JIHOČESKÉ MOTOCYKLOVÉ MUSEUM

České Budějovice

Malá Solnice
Piaristické náměstí
České Budějovice

Otevírací doba:
od 1.dubna do 31.října
denně 10:00-18:00

tel. 723 247 104
exponáty     archiv     kresby     cestopisy     publikace     dílna     tisk
Právě renovované stroje

 vyhledávání:


Petr Hošťálek

Motoristický publicista,
historik a grafik.
Ale také stále aktivní motocyklový jezdec, který má za sebou několik dálkových expedic. Restaurátor historických motocyklů, soustředěných do exposice Jihočeského motocyklového musea
v Českých Budějovicích.


Dotazy a připomínky ke stránkám prosím zde
(hostalek@tiscali.cz)
.
Veškeré texty, fotografie a kresby uvedené na těchto stránkách je zakázáno dále publikovat bez souhlasu
autorů stránek !


2010 - Renovace motorku BD 1S 38 AVZ-2


Velomotorek BD 1S 38 AVZ-2 Když jsem v roce 2002 navštívil pana Bohuslava Pilse z Kamenného Újezda u Českých Budějovic, abych se od něj dozvěděl něco o Vladislavu Vlkovi, známém československém předválečném motocyklovém závodníkovi, ale především konstruktérovi motocyklů Hurikan, pan Pils se náhle uprostřed rozhovoru plácnul do čela a prohlásil:

"Vždyť já tu vlastně po Vlčákovi něco mám! Běž ženo na půdu a přines ten motorek, co leží za schodama!"

Sám tam nemohl, byl právě po srdečním by-passu, v pyžamu, v rekonvalescenci. Paní Pilsová byla z půdy za okamžik zpátky a zaprášený motorek, co nesla v ruce, nebyl ani příliš velký, ani nijak těžký. Mrňavý, ale zatraceně zajímavý! Takovou konstrukci jsem jakživ neviděl...
Levoboček v nálezovém stavu z půdy pana Pilse, jen poněkud očištěný. Dostal jsem kafe, Bohuslav Pils se usadil ke stolu a začal vyprávět:
„Vlk prototypy všech tří velomotorků zkoušel před tehdejší vývojovou dílnou „U Pártlů“. To bývala soukromá autodílna na rohu Linecké a Mánesovy ulice, která patřila panu Pártlovi, budějovickému zástupci automobilů Aero, než mu ji komunisti sebrali a začlenili pod národní podnik Motor-Union.
Velomotorky byly namontované do bicyklů a uvázané na tyči musely celý den běhat dokolečka kolem otočného sloupku na dvoře, až se v nich vařil olej.
Jednou, když se Vlk vrátil z porady, prohlásil, že je načase začít Levobočka zkoušet v normálním provozu. Levoboček mu říkal, protože se montoval po levém boku zadního kola. Ale taky proto, protože to bylo tak trošku jeho ne zrovna moc povedené dítě. Motorek co chvíli zlobil, hlavně se ale hodně přehříval.
Zkrátka jeden ze tří realizovaných prototypů mi dal, abych ho prý namontoval na jízdní kolo mého otce.
Táta byl ajznboňák a každý den na kole dojížděl do služby na dráze. Vlk to samozřejmě věděl, dobře jsme se znali, protože jsme spolu trávili dost času a já s ním jezdil jako mechanik, když jezdil závody s Hurikanem.
Táta měl s velomotorkem denně jezdit a pořádně ho odzkoušet. Jenže ten motorek byl trucovitý a na spolehlivé denní používání zdaleka nebyl zralý. Prostě takový nevydařený levoboček.
Když pak v padesátých letech fabrika o jeho další vývoj ztratila zájem a Vlk se sebral a odešel do Prahy, dělat kariéru v Motokovu, skončil velomotorek u nás na půdě. No a tam ležel za schodama, než jsem si na něj dneska vzpomněl!“

Levá půlka karteru, očištěný původní stav. Levá půlka karteru z vnější strany, očištěný původní stav.
Pravá půlka karteru, očištěný původní stav. Pravá půlka karteru z vnější strany. očištěný původní stav.
Víko prostoru spojky s nálitkem pro vypínací páčku spojky. Očištěný původní stav.
foto: Hošťálek (2011) foto: Hošťálek (2011) Vlkův hliníkový karburátor s difuzorem ø 9 mm byl okopírovaný podle italského karburátoru pomocného velomotorku Mosquito a to včetně víčka filtru, jehož otočením se přivíral vzduch při studeném startu.

Přidat kometář k článku:
jméno, přezdívka ...

text