým návěsem.
Šestitunový SW L-60 pojmenovaný „Mustang“ dostal motor nový. Byl odvozen od tříválce, fungoval na stejném principu, ale konstruktéři ho o jeden válec prodloužili na obvyklejší řadovou čtyřku. Tím se při stejném vrtání i zdvihu jeho objem zvětšil na 5 816 ccm a to znamenalo při zachování stejného počtu otáček nárůst výkonu až na 145 koní. Novotou zářící pětitunový valník SW L-50 Büffel v barvách Aralu, připravený k předání na dvoře wuppertálského zastoupení firmy Krupp.
Oba nové vozy byly, stejně jako Titan, nabízeny nejen jako standardní valníky, ale také jako třístranné sklápěčky a jako sedlové tahače návěsů. Ne všechny byly karosovány v mateřské továrně, od roku 1951 přesunuté z Kulmbachu zpět do Essenu, ale mnohé z nich byly prodány pouze jako podvozky, které následně karosovaly nejrůznější cizí firmy, například Kassbohrer, Haller, Eylert, Blumhard, Metz nebo Schörling. Tříválcový pětitunový Büffel ve skříňové karoserii s reklamou na bonbóny „Wikö“. Cisternový kropicí vůz SW L-50 Büffel s nástavbou firmy Schörling, specializované na komunální vozidla.
Tovární reklamni kresba, určená pro prospekt.

Přidat kometář k článku:
jméno, přezdívka ...

text