JIHOČESKÉ MOTOCYKLOVÉ MUSEUM

České Budějovice

Malá Solnice
Piaristické náměstí
České Budějovice

Otevírací doba:
od 1.dubna do 31.října
denně 10:00-18:00

tel. 723 247 104
exponáty     archiv     kresby     cestopisy     publikace     dílna     tisk
Abecedně řazené materiály k vozidlům z celého světa.

 vyhledávání:

A
B
C
Č
D
E
F
G
H
CH
I
J
K
L
M
N
O
P
R
S
Š
U
T
W
V
Z

Petr Hošťálek

Motoristický publicista,
historik a grafik.
Ale také stále aktivní motocyklový jezdec, který má za sebou několik dálkových expedic. Restaurátor historických motocyklů, soustředěných do exposice Jihočeského motocyklového musea
v Českých Budějovicích.


Dotazy a připomínky ke stránkám prosím zde
(hostalek@tiscali.cz)
.
Veškeré texty, fotografie a kresby uvedené na těchto stránkách je zakázáno dále publikovat bez souhlasu
autorů stránek !


Poslední aktualizace:
18.11.2018
A - AMO - F 15
17.11.2018
B - BMW 319/1 - Sport
B - BMW 327

STADION S 26 - plochodrážní


První postavený plochodrážní Stadion S 26 na tovární dokumentární fotografii.
Speciální plochodrážní moped, který vznikl v továrním sportovním oddělení n.p. Motor-Jikov České Budějovice v roce 1960.
Plochá dráha mopedů a Pionýrů se jela poprvé v Lounech. Pak to na škváře vyzkoušeli i Na Markétě, v Praze – Břevnově.
V Českých Budějovicích vypsali plochou dráhu mopedů až v roce 1960. Za to se ale na ni továrna dokonale připravila – v podnikové odbočce Svazarmu postavili kvůli tomu plochodrážní speciál a dokonce ne jeden. Celou sérii!
Stroje budějovického plochodrážního týmu. Na Dlouhé louce byl nový plochodrážní stadion s perfektní škvárovou dráhou a plochá dráha v Českých Budějovicích už nějaký čas byla oblíbeným sportem. Chodilo na ni spousta fanoušků, byli tu opravdu dobří domácí závodníci a zrodily se tu dokonce hvězdy mezinárodního formátu, jako Honza Holub nebo Sláva Kubíček. Tak proč tu nezkusit speedway pro juniory? Mladých nadšených jezdců bylo ve fabrice dost a stroje? To přece nemohl být žádný vážný problém!
Plochodrážní speciál pro krátkou škvárovou dráhu byl tak jednoduchý, že jednodušší motocykl už snad ani existovat nemohl. To jediné, o co u něj šlo, bylo trochu zvýšit výkon motoru, což nebylo u dvoutaktu nic obzvlášť složitého. Leštit kanály, to už všichni znali…
V továrním oddílu Svazarmu, který vedl Láďa Prázdný, začaly s tichým souhlasem vedení, ale po pracovní době, v rámci osobního volna, vznikat první plochodrážní speciály. Cechu 17, kde se motory do mopedů vyráběly, šéfoval ing. Čejka, který byl docela fanda. A tak nástrojárna, údržba i ostatní provozy spolupracovaly. Stačilo říct příslušnému mistrovi…
Aby v připravovaném sportovním zápolení opravdu bylo o co závodit, tak starý Vrba, někdy trošku podivín, jinak ale excelentní nástrojař se šikovnýma rukama, vymyslel a začal připravovat trofej, která stála za to. Zlatý moped!
Miniaturní model, tak asi třiadvacet centimetrů dlouhý, ale s láskou vypiplaný do detailu. I to výkyvné sedlo měl funkční. Bylo to v době, kdy se k nám ještě žádné Matchboxy nedovážely a tak nad touhle miniaturou stál každý jak u vytržení. Na poslední chvíli se ještě model nechával tlustě pozlatit, to už zařídila fabrika a pak ho stačilo posadit na obdélnou desku z leštěného kamene.
Zlatý moped měl být putovní trofej, cena nejvyšší.
První plochá dráha „O zlatého mopeda“ se v Českých Budějovicích jela v sobotu 10. září 1960. Vypsána byla jako přebor mezi Prahou a Českými Budějovice, ale chtěli se tu blýsknout i jezdci z Rakovníka. Ředitelem závodu byl sám podnikový ředitel Stanislav Vitoň, hlavního pořadatele dělal Láďa Prázdný a ing. Jiří Bain byl technickým vedoucím.
V programu se uvádělo, že je to první samostatně organizovaný závod tohoto druhu u nás a že AMK Svazarmu Motor České Budějovice věnuje jak přípravě mopedů, tak jejich jezdců, plnou pozornost. A rovněž se tam říkalo, že tutéž pozornost věnují přípravě první ploché dráhy mopedů i v Závodech 9. května. Takže zájemci o motorový sport si prý na budějovickém škvárovém oválu opravdu přijdou na své.
Slavnostního nástupu před závodem se zúčastnilo sedmnáct jezdců, pět z nich pak v průběhu závodu odpadlo.
V bílých vestách jeli jezdci startující za České Budějovice, v červených jezdci z party, která se utvořila pod vedením ředitele ing. Vladimíra Forsta ve vývojovém oddělení Motor-Jikov, které mělo sídlo na pražských Vinohradech. A pokud se budějovický ředitel Vitoň uvolil osobně dělat ředitele závodu, tak ředitel pražský, pan inženýr Forst, si několikrát s chutí v depu zmazal ruce jako mechanik svých jezdců! Přestože přijel v saku…
Ve vlastním závodě se trošku projevila převaha budějovičáků. Absolutním vítězem byl Josef Sejk, jako druhý se umístil Jan Forst z Prahy a třetí dojel Marek, celkově pak zvítězilo družstvo Motoru. Ale to se u soupeřů odrazilo jen v chuti pokračovat. A v příštím závodě to domácím nandat!
Plochá dráha mopedů měla obrovský úspěch a byla pro mopedy nesmírně účinnou propagací. Svědčilo o tom i to, že se na ni sešla divácká účast vyšší, než na klasickou plochou dráhu, kde si to rozdávala půllitrová Esa! Upravená sportovní verze mopedu se okamžitě stala populární a začal o ní snít kdekterý tehdejší kluk. Továrna zájem podpořila ještě tím, že jeden z atraktivně nalakovaných strojů vystavila ve výkladní skříní Mototechny na českobudějovické hlavní třídě.
Všechny mopedy pro první závod na ploché dráze vznikly pod patronací Motoru České Budějovice a byly upraveny podle stejného receptu: oblouk rámu byl pro zvýšení tuhosti zesílen vevařenou trubkovou vzpěrou, oba blatníky byly zkráceny na minimum a brzdy i pedály byly odstraněny jako nepotřebné. Stroje dostaly jiná řidítka, menší nádrž, hák pro pravou nohu a sedlo z Jawetty Sport. Motory se upravovaly tehdy běžným způsobem: snížením hlavy kvůli kompresi, zvětšením kanálů ve válci a montáží jiného sacího potrubí s karburátorem většího průměru (Jikov 2916). Důsledkem toho, že vznikaly společně a jejich motory byly upravovány stejně, měly prakticky shodný výkon. A tak byly na dráze rovnocenné a výsledek v cíli byl dán jezdeckým nasazením, „srdcem“. V neposlední řadě ovšem i váhou jezdce, protože výkon motorů nebyl tehdy nijak ohromující. Přesto, že kompresní poměr se blížil číslu 1:14, v rámci všech provedených úprav se mluvilo o přibližně třech koních.
Ona vyrovnanost byla ale byla přesně tím, co závodu dalo napínavý průběh.
Další závod se jel v neděli 9. dubna 1961 a tentokrát se ho účastnilo jezdců osmnáct. V závodních novinách Jihočeský Motor se pak bylo možné dočíst:

„Závod byl zajímavý od prvé do poslední rozjížďky, ve kterých pak každý jezdec musel prokázat plně své jezdecké umění. Skvělého úspěchu dosáhl jezdec AMK z českobudějovického Motoru Josef Sejk, který v pěti rozjížďkách dosáhl plný počet 25 bodů. Na druhém místě se umístil Jaroslav Dvořák z AMK Praha s 22 body. Překvapením závodu je třetí místo Rudolfa Jelínka z Rakovníka s 19 body. Na dalších místech se umístili Josef Heller, Balín, L.Pucholt, Fr.Marek a další jezdci. Vítěz závodu Josef Sejk dosáhl i nejrychlejší rozjížďky, a to ve 13.rozjížďce, kdy bojoval na trati s druhým nejlepším jezdcem Jaroslavem Dvořákem. Čas rozjížďky byl 2,08.4 minuty na čtyři kola. Další závod se pojede začátkem července, kdy se bude na Dlouhé louce bojovat o Zlatého mopeda mezi Prahou a Českými Budějovicemi…“
Celkem prý bylo uděláno kolem třiceti stejných plochodrážních mopedů. Z těch, které se nedočkaly nasazení na závodní dráze, se některé použily pro propagaci na výstavách a jeden dokonce továrna věnovala Národnímu technickému muzeu v Praze. Ten je v současné době dlouhodobě zapůjčen do exposice Jihočeského motocyklového musea v Českých Budějovicích, kde je možné jej vidět současně s ještě jedním strojem stejného typu.
Plochodrážní speciály z českobudějovického Motoru měly rámy a vidlice nastříkané stříbrným lakem. Nádrž, která byla upravena z výlisků agregátového motoru ZB 7, i oba zkrácené blatníky, se pak přestříkávaly barevně natónovaným lakem průhledným, takže to vypadalo jako metalíza. Byly v nejrůznějších barvách, v modré (exponát z NTM), červené (exponát Jihočeského motocyklového musea), žluté a černé. Stroje rakovnických jezdců měly na nádrži pouze nápis Stadion, zatímco budějovický tým měl v horní části nádrže nápis Motor, pod ním v druhé řádce Stadion a zcela dole, v rohu, kruhový emblém M s křidélky a hvězdou.
Protože se při II.ploché dráze objevilo na stadionu stejně upravených a přitom evidentně nových strojů téměř dvacet, začali se někteří diváci domnívat, že se jedná o sériově vyráběný typ mopedu ve sportovní verzi a že je možné jej zakoupit. Takže do továrny začaly chodit dotazy kde a za kolik?
V té chvíli udělalo oddělení Obchodně technické služby to nejlepší, co mohlo. Ke 12.12.1961 vydalo jednoduchou příručku formátu A4, nazvanou „Přestavba seriového mopedu Stadion S 11 na plochodrážní moped Stadion S 26“. Necelé tři strany jejího textu stačily k popsání úprav a toho, jak je provést. To nejdůležitější však byly dostatečně velké a hlavně srozumitelné nákresy, takže přestavbu si byl schopen udělat téměř každý jen trochu šikovnější amatér.
Příručka přispěla ke zvýšení zájmu o moped typu S 11 mezi sportovně zaměřenou mládeží. A tím, že na jejích stránkách dostal moped v plochodrážní verzi své vlastní typové označení S 26, továrna se k otcovství tohoto typu nepřímo přiznala.
Po budějovických závodech se jel další závod mopedů na ploché dráze v Praze Na Markétě, jako vložený závod při ploché dráze v Liberci a na několika dalších místech. Pak to ale opět rychle utichlo. Problém byl v tom, že to vlastně ta správná plochá dráha nebyla. Ve srovnání s tehdy jezdícími plochodrážními motocykly JAP a ESO disponovaly mopedy jen nepatrným výkonem a tak se o projíždění zatáček s protáčejícím se zadním kolem nedalo ani snít, natožpak mluvit. A trenéři plochodrážních oddílů začali namítat, že juniorská plochá dráha není přínosem, protože začínajícím jezdcům dává naprosto nežádoucí návyky, místo aby si od samého začátku zvykali na driftování zadního kola.
A co na to jeden z kdysi nejlepších českobudějovických plochodrážníků, Roman Irmiš?
„Jakživo jsem si tak nerozbil hubu na plochodrážním ESU, jako když jsem chtěl zkusit, jak se vlastně na tom zatraceným mopedu plochá dráha dá jezdit!!!“
foto Hošťálek Plochodrážní moped Stadion S 26, věnovaný n.p. Motor-Jikov České Budějovice do exposice Národního technického musea v Praze.
V současné době v tomto dochovaném (nefunkčním a ne zcela kompletním) stavu zapůjčen do exposice Jihočeského motocyklového musea v Českých Budějovicích.
Jezdec František Kříženecký (na snímku vpravo) v předstartovní debatě se svým otcem (vlevo) a mechanikem (uprostřed).
Kříženecký jezdil jako tovární jezdec za českobudějovické družstvo n.p. Motor-Jikov.
KOMENTÁŘE:

8.10.2014 Pepa Hebík:
Já jsem byl účastníkem úpravy mopedů na plochou dráhu, kdy se upravovaly časování rozměrem kanálů a klikovka se osvědčila z Pionýra (kruhová s vyvážením otvory, které byly vyzátkovány korkovými špunty), tyto měly vyšší účinnost než standart.
 
8.10.2014 Pepa Hebík:
Potom jsem byl nominován jako servisák do OTS naší firmy (tenkrát ještě ve Vestenově vile na Doudlebské se Zdenou Knotem, Láďou Lepšů - vedoucím Ing. Toišlem a vedoucím servisu Josefem Pellem. Pak nás přemístili na \"Střelák\" vedle vývoje.
 
4.5.2015 Petr Hošťálek:
Rád bych si s vámi popovídal, ozvěte se mi, prosím, na 723 247 104, nebo zajděte do musea - chlapi mě zavolají.
Děkuji
 

Přidat kometář k článku:
jméno, přezdívka ...

text