JIHOČESKÉ MOTOCYKLOVÉ MUSEUM

České Budějovice

Malá Solnice
Piaristické náměstí
České Budějovice

Otevírací doba:
od 1.dubna do 31.října
denně 10:00-18:00

tel. 723 247 104
exponáty     archiv     kresby     cestopisy     publikace     dílna     tisk
Abecedně řazené materiály k vozidlům z celého světa.

 vyhledávání:

A
B
C
Č
D
E
F
G
H
CH
I
J
K
L
M
N
O
P
R
S
Š
T
U
V
W
Z

Petr Hošťálek

Motoristický publicista,
historik a grafik.
Ale také stále aktivní motocyklový jezdec, který má za sebou několik dálkových expedic. Restaurátor historických motocyklů, soustředěných do exposice Jihočeského motocyklového musea
v Českých Budějovicích.


Dotazy a připomínky ke stránkám prosím zde
(hostalek@tiscali.cz)
.
Veškeré texty, fotografie a kresby uvedené na těchto stránkách je zakázáno dále publikovat bez souhlasu
autorů stránek !


AERO 662 - typ 16 HP a 18 HP

Malý vůz, vyráběný v letech 1931 - 1934.

Aero 662 v provedení Faux-cabriolet. Dvouválcový malý vůz s celokovovou samonosnou karoserií.
Výrobce:
AERO továrna letadel, dr. Kabeš, Praha - Vysočany


Typ Aero 662 byl nejjednodušším a logickým vývojovým pokračováním vozu Aero 500 (10 HP), představeného poprvé v roce 1929. Byl to týž vůz, jen se zamontovaným silnějším dvouválcovým motorem o obsahu 662 ccm.
Technické údaje:

Motor: vodou chlazený dvoutaktní řadový dvouválec (tříkanálový)

Vrtání: Ø 75 mm
Zdvih: 75 mm
Obsah: 662 ccm
Kompresní stupeň:
Výkon: 18 koní (13,3 kW) při 3.000 ot./min.

Písty: z lehké slitiny, s deflektorem
Blok válců: ze šedé litiny, vcelku se svrškem klikové skříně
Karburátor: jeden, horizontální Amal Ø 26 mm (šoupátkový, motocyklové konstrukce)
Hlavní tryska: 80 (průměr otvoru 0,8 mm)
Nastavení jehly šoupátka: druhý zářez shora

Doprava paliva: spádem
Chlazení: vodní, termosyfonové
Objem chadící vody: 7 litrů
Mazání motoru: olejem do benzínu v poměru 1 : 40, v případě "kompoundního" oleje (méně mastného) 1 : 25
Mazání podvozku: mazacím tukem, tlakovou maznicí
Zapalování: bateriové, se dvěma přerušovači a dvěma cívkami
Předstih: 6 mm před horní úvratí pístu
Svíčky: PAL 18/145; Champion 18; Bosch M 145/1; KLG K2
Baterie: 6 V / 40 Ah
Dynamo: Bosch 6 V / 70 W
Starter: Bosch 6V, s mechanicky (nožním pedálem) vysouvaným pastorkem

Spojka: konusová, suchá
Převodovka: třírychlostní se zpátečkou, vzadu, vcelku s rozvodovkou a mostem zadní nápravy
Hnací náprava: zadní - pevná, odlitá z lehkého kovu (elektron)
Převod zadní nápravy: 1 : 4,57 (na přání horský 1 : 5,17)

Podvozek: bezrámový, samonosná ocelová karoserie
Přední osa: pevná, trubková, odpružená podélnými listovými čtvrteliptickými péry
Zadní osa: pevná, zavěšená na podélných čtvrteliptických listových pérech
Tlumiče pérování: pouze vpředu, třecí, seřiditelné (typu DOKO nebo typu Bosch)
Řízení: hřebenové, vlastní konstrukce s odpruženou řídící tyčí, volant vpravo
Zámek řízení: na přání
Nožní brzda: mechanická, na obě zadní kola
Ruční brzda: mechanická na pravé zadní kolo

Kola: drátová (40 drátů), upevněná centrální maticí
Pneumatiky: 11 x 45

Rozvor: 2.230 mm
Rozchod vpředu: 1.050 mm
Rozchod vzadu: 950 mm

Délka vozu: 3.200 mm
Šířka: 1.190 mm
Výška se střechou: 1.460 mm

Váha otevřeného vozu: 500 kg
Dovolené zatížení:
Celková váha:

Nejvyšší rychlost: 90 km / hod.
Spotřeba na 100 km: asi 6 litrů
Objem nádrže: 20 litrů (vpředu pod kapotou), na přání 28 litrů

Ceny v roce 1931:
Otevřený vůz: 22.300,- Kč
Zavřený vůz: 25.800,- Kč


AERO
Továrna letadel
Praha - Vysočany
Telefon 26546-47, 27608

Prodejna v Praze:
Na Poříčí 28
Telefon 36140



Firemní nápis - logo továrny Aero. Vystřižený z plechu, zdobil v chromované podobě chladič každé malé Aerovky. Rady pro údržbu:

Zapalování:
Vozy vyrobené po roce 1933 byly vybavené dvouvačkou a zapalovací cívkou se dvěma vývody kabelů ke svíčkám. U tohoto provedení se doporučovalo nastavit jeden přerušovač na hodnotu předstihu 6 mm a druhý přerušovač na hodnotu 8 mm, pak bylo možno páčkovým přepínačem (obvykle stejným jako na blinkry a umístěným v pravém rohu palubní desky) při vyšší rychlosti přepnout na vyšší předstih.
Tři vozy Aero 662 na výletě v rakouském Nagelbergu, u restaurantu těsně za státní hranicí - restaurant je tam dodnes.
Aerovkáři před chatou klubu čs. turistů. Zástupce firmy Aero pro jižní Čechy pan Pártl z Českých Budějovic automobily Aero nejen úspěšně prodával a opravoval, ale sdružoval kolem sebe i jejich majitele a také členy předválečného Aero Car Clubu.
Fotografie Aerovek před chatou Československých turistů z jeho archivu je z jednoho jím organizovaného společného výletu.
Dobový snímek vozu Aero 662. Dobový snímek vozu Aero 662 z Českých Budějovic.
Vůz patřil panu Rerlskému a na to, že to byl nejlevnější automobil u nás, měl nezvykle luxusní výbavu. Majitel si nechal u českobudějovického zástupce, pana Pártla, namontovat přední nárazník, velké chromované poklice, chromované reflektory, blikací ukazatele směru Scintilla a chromovanou americkou houkačku značky Fischer. Navíc nechal vůz přelakovat do dvoubarevné kombinace.
Aero 662 ve čtyřsedadlové karoserii v Aero-garážích u Pártlů. Snímek učedníků s vozem Aero 662 ve čtyřsedadlové otevřené karoserii je z Aero-garáží českobudějovického zástupce pana Pártla.
Jeho Aero-garáže měly na svou dobu vysoký standard. Byly moderně stavěné i moderně zařízené a po válce, když přišli k moci komunisté a garáže Pártlovi sebrali, udělali z nich vývojové dílny národního podniku Motor-Union, dnešní a.s. Motor-Jikov.
Z archivu zástupce firmy Aero, pana Pártla. Také tento snímek dámy za volantem aerovky je z archivu českobudějovického zástupce firmy, pana Pártla.
Z tohoto snímku lze těžko prokázat, zda se jedná o dvouválcový typ Aero 662 nebo o jednoválcový typ Aero 500, protože zvenku byly oba vozy prakticky stejné. Že to je šestsetdvaašedesátka lze předpokládat podle kol, která jsou osmnáctipalcová, zatímco většina pětistovek měla kola devatenáctipalcová.
Aerovka je to v každém případě jedna z prvních, ještě jednodvířková (na straně řidiče u prvních vozů Aero dvířka nebyla) a podle předválečných předpisů má vzadu jen jednu sdruženou koncovou a brzdovou svítilnu na vnější starně vozidla. Tedy na straně pravé, protože před válkou se u nás jezdilo vlevo. Tomu také odpovídá volant na pravé straně...
Z časopisu Motor revue 1936. Malé Aerovky podnítily u nás naprosto ojedinělým způsobem sportovní motorismus. Zatím, co se majitelé klasických "velkých" automobilů účastnili sportovních podniků jen zřídka, majitelé Aerovek, rekrutující se převážně z mladých a nijak příliš majetných adeptů, šli do motoristického sportu přímo po hlavě. Příkladem jim byli zejména soutěžní jezdec a závodník Bohumil Turek a neméně známý dálkový cestovatel Frank A. Elstner.
Autoklub republiky Československé (ACRČS), Liga motoristů, Aero Car Club (ACC), Harley Club Praha (HCP) a další, pořádali nejrůznější orientační soutěže, soutěže spolehlivosti, noční soutěže, zimní soutěže, závody na okruzích, dálkové jízdy i zajímavé podniky jako byly například Honby za balonem, nebo Honba za pokladem, z níž je tento snímek z časopisu Motor Revue z roku 1936. Dvouválcová Aerovka typ 662 jezdce Kieswettera má standardní malé reflektory švýcarské firmy Scintilla, "fajfkové" blinkry rovněž Scintilla a americkou houkačku Delco-Remy. Na chladiči je vidět jednak plaketu Ligy motoristů, jednak plaketu Aero Car Clubu. Kromě toho je vůz vybaven hledáčkem, uchyceným na pravém sloupku čelního okna.
Také v tomto případě se jedná o šestsetdvaašedesátku staršího provedení, ještě jednodvířkovou.
tiskařský novinový štoček Naprostým unikátem je v archivu Jihočeského motocyklového musea v Českých Budějovicích tento dochovaný tiskařský štoček. Jedná se o fotografii vozu Aero 662 se závodníkem Bohumilem Turkem za volantem, v cíli jeho legendární jízdy, kdy s tímto vozem absolvoval 30.000 kilometrů za třicet dní.
Text, napsaný přes fotografii:
V upomínku na 30.000 km jízdu s vozem Aero věnuje Turek
Aero 662 a Aero 1000 na společném výletě. Z archivu rodiny Pártlů je tato předválečná fotografie ze společného výletu dvou aerovek. Vlevo typ Aero 662, vpravo silnější typ Aero 1000 s litrovým motorem.
Českobudějovický zástupce Pártl jede soutěž. Zástupce firmy Aero a majitel Aero-garáží v Českých Budějovicích, pan Pártl, byl sám aktivní jezdec. Tady je zachycen v plné jízdě s vozem Aero 662, kdy soutěž měřící 512 km absolvoval beztrestně na zlatou medaili...
Pártlů rodina na výletě. Pártlů na společném rodinném výletě do přírody. Vpředu luxusní soukromý vůz Aero 30 pana Pártla se zakázkovými celochromovanými disky kol (Pártl pózuje opřen o boční okno), za ním uzavřená čtyřsedadlová limuzínka Aero 662, vybavená vzadu kufrem na zavazadla, chromovanými poklicemi kol a rezervou, umístěnou v levém předním blatníku. Vůz má před chladičem namontovanou chromovanou ochrannou mřížku proti kamenům, která se dodávala na přání (a samozřejmě za příplatek, právě tak, jako chromované poklice).
Aerovka na Pötschenhöhe - fotografie z archivu budějovického zástupce pana Pártla.
Nabídková kresba nákladní verze vozu Aero od zástupce A. Wenke a syn z Jaroměře. Nákladní verze Aerovky v půdorysu.
Jaroměřské oficielní zastoupení automobilů Aero, firma A. Wenke a syn, nabízela malé Aerovky mimo jiné i v nákladních karoseriích, ať už jako otevřené valníčky, nebo jako skříňové uzavřené. Z letáku, který měla pro tento účel pečlivě narýsovaný inkoustovým perem (trošku se rozpíjejícím), jsou mimo jiné zřejmé ceny i to, že nákladní aerovky měly rezervní kolo umístěné po pravé straně vozu, v blatníku.
Dvouválcová Aerovka 662 stála ve valníčkové verzi 23.300,- Kč a ve verzi uzavřené 24.000,- Kč. K tomu se ovšem připočítávala ještě daň z obratu, která dělala 2% z ceny vozu navrch.
Tento nádherný dokument věnovala do archivu Jihočeského motocyklového musea dlouholetá aerovkářka, paní Jaroslava Brutarová.
reklama_na_dodavku_na_telegramu ... a takhle vypadala dodávková verze automobilu Aero 662 ve skutečnosti.
Obrázek je z reklamy, kterou si firma Aero zadala na blankety poštovních telegramů.
Ukázka telegrafního blanketu s nalepenými proužky zprávy z roku 1932. Zadní strana telegrafního blanketu, kde mezi mnohými jinými inzeráty je také reklama na dodávkový vůz Aero 662.
Telegramy v třicátých letech se doručovaly na předtištěných t.zv. blanketech. Tedy na "neprodejných služebních tiskopisech č.769", což byly tiskopisy formátu A4, na které se lepily proužky papíru s textem telegramu, tak jak vylézaly z telegrafního přístroje. Následně se tiskopis přeložil, přelepil poštovní zálepkou a v této podobě jej pošťák doručil adresátovi.
Velmi brzy někoho u pošt napadlo, že by bylo možné tyto tiskopisy využít pro placenou reklamu a tak byla nejen celá rubová strana, ale i okraje strany s telegramem lemovány nejrůznějšími reklamami firem, které byly ochotné zaplatit. Na těchto dvou obrázcích telegrafního blanketu ze 14.ledna roku 1933 je příklad inzerátu firmy Aero.
Ceník zvláštního příslušenství, nabízeného továrnou Aero k vozům Aero 500 a Aero 662 je dnes poměrně dost důležitým dokumentem. Ukazuje totiž, co vše, právě na vašem voze, mohlo být v době jeho výroby či provozování namontováno navíc - a je tedy přirozeně originální: extra_prislusenstvi_1
extra_prislusenstvi_2
extra_prislusenstvi_3
Aero 662 - předělávka na nákladáček. Dobová předválečná fotografie vozu Aero 662, původně ve čtyřsedadlové otevřené karoserii. Na snímku už předělaná na malý dodávkový náklaďáček, přičemž původní karoserie zůstala pod valníkovou nástavbou v podstatě zachována.
Aerovka Mikiho Ryvoly, tady v roce 1965, ještě s původním kolínským číslem... V šedesátých letech se říkalo, že každý Čech kdysi byl, je, nebo určitě někdy bude aerovkářem. Ani známý trampský písničkář Miki Ryvola nebyl z tohoto pravidla výjimkou. Svou první Aerovku, původně modrou, koupil v Kolíně v roce 1965.
Na snímku je ještě s kolínským číslem...
Aerovka Mikiho Ryvoly na snímku z Bechyně.
To už se psal rok 1968 a Aerovka měla nový červený nátěr, speciální signální trumpetu po pravé straně karoserie (na níž troubit bylo úkolem spolujezdce) a hrdé pojmenování "Gaston". V té době už dávno byla jakýmsi "osadním vozidlem" trampské osady Zlatý klíč.
Miki pod kapotou. Občas bylo samozřejmě nutné zvednout kapotu. Nejčastějším defektem byl přetržený plochý řemen, pohánějící dynamo, který se v té chvíli obyčejně nahrazoval opaskem z kalhot. Miki Ryvola říká, že jen díky Aerovce se mu dostalo nejzákladnějších znalostí z motorismu a jednou že s ní dokonce jel rychleji, než devadesát!
To, když se vracel z Bedřichova v Jizerských horách dolů do Liberce a shořelo brzdové obložení. Dole, kousek nad libereckou Zoologickou zahradou, už prý uháněla až nestačila stupnice na tachometru a Kapitán Kid, sedící na nouzovém třetím sedadle v kufru, se radoval, jak ten vozík pěkně uhání!
Aero 662 kamaráda Oldřicha Ulricha z Chocně, v provedení jako čtyřmístná doktorská limuzínka.
Aerovka o dva koně silnější - aneb pomoc v alpských kopcích (Trieben). Foto z archivu budějovického zástupce pana Pártla.
Aerovka v jugoslávské Církvenici - foto z archivu českobudějovického zástupce, pana Pártla.
Aerovka mezi námořníky - fotografie z archivu českobudějovického zástupce, pana Pártla.
Aero 662 ve čtyřsedadlové verzi, aneb výlet ve čtyřech. Fotografie z archivu českobudějovického zástupce, pana Pártla.
Rodina Pártlů na výletě se dvěma Aerovkami 662 (obě jsou staršího jednodvířkového provedení s plátěnými nasazovacími bočními okénky). Foto z archivu českobudějovického zástupce, pana Pártla.
Excelentně renovovaný dvousedadlový roadster Aero 662 - renovaci provedl známý aerovkář Jiří Lenc z Volyně. Foto Hošťálek
Renovovaný vůz Aero 662 v pohledu zezadu - renovaci provedl Jiří Lenc z Volyně. Foto Hošťálek
Renovovaný dvousedalový roadster Aero 662 za volantem s majitelem dr. Jiřím Vlachem.
Aero 662 v amatérské karoserii z konce padesátých let. Fotografie kompletně předělané dvouválcové Aerovky 662, kterou, už v této podobě, koupil někdy v padesátých letech pan Huml z Tochovic. Někdy v roce asi 1955 vůz prodal do Prahy. Různé profesionální i amatérské přestavby starým předválečných automobilů byly v padesátých letech běžné, protože jezdit se chtělo, ale nákup nového vozu byl téměř nemožný.
Zajímavostí v tomto případě bylo, že ten, kdo vozík předělával, si dal tolik práce, že změnil nejen karoserii, ale i původní pravostranné řízení na řízení s volantem vlevo...
Fotografii pro archiv Jihočeského motocyklového musea poskytl pan Josef Huml z Tochovic, syn někdejšího majitele vozu.
Se startovním číslem 43 dvousedadlový zavřený vůz Aero 662 v karoserii Faux Cabriolet. Na předválečné fotografii z 1. národní soutěže pohotovosti v Bratislavě je se startovním číslem 43 vidět i dvousedadlový Faux Cabriolet Aero 662, působící mezi moderními liniemi škodováckých Popularů už dost archaicky...
Ela Slavíková. Dobová propagační fotografie - za volantem malé Aerovky 662 naše známá závodnice, paní Ela Slavíková.
Vůz je jedním ze starších modelů, ještě jednodvířkový, ale má zakázkové sklápěcí přední okno, dodávané za příplatek.
Čtyři malé Aerovky na dvoře Aero- Garáží firmy Pártl České Budějovice.
v dílně pana Pártla za protektorátu V českobudějovických Aero-garážích pana Pártla se samozřejmě pracovalo i za protektorátu. Na snímku úplně vlevo vykukuje předek velké čtyřdéřové limuzíny Tatra 17 s řadovým šestiválcovým motorem OHC. Uprostřed je Škoda Popular 1100 OHV a zcela vpravo malá Aerovka 662.
generálka motoru A - 662 na trávníku Z archivu aerovkářky Jarky Brutarové: takhle se běžně dělala v šedesátých a sedmdesátých letech generálka motoru Aero 662 na trávníku...
662 - FMA 01-76
Elstnerův návrat z první jízdy Saharou v roce 1933
Aero 662 autora článku, jako exponát, zapůjčený do Krumlovského mlýna Josefa a Marka Šimonových.
Aero 662 na fotografii od kamaráda Oldřicha Ulricha z Chocně.
foto: Hošťálek
foto: Hošťálek (1968)
Aero 662 Karla Hnyka z Liberce, v pozadí čtyřsedadlové Aero 662 Karla Hošťálka. To byla doba, kdy všichni majitelé aerovek odstraňovali plech z panelu pod čelním sklem a oloupávali celuloidovou omotávku volantu, aby bylo vidět dřevo...
Fotografie jsou z Arbesovy ulice kolem roku 1967 - foto Hošťálek
Aero 662 Karla Hnyka z Liberce - foto Hošťálek
Aero 662 - jednodvířkové provedení, jako účastník Aero-Rallye na Živohošti v roce 1969.

Přidat kometář k článku:
jméno, přezdívka ...

text