JIHOČESKÉ MOTOCYKLOVÉ MUSEUM

České Budějovice

Malá Solnice
Piaristické náměstí
České Budějovice

Otevírací doba:
od 1.dubna do 31.října
denně 10:00-18:00

tel. 723 247 104
exponáty     archiv     kresby     cestopisy     publikace     dílna     tisk
Abecedně řazené materiály k vozidlům z celého světa.

 vyhledávání:

A
B
C
Č
D
E
F
G
H
CH
I
J
K
L
M
N
O
P
R
S
Š
T
U
V
W
Z

Petr Hošťálek

Motoristický publicista,
historik a grafik.
Ale také stále aktivní motocyklový jezdec, který má za sebou několik dálkových expedic. Restaurátor historických motocyklů, soustředěných do exposice Jihočeského motocyklového musea
v Českých Budějovicích.


Dotazy a připomínky ke stránkám prosím zde
(hostalek@tiscali.cz)
.
Veškeré texty, fotografie a kresby uvedené na těchto stránkách je zakázáno dále publikovat bez souhlasu
autorů stránek !


BARKAS B 1000

Původní článek pro Truck Magazín 3/2012 od Petra Hošťálka.

Mikrobusy a dodávkové vozy se závojem modrého dýmu

Výrobce:
VEB Barkas-Werke, Karl-Marx-Stadt, DDR,
podnik spadající pod Průmyslový svaz automobilové výroby Německé demokratické republiky IFA (Industrieverband Fahrzeugbau der DDR). logo
Barkas B 1000 patřil v předrevolučních dobách socialismu neodmyslitelně k běžné scéně československých i východoněmeckých silnic. Byl to automobil opticky poněkud „baculatý“, ale na svou dobu elegantní, prostorný a velmi příjemný na řízení. Provázelo jej charakteristické bzučení a poprdlávání tříválcového dvoutaktu, známého z Wartburgů – a samozřejmě - spáleným olejem vonící oblaka modrého kouře…
Barkas V 901 Předchůdcem Barkasu B 1000 byl kapotový náklaďáček Barkas V 901, jehož výroba skončila v roce 1961. Předchůdcem ovšem jen v tom smyslu, že byl vyráběn na stejném výrobním pásu.
Rozměrový náčrt zavřeného dodávkového provedení.
Ve skutečnosti se v případě vozu Barkas B 1000 jednalo o zcela nový typ, a to nejen konstrukcí, ale i celkovou koncepcí vozidla. Byl to užitkový automobil bezkapotového uspořádání, který měl přední náhon a co bylo nejzásadnější, byl řešen jako automobil samonosný. Po konstrukční stránce pak bylo zásadní změnou především nezávislé zavěšení všech kol a použití torzních tyčí jako pérovacích elementů.
prototyp
Vývoj, provázený obvyklými problémy a obtížemi plánovaného socialistického hospodářství, trval zhruba deset let, než se mohla od poloviny roku 1961 rozběhnout sériová výroba. Za tu dobu už původní návrh pochopitelně poněkud zastaral a tak se některé drobnosti vylepšovaly na poslední chvíli.
Na fotografiích je jeden z předsériových prototypů, na kterém je zřejmá pečeť doby. Nezdá se vám, že je stylisticky dost podobný v té době připravované škodovce 1203?
Necelá stovka prvních vyrobených vozů měla ještě původní dvaceti osmi koňový motor z dobíhající devítistovky Wartburg 311.
Od roku 1962 se ale začal montovat nový litrový motor W 312 z Eisenachu, který měl 42 koní při 4.000 otáčkách a dodal vozu o trochu víc na dynamičnosti, takže zrychlení z nuly na stovku se dalo pořídit dle slov továrny už za 50 vteřin a to v plně naloženém stavu.
Od roku 1972 pak vůz dostal motor z Wartburgu 353-1, který měl ve svém posledním provedení výkon 45 ks při 3.500 ot./min.
Kroutící moment od motoru k převodovce přenášela jednolamelová suchá spojka Renak RL 10, která byla východoněmeckou kopií předválečné spojky Fichtel & Sachs K 10.
Převodovka disponovala čtyřmi stupni, zpátečkou a volnoběžkou, byla synchronizovaná a byla ve společné skříní s rozvodovkou předního náhonu, sešroubovanou s motorem do jednoho celku.
Technické údaje:

Motor: vodou chlazený dvoutaktní řadový tříválec s vratným vyplachováním
Typ: první vozy v roce 1961 AWE 311 (28 ks při 3.600 ot./min.),
od roku 1962 AWE 312 / 016
Vrtání: Ø 73,5 mm
Zdvih: 78 mm
Obsah válců: 991 ccm
Kompresní poměr: 1 : 7,3
Maximální výkon: 42 ks při 4.000 ot./min. (48 ks SAE)
Maximální kroutící moment: 9,8 kgm při 2.500 ot./min.
Klikový hřídel: dělený, prostorový, slisovaný po 120°
Uložení klikového hřídele: ve čtyřech valivých ložiskách
Karburátor: jeden, horizontální, BVF typ H 362-26
Doprava paliva: membránovým podtlakovým čerpadlem
Předepsané palivo: benzín BA 78 okt.
Chlazení: vodní, nucené s čerpadlem a termostatem, podporované větrákem
Objem vody v systému: 10 litrů
Elektrický systém: 12 Volt
Baterie: 12V / 56 Ah , u mikrobusů a sanitek 12V / 135 Ah
Zapalování: bateriové, se třemi přerušovači a třemi zapalovacími cívkami
Předstih: 3,58 mm ( 22°před HÚ)
Doporučené svíčky: PAL M 18 x 225
Dynamo: IKA 12V/ 220 W (u sanitních a speciálních vozů 12V / 500 W),
od dubna roku 1972 alternátor 12 V / 500 W
Starter: typ IKA 8202.4 (12 V – 0,8 ks)
Mazání: směsí benzínu s olejem v poměru 1 : 33 (čs.olej M 5 MIX), v DDR 1 : 50 (olej SAE 50)
Spojka: suchá, jednolamelová, typ Renak LR 10-16, ovládaná hydraulicky
Převodovka: čtyřstupnová, synchronizovaná s uzavíratelnou volnoběžkou, typ EGS 4-16
Převody: 1.rychlost - 1: 3,925 – stoupavost 26 %
2.rychlost - 1: 2,263 – stoupavost 14 %
3.rychlost - 1: 1,440 – stoupavost 7,5 %
4.rychlost - 1: 0,967 – stoupavost 4 %
Zpátečka – 1: 3,636
Řazení: na podlaze vozu
Vypínání volnoběžky: ruční pákou na sloupku pod volantem
Rozvodovka: ve společné skříni s převodovkou
Soukolí: kuželové s ozubením Gleason
Stálý převod: 1:5,67
Hruška s talířem: 6 : 34 zubů, od roku 1968 nově 7: 37 (se zesílenými patkami zubů)

Brzda nožní: čelisťová hydraulická, dvouokruhová (vpředu dvojnáběžné čelisti Duplex, vzadu čelisti Simplex)
Brzda ruční: mechanická, lanová, působící na přední kola

Rám: bezrámová samonosná konstrukce
Zavěšení kol: nezávislé
Přední náprava: dělená, odpérovaná šikmými torzními tyčemi s dvojčinnými teleskopickými tlumiči
Řízení: šnekové, volant vlevo
Zadní náprava: dělená, odpérovaná šikmými torzními tyčemi s dvojčinnými teleskopickými tlumiči

Kola: 13“ disková
Pneumatiky: 6, 70 – 13 původně diagonální, poté bezdušové, radiální

Rozměry
Rozvor: 2.400 mm
Rozchod vpředu: 1.450 mm
Rozchod vzadu: 1.460 mm
Světlá výška: 200 mm
Délka: 4.520 mm (skříňový, tepelně izolovaný, Kombi, Minibus, sanitní, rychlý zdravotní,
nehodový zásahový, pohřební)
Šířka: 1.860 mm
Výška: 1.850 mm

Délka: 4.610 mm (hasičský)
4.480 mm (izothermický skříňový)
5.570 mm (otočný žebřík)
4.650 mm (valník, valník s plachtou)
4.480 mm (lehká skříň, pojízdná prodejna)
Nejmenší průměr otáčení: cca 12 metrů

Vlastní váha skříňového vozu (bez náplní): 1.325 kg
Užitečné zatížení: 915 kg
Objem nákladového prostotu: 6,4 krychlových metrů

Maximální rychlost: Kombi a minibus 100 km /hod.
valník, sanitka, skříň 90 km/hod.
Normovaná spotřeba na 100 km: 10,5 litru
Nádrž: 70 litrů, umístěná vzadu a přístupná víčkem na pravém boku vozu, u valníkového provedení zavěšená po pravé straně vozu pod ložnou plochou
Dojezd: cca 670 km
Schematická kresba z reklamního prospektu, názorně ukazující princip nosné „tunelové“ skořepiny, která byla základem konstrukce samonosné karoserie Barkasu B 1000. Nosnou částí vozu byla skořepinová samonosná karoserie, k jejíž spodní části byl přibodovaný plechový páteřový nosník, vpředu rozvidlený pro ukložení hnacího agregátu. Z nosníku vybíhaly do obou stran příčníky, které ve střední partii vozu podepíraly podlahu a vpředu a vzadu sloužily k pružnému uložení šikmých torzních tyčí, nesoucích závěsy jednotlivých kol.
Náboje předních kol byly otočně upevněné v modře zvýrazněné masivní vidlici, svařené do jednoho celku s rourou, uvnitř které byla torzní tyč. S rozvodovkou byly spojené venku běžícími poloosami, jejichž klouby byly kryté gumovými manžetami.
Řešení závěsů kol bylo díky torznímu pérování velmi nízké, jedinými vertikálními prvky byly teleskopické tlumiče pérování, ty však byly schovány v podbězích kol, takže nic nezasahovalo do ploché a velmi nízké podlahy vozu.
Schematický nákres půdorysu vozu, z něhož je dokonale zřejmé, jak byla všechna čtyři kola vozu nezávisle na sobě zavěšena na ramenech se šikmými osami kývání.
Vůz měl na svou dobu malá, jen třináctipalcová, kola. Disky byly ocelové, s prohloubenými ráfky a byly obuté do diagonálních bezdušových pneumatik 6,70 – 13. Středy kryly hliníkové poklice, na první pohled známé z vozů Trabant.
Úplně první, od roku 1961 vyráběnou, variantou byl zavřený skříňový vůz. Na snímku je detail předku předsériového provedení, ještě s odlišným umístěním nalévacího hrdla chladiče. Vůz na fotografii byl připraven jako novinka na výstavu Leipziger-Messe, bohatě chromovaný nárazník normálně nepatřil ke standardnímu vybavení užitkového vozu...
Druhým, od roku 1962 vyráběným, provedení byla sanitka. Na snímku je detailní záběr širokých, do strany otevíracích, dveří, umožňujících poměrně pohodlnou manipulaci s dvěma nad sebou uloženými lůžky pro nemocné.
Jako třetí v řadě se začal v roce 1964 vyrábět částečně prosklený vůz v univerzálně použitelné Kombi karoserii.
Vůz na snímku je ovšem již z období po roce 1969, kdy místo původní mřížky, lemované chromovým rámem, dostal předek novou jednodílnou masku z matově leštěného hliníkového výseku a místo původních hliníkových poklic jen plastová víčka nábojů kol.
Schema pomocného rámu Aby mohla v roce 1965 vzniknout otevřená valníková verze, musel být podpodlahový páteřový nosník za kabinou posílen přibodovaným pomocným rámem, na obrázku červeně vyznačeným. Ten valníkovou verzi držel pohromadě, protože původně navržený princip „tunelové“ skořepiny nebylo možné z hlediska uspořádání nákladního vozu dodržet.

Ve chvíli, kdy továrna začala otevřený valník vyrábět, byla samozřejmostí i verze s plachtou.
Následně se pak na stejný podvozek začaly dělat i rozměrné skříňové nástavby.
rozměrový náčrt valníku
Ve chvíli, kdy továrna začala otevřený valník vyrábět, stala se okamžitou samozřejmostí i verze s plachtou.
Následně se pak na stejný podvozek začaly dělat i rozměrné skříňové nástavby.
Standardní valník Barkas B 1000 disponoval ložnou plochou téměř tři metry dlouhou a něco přes jeden a třičtvrtě metru širokou. Sklápěcí dřevěné postranice byly vysoké 40 centimetrů a byly, kvůli vyztužení, uprostřed propojené napínatelným řetízkem.
Podlaha valníku byla z příčně uložených prken a byla plechovaná.
Když se v roce 1968 výrobní podnik VEB Barkas-Werke prezentoval na Jarních veletrzích v Lipsku (Leipziger Frühjahr-Messe), mohl se pochlubit následující úctyhodnou škálou dalších variant:
Barkas B 1000 KA - uzavřený skříňový:
„Tento vůz je základem všech provedení B 1000. Velký úhel otevření jak jednodílných záďových, tak i bočních, dveří umožňuje dobrý přístup do nákladového prostoru, který je tudíž použitelný i pro transport značně rozměrných nákladů.“
Barkas B 1000 KA/W – tepelně izolovaný vůz:
„Boční stěny i střecha jsou izolovány 40-60 mm silným pěněným Polystyrolem, který účinkuje jako dokonalá izolace vůči teplu i zimě. To umožňuje přepravovat tepelně choulostivé potraviny či jiný náklad, aniž by na něj měly vliv teplota slunečního záření či extrémní mrazy.“
Barkas B 1000 – pohřební:
„Je upraven ze základního skříňového provedení. Dělící stěna mezi nákladovým prostorem a kabinou je posunuta více vzad. Oba prostory, jak nákladový, určený pro nosítka a rakve, tak i prostor kabiny posádky, mají vyčalouněné stropy. Vnitřní obložení stěn nákladového prostoru je z překližky, překryté hliníkovým plechem, tudíž je snadno omyvatelné. Podlaha je dřevěná, opatřená krytinou z PVC. Prostor je určen pro přepravu dvou rakví.
V kabině vozu je průběžný sedák pro tři osoby, pod nímž má své místo baterie a nářadí.“
Barkas B 1000 KO – Kombiwagen:
„Zatímco uzavřený skříňový vůz je určen výhradně pro transport materiálu, provedení Kombi je určeno zároveň i pro přepravu až 6 dalších osob kromě řidiče a spolujezdce. Pouhými pár úkony lze sedačky z nákladového prostoru odstranit, či znovu namontovat, což spolu s děleným sedadlem druhé řady umožňuje v daném okamžiku zvolit libovolný počet míst od jednoho do osmi. Výhodou Kombi provedení je dělicí stěna mezi kabinou a ložným prostorem o poloviční výšce, což umožňuje i naložení materiálu o délce přes 4 metry. Vůz je ideální jak pro montéry, tak i pro rozhlasové nebo televizní přenosové použití.“
Barkas B 1000 KB – Minibus:
„Nabízí pohodlné sezení s dostatečným prostorem pro nohy cestujících i pohodlí pro řidiče a jeho spolujezdce. Má dostatek prostoru i pro zavazadla a je vybaven nezávislým benzínovým topením, kombinovaným s účinným větracím systémem.“
Barkas B 1000 HP – valník:
„Používá podlahové skupiny základního provedení, avšak doplněné o zpevňující pomocný rám. Tím ovšem nabízí spoustu možností pro dostavbu celé řady dalších speciálních provedení. Se 70-litrovou palivovou nádrží umožňuje dojezd až 650 km, jen mírně snížený v případě použití oblouků s plachtou.“
Barkas B 1000 KK – sanitní a záchranný vůz:
„Prostor pro nemocné umožňuje přepravu až 5-ti osob. Nad sebou umístěná nosítka speciální konstrukce jsou výškově stavitelná. Vůz je opatřen i speciální židličkou s držáky, určenou pro snášení nemocných po úzkých a špatně přístupných schodištích. Vůz má dostatečně intenzívní topení. Po speciálním dovybavení lze vůz používat i jako rychlou záchrannou službu. Vůz je vybaven modrými světly na střeše vpředu i vzadu.“
Barkas B 1000 KK/VP – nehodový zásahový vůz:
„Je odlišně vybavenou variantou sanitního vozu, nejen se zařízením pro první pomoc, ale i pro technickou pomoc při vyprošťování zraněných a pro zajištění místa nehody. Vůz je určen pro policejní nehodovky Volks-Polizei. Zadní části střechy je patřena speciální plošinou, sloužící pro kamerové natáčení místa nehody. Přístup na tuto plošinu je po lehce odnímatelném žebříku. K vybavení patří záznamové zařízení (tachograf) a rádiová vysílačka. S dovybavením radarem může sloužit i jako vozidlo pro kontrolu silničního provozu.“
Barevný noční snímek z prospektu, vydaného v roce 1968, představující příslušníky Volks-Polizei při dokumentování dopravní nehody a jejím snímkování z plošiny na střeše zásahového Barkesu B 1000.
Barkas B 1000 KLF-TS 8 – malý hasičský zásahový vůz:
„Má namontován střešní držák pro čtyři sací hadice a závěs pro dvoukolový přívěs s navijákem hadice stříkací. Uvnitř nákladového prostoru je vyjímatelná přenosná motorová stříkačka a několik speciálních hasicích přístrojů. Tím vůz plně a účelně odpovídá všem požadavkům na rychlý a úspěšný zásah.“
Barkas B 1000 FR/IK – izothermický skříňový vůz:
„Ideální varianta pro rychlou přepravu masa, ryb a mraženého zboží. Ložný prostor je izolován vrstvou pěnového Polystyrolu a vyložen omyvatelnou fólií. Podlaha má vyjímatelný dřevěný rošt a rovněž boční stěny jsou chráněny vyjímatelnými laťovými rošty.
Obě křídla zadních nákladových dveří se otevírají o 270°, široké boční dveře o 180 °, přičemž jsou dveře v otevřené poloze samočinně aretovány.“
Barkas B 1000 FR/DL 10– otočný žebřík:
„Základem této nástavby je chassis s pomocným rámem, používané pro valníkovou verzi. Vůz má pouze dvoumístnou kabinu, určenou pro řidiče a obsluhu žebříku a slouží v první řadě pro komunální službu při práci na sloupech veřejného osvětlení, elektrického vrchního vedení, při čištění oken a při dekoračních a reklamních pracích.
Je vybaven točnou s 10-metrovým výsuvným žebříkem, který má mechanický (ruční) pohon.“
Barkas B 1000 – lehká skříň:
„Má nástavbu z hliníkového plechu, používající valníkovou podvozkovou skupinu s dvojmístnou kabinou. Je určen pro dopravu rozměrných a nepříliš těžkých nákladů, přičemž má výhodu prostoru bez omezujících zaoblení normální karoserie. Dřevěné lišty na stěnách i PVC podlaha chrání skříň před poškozením. Ideální pro poštovní a rychlou spediční službu.“
Barkas B 1000 – pojízdná prodejna:
„Je speciální variantou izothermického skříňového vozu. Karoserie je vyložena 40 mm pěnovým Polystyrolem a obložená umělohmotnými deskami. Zadní dveře jsou třídílné. Spodní díl je vprostřed dělený, přičemž poloviny se otevírají do stran, horní díl se odklápí směrem vzhůru. Střecha má po celé délce středové zvýšení, umožňující pohodlný průchod bez nutného sehnutí. Na přání je možná montáž chladnice.
Vozidlo je určeno pro zásobování odloučených pracovišť, pro ambulantní prodej potravin, pro stánkový prodej při sportovních utkáních, eventuelně jako pojízdná vesnická prodejna či knihovna.“
Tolik tedy z nabídky, kterou se továrna z Karl-Marx_Stadtu (dnes Chemnitz) prezentovala na veletrhu v Lipsku. Kromě výše uvedených variant pak samozřejmě nabízela ještě samotný podvozek s kabinou, určený k individuálním dostavbám.
Novinkami roku 1968 bylo vylepšené řízení s větším převodem, usnadňující manévrování na místě (posilovače řízení tehdy u vozů ze socialistických zemí neexistovaly), polohovatelná sedačka řidiče a spolujezdce s možností individuálního tvarování opěradla, dále sériová montáž ostřikovačů předního okna a na přání také speciální prošívané textilní překrytí odnímatelného krytu motoru mezi sedadly. To mělo, například u minibusu, mírnit hluk, pronikající do kabiny.
Zajímavou a dodnes občas viděnou verzí byl odtahový vůz se zdvojenou zadní nápravou. Hnací agregát, kompletně uložený vpředu, byl ideálním předpokladem pro téměř libovolné protažení vozu směrem dozadu…
Od roku 1964 dostal Barkas neokrouhlý, avantgardně vypadající, volant, převzatý spolu s přístroji z litrového Wartburgu 312.
Páka ruční brzdy byla nezvykle ve vodorovné poloze, zatímco malá páčka s kuličkou, viditelná vlevo pod volantem, sloužila k vypínání či zapínání volnoběžky, typickému to zařízení všech východoněmeckých dvoutaktů, majících svůj původ v někdejších automobilech firmy DKW.
Spolu s náběhem výroby nového hranatého Wartburgu 353 dostal i Barkas volant kruhový, černý, zároveň s novým provedením přístrojů s černými ciferníky.
Fotografie kompletně proskleného Kombi provedení, představující Barkas B 1000 jako ideální expediční vozidlo pro cesty kolem světa…
Prospektové vyobrazení valníku.
Valník B 1000, fotografovaný v Jílovém u Děčína v lednu 2012.
Tovární snímek posledního provedení osmimístného minibusu Barkas již se čtyřtaktním motorem VW – to už byla pouhá labutí píseň, i když vůz měl takové vymoženosti, jako bylo například vyhřívané zadní okno, nebo sériově montované halogenové mlhovky.
Dochovaný jezdící, i když už značně orezivělý, poslední typ Kombi vozu Barkas se čtyřtaktním motorem, přihlášený u nás. Poklice ovšem nesouhlasí, jsou ze starého typu.

Přidat kometář k článku:
jméno, přezdívka ...

text