Muzeum, které voní benzínem - 1999

Víkendové listy - 20. února 1999

Filozofie automobilového a motocyklového veteránství nejen prezentuje krásu starých strojů, ale vdechuje hromádkám starého železa nový život. Stařečci na dvou kolech a světové unikáty jsou také bonbónky soukromého muzea v Č. Budějovicích.

Třetí březen otevře veřejnosti dveře do malého motorkářského ráje, jímž je nově instalované soukromé muzeum v Českých Budějovicích. Exposice půl stovky naleštěných dvoukolových krasavců je umístěna v prostorách Antikvy ve Schneiderově ulici u nemocnice a doplněna bonbónky z automobilové a bicyklové produkce minulosti i z počátků aviatiky.

Asyl pro motorky
Podstatnou část exponátů sem jejich majitel, Petr Hošťálek, převezl z Jílovic, kde fungovalo motocyklové muzeum v sále bývalého zájezdního hostince zhruba od jara 1995 do konce loňského roku. Tehdy poskytl asyl rozsáhlé sbírce historických motocyklů vlastník objektu Jiří Schwarz, českobudějovické zázemí pro svou rozvětvenou plechovou rodinku získal Petr Hošťálek díky vstřícnosti Josefa Šimona. Nové prostředí umožnilo nejen podstatné rozšíření spektra vystavených exponátů, ale i pravidelnou návštěvní dobu pro zájemce. Má být otevřeno od středy do neděle včetně, vždy od 9 do 17 hodin.
V době mé návštěvy se v muzeu ještě dolaďovaly některé vystavované motorky a ochotné ruce Petrovy manželky dávaly lesk zrekonstruovaným motocyklovým veteránům. Mnohé z nich vypadají, jako kdyby právě sjely z výrobní linky. Renovace se však netýká pouze jejich vzhledu, majitel se totiž chlubí i tím,že drtivá většina vystavených strojů je funkční. A v jejich sedle je testoval on sám.
Nejstarším kouskem sbírky je stoletý stařeček Laurin Klement z roku 1899, který se ještě podrobuje ozdravné kůře, než zaujme místo mezi mladšími kolegy ve výstavní hale. Je vůbec nejstarším typem motorky, jaká kdy v Česku existovala. Naopak hotovým benjamínkem je červený Ural s roku 1995, který byl vyrobený v dalekém Irbitu. Jeho výjimečnost spočívá nejen v tom, že je na našich silnicích naprosto ojedinělý, ale i v nejisté další existenci jeho mateřské továrny.

Světové unikáty
"Divácky atraktivní bude pro návštěvníky určitě exposice vojenských motorek z druhé světové války, která je zastoupena například americkým Harleyem, německým BMW R 12 nebo proslulou Saharou. Opravdovou raritou je ale švýcarský Condor, o který jsem usiloval půldruhého roku," představuje Petr Hošťálek své tiché svěřence vonící benzínem.
K oněm vzácným perlám s motorem patří i TIZ AM-600, který v Rusku vyráběli v roce 1938 v malém počtu pro Rudou armádu. Ví se toho moc málo o jeho historii, tvůrcích i dalších exemplářích. Dokonce ani polytechnické muzeum v Moskvě nevlastní tento typ motocyklu a Petrovi se zatím nepodařilo zjistit žádné další muzeum, chlubící se touto specialitou.

Nechybí ani mopedy
V přehlídce chromu a barevných laků defilují Indian, Ariel, DKW, motocyklová šlechta Harley-Davidson, ale i řada českých motorek Jawa.
"Část exposice jsem orientoval na historii jihočeského motorismu. Vévodí jí Indian Chief z roku 1926 pana profesora Maňáka, o svém vypovídají i čezety a vysloveně budějovickou lahůdkou jsou exponáty zachycující vývoj tady vyráběných mopedů," ukazuje motocyklový pábitel na zelenobéžový Stadion se soutěžním startovním číslem 43, který byl vyrobený v krajském městě na začátku 60. let a který získal od srubeckého starosty.
"Myslím, že tohoto třírychlostního prototypu byly vyrobeny jen dva nebo tři kusy, takže je mezi jihočeskými mopedy něco jako modrý Mauritius mezi známkami."
Pro milovníky závodů ve zrychlení bude samozřejmě magnetem dragster mistra republiky Václava Hutly z Přelouče, který si sám stavěl. A špalíry vystavených strojů rozšíří další motorky, stavěné místními nadšenci.

Aerovka a Nebeská blecha
Bylo by doslova hříchem nezmínit se také o doplňkových exponátech, které skvěle dokumentují atmosféru doby. Vedle starodávných fotografií, vojenského vybavení či bot jsou to také trofeje, plakety, zapadnou sem i zajímavé espézetky. Po boku krásné červené aerovky, která určitě stála modelem k někdejšímu písničkovému hitu 60. let "Ajrovka červená...", se zde objeví také několik zástupců automobilových veteránů.
Příslovečnou jahůdkou na dortu jsou však exponáty, které donutí návštěvníka zaklonit hlavu. Visí totiž u stropu a jsou to modely leteckých pradědečků, třeba přesná kopie Nebeské blechy.

Slabost pro silné stroje
Petr Hošťálek totiž před čtyřmi roky vystoupil na další ze svých soukromých osmitisícovek a udělal si pilotní průkaz na ultralehká letadla. Neznamenalo to pro něho žádný životní předěl, jen další zvládnutý zájem, pro který se nadchl. Má v sobě něco z věčného objevitele a dobyvatele, co jej vhání do náruče nových věcí, které po naplnění uvolní místo jiným. Ovšem staré lásky zůstávají - a mezi ně nesporně patří motorky.
"Zpočátku jsem kupoval staré motocykly proto, že jsem se chtěl vyrovnat klukům, kteří v té době jezdili na kývačkách a jiných moderních mašinách, na něž jsem neměl," vrací se do dob mládí Petr Hošťálek. "Měl jsem slabost pro silné a těžké stroje. První mojí motorkou v sedmnácti byl Harley 1200 a hned nato Indian 750".

Filozofie veteránství
A jak motorek v provizorních boudách na zahradě a u kamarádů přibývalo, najednou mu došlo, že ti motocykloví a automobiloví stařečci mají daleko větší kouzlo, než novotou vonící motoristické hity. Začal si uvědomovat krásu starých strojů a pomalu přicházel na chuť filozofii veteránistů.
Po roce 1960 se začaly konat první srazy a rallye, a tak se se svou starou Fordkou z roku 1930 na jednom objevil. Bohužel v té době ještě takové vozy jezdily běžně po silnicích a pro pořadatele veteránské soutěže nebyly dost staré.
"Takže jsem tu nádhernou Fordku, která by dneska byla ozdobou každé sbírky, tehdy zlikvidoval na náhradní díly a pořídil si Fiata z roku 1922. A s ním pak absolvoval i první mezinárodní rallye historických vozidel v jižních Čechách, z níž se časem stala tradice se současným názvem "Křivonoska", vzpomíná ctitel motorů, který v polovině 70. let vyměnil Liberec, kde žil, za jižní Čechy. A s ním se sem přestěhovala i jeho rozsáhlá sbírka, kterou musel deponovat na různých místech.

Život pro staré železo
Vysokou školu automobilového směru opustil po změně jejich osnov na textilní stroje. Převážnou část svých pracovních poměrů pak proseděl za volanty vozidel, od osobních přes pohřební až po buldozer a náklaďáky. Nadějné angažmá pro vybudování továrního muzea v mladoboleslavské Škodovce nemilosrdně ukončil konsolidační proces po vstupu spojeneckých armád. A odchod za hranice Petr odmítl, třebaže emigrovala celá jeho rodina, protože by se musel rozloučit s tehdy už obsáhlou sbírkou veteránů.
Rekonstruoval, sháněl chybějící díly, vdechoval hromádkám starého železa nový život, účastnil se mnoha závodů a různých motoristických akcí, organizoval. To jsou ovšem velké nároky nejen na peněženku, ale i na čas.

Vozy jako filmové star
"V určité době jsem měl až čtrnáct aut, včetně náklaďáků, a pochopitelně slušnou řádku motorek. Specializoval jsem se hodně na armádní vozidla a už na počátku 80. let jsem je zapůjčoval filmařům. někdy s nimi jezdili herci, jindy jsem šoféroval sám. Každoročně to bylo tak deset filmů s různým počtem natáčecích dnů," dokumentuje Petr jednu ze svých životních etap. Jeho auta hrála v pěkné řádce válečných filmů, Indian z roku 1927 v Rozpuštěném a vypuštěném, Harley s lodičkou v Andělu s ďáblem v těle a v televizním seriálu Bylo nás pět, jiné vozidlo v Tichém Američanovi v Praze...
Sám se v motocyklovém sedle vydával na zimní cesty do Německa, s partou z Veteran Klubu absolvoval Rallye 100 mil západním Kentem v Anglii, s válečným Harleyem se vydal do normandie, na jubilejní oslavy spojenecké invaze.
Hošťálka charakterizují i jeho kresby a grafika, která svou precizností připomíná Petrovu technickou orientaci. jeho kreslené vtipy se objevovaly v časopisech, vystavoval v českobudějovickém salónu U Váňů, kreslil v salcburském obchodním domě karikatury a vtipy pro zákazníky. Umí šít na stroji, báječně a s fantazií vaří, miluje swing a dobré knížky. Ale hlavně motorky!

Knihovna s vůní benzínu
Mimo jiné vlastní i slušný archiv odborné literatury, katalogů a příruček, týkající se motorek, aut a motorů. I tuto soukromou knihovnu hodlá zpřístupnit veřejnosti. Dokonce s poskytnutím možnosti udělat si kopie na kopírce přímo na místě.
Muzeum považuje Petr Hošťálek za otevřenou stavebnici, do níž budou časem přibývat další rekonstruované motorky, jichž má zatím v depozitáři rozebraných víc než deset. A obrovsky ho potěšily nabídky lidí, kteří o muzeu slyšeli nebo je znají z předchozího působiště v Jílovicích. I jimi nabízené a přinášené drobnosti dotvářejí vzhled nového českobudějovického muzea.

Hana Hosnedlová
Foto Jana Heřmanová