JIHOČESKÉ MOTOCYKLOVÉ MUSEUM

České Budějovice

Malá Solnice
Piaristické náměstí
České Budějovice

Otevírací doba:
od 1.dubna do 31.října
denně 10:00-18:00

tel. 723 247 104
exponáty     archiv     kresby     cestopisy     publikace     dílna     tisk
Foto a stručný popis jednotlivých exponátů musea.

 vyhledávání:


Petr Hošťálek

Motoristický publicista,
historik a grafik.
Ale také stále aktivní motocyklový jezdec, který má za sebou několik dálkových expedic. Restaurátor historických motocyklů, soustředěných do exposice Jihočeského motocyklového musea
v Českých Budějovicích.


Dotazy a připomínky ke stránkám prosím zde
(hostalek@tiscali.cz)
.
Veškeré texty, fotografie a kresby uvedené na těchto stránkách je zakázáno dále publikovat bez souhlasu
autorů stránek !


PETRÁK Speciál 2 x 125 ccm - 1949


Silniční závodní motocykl, postavený v roce 1949 budějovickým závodníkem Zdeňkem Petrákem ve spolupráci s tehdy ještě soukromou autodílnou Františka Mareše (Lidická ulice, České Budějovice).
Současný stav, jak byl stroj vystaven na oslavách 90. let podniku ČZ ve Strakonicích 19. září 2010.

Foto Hošťálek
foto: Marcel Mareš (1950) foto: Marcel Mareš (1950)
Autentické fotografie z roku 1950, kdy stroj jezdil s upravenými sériovými hlavami válců a bez tlumičů výfuků.
Motocykl měl dva motory ČZ 125 t zamontované vedle sebe do sériového cestovního rámu. Motory byly propojené na klikové hřídeli pružnou Hardy-spojkou.
Úprava motorů pro závody spočívala v jejich vyladění na vyšší výkon zvýšením komprese, úpravou sání (polospádové karburátory) a zaslepením otvorů v klikových hřídelích.
Podvozek zůstal sérový, beze změn. Jedinou výjimkou byly přivařené příruby pro upevnění šikmých chromovaných vzpěr motorů.
Pro přední kolo získal Zdeněk Petrák závodní brzdový buben z Vlkova Hurikana, zadní kolo mělo původní sériovou brzdu ČZ 125t. Až po zkušenostech z prvních závodů bylo zadní kolo doplněno o druhý úzký brzdový buben z motocyklu DKW, nalisovaný na původní náboj zadního kola z pravé strany.
Setrvačníkové magnetové zapalování bylo ponecháno pouze v pravém motoru. Osvětlovací cívka z něj byla demontována a místo ní byla namontována druhá zapalovací cívka pro levý motor.
Pro porovnání s předchozími snímky:
Petrákův speciál po citlivé renovaci, kdy byl repasován do pojízdného stavu, ale přitom opticky ponechán tak, jak vypadal po skončení své závodní kariéry. To znamená se speciálními soustruženými hlavami válců a s tlumiči výfuků (prázdnými, bez přepážek).

Foto Hošťálek
Technické údaje:

Motory: dva pro vyšší výkon upravené motory ČZ 125 t, montované vedle sebe
Spojení: pružnou gumotextilní Hardy-spojkou mezi klikovými hřídeli
Sání: úprava pro šikmou montáž polospádových karburátorů
Vrtání: Ø 52 mm
Zdvih: 58 mm
Obsah: 2 x 123,2 ccm
Kompresní poměr: 1 : 8,5
Výkon: odhadem 13 ks (nikdy nebyla příležitost změření na brzdě)
Karburátory: Jikov 2928 SZ, montované šikmo (polospádově)
Zapalování: setrvačníkové magnetové PAL, upravené na dvě zapalovací cívky
Spojka: vícelamelová, z typu ČZ 125c, běžící v olejové lázni
Převodovka: třírychlostní, pouze v jednom motoru, s rychlejším 1. stupněm
Sekundární převod: válečkovým řetězem 1/2" x 5/16"

Přední kolo: 19" drátové, se širokým hliníkovým nábojem z motocyklu Hurikan
Přední pneu: 2,50 - 19
Zadní kolo: 19" drátové, s upraveným nábojem s brzdami z obou stran
Zadní pneu: 2,75 - 19

Rám: sériový z motocyklu ČZ 125t, upravený přivažením přírub pro šikmé vzpěry motorů
Přední vidlice: sériová z motocyklu ČZ 125t

Objem nádrže: 9,5 l

Parametry:
Délka:
Šířka:
Výška:
Váha:
Spotřeba: neudávala se
Max. rychlost: neudávala se, kolísala dle použitého převodu
28. června 1953
startoval Zdeněk Petrák s "dvojčetem" v Telči, na třetím ročníku místního rychlostního závodu "Mezi dvěma branami", kde absolvoval nejen třídu dvěstěpadesátek, ale, jak je zřejmé z programu, i třídu do 350 ccm.
Ze závodu "Mezi dvěma branami" v Telči je tento Petrákův diplom (dnes ve sbírce Jihočeského motocyklového musea v Českých Budějovicích)
16. srpna 1953
startoval Zdeněk Petrák v Třeboni, v devátém ročníku závodu "Zlaté kolo", kde ve třídě do 250 ccm získal druhé místo za Václavem Kvěchem. Třetí tehdy dojel Simandl z Divišova.
19. září 1953
Dobová fotografie Zdeňka Petráka z prvního ročníku rychlostního okruhu Hluboká nad Vltavou a plaketa za účast v tomto závodě, kterou Petrák získal.
Jel tehdy pod startovním číslem 32 a zatím ještě jen s výfukovými rourami bez tlumičů, které na stroji použil až v pozdějších závodech.
Na fotografii je zřetelně vidět, jak byl jeho dvoumotorový speciál vlastně malý. Rozměry odpovídal sériové lidové stopětadvacítce a jeho korpulentní jezdec měl dost starostí se na něj poskládat - občas se mezi diváky ozývalo "Petrák - jede metrák", to ale nevadilo, aby mu hojně nefandili.
Zdeněk Petrák byl českobudějovický matador, bydlel na konci okrajové čtvrti Rožnov, v menším rodinném domku. Mnoho lidí mu fandilo. Jednak proto, že jako závodník byl dost dobrý, jednak ho spousta lidí znala osobně, protože dělal instruktora v autoškole a půlku Budějovic naučil jezdit...

Fotografie je od Marcela Mareše, syna majitele autodílny, kde motocykl vznikal.
Plaketu do sbírky Petra Hošťálka věnoval zeť Zdeňka Petráka.
Na snímku ze startu Lochotínského okruhu v Plzni je vidět, jak měl Petrákův dvouválec, složený ze dvou upravených strakonických "téček" (vpravo, start. č. 26), o dost lepší odpich, než konkurenční upravené "péráky". Těsně po odmávnutí už byl o půl stroje před konkurencí.
V tomto závodě startoval i Hurikan, řízený Františkem Irmišem (start. č. 46), na fotografii zcela vlevo, jak stroj roztlačuje.

Fotografie od Karla Peláka z VCC Plzeň.
Stylově čistá a razantní jízda znamenala v tomto případě úspěch. Zdeněk Petrák v Plzni zaslouženě a s náskokem zvítězil...

Fotografie od Karla Peláka z VCC Plzeň.
... a to už je snímek z čestného kola. Vítězný Zdeněk Petrák (start. č. 26) je uprostřed, oba jeho konkurenti startovali na upravených motocyklech Jawa 250 pérák.
Petrákovo vítězství mělo dohru - on, i František Irmiš, který v Plzni startoval s favorizovaným Hurikanem, ale skončil až za Petrákem, byli zaměstnáni v českobudějovickém Motor-Unionu a tak se oba konkurenti v následujících dnech vzájemně dobírali a, jak dodnes tehdejší zaměstnanci vzpomínají, Irmiš častoval Petráka nejrůznějšími kanadskými žertíky a schválnostmi.

Fotografie od Karla Peláka z VCC Plzeň.
Zdeněk Petrák startoval s dvoumotorákem na Hluboké n/Vlt. i v roce 1954.
Na prvním snímku je se strojem kamarád Marcel Mareš těsně před závodem, na druhém už Zdeněk Petrák v průběhu závodu do 250 ccm - v tomto ročníku už byl stroj vylepšen jinými tlumiči výfuků a doplněn o druhou brzdu v náboji zadního kola.
Zdeněk Petrák po úspěšném zahájení své závodní kariéry na "dvoumotoráku" z Marešovic dílny dostal možnost závodit na Walterově čtyřtaktní dvěstěpadesátce ČZ - Walter OHC, přidělené autoklubem. Zpočátku s ní měl problémy, které se vyřešily až po konzultaci přímo z konstruktérem - pan Walter zjistil, že na Petrákově stroji nebylo dořešeno odvětrání karteru, kvůli čemuž neměl motor předpokládaný výkon. Tady už bylo vše v pořádku, Petrák (vpravo) opět na Lochotínském okruhu v Plzni s věncem na krku - i když už ne s původním speciálem...
Závodní speciál Zdeňka Petráka objevil, získal, a následně do původního stavu renovoval začátkem osmdesátých let Martin Kordina, tehdejší předseda Veteran Car Clubu České Budějovice.
Renovace byla provedena velmi citlivě, bez zásahů do původnosti a autentičnosti stroje. Na snímku je Martin Kordina po jejím dokončení.
Do exposice Jihočeského motocyklového musea byl Petrákův závodní speciál nejprve zapůjčen. O řadu let let později pak byl od Martina Kordiny pro museum odkoupen.

Foto Hošťálek
Petrákův závodní motocykl na Výstavě historických vozidel v domě kultury "Armáďák" v Českých Budějovicích, pořádané Veteran Car Clubem Č. Budějovice v roce 1983.
Martin Kordina na startu pacovské jízdy veteránů, pořádané k 80.výročí založení Mezinárodní motocyklové federace FIM v roce 1984.
Martin Kordina s Petrákovým speciálem v depu závodních strojů v Jindřichově Hradci.
Petrákův dvoumotorový speciál se stal inspirací pro několik dalších jezdců. V roce 1954 postavil stejně řešený stroj Jiří Plánek ze Strakonic, jen s tím, že použil už novější motory ČZ 125c, které se díky větším kanálům daly mnohem lépe upravit na vysoký výkon. Jako podvozek použil upravený rám z péráka, protože byl přesvědčen, že stopětadvacítkový rám ČZ je pro dva "našlápnuté" motory příliš slabý a tudíž riskantní.
Plánkův dvoumotorák měl svou premiéru na Nepomuckém trojúhelníku v roce 1955, odkud je tento snímek.

Foto z archivu Jiřího Plánka ze Strakonic.
Dvoumotorový speciál podle Petrákova vzoru si postavil i budějovický závodník Miroslav Fiala (na snímku). Také on, podobně jako strakonický Plánek, použil již novější motory ČZ 125c. Zadní kolo už ale měl na rozdíl od Petráka i Plánka odpérované kyvnou vidlicí.

Foto z archivu Miroslava Fialy.
Krátce po dokončení svého dvoumotorového motocyklu se Miroslav Fiala těžce zranil na mistrovském závodě v Kdyni u Domažlic, kde po startu došlo k hromadné havárii. Kvůli zdravotním následkům téhle havárie musel Fiala závodění nechat a jeho dvoumotorový speciál koupil Alois Mareš, závodník z Lomnice nad Lužnicí, tady na snímku z roku 1963.

Foto z archivu Aloise Mareše.
1984_Kordina_v_Pacove
KOMENTÁŘE:

21.2.2011 Jirka Pollak:
Milý Petře, máš ty stránky jak mají být: jsou přehledné, informativní a líbí se mě jejich nevtíravý dizajn - je fajn, že nejsou přeanimované a přeplácané nežádoucími efekty. Gratuluju a hlásím se na jaře jako dobrovolník na měření rozměrů motocyklů jejichž parametry ještě chybějí. Ahojirka, podívej se taky jednou ke mě: pollak-presse
 
21.2.2011 Petr Hošťálek:
Pochvala od profesionála potěší dvojnásob. Jinak k řadě chybějících údajů - jsem si těchto nedostatků vědom, ale stránky jsou založené nedávno, před pouhými asi třemi měsíci a tak se vše teprve postupně doplňuje...
 
19.1.2013 ZÁVODNÍK:
Dotaz;proč,když byl motocykl pana Petráka tak citlivě,zrenovován má jiné hlavy než na závodních snímcích?
 
21.1.2013 Petr Hošťálek:
Petrákův motocykl má hlavy, které měl namontované v době, kdy byl získán, tedy hlavy, se kterými prokazatelně jezdil naposledy.
Vzhledem k tomu, že závodní stroje vždy byly v průběhu své kariéry přestavovány a vylepšovány, je logické je zachovat v posledním známém stavu. Restaurovat je do podoby, v níž byly někdy dřív, nebo dokonce úplně na začátku, to mi připadá jako jít proti času, obelhávat historii.
Dvoje starší hlavy, se kterými stroj postupně jezdil (tedy i ty, které jsou na většině fotografií), jsou v depozitu...
 

Přidat kometář k článku:
jméno, přezdívka ...

text