JIHOČESKÉ MOTOCYKLOVÉ MUSEUM

České Budějovice

Malá Solnice
Piaristické náměstí
České Budějovice

Otevírací doba:
od 1.dubna do 31.října
denně 10:00-18:00

tel. 723 247 104
exponáty     archiv     kresby     cestopisy     publikace     dílna     tisk
Abecedně řazené materiály k vozidlům z celého světa.

 vyhledávání:

A
B
C
Č
D
E
F
G
H
CH
I
J
K
L
M
N
O
P
R
S
Š
U
T
V
W
Z

Petr Hošťálek

Motoristický publicista,
historik a grafik.
Ale také stále aktivní motocyklový jezdec, který má za sebou několik dálkových expedic. Restaurátor historických motocyklů, soustředěných do exposice Jihočeského motocyklového musea
v Českých Budějovicích.


Dotazy a připomínky ke stránkám prosím zde
(hostalek@tiscali.cz)
.
Veškeré texty, fotografie a kresby uvedené na těchto stránkách je zakázáno dále publikovat bez souhlasu
autorů stránek !


STEYR - nákladní typ 380

Původní článek pro Truck Magazín od Petra Hošťálka.

Základní valníkové provedení  na retušovaném snímku z prospektu. Nákladní automobil Steyr typ 380, vyráběný od roku 1948, byl prvním poválečným náklaďákem rakouské firmy Steyr-Daimler-Puch a.g., který měl klasický čtyřválcový Diesel - motor, chlazený vodou.
To, že se jednalo o vůz v tak zvaném „kapotovém uspořádání“, bylo v té době naprostou samozřejmostí…
Technická data:

Motor
Typ: Steyr WD 413
Počet válců: 4, v řadě
Vrtání: Ø 110 mm
Zdvih: 140 mm
Obsah: 5.322 ccm
Kompresní poměr: 1 : 21
Výkon na brzdě: 85 Ks při 2.200 ot./min.
Ventilový rozvod: šikmo v hlavě umístěné visuté ventily, ovládané tyčkami (OHV)
Blok motoru: Z lehké hliníkové slitiny s mokrými vložkami
Počet hlavních ložisek: 5 (kluzných)
Písty: z lehké legované slitiny
Pístní kroužky: 4 těsnící a 2 stírací
Mazání: tlakové oběžné
Olejové čerpadlo: zubové
Vstřikovací čerpadlo: řadové s vestavěným regulátorem
Elektrické zařízení: 12 V
Dynamo: 12V / 300 W
Starter: 24 V / 4 ks
Baterie: dvě, 12 V/90 Ah

Spojka: jednolamelová, suchá
Převodovka: Steyr, pětirychlostní se zpátečkou

Rám: ocelový, svařovaný
Přední náprava: pevná, zavěšená na podélných listových pérech
Zadní náprava: pevná, hnací, zavěšená na podélných listových pérech
Řízení: Šnekové, s globoidním šnekem a kladkou, volant vlevo
Nožní brzda: hydraulická na všechna kola, se servoúčinkem
Ruční brzda: lanová na zadní kola, se servoúčinkem
Kola: 20" disková, s plochým děleným ráfkem 4,33 R - 20
Pneumatiky: 7,50 - 20, vzadu ve dvojmontáži

Rozvor: 3.710 mm
Rozchod vpředu: 1.740 mm
Rozchod vzadu: 1.650 mm
Délka: 6.735 mm
Šířka: 2.230 mm

Délka ložné plochy: 3.920 mm
Šířka ložné plochy: 2 100 mm

Nosnost: 3 500 kg
Pohotovostní váha vozu: cca 3.150 kg
Nejvyšší celková váha: 6.650 kg

Nejvyšší rychlost: 77,5 km/hod.

Spotřeba nafty: 15 litrů / 100 km
Spotřeba oleje: 0,3 litru / 100 km
Obsah nádrže: 75 litrů (pod kapotou, napříč za motorem)


Steyr typ 380 byl pětaosmdesátikoňový robustní náklaďák o nosnosti 3,5 tuny, který se za dobu své produkce vyráběl v celé řadě provedení.
Steyr, modernizovaný typ 380 F z roku 1953. Pozdější mírně inovovaná verze Steyr 380 F měla výkon motoru zvýšený na rovných devadesát koní a spolu s tím nosnost zvýšenou podle provedení buď na 4, nebo 4,2 tuny.
Reklamní fotografie pro noviny, na které je nákladní Steyr v silničním provozu, už s normální číslovou tabulkou. Titulek pod fotkou zněl: „V Alpách…“ Po předchozím typu 370, který si jako dědictví z válečné výroby s sebou ještě nesl komplikovaný benzínový vzduchem chlazený osmiválec se značnou spotřebou (25-28 litrů!), byl Steyr 380 dá se říci první, docela normální silniční náklaďák, jezdící na naftu.
Motor ze strany elektrického příslušenství a výfukového potrubí. Motor, vybavený žhavícími svíčkami měl typové označení WD 413.
U firmy Steyr se nikdy nebáli progresivních řešení - tady to bylo použití lehké hliníkové slitiny, z níž byla odlit vcelku blok i s klikovou skříní, což v té době bylo u nákladního automobilu velmi nezvyklé! Do hliníkového bloku byly vloženy „mokré“ vložky válců. Dělící plochy byly tudíž jen dvě, mezi horní plochou bloku a hlavou válců a mezi spodkem klikové skříně a pod ní umístěnou olejovou vanou.
Motor ze strany sání a vstřikovacího čerpadla. Hlavy motoru byly jednotlivé, samostatné pro každý válec. Ventily visuté, montované mírně šikmo, ovládané od vačkové hřídele prostřednictvím tyček a vahadel (rozvod OHV).
Poměrně vysoké písty z hliníkové slitiny měly tři těsnící kroužky, hned pod nimi první stírací kroužek, ve spodní části pláště pak ještě stírací kroužek druhý.
Kompresní poměr tohoto motoru byl 21 : 1.
Řez motorem WD 413. Na této názorné kresbě je vidět, jak byly do tenkostěnného hliníkového bloku vsazené a ve spodní části dvěma gumovými o-kroužky utěsněné vložky jednotlivých válců.
Klikový hřídel byl vcelku, kovaný v zápustce. Byl uložen v pěti hlavních kluzných ložiskách, které tvořily ocelové pánve s výstelkou z olověného bronzu. Vyvažovací závaží byla šroubovaná.
V přední části bloku se nacházela komora rozvodů, vlastní rozvodová kola měla čelní šikmé ozubení a přes mezikolo poháněla zubové olejové čerpadlo.
Zásoba oleje nebyla v karteru, nýbrž v nádrži z ocelového plechu, umístěné pod motorem.
Spojka byla suchá, jednokotoučová a na ni navazovala velmi moderní převodovka vlastní konstrukce Steyr, která měla v té době nezvyklých pět rychlostí a samozřejmě zpátečku. Továrna udávala, že všechna ozubená kola jsou ve stálém záběru a třetí, čtvrtá a pátá rychlost provedeny jako nehlučné, se šikmým ozubením.
Přenos síly od převodovky na zadní nápravu obstarával dvoudílný kardan. Měl jehlové křížové klouby a pružné uložení středového ložiska na prostřední příčce rámu.
Pevná zadní náprava typu „Banjo“ byla důkladně dimenzovaná, s nohavicemi čtvercového průřezu. Rozvodovka měla kuželový diferenciál s možností jeho vyřazení mechanickou uzávěrkou, ovládanou táhlem od místa řidiče.
Na retušovaném vyobrazení z prospektu je ovládací páčka uzávěrky zřetelně viditelná.
Podvozek tvořil rám, svařovaný ze dvou lisovaných „U“ podélníků, spojených šesti příčkami, přičemž poslední příčka měla vevařené diagonální výztuhy kvůli závěsu pro vlek. Přední mírně prohnutá kovaná náprava byla zavěšena na podélných listových perech, doplněných hydraulickými tlumiči pérování vlastní konstrukce. Také zadní náprava byla zavěšena na podélných listových perech, ale bez tlumičů. Kola ocelová disková, s děleným plochým ráfkem a závěrným prstencem, vpředu jednoduchá, vzadu v dvojmontáži. Standardně používaný rozměr pneumatik byl 7,50 – 20.
Na pohledu zezadu je dobře vidět umístění akumulátorových baterií pod pravou stranou kabiny, hned za nimi byl po straně rámu montován bateriový spínač 12 / 24 V.
Brzdy vozu byly bubnové, čelisťové. Nožní, provozní, byla kapalinová se servoúčinkem, působící na všechna čtyři kola. Ruční brzda musela stačit mechanická, lanová, pouze na kola zadní nápravy. I tady ale továrna udávala servoúčinek.
K elektrické výbavě vozu patřily dva olověné akumulátory 12 V / 90 Ah, eventuelně 12 V / 105 Ah, uložené v plechové skříni vpravo pod kabinou a o jejich dobíjení se staralo dynamo 12 V / 300 W značky Uher & CO. Reflektory s parkovacím, dálkovým a klopeným světlem měly ø 170 mm a směrovky byly raménkové, vyklápěcí, montované po stranách kabiny. Dvě pojistkové skříňky byly ideálně přístupné, přímo uprostřed palubní desky, ale jak bylo v té době zvykem, elektrický stírač byl pouze jeden, před řidičem.
Čtyřkoňový starter Marelli nebo Bosch pracoval s napětím 24 V, takže vůz musel mít v základní výbavě spínač 12-24 V, který pro start spojoval oba akumulátory do série.
Po vzhledové stránce vůz nedokázal zapřít svůj původ. Zaoblený čumák a nahoru otevíraná kapota se širokým středovým prolisem neomylně prozrazovaly příbuznost s vojenskou jedenapůltunou Steyr 1500 A, vyráběnou po celou dobu druhé světové války pro Wehrmacht…
Na kapotu navazující třímístná plechová kabina s děleným předním oknem měla za základ dřevěnou kostru, dveře byly zavěšené vpředu. Nezvyklým řešením snad byla jen palivová nádrž, umístěná pod kapotou, napříč na požární stěně za motorem. Aby se při tankování nemusela rozměrná a ne právě lehká kapota zvedat, musela mít ve své pravé části, v místě nad uzávěrem nádrže, malé plechové odklápěcí víčko.
Nejběžnějšími nástavbami na nákladních podvozcích byly valník typu 380, dlouhý valník typu 380 F s rozvorem zvětšeným na 4.200 mm a třístranný hydraulický sklápěč typu 380 K (Kipper = sklápěč).
Rozměrový náčrt podvozku ve standardním provedení, s rovnými podélníky rámu a rozvorem 3.710 mm.
Rozměrový náčrt nákladního vozu Steyr 380 v základním provedení jako třiapůltunový valník s rozvorem 3.710 mm...
... a barevné vyobrazení standardního valníku s třímístnou kabinou z prospektu.
Rozměrový náčrt sklápěče STEYR 380 K na podvozku se standardním rozvorem 3.710 mm, který ke zvedání korby používal hydraulický teleskopický válec systému "Meiller"...
... a sklápěč ve vyobrazení z barevného dobového prospektu.
Snížený podvozek Steyr 380 F s rozvorem 4.200 mm, který měl podélníky rámu vyhnuté přes zadní nápravu, se dodával na přání a montovaly se na něj obvykle skříňové karoserie.
Autobusová nástavba, postavená na sníženém podvozku Steyr 380a pro rakouské pošty.
Autokar s proskleným čelem a shrnovací střechou, rovněž postavený pro rakouské pošty.
Autobusové karoserie se dělaly celokovové, se samonosnou konstrukcí z lisovaných plechových lišt.
Také toto skříňové uzavřené provedení s typovým označením Steyr 386a mělo celokovovou karoserii na lehké samonosné kostře z lisovaných plechových lišt.
Výjimečným a málokdy viděným provedením byl sedlový tahač s krátkým rozvorem, určený pro tahání návěsů.

Přidat kometář k článku:
jméno, přezdívka ...

text