JIHOČESKÉ MOTOCYKLOVÉ MUSEUM

České Budějovice

Malá Solnice
Piaristické náměstí
České Budějovice

Otevírací doba:
od 1.dubna do 31.října
denně 10:00-18:00

tel. 723 247 104
exponáty     archiv     kresby     cestopisy     publikace     dílna     tisk
Abecedně řazené materiály k vozidlům z celého světa.

 vyhledávání:

A
B
C
Č
D
E
F
G
H
CH
I
J
K
L
M
N
O
P
R
S
Š
U
T
V
W
Z

Petr Hošťálek

Motoristický publicista,
historik a grafik.
Ale také stále aktivní motocyklový jezdec, který má za sebou několik dálkových expedic. Restaurátor historických motocyklů, soustředěných do exposice Jihočeského motocyklového musea
v Českých Budějovicích.


Dotazy a připomínky ke stránkám prosím zde
(hostalek@tiscali.cz)
.
Veškeré texty, fotografie a kresby uvedené na těchto stránkách je zakázáno dále publikovat bez souhlasu
autorů stránek !


WIKOV nákladní typ 1,5 t

Původní článek pro Truck Magazín (červen 2010) od Petra Hošťálka.

Valník 1,5 t v normálním provedení Nadčasový nákladní vůz WIKOV 1,5 t
Název firmy Wikov byla zkratka složená ze jmen Wichterle a Kovářík. Ten Kovářík, či spíše kovář, držící pořádné kladivo, byl jednou provždy zakomponován i do firemního emblému a časem se stal symbolem nejen pro „kovářské“, ale především pro doknalé a kvalitní výrobky. „Jedenapůltunový nákladní vůz Wikov vyhovuje nejvyšším požadavkům ekonomie, rychlosti a trvanlivosti. Při jeho konstrukci bylo užito zásad, které se velmi dobře osvědčily již při stavbě osobních vozů této značky.“
Tolik uváděla prostějovská továrna Wichterle & Kovářík, akc. spol. ve svém prospektu z roku 1934.

Titulní stránka prospektu z roku 1934. Wichterle & Kovářík byla především továrna na zemědělskou techniku, později ve znárodněné formě známá jako „Agrostroj Prostějov“. Ve třicátých letech si ve svém původním oboru vedla natolik zdatně, že se rozhodla zkusit to i v automobilové branži. Všechny automobily, které z jejich bran vyjížděly, byly kvalitní a moderně konstruované.
Pozornost si zasluhovaly zejména motory vlastní konstrukce, které měly ventilový rozvod OHC s vačkovým hřídelem v hlavě válců v době, kdy většina ostatních firem ještě převážně používala rozvod SV. Nejinak to platilo i pro inzerovaný jedenapůltunový nákladní vůz.
Náklaďák s OHC rozvodem! A nejen to!
Vodou chlazený řadový dvoulitrový čtyřválec měl dokonce i výměnné „suché“ ocelové vložky válců a dvojí čistič oleje – to vše dohromady bylo konstrukční řešení ospovídající spíš stavbě speciálních automobilů závodních, než nákladních dříčů.
Wikov úvod z prospektu
nízkorámové chassis Je pochopitelné, že tomu následně odpovídala cena. Základní valníkové provedení s uzavřenou kabinou pro tři osoby stálo v normálním provedení nejprve 57.000,- Kč, o rok později, po slevě vynucené malou prodejností, 52.000,- Kč.
Podobná situace byla i u osobních vozů Wikov a to byl nejspíš důvod, proč produkce excelentních prostějovských automobilů byla spíš kusová, než velkosériová.
stručný technický popis Technická data
V technickém popisu se k jedenapůltunovému nákladnímu vozu dále říkalo:
Motor má výkon na brzdě 40 koňských sil a má snímatelnou hlavu válců s úplně opracovanými kompresními prostory.
Cirkulační vodní chlazení je podporované vodní pumpou, mazání motoru je tlakové, rovněž cirkulační.
Bateriové zapalování s rozdělovačem má samočinnou regulaci předstihu, navíc doplněnou regulací ruční.
Karburátor se samočinným startovacím zařízením (sytičem) je systému Zenith. Benzínová nádrž, uložená uvnitř kabiny na přepážce za motorem má obsah 40 litrů a přívod benzínu od ní ke karburátoru děje se spádem.
Uložení motoru na gumě je tříbodové – opět v roce 1934 u nákladního vozu řešení nesmírně nadčasové!
Valník Wikov 1,5 t s krytou budkou pro 3 osoby, se zvýšenými postranicemi a plachtou.
Kardanový hřídel je dělený. Krátký hřídel se dvěma zapouzdřenými klouby přenáší kroutící moment od převodovky ke středovému uložení na příčce rámu. Odtud vede masivní hřídel k zadní nápravě, která je systému „banjo“, lisovaná z ocelového plechu. Pohon zadních kol obstarává kuželové soukolí se spirálovými zuby a následně ještě redukce, provedená párem čelních ozubených kol - opět u kategorie lehkých náklaďáků, mezi které jedenapůltunka Jikov patřila, řešení nezvyklé a drahé, ale zaručující diferenciál prakticky nezničitelný! Hasičská nástavba na jedenapůltunovém nízkorámovém chassis WIKOV z roku 1934.
Rovněž hydraulická nožní brzda na všechna čtyři kola od firmy Ate-Lockheed byla v roce 1934 u nákladního vozu výjimkou a to ani nemluvě o tom, že v prostějovském provedení byla vylepšena o neslýchanou novinku: automatické stavění čelistí, podle momentálního opotřebení obložení! Další specialitou bylo centrální mazání celého chassis vozu jediným pohybem – pouhým sešlápnutím pedálu umístěného uvnitř kabiny řidiče.
Protože se počítalo s tím, že chassis Wikovu 1,5 t bude použito nejen pro valníkovou karoserii, ale i pro autobus, eventuelně pro další speciální nástavby, vyhnula se továrna v té době obvyklé praxi, kdy se používalo dvojí provedení rámu – normální a snížené. V Prostějově prostě použili rovnou rám snížený, vyhnutý přes zadní nápravu i pro valníkové provedení.
Valník se dělal v normálním provedení s 50 cm vysokými postranicemi a v provedení s postranicemi vysokými.
Za příplatek továrna dodávala k valníku se zvýšenými postranicemi také nepromokavou plachtu a dokonce bylo možné vůz obdržet i s chromovaným(!) kováním na postranicích. Podlaha valníku byla standardně oplechovaná železným plechem, buď zcela rovná, nebo v případě snížené výšky se zapuštěnými podběhy zadních kol. Pod plošinou měl vůz uzavřenou skříň na náhradní kolo.
Kostra kabiny vozu byla provedena z prvotřídního tvrdého dřeva, vyztuženého ve spojích železným kováním. Zvenku byla oplechovaná mořeným plechem a lakována stříkacím způsobem. Široké vstupní dveře měly po obou stranách vozu spouštěcí okna, čelní sklo bylo dvoudílné, přičemž jeho pravá část, před řidičem, byla vyklápěcí.
Základní vybavení nákladních vozů Wikov sestávalo z úplného elektrického osvětlení Bosch se dvěma reflektory s dálkovým, klopeným a parkovacím (tehdy tzv. městským) světlem, s elektrickým spouštěčem, elektrickou houkačkou, hledacím reflektorem a koncovým světlem. Armaturní deska měla rozváděcí (spínací) skříňku, tachometr s celkovým i denním počítadlem ujetých kilometrů, natahovací osmidenní hodiny, ukazatel tlaku oleje, elektrickou lampičku pro osvětlení armaturní desky, páčku pro ruční řízení předstihu a ruční ručičkový ukazatel směru. Dále ještě zpětné zrcátko, přední i zadní číslovou tabulku, jedno rezervní kolo a příslušné nářadí a náhradní součástky.
Pro autobus WIKOV použito chassis nákladního vozu, popsaného na předchozích stránkách, se všemi jeho technickými přednostmi, avšak nosnost zvýšena na 2 tuny, chassis prodlouženo vzadu o 400 mm, sesílena péra a přizpůsoben převod rychlostní. Autobus WIKOV pro 16 až 18 sedících osob. Vyobrazení je z původního továrního prospektu, vydaného v roce 1934. Továrnou karosovaný autobus pro soukromou dopravní firmu Horovy autopodniky Přerov.
Karoserie autobusu WIKOV:
Kostra provedena z prvotřídního tvrdého dřeva, vyztužena železným kováním, z venku potažena mořeným plechem a lakována stříkacím způsobem. Podél bočních stěn jsou kůží čalouněné lavice s koženými opěradly nebo na zvláštní přání za příplatek sedadla ve směru jízdy (čalounění kůží neb látkou dle výběru).
Před řidičem dělená skleněná stěna, pravá část k vyklápění. Po každé straně 4 okna, z nichž první po každé straně jest spouštěcí. V zadní stěně široké okno vyhlídkové. Pod sedadly skříňky na nářadí a výzbroj. Podlaha potažena hnědým linoleem. Strop a část nad sedadly provedena v přírodní barvě dřeva. Osvětlení dvěma elektrickými osvětlovacími tělesy.
Reservní kolo umístěno na zadní stěně karoserie.
Cena od 83.000,- Kč výše dle provedení a vybavení.
Hlavička firmy Wikov.
Zpracováno s použitím archivních materiálů Jihočeského motocyklového musea a materiálů zapůjčených ze soukromé sbírky Petra Korandy.

Přidat kometář k článku:
jméno, přezdívka ...

text