JIHOČESKÉ MOTOCYKLOVÉ MUSEUM

České Budějovice

Malá Solnice
Piaristické náměstí
České Budějovice

Otevírací doba:
od 1.dubna do 31.října
denně 10:00-18:00

tel. 723 247 104
exponáty     archiv     kresby     cestopisy     publikace     dílna     tisk
Abecedně řazené materiály k vozidlům z celého světa.

 vyhledávání:

A
B
C
Č
D
E
F
G
H
CH
I
J
K
L
M
N
O
P
R
S
Š
U
T
V
W
Z

Petr Hošťálek

Motoristický publicista,
historik a grafik.
Ale také stále aktivní motocyklový jezdec, který má za sebou několik dálkových expedic. Restaurátor historických motocyklů, soustředěných do exposice Jihočeského motocyklového musea
v Českých Budějovicích.


Dotazy a připomínky ke stránkám prosím zde
(hostalek@tiscali.cz)
.
Veškeré texty, fotografie a kresby uvedené na těchto stránkách je zakázáno dále publikovat bez souhlasu
autorů stránek !


MACK nákladní dvounápravové sklápěčky

Původní článek pro Truck Magazin (únor 2010) od Petra Hošťálka.

Dvounápravové sklápěcí vozy Mack

Obrovský průmyslový rozmach, který v Americe nastoupil po roce 1900, znamenal budování nových dolů na těžbu surovin, nových továrních komplexů na jejich zpracování a nových vodních, železničních a silničních staveb. To vše začalo vyžadovat zemní práce v do té doby nepředstavitelném měřítku.
Dozadu vyklápěcí valník pro hřbitovní společnost, vyrobený v roce 1915, měl za kabinou výsuvný válec, opatřený na horním konci kladkami, které zvedaly korbu prostřednictvím dvou ocelových lanek. Motor byl řadový benzínový čtyřválec s ventilovým rozvodem SV, který měl hlavu odlitou vcelku s blokem. Zapalování bylo magnetem, poháněným od hřídele vodní pumpy umístěné na pravé straně motorového bloku. Najednou šlo u přepravovaného materiálu nejen o jeho objem, ale i o to, jak ho co nejrychleji naložit, převézt a složit. Téměř ze dne na den přestaly stačit party kopáčů s ručním nářadím a potahové vozy s koňským zápřahem. Lidská i koňská síla začaly být málo, chtělo to parní nebo motorová rypadla, mechanické nakladače, ale ze všeho nejvíc speciální nákladní auta. S příchodem nového století se objevily sklápěčky! Těžký „dumpcar“ Mack AP z roku 1932 zcela postrádal kabinu. Řidiče chránil jen převis na čele svařované ocelové korby, samozřejmě hlavně před kamením, ne před deštěm. Vozy tohoto typu měly chladič až za motorem, složený ze dvou postranních radiátorů, propojených společnou horní nádobou. Uzávěr byl uprostřed před řidičem, už tehdy přetlakový.
Firma Mack představila svůj mechanicky vyklápěný dvoutunový náklaďák už v roce 1915. Zatím se jeho korba dala vysypávat jen dozadu, zvedala ji dvě ocelová lanka, vedená přes kladky za řidičskou kabinou, ale o pár let později už tu byly nejen univerzální sklápěčky třístranné, ale i dumpcary. Speciální jednoúčelové vozy se svařovanými ocelovými vanami, použitelné pod stavebními nebo důlními bagry. Mack typ AP na záběru ze stavby přehrady v Boulderském průsmyku. Dobře je vidět dvojici mohutných hydraulických válců pod korbou.
Američané konstruovali svou techniku odjakživa trochu jinak, než byl zvyklý „starý evropský kontinent“. Byli především praktici. Míň lpěli na konvencích a módních konstrukčních trendech, prvořadý byl účel.
Že už dávno jezdí celý svět na pneumatikách? Co na tom!
„Chlapi v dolech na sklápěčky nakládají tolik, že to vzadu žádná pneumatika nevydrží. A jejich šéf by samozřejmě uvítal, kdyby nakládali ještě víc. Tak dejte pneumatiky jen na přední kola a vzadu nechte plné oráfování, to ten problém vyřeší!“
Mnohé sklápěcí Macky tak opouštěly fabriku na plných gumách ještě i v roce 1934…
Ve třicátých letech byla rypadla ještě výhradně mechanická. Vyložení ramene, pohyb lžíce i její vyklápění, to vše ovládala ocelová lana, navíjená na bubny s třecími spojkami a brzdícími pásy. V takové chvíli bylo líp stát při nakládání co nejdál. Ve srovnání s velikostí lžíce ochranný štít nad řidičem žádnou přílišnou důvěru nebudil!
Podobně tomu bylo i s kardanem a zadní osou. Čím větší nárok na přenos síly od motoru, tím byl kardan i jeho klouby choulostivější. O hrušce a talíři ani nemluvě. Vylámané zuby v zadku, to bývala noční můra spousty šoférů dvacátých let.
„Nechte diferenciál napevno v rámu! Poloosy tím vyjdou krátké a místo kloubového kardanu bude pro spojení s převodovkou stačit krátký a lehký spojovací hřídel. Sílu na zadní osu dostanete nejjednodušeji přes pořádné válečkové řetězy a o krouťák se postará poměr mezi malým řetězovými kolečky na koncích poloos a velkými věnci vedle zadních kol!“
A celá Evropa zírá, jak se v Americe vyrábějí auta s řetězovým pohonem ještě i v roce 1947…
Dvoustranný (vpravo nebo vlevo) stavební sklápěč Mack z roku 1934 měl dva hydraulické válce za sebou a byl vybaven automatickým otevíráním bočnic.
Na tak obrovském kontinentu, jakým naše Amerika je, máme samozřejmě spousta oblastí, kde zrovna moc neprší. Tak na co kabinu?
„Ten auťák je přece na práci! S ním nikdo nepojede ve smokingu ani do divadla, ani na výlet. A na stavbě dvířka nebo stahovací okna nikdo nepotřebuje. Ať je šofér rád, že má nad hlavou štít proti šutrům, padajícím z bagru. Ten mu musí vystačit i v dešti!“ Sklápěčky Mack se tak mohly chlubit opravdu jen minimálním pohodlím pro řidiče. Pokud zadní stěna budky přecházela do archaicky vypadající kočárové stříšky a vůz měl dokonce i čelní sklo, už se to považovalo za luxus…
Dumpcar Mack typu FC 1 C na krátkém podvozku z roku 1938 už konečně měl pneumatiky také na zadní nápravě. Všimněte si ale, jak i přes tenhle „civilizační“ zásah, působí vůz na fotografii brutálně! Strohá kabina, na ni navazující dlouhá kapota s maskotem buldoka na chladiči, a strašlivý nárazník, výsledný dojem ještě podtrhují!
Retušovaný tovární snímek vozu Mack ER z roku 1937. Archaický řetězový pohon zadních kol a hranatá sklápěcí korba jako by ani nepatřily k mírně šípové masce s mřížkou, lehkému chromovanému nárazníku, elegantní kabině a protáhlým aerodynamickým reflektorům. I to ale byla jedna z tváří náklaďáků s buldokem na chladiči. Možná, že technická řešení téhle firmy občas vypadala zastarale a ve srovnání s třeba německými náklaďáky primitivně. Jenže Macky jezdily a dřely v dolech, probourávaly horské průsmyky, stavěly Panamský průplav i aljašskou highway, prostě pracovaly v drsných podmínkách amerického „divokého západu“. V podmínkách tak tvrdých, že s evropskými neměly srovnání a žádný tehdejší evropský náklaďák by je nevydržel. Jestliže se třícípá hvězda Mercedesu dala pokládat za symbol konstrukčního vývoje a preciznosti, pak maskot na chladiči Macka jednoznačně značil buldočí neústupnost a výdrž. A té dávali Američané přednost… Americký dělník v práci – tak nějak by mohl znít titulek téhle fotografie sklápěčky typu FH z roku 1938. Je neuvěřitelné, s jakými podmínkami si americké automobily dokázaly poradit. Předválečný Mack FC z roku 1939 neměl náhon na předek a hnací řetězy klidně coural ve vodě, blátě nebo prachu…
Na snímku z roku 1945, který byl pořízen během zemních úprav nedaleko Hazletonu ve státě Pensylvania, je pod bagrem sklápěčka Mack typu EQX.

Přidat kometář k článku:
jméno, přezdívka ...

text