2010 - Renovace motorku BD 1S 38 AVZ-2 "Levoboček"

Když jsem v roce 2002 navštívil pana Bohuslava Pilse z Kamenného Újezda u Českých Budějovic, abych se od něj dozvěděl něco o Vladislavu Vlkovi, známém československém předválečném motocyklovém závodníkovi, ale především konstruktérovi motocyklů Hurikan, pan Pils se náhle uprostřed rozhovoru plácnul do čela a prohlásil:

"Vždyť já tu vlastně po Vlčákovi něco mám! Běž ženo na půdu a přines ten motorek, co leží za schodama!"

Sám tam nemohl, byl právě po srdečním by-passu, v pyžamu, v rekonvalescenci. Paní Pilsová byla z půdy za okamžik zpátky a zaprášený motorek, co nesla v ruce, nebyl ani příliš velký, ani nijak těžký. Mrňavý, ale zatraceně zajímavý! Takovou konstrukci jsem jakživ neviděl...

Dostal jsem kafe, Bohuslav Pils se usadil ke stolu a začal vyprávět:
„Vlk prototypy všech tří velomotorků zkoušel před tehdejší vývojovou dílnou „U Pártlů“. To bývala soukromá autodílna na rohu Linecké a Mánesovy ulice, která patřila panu Pártlovi, budějovickému zástupci automobilů Aero, než mu ji komunisti sebrali a začlenili pod národní podnik Motor-Union.
Velomotorky byly namontované do bicyklů a uvázané na tyči musely celý den běhat dokolečka kolem otočného sloupku na dvoře, až se v nich vařil olej.
Jednou, když se Vlk vrátil z porady, prohlásil, že je načase začít Levobočka zkoušet v normálním provozu. Levoboček mu říkal, protože se montoval po levém boku zadního kola. Ale taky proto, protože to bylo tak trošku jeho ne zrovna moc povedené dítě. Motorek co chvíli zlobil, hlavně se ale hodně přehříval.
Zkrátka jeden ze tří realizovaných prototypů mi dal, abych ho prý namontoval na jízdní kolo mého otce.
Táta byl ajznboňák a každý den na kole dojížděl do služby na dráze. Vlk to samozřejmě věděl, dobře jsme se znali, protože jsme spolu trávili dost času a já s ním jezdil jako mechanik, když jezdil závody s Hurikanem.
Táta měl s velomotorkem denně jezdit a pořádně ho odzkoušet. Jenže ten motorek byl trucovitý a na spolehlivé denní používání zdaleka nebyl zralý. Prostě takový nevydařený levoboček.
Když pak v padesátých letech fabrika o jeho další vývoj ztratila zájem a Vlk se sebral a odešel do Prahy, dělat kariéru v Motokovu, skončil velomotorek u nás na půdě. No a tam ležel za schodama, než jsem si na něj dneska vzpomněl!“

Vlkův hliníkový karburátor s difuzorem ø 9 mm byl okopírovaný podle italského karburátoru pomocného velomotorku Mosquito a to včetně víčka filtru, jehož otočením se přivíral vzduch při studeném startu.

Více o historii vzniku popisovaného velomotorku zde