JIHOČESKÉ MOTOCYKLOVÉ MUSEUM

České Budějovice

Malá Solnice
Piaristické náměstí
České Budějovice

Otevírací doba:
od 1.dubna do 31.října
denně 10:00-18:00

tel. 723 247 104
exponáty     archiv     kresby     cestopisy     publikace     dílna     tisk
Abecedně řazené materiály k vozidlům z celého světa.

 vyhledávání:

A
B
C
Č
D
E
F
G
H
CH
I
J
K
L
M
N
O
P
R
S
Š
U
T
W
V
Z

Petr Hošťálek

Motoristický publicista,
historik a grafik.
Ale také stále aktivní motocyklový jezdec, který má za sebou několik dálkových expedic. Restaurátor historických motocyklů, soustředěných do exposice Jihočeského motocyklového musea
v Českých Budějovicích.


Dotazy a připomínky ke stránkám prosím zde
(hostalek@tiscali.cz)
.
Veškeré texty, fotografie a kresby uvedené na těchto stránkách je zakázáno dále publikovat bez souhlasu
autorů stránek !


OPEL BLITZ - nákladní 3-tunový typ 3,6 - 36 S


Třítunový nákladní vůz, vyráběný v období 1937 - 1944.
Výrobce:
ADAM OPEL Aktiengesellschaft, Rüsselsheim am Main, Werk Brandenburg an der Havel
Opel-Blitz typu 3,6 – 36 S byl nejznámějším a nejosvědčenějším třítunovým nákladním vozem německého Wehrmachtu, jehož výroba začala už od roku 1938. Je to neuvěřitelné, protože ve skutečnosti to byl náklaďák ryze silniční, s poháněnou pouze zadní nápravou a s benzínovým motorem z osobního vozu.
Nově postavená továrna Adam Opel A.G., Brandenburg an der Havel, kde se od roku 1936 začaly dělat první nákladní vozy Opel-Blitz, konstruované podle říšského nařízení o zvýšené průchodnosti v terénu. Výrobcem tohoto mimořádně úspěšného nákladního automobilu byla akciová společnost „ADAM OPEL, AG., která ovšem většinou akcií už od roku 1928 patřila Američanům, konkrétně detroitskému koncernu General Motors.
Nákladní auta se u firmy Opel dělala i dřív. Ale až v režii koncernu GM byla v roce 1931 zahájena skutečně moderní, velkosériová, výroba lehkých a středních, ale hlavně rychlých nákladních vozů, vycházejících koncepčně z Chevroletu. Rychlé byly tyto vozy především díky dostatečně silným třiapůllitrovým šestiválcům, majících původ v motoru osobní ameriky Buick-Marquette.
Od roku 1935 se pak rozjela výroba nákladních vozů Opel-Blitz ve zcela novém továrním komplexu v Brandenburgu. Denní produkce tady brzy dosáhla při třísměnném provozu čísla 150.
V roce 1936 vešlo v platnost nařízení Říšského ministerstva dopravy, podle kterého všechny od této chvíle nově konstruované nákladní automobily musí splňovat podmínky zvýšené průchodnosti terénem. Nařízení vyplynulo z tehdejší situace v Německu, kdy se celá země začala pod vedením Adolfa Hitlera plánovitě připravovat do války a platilo nikoliv pro speciální vozy s pohonem všech kol, ty byly jinou kategorií, nýbrž pro všechny běžné nákladní vozy, určené pro normální silniční provoz.
Zvýšená průchodnost měla být zaručena splněním několika konstrukčně jednoduchých podmínek: příznivým poměrem mezi vlastní váhou a užitečnou tonáží, příznivým poměrem mezi výkonem motoru a celkovou váhou vozu, zajištěním bezproblémového chodu motoru při příčném i podélném náklonu, a minimálně pětistupňovou převodovkou s extrémně pomalou jedničkou pro jízdu v terénu. Dále byla požadována zvýšená světlost, malé převisy karoserie vpředu i vzadu kvůli nájezdovým úhlům, zvýšená schopnost překřížení náprav (či jejich výkyvu, pokud půjde o polonápravy) a použití širších pneumatik.
Rozměrový náčrt podvozku prvního třítunového vozu Blitz (ještě se spodovým motorem 3,5 litru) z dílenské školící příručky Opel byl první, kdo představil takto koncipovaný třítunový typ Opel-Blitz 3,5 - 36 S, u něhož 3,5 znamenalo obsah motoru, 36 bylo označení rozvoru náprav (3.600 mm) a „S“ znamenalo subvencovaný standardní náklaďák, tedy náklaďák vládou zvýhodněný.
Státní subvence, týkající se nákladních automobilů, byly známé už od první světové války. Zvýhodňovaly ty zákazníky, kteří si koupili typ, schválený pro potenciální použití v armádě. U nás subvence spočívala v tom, že vláda majiteli na nákup takového vozu přispěla dost značnou částkou (zhruba čtvrtinou ceny) a samozřejmě za to požadovala, aby majitel vůz udržoval v provozuschopném stavu a v případě války jej dal k disposici armádě. Týkalo se to například nákladního vozu Praga V Subvenc s přívěsem, nebo boleslavského vozu Laurin & Klement typ MS. V Německu předválečných let subvence nespočívala v přispění na samotný nákup vozidla, ale ve výrazném snížení roční sazby daně z provozu (o téměř jednu třetinu).
Opel-Blitz 3,5 – 36 S, splňující nové podmínky, měl pod kapotou řadový spodový šestiválec obsahu 3.417 ccm o výkonu 64 koní, samozřejmě benzínový. Podvozek byl klasický obdélníkový, z lisovaných profilů U, propojených příčkami z ocelového plechu. Obě nápravy byly pevné, zavěšené na podélných lisovaných pérech a vůz měl kapalinové jednookruhové brzdy, působící na všechna čtyři kola. Řada jeho dílů byla unifikovaných, používaných i u lehkého vozu jednotunového a většího jedenapůltunového, což znamenalo zlevnění a zjednodušení výrobního programu. Vedle základního modelu byla současně vyráběna i varianta Opel-Blitz 3,5 – 47 S s rozvorem prodlouženým na 4.650 mm.
Už první zkoušky ukázaly, že nová třítuna nejenže ministerské podmínky zvýšené průchodnosti terénem splňuje, ale například schopností překroucení rámu dokonce převyšuje. Logicky to znamenalo nejen okamžitý úspěch na civilním trhu, ale i první armádní objednávky, takže jen za první rok (1937) bylo vyrobeno a prodáno více než pět a půl tisíce těchto vozů.
Díky Hitlerem na maximum roztočenému hospodářství posledních let před válkou zbohatlo v Německu dost lidí tak, že se firmě Opel vyplatilo uvést v roce 1938 na trh luxusní model Admiral, který měl pod kapotou stejný šestiválcový motor, jaký se montoval do nákladních vozů Opel-Blitz 3,6 – 36 S. Další výrazné zlepšení přišlo hned v roce 1938, kdy Blitz dostal nový motor. Tentokrát poprvé vrchový, s ventilovým rozvodem OHV, který měl svůj původ v motoru amerických osobních vozů Chevrolet Master. Takto modernizovaný dostal vůz pozměněné označení Opel-Blitz 3,6 – 36. Nový motor měl kromě vrchových ventilů i o pár kubíků větší obsah a továrna jej montovala nejen do nákladních Blitzů, ale i do zcela nového, velkého osobního vozu Opel Admiral.
Autosalon Známá dobová fotografie ze stánku firmy Opel na berlínském autosalonu v roce 1938:
Zcela v popředí je podvozek nákladního Opelu Blitz 3,6 - 36 S v normálním provedení. Hned za ním je vidět podvozek s prodlouženým rozvorem a zcela vlevo pak snížený podvozek, určený pro dostavbu autobusových karoserií.
Expediční hala s vozy Opel-Blitz 3,5 – 36 S, připravenými k předání přejímací komisi jednotek SS. V praxi znamenal nový motor zlepšení jízdních parametrů o výrazných 11 koní navíc, což se týkalo i prodloužené verze Opel-Blitz 3,6 – 42 S s rozvorem 4.200 mm. Do rámu byl upevněn ve třech bodech. Vpředu prostřednictvím pružně uložené nosné desky, vzadu dvěma silentbloky po stranách spojkové komory. Horkou novinkou byla například ventilová pera s progresivně vinutými závity, nebo bimetalovou pružinou samočinně ovládaná předehřívací klapka ve sběrném potrubí výfuku.
S převodovkou byl motor sešroubován do jednoho celku a převodovka nesla na výstupním hřídeli buben kardanové ruční brzdy.
Základním provedením byl valník s třímístnou kabinou elegantně zaoblených „amerických“ tvarů. Vzhledem k tomu, že svou produkcí tohoto typu se Opel okamžitě stal jedničkou ve výrobě třítunových vozů a ve chvíli vstupu Německa do války i nejdůležitějším dodavatelem Wehrmachtu, následovala základní valník nespočetná řada nástavbových variant nejen valníkových, ale i skříňových, hasičských, cisternových a speciálních.
Technické údaje:

Motor: čtyřtaktní, benzínový, vodou chlazený
Počet válců: 6, v řadě
Vrtání: Ø 90 mm
Zdvih: 95 mm
Obsah válců: 3.626 ccm
Kompresní poměr 1 : 6
Maximální výkon: 68 ks při 3.000 ot./min.
Maximální kroutící moment: 20 kg/m při 1.800 ot./min.
Ventilový rozvod: OHV (visuté ventily v hlavě, ovládané vahadly a tyčkami)
Pohon vačkového hřídele: čelními ozubenými koly
Počet ložisek klikového hřídele: 4, kluzná
Blok motoru: společný pro všech šest válců, odlitý ze šedé litiny
Hlava válců: odlitá ze šedé litiny
Písty: z lehké hliníkové slitiny
Mazání: tlakové oběžné, se zubovým čerpadlem
Obsah oleje v motoru: 4,75 litru
Chlazení: vodní, nucené, s pumpou, větrákem a termostatem
Obsah vody v chladící soustavě: 14,5 litru
Karburátor: spádový Solex 35 JFP
Doprava paliva z nádrže: membránovým čerpadlem, poháněným od vačkového hřídele
Zapalování: bateriové, 6 V nebo později 12 V
Pořadí zapalování: 1-5-3-6-2-4
Baterie: 6V 90 Ah, nebo později 12V 50 Ah
Dynamo:
Starter:

Spojka: suchá, jednolamelová

Převodovka: 5-rychlostní se zpátečkou, s přímým řazením uprostřed vozu
Převody:
1.stupeň – 1 : 7,84
2.stupeň – 1 : 4,82
3.stupeň – 1 : 2,71
4. stupeň – 1 : 1,58
5.stupeň - 1 : 1
Zpátečka – 1 : 7,39
Náplň oleje v převodovce: 2,5 litru


Rám: obdélníkový, nýtovaný z lisovaných ocelových profilů U

Zadní náprava: pevná
Soukolí rozvodovky: se spirálovým ozubením
Převod zadní nápravy: 1 : 6,83
Náplň oleje v rozvodovce: 3,55 litru
Zadní pérování: podélnými listovými péry

Přední náprava: pevná
Přední pérování: podélnými listovými péry
Řízení: šnekem a segmentem, bez posilovače, volant vlevo

Brzda nožní: hydraulická jednookruhová na všechna čtyři kola
Brzda ruční: mechanická, působící na buben za převodovkou

Kola: 20“ ocelová disková, upevněná osmi šrouby
Disky: 5" - 20" nebo 6“ – 20“ s plochým ráfkem, děleným okrajem a závěrným prstencem
Pneumatiky: 7,00 - 20, nebo 7,25 – 20, nebo 190-20, vzadu ve dvojmontáži
Huštění vpředu: 3,5 - 4,0 atü - v závislosti na rozměru pneu a zatížení vozu
Huštění vzadu: 4,2 - 5,3 atü

Rozvor: 3.600 mm
Rozchod vpředu: 1.542 mm
Rozchod vzadu: 1.620 mm
Světlost vozu: 225 mm
Brodivost: 500 mm

Nosnost valníku: 3.300 kg
Pohotovostní váha valníku: 2.500 kg
Pohotovostní váha jvozu s jednotnou skříní: 4.000 kg
Celková přípustná váha valníku: 5.800 kg

Rozměry valníku
Délka: 6.105 mm
Šířka: 2.265 mm
Výška přes kabinu: 2.025 mm
Výška s plachtou: 2.565 mm
Rozměry ložné plochy valníku: 3.500 x 2.125 mm
Výška ložné plochy od země: 1.090 mm

Rozměry skříňového vozu
Délka: 6.105 mm
Šířka: 2.265 mm
Výška: 2.850 mm

Vnější průměr otáčení: 13,1 m

Maximální rychlost: 85 km/hod.
Spotřeba na 100 km na silnici: 25 litrů
Spotřeba na 100 km v terénu: 35 litrů
Akční rádius na silnici: 320 km
Akční rádius v terénu: 230 km

Nádrž u nákladních vozů: 82 litrů, napříč v kabině, pod sedadlem spolujezdce
Řez uložením náboje zadní dvojmontáže. Zadní nápravu tvořil odlitek, do jehož nohavic byly nalisované a zajištěné krátké ocelové trubky, nesoucí ložiska. Hnací poloosa procházela vnitřkem a byla namáhaná pouze na krut, nikoliv váhou vozu na ohyb.




A – těleso zadní nápravy
B – hnací poloosa
C – nosná ocelová roura
D – vnitřní kuželíkové ložisko
E – vnější kuželíkové ložisko
F – náboj kola
G – zajišťovací kontramatka ložiska
H – plechová zajišťovací podložka
J – matice ložiska
K – šroubovací mazací zátka
Vůz byl osazován dvacetipalcovými diskovými koly, která měla plochý ráfek s odnímacím okrajem, jištěným závěrným prstencem.
16 Kromě dvou nákladních podvozků, lišících se délkou, se třítunový Opel-Blitz dělal také se sníženým a prodlouženým rámem pro dostavbu autobusových karoserií. Ty se dělaly civilní i vojenské, používané pro transport vojáků, jako velkoprostorové autobusy sanitní, nebo štábní.
Tovární snímek standardního autobusu Wehrmachtu, karosovaného na podvozku Opel-Blitz 3,6 – 47 firmou Gebr. Ludewig z Essenu. Mateřská továrna v Brandenburgu už se v té době vlastní výrobou autobusů nezabývala. Orientovala se výhradně na masovou produkci náklaďáků a tak dostavby autobusových karoserií dělala řada nejrůznějších německých karosářských firem, jako (dodnes známá) Kässbohrer, Gebr. Ludewig, Essen, Döbelner-Karosserie-Werke Sachsen, atd.
Univerzální valník Opel-Blitz se sklápěcími postranicemi i zadním čelem – tovární fotografie pro katalog vozidel, zařazených do výzbroje Wehrmachtu.
Tovární fotografie pro katalog vozidel Wehrmachtu, na níž je varianta s pevnými postranicemi a plachtou pro přepravu mužstva. Pro nástup bylo sklápěcí pouze zadní čelo.
Autentický záběr ze začátků druhé světové války - tady se, ještě v idylickém poklidu, připravuje na dvoře statku k odjezdu kolona tří nákladních vozů Opel Blitz, seřazených za velitelským kabrioletem Mercedes 170 V.

Fotografii věnoval do archivu Jihočeského motocyklového musea předseda Steyr-Puch Oldtimer Clubu Spatendorf, Wolfgang Bumberger.
Fotografie třítunového valníku Opel-Blitz tankové skupiny generála Kleista z východní fronty, pořízená nedaleko Rostova na Donu.
Třítunový Opel-Blitz s jednotnou vojenskou skříňovou karoserií, v tomto případě ve funkci polní tiskárny.
Dosud nikdy nepublikovaná fotografie:
Pojízdná kancelář štábu generála Guderiana na podvozku Opel-Blitz 3,6 – 36 S nedaleko města Orel na východní frontě. Pozoruhodný je už tehdy namontovaný deflektor nad kabinou, mající snižovat odpor vzduchu za jízdy.
Snímek pořídil rakouský voják Hollinger, sloužící jako motospojka Guderianova štábu, za skříňovým náklaďákem je vidět kousek jeho motocyklu BMW R 12 se sidecarem.
Guderianova pojízdná kancelář na cestě z Dimitrovska do Orelu – je neuvěřitelné, jaké bláto dokázal Opel-Blitz s pouze zadní poháněnou nápravou zdolat… Guderianova pojízdná kancelář na cestě z Dimitrovska do Orelu – je neuvěřitelné, jaké bláto dokázal Opel-Blitz s pouze zadní poháněnou nápravou zdolat…
Vlevo v blátě pojízdná kancelář, vpravo předek standardního náklaďáku Opel-Blitz, obojí patřící ke Guderianovu štábu.
Vzadu je vidět motospojka na motocyklu BMW R 12 se sidecarem - voják Hollinger, z jehož pozůstalosti je i tato, dosud nepublikovaná, fotografie.
Hasičská nářaďová nástavba s kabinou pro mužstvo, stříkačkou a hadicovým bubnem, kterou na podvozek Opel-Blitz stavěla firma Magirus z Ulmu.
Z německého spolkového archivu je tento snímek z října roku 1941, pořízený na ruské frontě, kde se v mrazivé zimě vojáci snaží roztlačit ve sněhu uvázlý Opel-Blitz 3,6 – 36 S. Z německého spolkového archivu je tento snímek z října roku 1941, pořízený na ruské frontě, kde se v mrazivé zimě vojáci snaží roztlačit ve sněhu uvázlý Opel-Blitz 3,6 – 36 S.
Na východě byl mráz nebo bláto pro Wehrmacht ze začátku války často horším protivníkem, než jednotky Rudé armády...
Z instrukční knížky je tento obrázek, na němž je ukázka speciálního ohřívacího pláště baterie, dodatečně montovaného v polních dílnách, který měl usnadňovat start motorů v extrémních mrazech východní fronty.
1 – ohřívací plášť
2 – posuvný kryt
3 – knotové benzínové hořáky
Reklama v motoristických časopisech fungovala i za války. Grafiku s motivem čtyřdvéřového Opelu Kadett a nákladního Opelu-Blitz v tomto případě doplňoval text:
„Dnem i nocí k tvrdému nasazení připravený, nejvyšším požadavkům vyspělý OPEL – ten spolehlivý“.
Generatory_Imbert
Kvůli nařízenému pohonu civilních nákladních vozů na náhradní paliva se od roku 1943 začal pro vnitřní potřebu Říše vyrábět Opel-Blitz s dřevoplynovým generátorem Imbert. Vůz byl už na první pohled nápadný vpředu před masku přidaným chladičem plynu, oválným čističem pod nárazníkem a generátorem vpravo za kabinou, umístěným ve výřezu ložné plochy.
Oba tyto reklamní retušované snímky byly pořízené před expediční halou továrny v Brandenburgu.
Kukaččí vejce, nasazené do mannheimské továrny firmy Daimler-Benz: nařízený licenční Opel-Blitz, který se tu musel vyrábět pod označením Mercedes L 701. Válka vyžadovala větší množství náklaďáků pro frontu, než v Brandenburgu dokázali stíhat. A když byla navíc továrna masivně poničena spojeneckými nálety, bylo počátkem roku 1943 přikázáno firmě Daimler-Benz německým velením zastavit výrobu třítunového náklaďáku Mercedes a místo něj začít v licenci vyrábět konkurenční Opel-Blitz, který se na frontě osvědčoval podstatně lépe. U Mercedesů v té chvíli pravděpodobně skřípali zuby, ale neposlechnout rozhodnutí vrchního velení nešlo a tak vznikl Blitz s typovým označením Mercedes L 701.
Záběr z montážní linky licenčního Blitzu L 701 - tady probíhá t.zv. "svatba", tedy osazování podvozku ze shora spouštěnou kabinou...
Zkompletovaná Eiheits-kabine, připravená k montáži (tovární fotografie) Blitz L 701 byl osazován jednotnou t.zv. "Einheits-" kabinou, která měla pro německý automobilový průmysl znamenat úsporu nedostatkového plechu.
Základem byla kostra z dřevěných latí, která se pobíjela panely z lisované papírové hmoty podobné pozdějšímu sololitu. Kromě toho, že tuto kabinu mohlo vyrábět a dodávat téměř každé truhlářství, bylo výhodou i to, že v extrémních mrazech k ní nepřimrzaly ruce vojáků...
Mercedes typ L701 Holzgas v provedení na pohon dřevoplynem. Jako se pro provoz v zázemí vyráběl Opel Blitz 3,6 - 36 S na dřevoplyn, i licenční Mercedes L 701 bylo možné vidět v této úpravě. Na snímku je jeden z vozů, který jezdil v této úpravě ještě řadu let i po skončení druhé světové války.
... a ještě jeden Mercedes L 701, který přežil - tady v průvodu při zemědělských slavnostech v roce 1950 v Lipsku.

Jedná se o výřez z fotografie Rogera Rössinga.
Opel Blitz, původně pravděpodobně hasičská nástavba s dvojkabinou, tady už předelaný na náklaďák určený pro dopravu závodních strojů. Fotografie je z depa závodů, pořádaných v Táboře v roce 1955.

Přidat kometář k článku:
jméno, přezdívka ...

text