JIHOČESKÉ MOTOCYKLOVÉ MUSEUM

České Budějovice

Malá Solnice
Piaristické náměstí
České Budějovice

Otevírací doba:
od 1.dubna do 31.října
denně 10:00-18:00

tel. 723 247 104
exponáty     archiv     kresby     cestopisy     publikace     dílna     tisk
Abecedně řazené materiály k vozidlům z celého světa.

 vyhledávání:

A
B
C
Č
D
E
F
G
H
CH
I
J
K
L
M
N
O
P
R
S
Š
U
T
V
W
Z

Petr Hošťálek

Motoristický publicista,
historik a grafik.
Ale také stále aktivní motocyklový jezdec, který má za sebou několik dálkových expedic. Restaurátor historických motocyklů, soustředěných do exposice Jihočeského motocyklového musea
v Českých Budějovicích.


Dotazy a připomínky ke stránkám prosím zde
(hostalek@tiscali.cz)
.
Veškeré texty, fotografie a kresby uvedené na těchto stránkách je zakázáno dále publikovat bez souhlasu
autorů stránek !


ŠKODA 440 - prototyp Pick-up

Původní článek pro časopis Truck Magazín (leden 2012) od Petra Hošťálka.

Prototyp Škoda 440 Pick-up byl v exportní výbavě, to znamená se širokými chromovanými rámečky reflektorů, chromovanými nárazníky a poklicemi kol, chromovanou „vrtulí“ i rámečky nozder na masce a s ozdobnými lištami na předních blatnících i prazích karoserie.
Tuzemské provedení osobních „Spartaků“ mělo v té době jmenované díly pouze lakované barvou a bylo bez lišt na blatnících i prazích. Nad lištou na blatníku je vidět šrám, který vůz utržil při jedné ze zkušebních jízd. Prototyp "nákladního" Spartaka

Spartak bylo původně uvažované jméno osobního vozu Škoda, který měl vystřídat po válce v Mladé Boleslavi vyráběné typy Škoda 1102 Tudor a Škoda 1200 Sedan. Když se připravovaný vůz, označovaný jako „mezityp“ lidového vozu pro dělnickou třídu dostal ze stadia prototypů do sériové výroby, změnilo se sice jeho oficiální označení na Škoda 440, ale přízvisko „Spartak“ už mu mezi lidem provždy zůstalo.
Na pohledu zezadu je vidět atypický nárazník, prolisovaný kvůli otevírání zadního čela. Jednalo se o celkem povedený a ve své době moderně vyhlížející vůz, přes to, že jeho konstruktéři byli vázáni podmínkou, že 80% dílů muzí zůstat shodných s typem předchozím…
Osobní verze měla na jen velmi lehce retušovaném tudorském podvozku celokovovou (poprvé u nás) dvoudvéřovou karoserii a stala se na dlouhá léta jediným osobním vozem československé produkce, který se u nás dal koupit.
Spartek se připravoval už od roku 1953, ale do prodejen Mototechny přišlo prvních pár kousků až koncem roku 1955, jejichž cena byla stanovena na 27.450,- Kč.
Ze začátku se souběžně s ním vyráběl ještě i o něco silnější typ Škoda 1201, ale jeho výroba byla postupně z Mladé Boleslavi přemístěna do pobočného závodu ve Vrchlabí, kde se dvanáctsetjednička vyráběla převážně v užitkových verzích jako sanitka, dodávka, STW, pohřební vůz a v omezeném množství i jako Pick-up.
Náladový zimní snímek ze zkoušek v Jizerských horách. V druhé polovině roku 1956, tedy v době, kdy se osobní vůz Škoda 440 už sériově vyráběl, vznikl ve vývojovém oddělení mladoboleslavské automobilky (Česana) na jeho podvozku zajímavý prototyp v podobě otevřené nákladní verze Pick-up, jehož tovární typové označení bylo Š 970.
Podle slov pamětníků byl vůz dokončen nedlouho před koncem roku a tak jeho první zkušební jízdy i fotografování probíhaly na již zasněžených silnicích, kdy se jednomu ze zajížděčů hned povedlo udělat na levém předním blatníku do čerstvého laku šrám…
Výhled dozadu nebyl nic moc. Okénko v plachtě bylo velmi nízké (v případě nákladu nepoužitelné) a malé kulaté zpětné zrcátko bylo jen na levých dveřích… Technické údaje:

Motor: řadový čtyřtaktní, chlazený vodou
Počet válců: 4
Vrtání: Ø 68 mm
Zdvih: 75 mm
Objem válců: 1.089 ccm
Komprese: 1 : 7
Výkon: 40 ks (29,4 kW) při 4.200 ot./min.
Max. kroutící moment: 68,6 Nm při 2.800 ot./min.
Ventilový rozvod: OHV, s visutými ventily v hlavě válců, ovládanými vahadly a tyčkami
Písty: z hliníkové slitiny
Počet ložisek klik. hřídele: 3, kluzná
Chlazení: kapalinové, nucené s čerpadlem, ventilátorem a termostatem
Mazání: tlakové oběžné
Zapalování: bateriové s rozdělovačem
Elektrická instalace: 12 V
Dynamo: PAL 12V / 200W
Baterie: 12V
Karburátor: spádový, Jikov 32 SOP

Spojka: jednolamelová, suchá
Převodovka: čtyřrychlostní se zpátečkou, se sychronizací 3. a 4. stupně
Řazení: pod volantem
Převody: 1.stupeň – 1 : 4,27
2.stupeň – 1 : 2,46
3.stupeň – 1 : 1,59
4.stupeň – 1 : 1
Zpátečka - 1 : 5,61
Rozvodovka: soukolí Gleason 1 : 4,78

Rám: páteřový s centrální rourou, vpředu rozvidlený pro motor s převodovkou
Přední osa: dělená, lichoběžníková s příčným listovým perem dole a rameny nahoře
Tlumiče pérování: kapalinové pákové
Zadní osa: kyvadlová, s příčným perem nahoře
Tlumiče pérování: kapalinové teleskopické
Řízení: šroubem a maticí, spojovací tyče s pomocným otočným čepem
Nožní brzda: kapalinová, jednookruhová bubnová, na všechna 4 kola
Ruční brzda: mechanická, lanová, na zadní kola
Kola: 15“ disková hvězdicová, upevněná čtyřmi šrouby
Ráfky: 3,50 D x 15“
Pneumatiky: 5,60 – 15

Rozvor: 2.400 mm
Rozchod vpředu: 1.210 mm
Rozchod vzadu: 1.250 mm
Délka: 4.078 mm
Šířka: 1.600 mm
Výška: 1.430 mm
Váha vozu: 900 kg
Nosnost: 500 kg
Celková přípustná váha: 1.400 kg

Nejvyšší rychlost: 110 km / hod.
Spotřeba: 8 litrů / 100 km
Průhledem do kabiny je vidět řadicí páku pod volantem, rovněž převzatou z výbavy exportních vozů. Uchopit uzávěr nádrže, zapuštěný do boku karoserie a otočit jím, bylo o prsty – tak si alespoň stěžovali zajížděči… Pick-up měl standardní podvozek, jen zadní listové pero bylo posíleno o dva listy. To mělo stačit pro uvažovanou nosnost 500 kg. Zadní část vozu byla oproti osobnímu o něco lehčí, protože odpadla polovina střechy, zadní skla a víko kufru. Kromě toho vůz neměl v pravém zadním blatníku standardní palivovou nádrž, protože by překážela v ložném prostoru. Byla tudíž přemístěna pod jeho podlahu, do místa za pravou přední sedačkou, kde u osobní verze bylo místo pro nohy cestujících. Její plnící hrdlo, opatřené standardním zamykacím uzávěrem, bylo vyvedeno ven, do vybrání za pravými dveřmi. Nebylo to řešení příliš šťastné, zajížděči si stěžovali, že vybrání je v poměru k velikosti uzávěru příliš malé a že si při otevírání otloukají prsty.
pickup 8 Přední reflektory s elegantním „kšiltem“ i olištování předních blatníků a prahů byly shodné s výbavou, určenou pro exportní provedení vozů Škoda 440. Exportní výbavě odpovídalo i řazení pod volantem, to ale u Pick-upu továrna oddůvodňovala malým prostorem pro posádku, kde by bylo standardní řazení na podlaze, používané u vozů pro tuzemský trh, překáželo.
Pohled do nákladového prostoru dokumentuje, jak do něj zasahovaly podběhy zadních kol a na ně nabodované kryty tlumičů pérování. Rezervu měl vůz uloženou naplocho pod podlahou ložné plochy a přístup k ní i k mechanickému nůžkovému heveru a sadě nářadí, uložených ve stejném prostoru, byl po otevření zadního čela.
Z této fotografie je zřejmé, jak bylo zadní čelo karoserie zavěšené na dvojici masivních pantů. Boky vozu i zadní čelo sahaly až do výše spodní linie oken sériového vozu, ložnou plochu ale značně omezovaly podběhy zadních kol a k nim přibodované kryty přes teleskopické tlumiče pérování. Zevnitř byly boky ložné plochy obložené přišroubovanými panely z lisovaného kartonu, potaženého koženkou. Stejně bylo očalouněné i zadní čelo. To bylo jednodílné a otevíralo se do strany, jako dveře. Při pohledu zezadu byly jeho panty na levé straně, přičemž mechanismus zámku i venkovní chromovaná klika byly použity z levých dveří předchozího (a už nevyráběného) vozu Škoda 1102 Tudor. Klika nebyla zamykatelná.
Dveřní klika zadního čela byla ze zinkové slitiny, pochromovaná a neměla zámek. Pocházela z levých předních dveří vozů předchozí generace (Škoda 1102 Tudor). Zatím ještě platil původní předpis, požadující vpředu bílé a vzadu červené blinkry, takže prototyp Pick-up měl vpředu blinkry s čirými skly a vzadu jednodílné sdružené svítilny s krytem z tmavočervené plastické hmoty, kterými se vozy osazovaly až do roku 1957.
Snímek zabláceného vozu, stojícího u výdejního stojanu Benziny je posledním dochovaným záběrem tohoto prototypu, který je v archivu Jihočeského motocyklového musea v Českých Budějovicích. Rozměrově byl vůz prakticky shodný s osobním, protože plachta navazovala na obrys střechy kabiny, jen celková délka byla o cca 160 mm delší, kvůli vydutí zadního čela a jinak tvarovaného zadního nárazníku.
Pick-up Spartak se výroby nedočkal. Zčásti i proto, že na téměř stejném podvozku, jen s nepatrně silnějším motorem, vyráběla škodovka tenhle Pick-up Škoda 1201, se kterým by si Spartak konkuroval. A konkurence byla za plánovaného socialistického hospodářství nežádoucí… Prototyp byl odzkoušen, shledám provozuschopným, pouze byla vyslovena úvaha, že v praxi by si zasloužil zvýšení oblouků pro krycí plachtu, protože stávající oblouky výšku ložné plochy značně omezují. Nebylo jej však kde vyrábět. Mladoboleslavská výrobní linka byla plně vytížena výrobou osobního modelu, v pobočném závodu ve Vrchlabí se, jak už bylo řečeno, dělaly dvanáctsetjedničky, jejichž paleta zahrnovala Pick-up vlastní a v Kvasinách se připravovala výroba sportovní Škody 450, později známé jako Felicia. A tak se „nákladní“ Spartak stal jen další kapitolou nadějných, ale nikdy neuskutečněných prototypů, kterých v socialistickém Československu vzniklo a zase zaniklo spousta…
V článku jsou použity fotografie z archivu Jihočeského motocyklového musea v Českých Budějovicích.
KOMENTÁŘE:

6.7.2015 Václav:
Hezký článek .. Tady je můj Originální Drak ke kouknutí www.volant.estranky.cz/clanky/prototyp-skoda-octavia-drak-typ-998-rok-1958.html
 

Přidat kometář k článku:
jméno, přezdívka ...

text