JIHOČESKÉ MOTOCYKLOVÉ MUSEUM

České Budějovice

Malá Solnice
Piaristické náměstí
České Budějovice

Otevírací doba:
od 1.dubna do 31.října
denně 10:00-18:00

tel. 723 247 104
exponáty     archiv     kresby     cestopisy     publikace     dílna     tisk
Abecedně řazené materiály k vozidlům z celého světa.

 vyhledávání:

A
B
C
Č
D
E
F
G
H
CH
I
J
K
L
M
N
O
P
R
S
Š
T
U
V
W
Z

Petr Hošťálek

Motoristický publicista,
historik a grafik.
Ale také stále aktivní motocyklový jezdec, který má za sebou několik dálkových expedic. Restaurátor historických motocyklů, soustředěných do exposice Jihočeského motocyklového musea
v Českých Budějovicích.


Dotazy a připomínky ke stránkám prosím zde
(hostalek@tiscali.cz)
.
Veškeré texty, fotografie a kresby uvedené na těchto stránkách je zakázáno dále publikovat bez souhlasu
autorů stránek !


MOTOR BD 1S 38 AVZ-2 "Levoboček" 1949

Výrobce: Motor-Union n.p. České Budějovice

Jediný dochovaný ze tří prototypových pomocných motorů BD 1S 38 AVZ-2 v repasovaném stavu.   Foto Hošťálek (2010) V roce 1948 zařadil n.p. Motor Union České Budějovice do svého programu vývoj pomocného „Velomotorku“, určeného pro dodatečnou montáž k jízdnímu kolu.
Vývoj se ubíral ve třech různých liniích – motorek BD 1S 38 AV pro pohon předního kola, motorek BD 1S 38 AVZ – 1 pro montáž pod šlapací střed a konečně motorek BD 1S 38 AVZ-2 pro montáž vedle zadního kola bicyklu.
Vlkův návrh byl originální tím, že výfukové potrubí i tlumič byly součástí odlitku pravé půlky karteru. Při zkušebních jízdách se ale ukázalo, že toto řešení s sebou přineslo značné teplotní problémy... Třetí variantu navrhl známý motocyklový závodník a konstruktér Vladislav Vlk, který dělal vedoucího vývojové dílny Motor Unionu. V této dílně se následně navržené motorky v prototypové podobě realizovaly.

Všechny tři typy vyvíjených velomotorků měly stejné vrtání (Ø 38 mm) i zdvih (44 mm) a tudíž stejný obsah 48 ccm.
levobocek
Vlkův motorek měl i karburátor vlastní konstrukce, otáčením krytky vzduchového filtru se přivíral vzduch pro snadnější start v chladném počasí. Dole vyčnívající páčka sloužila k vypínání spojky.  Foto Hošťálek Pokusný Vlkův motor BD 1S 38 AVZ-2 neměl převodovku, nýbrž jen stálý převod do pomala a spojku. Montoval se po levé straně zadního kola, které poháněl klínovým řemínkem, ale zkoušela se i alternativa řetízkem.
Pro jeho umístění (a taky pro ne právě ideální vlastnosti a trucovitost) Vlk tomuhle motoru přezdíval „levoboček“, což se ujalo tak, že se to dokonce používalo i v písemných materiálech tehdejšího ředitele podniku!
Levá část motoru, kde je zřejmé, jak jediný odlitek tvořil polovinu karteru, válce včetně sacího i přepouštěcího kanálu, i výfukového potrubí včetně tlumiče výfuku dohromady. Bylo to vtipné řešení, jehož podstatou mělo být (v případě sériové výroby) zmenšení počtu dílů motoru a snížení pracnosti a počtu operací při montáži. Výfukové plyny však celý hliníkový odlitek příliš ohřívaly. Po vložení klikového hřídele s pístem a navlečenou litinovou vložkou válce stačilo přiklopit tuto pravou část motoru a sešroubovat. Pak už se jen namontovala spojka, zapalování a motor byl pohromadě. Foto Hošťálek (2010).
Vlkem navržený „Levoboček“ byl poněkud levnější, než oba pomocné motory inženýra Toišla.
Jeho vývoj přišel jen na 60.000,- Kčs.
Výkon i otáčky přitom dosahoval stejné, tj. 0,7 ks / 3.500 ot.min.
Motorek měl letmou klikovou hřídel, ojnici s kluzným bronzovým pouzdrem, píst s deflektorem a dvěma pístními kroužky a vloženou litinovou vložku válce. Primérní převod z kliky na spojku byl čelním soukolím s rovnými zuby. Běžel ve společné olejové lázni s víceamelovou spojkou. Velomotorky BD 1S 38 se příliš neosvědčily a tak zůstalo dohromady jen u devíti prototypů (byly tři od každého). Bohuslav Pils, který u Vlka dělal na fréze a později se stal mistrem vývojové dílny, o tom vyprávěl:
„Vlk prototypy zkoušel před tehdejší vývojovou dílnou „U Pártlů“. Uvázané na tyči musely celý den běhat dokolečka kolem otočného sloupku na dvoře, až se v nich vařil olej. Jeden z těch prototypů mi dal, abych ho namontoval na jízdní kolo mého otce.
Táta byl ajznboňák a každý den na kole dojížděl do služby na dráze. Tak prý, aby s tím jezdil a pořádně to odzkoušel. Jenže ten motorek byl trucovitý, na spolehlivé denní používání nebyl zralý a když o jeho další vývoj fabrika ztratila zájem, tak skončil u nás na půdě…“
Hliníková hlava válce. Pohled do kompresního prostoru hlavy válce, ktará musela mít výrazné vybrání pro deflektor pístu. "Levoboček" zkoušený na jízdním kole Pilsova otce, poháněl zadní kolo řetězem.
Kolo bylo pánské, typ MAS s dvojitým rámem (tak zvaná "baťovka").
K levé zadní části rámu byl objímkami přichycen plechový držák, který nesl motor. Kvůli napínání řetězu bylo možné v mírném rozmezí naklánět.
Původní střed zadního kola (typ MAS s protišlapací brzdou), byl kvůli montáži hnací řetězové rozety vyměněn za střed Fichtel & Sachs pro motorová kola s protišlapací brzdou "Torpedo".
Přední střed, který v originálem brzdu neměl, byl kvůli předpokládané vyšší rychlosti nahrazen středem s bubnovou čelisťovou brzdou. Ráfky a pneumatiky byly ponechány původní, falcové.
Více o pomocných velomotorech v knize
"Československé mopedy 1, Stadion S 11", autor Petr Hošťálek
vydané v nakladatelství Růže.

www.nakladatelstviruze.cz

Přidat kometář k článku:
jméno, přezdívka ...

text