JIHOČESKÉ MOTOCYKLOVÉ MUSEUM

České Budějovice

Malá Solnice
Piaristické náměstí
České Budějovice

Otevírací doba:
od 1.dubna do 31.října
denně 10:00-18:00

tel. 723 247 104
exponáty     archiv     kresby     cestopisy     publikace     dílna     tisk
Abecedně řazené materiály k vozidlům z celého světa.

 vyhledávání:

A
B
C
Č
D
E
F
G
H
CH
I
J
K
L
M
N
O
P
R
S
Š
U
T
W
V
Z

Petr Hošťálek

Motoristický publicista,
historik a grafik.
Ale také stále aktivní motocyklový jezdec, který má za sebou několik dálkových expedic. Restaurátor historických motocyklů, soustředěných do exposice Jihočeského motocyklového musea
v Českých Budějovicích.


Dotazy a připomínky ke stránkám prosím zde
(hostalek@tiscali.cz)
.
Veškeré texty, fotografie a kresby uvedené na těchto stránkách je zakázáno dále publikovat bez souhlasu
autorů stránek !


MAGIRUS nákladní typ M 30

Původní článek pro Truck Magazín (říjen 2010) od Petra Hošťálka.

titulni Tří- až třiačtvrttunový dieselový nákladní vůz klasické koncepce.

Výrobce:
MAGIRUS WERKE . ULM-DONAU
V roce 1937 zahrnoval výrobní program firmy Magirus širokou paletu dieselových náklaďáků, počínaje vozem dvoutunovým a konče těžkým vozem šestitunovým. Továrna o tom v nabídkovém prospektu psala:

„Nová velkosériová výroba Magirus probíhá podle nejmodernějšího stavu současné techniky. Osvědčení specialisté, vychovaní v naší vlastní firmě, po desetiletí rozvíjející stavbu kvalitních vozidel, vyvinuli zcela novou řadu typů MAGIRUS, která dnes v celém světě platí za příklad nejlepší německé dílenské práce.“
Magirus odznak Za ideální náklaďák v třítunové kategorii platil MAGIRUS typ M 30. Tento klasický vůz s charakteristickým chromovaným písmenem M na chladiči, stylizovaným do podoby špičaté věže chrámu v Ulmu, si velmi rychle získal pozornost nejen doma v Německu, ale i v řadě zahraničních zemí.
Jako valník měl v základním provedení přes čtyři metry dlouhou a přes dva metry širokou ložnou plochu (přesně 4.200 x 2.100 mm) a to ho přímo předurčovalo pro velmi hospodárný provoz.
Pohonnou jednotkou byl řadový šestiválcový diesel typu S 88 D. Všimněte si, jak byl motor jednochý a uhlazený ve srovnání s tím, co se skrývá pod kapotami náklaďáků současných! Motor v Ulmu montovali řadový šestiválcový čtyřtaktní diesel vlastní konstrukce i výroby, který dával 70 koní při 2.000 otáčkách. Měl ventilový rozvod OHV s visutými ventily v hlavě a pracoval na osvědčeném předkomůrkovém principu. Předkomůrky včetně vstřiků se daly demontovat z hlavy jako celek, aniž by bylo nutné přitom vypouštět z motoru chladící kapalinu.
Klikový hřídel byl uložen v sedmi hlavních kluzných ložiskách a byl na svém předním konci opatřen rozměrným tlumičem torzních kmitů, což zaručovalo mimořádně vyvážený a klidný chod. Písty z lehkého kovu byly patentované konstrukce Nelson – Bohnalite. Tlakový olejový systém měl velký hrubý filtr vřazený před čerpadlem. V hlavním rozváděcím olejovém kanále pak byl ještě další filtr jemný.
Základnímu provedení valníku nelze upřít eleganci ani dnes, natož pak v roce 1937. Nápadné chromované M na chladiči i bílé nápisy na nárazníku a obou podélnících rámu se dostatečně staraly o reklamu každému vozu který vyjel z bran závodů Magirus Werke.
Barevný prospekt rychlého dieselového náklaďáku Magirus M 30, který továrna zadala profesionálnímu výtvarníkovi, byl doslova oku lahodící. V originále je dnes velkou sběratelskou lahůdkou…
Základem podvozku byl žebřinový rám, elektricky svařovaný z výlisků z vysoce kvalitního ocelového plechu. Podélníky byly rovné, propojené šesti příčkami. Obě pevné nápravy byly zavěšené na podélných listových pérech, přední pérování doplňovaly pákové hydraulické tlumiče.
Zadní náprava systému "banjo" sestávala z lisované a svařené nápravnice, do jejíž rozšířené střední části se vkládala rozvodovka s diferenciálem jako celek, upevněný po obvodě utěsněnou přírubou.
Náboje zadních kol běžely na ložiskách, nastrčených na přesně opracované konce (nohavice) nápravnice, zatímco hnací hřídele (poloosy) procházely vnitřkem a byly tudíž namáhány pouze na krut, nikoliv na ohyb váhou vozu a nákladu.
Tento systém umožňoval demontáž a montáž poloos, zatímco vůz mohl přitom nerušeně stát na vlastních kolech. Jak snadné bylo vyměnit v případě defektu poloosu pouhým vytažením ilustrovala továrna touto prospektovou fotografií.
Duo_Servo_Bremse Z dnešního hlediska by se asi zdály slabinou brzdy. Byly na všech čtyřech kolech mechanické, ovládané táhly přímo od nožního pedálu. Výrobce ale tvrdil, že jsou to patentované „Duo-Servo-Bremse“ samočinně posilující svůj účinek a že vůz lze absolutně bezpečně kdykoliv zastavit na velmi krátké brzdné dráze.
V kabině to vypadalo podstatně spartánštěji, než je zvykem dnes. Palubní deska byla uprostřed, tedy nikoliv v zorném poli řidiče. Ale o tom, jak si vůz a jeho motor vede a v jakém teplotním režimu právě pracuje, byl šofér díky šesti přístrojům dostatečně informován.
Uprostřed kabiny byla přímá řadící páka čtyřrychlostní převodovky ZF a hned vedle ní dlouhá páka ruční brzdy, která působila prostřednictvím ocelových táhel na zadní kola vozu.
Kola používal MAGIRUS M 30 ocelová disková s plochým děleným ráfkem a závěrným prstencem. K nábojům kol byla upevněna osmi šrouby a jejich obutí tvořily pneumatiky rozměru 7,25 – 20 Extra. Vzadu měl vůz dvojmontáž.
Široká kabina pro tříčlennou posádku měla jenodílné čelní sklo ve vyklápěcím kovovém rámu. Oboje dveře byly zamykatelné a opatřené spouštěcími okny na kličku.
Speciální variantou byl valník pro dopravu konví s mlékem, doplněný vlečným vozem. Vyobrazení je z firemního prospektu, vydaného desátého ledna roku 1937.
Elegantní skříňové provedení MAGIRU M 30, určené pro prádelny a barvírny v německém Plauen mělo dokonce nárazník oblý, bohatě chromovaný a chromované byly i poklice na kolech. Nad ručičkovými směrovkami měl vůz nevíc ještě přídavná obrysová světla. Zákazník si mohl zvolit libovolné barevné provedení vozu v tehdy běžných odstínech, což v době před druhou světovou válkou nebylo zas až tak samozřejmé. A jaké bylo vybavení, dodávané výrobcem?
Elektrický stěrač před řidičem, elektrická houkačka Bosch, elektrické ručičkové ukazatele směru po stranách kabiny, velké reflektory o průměru skla 200 mm, vzadu jedno kombinované koncové a brzdové světlo, montážní svítilna, zpětné zrcátko a na palubní desce všechny tehdy používané přístroje. Navíc palubní hodiny.
Vpředu měl vůz masivní nárazník opatřený na koncích tykadly pro kontrolu šířky vozidla, ten jediný nebyl k rámu přivařený, nýbrž šroubovaný. Teploměr chladicí vody systému „Thermometer“ byl venku a z pohledu řidiče daleko vepředu. Byl totiž vestavěn přímo do plnicího uzávěru chladiče.
Vůz měl dle slov reklamního prospektu „dostatečnou“ zásobu nářadí, jen reservní kolo se dodávalo neobuté, bez pneumatiky. Tu si zákazník chtě nechtě musel zaplatit navíc.
Třípohledový rozměrový náčrt základního valníkového provedení typu M 30.
Speciální hasičská nástavba s motorem poháněným, celokovovým, otočným žebříkem na prodlouženém podvozku MAGIRUS M 30 L nebo MAGIRUS M 45 L. Podle údajů výrobce trvala příprava žebříku na místě zásahu pouhých 15-18 vteřin. Úplné vytažení žebříku do maximální výšky rovněž 15-18 vteřin a jeho otočení o 90° 12-15 vteřin. Žebřík bylo možné objednat v délkách 24, 26, 30, 38, 45 metrů, ve speciálních případech i delší. Firma Magirus měla před válkou celou řadu jednotlivých závodů. V Berlíně-Tempelhofu, v Oberurselu, ve Stuttgartu a k nim dva závody v Kolíně nad Rýnem. Popisovaný typ M 30 se ale vyráběl v továrně v Ulm-Donau. Distribuční síť sestávala v roce 1937 ze 430 prodejních kanceláří ve všech významnějších městech světa.
Technické údaje:

Motor- typ: ……………………………… S 88 D
Počet válců: ……………………………... 6 v řadě
Vrtání: …………………………………… ø 88 mm
Zdvih: ……………………………………. 125 mm
Celkový objem válců: ……………………. 4.562 ccm
Výkon motoru: …………………………… 70 ks
Vstřikovací čerpadlo: …………………….. Bosch
Mazání: …………………………………… tlakové
Chlazení: ………………………………….. vodní, podporované pumpou

Rozvor: ……………………………………. 4500 mm
Rozchod vpředu / vzadu: ………………….. 1660 / 1630 mm
Kola: ………………………………………. disková, odnímatelná
Pneumatiky: ……………………………….. nízkotlaké 7,25 – 20´´ Extra (6 Ply)

Maximální rychlost: ……………………….. cca 50 km / hod.
Stoupavost: …………………………………… 28-30 %
Světlost podvozku: ………………………….... 230 mm
Poloměr otáčení: ……………………………… 8500 mm
Řízení: ………………………………………… samosvorné, šroubem a maticí
Spojka: ………………………………………… jednokotoučová suchá
Převodovka: …………………………………… ZF čtyřrychlostní
Zadní náprava: …………………………… typ Banjo se spirálovým ozubením
Pérování: ………………………………………. poloeliptická listová péra
Mazání podvozku: …………………………….. tlakové, vazelínou
Brzdy: …………………………………………. Vnitřní čelisťové Servo-brzdy
Výška horní hrany rámu: ……………………… 670 mm
Nakládací výška naloženého vozu: …………… 1030 mm
Obsah nádrže: …………………………………. 68 litrů
Umístění nádrže: …………………….. za motorem, před příčnou stěnou kabiny

Váha podvozku: ……………………………….. 2400 kg
Váha kompletního valníku: ……………………. 3100 kg
Rozměry ložné plochy: ………………………… 4200 x 2100 x 500 mm
Nosnost podvozku bez nástavby: ………………. 4000 kg

U nás si bylo možné nákladní vůz Magirus například koupit v Liberci, u firmy Rudolf Tschakert, Reichenberg, Fichtenstraβe Nr.10.
Za války byla většina civilních nákladních vozidel rekvírována pro potřeby německého Wehrmachtu. To byl případ i tohoto autobusu na podvozku Magirus M 30. Na snímku je z doby zahájení druhé světové války, v průběhu tažení do Polska.
Zpracováno s použitím archivních materiálů Jihočeského motocyklového musea a materiálů zapůjčených ze soukromé sbírky Emila Nachlingera.

Přidat kometář k článku:
jméno, přezdívka ...

text