OGAR 350 (Jawa) - 1948

Výrobce:
Zbrojovka Brno n.p., závod Praha-Strašnice

První poválečná dvouválcová dvoutaktní třistapadesátka Jawa byla uvedena na trh v šedé barvě se zlatými linkami a bohatým chromováním pod značkou Ogar.
Ve skutečnosti se jednalo o motocykl, který s původním předválečným výrobcem motocyklů Ogar, firmou Autfit, Machek a spol., Praha-Strašnice, neměl nic společného.
Firma Autfit byla po válce zestátněna, výroba jejího vlastního poválečného stroje Ogar 4 příkazem zastavena a objekt továrny ve Strašnicích začleněn pod n.p. Jawa.
Název Ogar byl na novém modelu Jawy použit údajně pro zachování chráněné značky.

Technické údaje:

Motor:
Dvouválcový paralelní dvoutakt v bloku s převodovou skříní
Typ: 12
Způsob vyplachování: tříkanálový (systém Schnürle)
Vrtání: Ø 58 mm
Zdvih: 65 mm
Obsah: 343,5 ccm
Kompresní poměr: 1 : 6,5
Výkon: 12 ks (8,8 kW) při 4.000 ot./min.
Karburátor: Jikov 2922 H s otočnou přívěrou filtru
Zapalování: bateriové 6V, se dvěma přerušovači a dvěma zapalovacími cívkami
Dynamo: Pal 6V / 45 W
Baterie: 6V / 14 Ah, ukostřen záporný (-) pól
Primární převod: pouzdrovým řetězem v olejové lázni
Spojka: vícelamelová (5 lamel), korková, v olejové lázni
Převodovka: čtyřstupňová, s nožním řazením a samočinným vypínáním spojky
Sekundární převod: válečkovým řetězem 1/2" x 5/16"

Podvozek:
Rám: jednoduchý, uzavřený, z trubek obdélníkového průřezu
Přední vidlice: teleskopická s vnitřními spirálovými pružinami
Zadní pérování: kluzákové se spirálovými pružinami
Kola: drátová 19"palcová, 36 drátů
Ráfky rozměr: 2,25 x 19
Pneu přední: 3,00 - 19
Pneu zadní: 3,25 - 19
Počet míst: 1 + 1

Parametry:
Délka:
Šířka:
Výška:
Váha stroje: 120 kg
Dovolené zatížení: 170 kg
Celková přípustná váha: 290 kg

Spotřeba: 4,5 l / 100 km
Max. rychlost: 110 Km/hod.

Odmyslíme-li efektní lakování ve světle šedé barvě se zlatým linkováním, je to samozřejmě už od prvního pohledu nezpochybnitelná Jawa – pérák a to se vším všudy.
Jedinou výjimkou je ten nápis na nádrži...

Utajovaný válečný vývoj legendárního jawského péráka byl v našem motoristickém tisku popsán už mnohokrát a notoricky známé je i jeho konstrukční provedení s teleskopickým pérováním obou kol a elegantním monoblokovým motorem, který poprvé dostal startovací i řadicí páku na jednom hřídeli a zakrytý karburátor.
Už méně známé ale je (a v publikacích se to objevuje spíš jen mezi řádky), že do stejného, nebo jen lehce upraveného rámu dvěstěpadesátky se zkoušela i řada dalších verzí.
Janečkova zbrojovka totiž měla velmi rozsáhlé vývojové konstrukční oddělení, kde pracovaly skupiny konstruktérů specializovaných na dvoutakty, na čtyřtakty i na speciální závodní stroje. A tak bylo nakresleno a nezřídka i realizováno spousta prototypů, o kterých se veřejnost ani nedověděla. V případě péráka to byla to například jednoválcová stopětasedmdesátka, nebo unikátní dvouválcová dvěstěpadesátka.

Paralelní dvoutaktní dvouválec byl svým způsobem technický oříšek. Pokud neměl samostatné kartery (jako například anglický Scott) a mělo se jednat o monoblok s uprostřed děleným karterem, pak byla otázka, jak oddělit a hlavně utěsnit mezi sebou klikové prostory obou válců. To se vědělo a to také byl důvod, proč v předválečných letech nikdo v Evropě monoblokové paralelní dvouválce nedělal. Všechny dvoutaktní třistapadesátky té doby byly jednoválcové…
Jawský dvouválec se kreslil prakticky souběžně s jednoválcem. Dostal označení typ 12 a měl stejné zástavbové rozměry, protože už od začátku se počítalo s jeho montáží do shodného rámu s dvěstěpadesátkou.

Utěsnění klikových prostorů mezi sebou vyřešili v Jawě odkoukáním od předválečné DKW 500, přičemž výhodou bylo, že se nemuseli ohlížet na chráněnou konstrukci, protože poražené Německo bylo „potrestáno“ uvolněním patentů ve prospěch válkou poškozených zemí.
Na středový čep společné kliky se před slisováním navlékala masivní kruhová přepážka, ve které bylo středové ložisko klikového hřídele a vedle něj těsnicí labyrint. Do karteru se přepážka vkládala spolu s klikovým hřídelem jako celek a proti pootáčení byla zvenku jištěna šestkou šroubkem, zavrtaným do karteru v prostoru vybrání pod karburátorem.
Nebylo to řešení nejšťastnější a mělo malou životnost, takže u prvních strojů už po krátké době docházelo k profukování a tím nepravidelnému chodu motoru, nebo se začínalo ozývat klepání, podobné vylágrované ojnici. Vystřídaly se za sebou čtyři různé varianty, než se třistapadesátkový motor stal opravdu spolehlivý. Vždycky však jeho pružný výkon i krásný hlas byly za cenu nižší životnosti a menšího kilometrového proběhu do generálky, než bylo zvykem u nenáročné jednoválcové dvěstěpadesátky…

Dneska je šedý Ogar ozdobou každé sbírky a znalci jej obvykle s úctou obcházejí a pečlivě zkoumají, zda má opravdu všechno, co mít má a čím se od následné Jawy 350 typ 12 liší.
Jsou to především válce motoru s mírně se lišícím žebrováním a vyústěním výfuků, malé hlavy se třemi vodorovnými žebry a karburátor Jikov 2922 H. Ten se vyráběl sice ze stejného odlitku, jako karburátor pro dvěstěpadesátku (2924 H), ale měl o dva milimetry menší průměr difuzoru.

Ogar měl brzdové bubny průměru 150 mm a šedou barvou stříknutý středový prolis ráfku, oddělený od chromovaných okrajů zlatou linkou.
A zatímco pozdější Jawy, i třistapadesátky, se často dělaly v domácím úsporném provedení, kdy řada dílů byla místo chromování jen stříknutá stříbřenkou, Ogar byl vždy luxusně chromovaný.
Vyráběl se od roku 1948, necelé dva roky. Byl prakticky nedostižným snem každého sportovně založeného jezdce a část jeho produkce odebrala tehdejší československá armáda.
Pak dostal tradiční červenou barvu 8850, stejnou nádrž jako dvěstěpadesátka a tím pádem se z něj definitivně stala Jawa 350 typ 18, která se pak vyráběla ve Zbrojovce Brno až do roku 1955, tedy ještě pár let současně s už vyráběnými „kývačkami“.

Na těchto snímcích představený Ogar 350 je nově zrenovovaným přírůstkem sbírky českobudějovického sběratele a restaurátora Miloně Dvořáka.
Je to stroj, u něhož se shodují čísla motoru i podvozku a jediným zásahem do původnosti je některým z předchozích majitelů vyměněná zapalovací cívka.
I u tohoto stroje ona problematická středová přepážka mezi kartery zkušeného restaurátora značně potrápila a přinutila motor několikrát rozebrat, než začal excelentně ševelit k jeho spokojenosti…

Pod značkou Ogar byla třistapadesátka Jawa vyráběna jen krátce. Následně byl její vzhled sjednocen s jednoválcovým "pérákem", to znamená že dostala stejný tmavě červený nástřik v barvě Jawa 8850 (červeň Indian) i stejný znak na nádrži s prolisovaným značením Jawa.
Ale v prospektech továrna ještě nějakou dobu používala pro třistapadesátku původní snímek šedé varianty Ogar - viz toto vyobrazení.