JIHOČESKÉ MOTOCYKLOVÉ MUSEUM

České Budějovice

Malá Solnice
Piaristické náměstí
České Budějovice

Otevírací doba:
od 1.dubna do 31.října
denně 10:00-18:00

tel. 723 247 104
exponáty     archiv     kresby     cestopisy     publikace     dílna     tisk
Vyprávění a obrázky z dobrodružných cest.

 vyhledávání:


Petr Hošťálek

Motoristický publicista,
historik a grafik.
Ale také stále aktivní motocyklový jezdec, který má za sebou několik dálkových expedic. Restaurátor historických motocyklů, soustředěných do exposice Jihočeského motocyklového musea
v Českých Budějovicích.


Dotazy a připomínky ke stránkám prosím zde
(hostalek@tiscali.cz)
.
Veškeré texty, fotografie a kresby uvedené na těchto stránkách je zakázáno dále publikovat bez souhlasu
autorů stránek !


09 Mezi Omskem a Novosibirskem

21. června úterý

Dopravní značka, kterou si evropan může vyložit jako „Pozor, na téhle silnici je možné všechno!“ Ráno dost brzy vstávám, rychle balím v nizoučké trávě, kam jsem večer postavil stan i motorku a hurá na silnici. Ani by mě bylo nenapadlo, že jsem byl od silnice půl kilometru! Ale tachometr to ukázal.
Silnice, jak slibovali kluci motorkáři v Omsku je dobrá, dá se jet až sto třicet a tak za to beru. Za chvíli je za mnou sto kilometrů a nedlouho na to přepínám na rezervu. Jenže u pumpy jsem neuspěl, z chraptícího reproduktoru se ozvalo jen „Nerabotajem.“. Když se ptám jak dlouho ještě nebudou, ozývá se důrazněji „Nerabotajem!!“ A když se zeptám proč, reproduktor zařve „NERABOTAJEM!!!“
Takže mi dva kilometry na to dochází benzín definitivně a nezbývá, než najít u cesty plastikovou flašku, udělat z ní nálevku a nalejvat z kanistru. Je to poměrně snadné, tady se kolem silnice válí v průměru deset flašek na kilometr, zkusil jsem si to dvakrát spočítat a vychází to skoro přesně.
Dneska patálie s tankováním z kanistru ještě jednou, etapa z Omska do Novosibirsku je dlouhá přes 650 kilometrů a když beru za plyn, tak je spotřeba podstatně vyšší než jindy. Jinak ze zajímavostí jen polití rozpálené mašiny dobře jeden a půl litrem benzínu z vadné hadice u pistole (samozřejmě zaplaceno z mojí kapsy, tady není odvolání) a smrtelný střet se startující vránou. Měla špatnej odhad, asi tu není zvykem, že by sajdkáry jezdily přes sto. Já to naštěstí přežil a plexisklo s levým blinkrem jako zázrakem taky.
Šedesát kilometrů před Novosibirskem jsem se poprvé dostal ke trati transsibiřské magistrály, i když jsem k ní musel po Polačce, loukou, hejnem obrovskejch masožravejch sibiřskejch much. Vypadaj jak třímotorový eroplány a žerou zrovna tak! Dokonce i za jízdy na motorce, kterou díky svejm třem motorům snadno dohoněj!!!
První setkání s pravým transsibiřským expresem. Postávám mezi kolejemi a čekám na vlak. Jako trofej jsem si tu našel kus uhlí ještě z doby, kdy tu jezdila pára a hlavu rezavého přetrženého šroubu od kolejnice. Když z mezírky mezi dvoukolejí zaměřuju foťák na přijíždějící lokomotivu, houká na mě jako zběsilá a já vzpomínám na rozmazaný obrys rozlícené rychlíkové lokomotivy, kterou fotil geniální inženýr Jirka Soukup přímo z prostřed kolejí. Měl přesně spočítáno, kdy je nejvyšší čas zachránit se i se stativem skokem z kolejiště, v těch místech měl bílou čtvrtku a když v hledáčku zahlíd, jak zmizela pod mašinou, věděl, že je čas. Ten vždycky říkal, že takhle se má rychlík fotit za zatáčkou, aby tě mašinfíra zblejsk když už je pozdě a nezačal brzdit. Jenže to v mým případě nepřichází v úvahu, tady jdou na obě strany koleje rovně až do nevidím…
Ještě fotku „samodělky“, náklaďáku, vyrobeného ruským všeumělem vlastnoručně a jednu fotku, na níž jsou pohromadě stará vahadlová pumpa, hejno sloupů z doby „sověty a elektrifikace Ruska“ a úplně vzadu už čouhající ultramoderní věž mobilního pokrytí…
A pak zatáčím k hospůdce, abych si dal talíř soljanky a nemusel večer vařit, a jedu se utábořit k nedalekému jezeru. Do Novosibirska je kousek, to zvládnu hravě před zítřejší snídaní.
V Rusku není problém, udělat si vlastní náklaďák. Ale hlavně, a to by jim leckterý náš kutil záviděl, není problém na něj dostat espézetku!!! Setkání tří věků - vahadlová pumpa, elektrické sloupy a v dálce retranslační stožár!
Víte z čeho tu stavěj garáže? No přece z pravejch transsibiřskejch pražců!

Přidat kometář k článku:
jméno, přezdívka ...

text