PETRÁK Speciál 2 x 125 ccm - 1949

Silniční závodní motocykl, postavený v roce 1949 budějovickým závodníkem Zdeňkem Petrákem ve spolupráci s tehdy ještě soukromou autodílnou Františka Mareše (Lidická ulice, České Budějovice).
Současný stav, jak byl stroj vystaven na oslavách 90. let podniku ČZ ve Strakonicích 19. září 2010.

Foto Hošťálek

Autentické fotografie z roku 1950, kdy stroj jezdil s upravenými sériovými hlavami válců a bez tlumičů výfuků.
Motocykl měl dva motory ČZ 125 t zamontované vedle sebe do sériového cestovního rámu. Motory byly propojené na klikové hřídeli pružnou Hardy-spojkou.
Úprava motorů pro závody spočívala v jejich vyladění na vyšší výkon zvýšením komprese, úpravou sání (polospádové karburátory) a zaslepením otvorů v klikových hřídelích.
Podvozek zůstal sérový, beze změn. Jedinou výjimkou byly přivařené příruby pro upevnění šikmých chromovaných vzpěr motorů.
Pro přední kolo získal Zdeněk Petrák závodní brzdový buben z Vlkova Hurikana, zadní kolo mělo původní sériovou brzdu ČZ 125t. Až po zkušenostech z prvních závodů bylo zadní kolo doplněno o druhý úzký brzdový buben z motocyklu DKW, nalisovaný na původní náboj zadního kola z pravé strany.
Setrvačníkové magnetové zapalování bylo ponecháno pouze v pravém motoru. Osvětlovací cívka z něj byla demontována a místo ní byla namontována druhá zapalovací cívka pro levý motor.

Pro porovnání s předchozími snímky:
Petrákův speciál po citlivé renovaci, kdy byl repasován do pojízdného stavu, ale přitom opticky ponechán tak, jak vypadal po skončení své závodní kariéry. To znamená se speciálními soustruženými hlavami válců a s tlumiči výfuků (prázdnými, bez přepážek), ale dodnes s původními hliníkovými blatníky, původním sedlem s koženkovým potahem, držáčkem na náhradní svíčky a dobovými pneumatikami.

Foto Hošťálek

Technické údaje:

Motory: dva pro vyšší výkon upravené motory ČZ 125 t, montované vedle sebe
Spojení: pružnou gumotextilní Hardy-spojkou mezi klikovými hřídeli
Sání: úprava pro šikmou montáž polospádových karburátorů
Vrtání: Ø 52 mm
Zdvih: 58 mm
Obsah: 2 x 123,2 ccm
Kompresní poměr: 1 : 8,5
Výkon: odhadem 13 ks (nikdy nebyla příležitost změření na brzdě)
Karburátory: Jikov 2928 SZ, montované šikmo (polospádově)
Zapalování: setrvačníkové magnetové PAL, upravené na dvě zapalovací cívky
Spojka: vícelamelová, z typu ČZ 125c, běžící v olejové lázni
Převodovka: třírychlostní, pouze v jednom motoru, s rychlejším 1. stupněm
Sekundární převod: válečkovým řetězem 1/2" x 5/16"

Přední kolo: 19" drátové, se širokým hliníkovým nábojem z motocyklu Hurikan
Přední pneu: 2,50 - 19
Zadní kolo: 19" drátové, s upraveným nábojem s brzdami z obou stran
Zadní pneu: 2,75 - 19

Rám: sériový z motocyklu ČZ 125t, upravený přivažením přírub pro šikmé vzpěry motorů
Přední vidlice: sériová z motocyklu ČZ 125t

Objem nádrže: 9,5 l

Parametry:
Délka:
Šířka:
Výška:
Váha:
Spotřeba: neudávala se
Max. rychlost: neudávala se, kolísala dle použitého převodu

28. června 1953
startoval Zdeněk Petrák s "dvojčetem" v Telči, na třetím ročníku místního rychlostního závodu "Mezi dvěma branami", kde absolvoval nejen třídu dvěstěpadesátek, ale, jak je zřejmé z programu, i třídu do 350 ccm.

Ze závodu "Mezi dvěma branami" v Telči je tento Petrákův diplom (dnes ve sbírce Jihočeského motocyklového musea v Českých Budějovicích)

16. srpna 1953
startoval Zdeněk Petrák v Třeboni, v devátém ročníku závodu "Zlaté kolo", kde ve třídě do 250 ccm získal druhé místo za Václavem Kvěchem. Třetí tehdy dojel Simandl z Divišova.

19. září 1953
Dobová fotografie Zdeňka Petráka z prvního ročníku rychlostního okruhu Hluboká nad Vltavou a plaketa za účast v tomto závodě, kterou Petrák získal.
Jel tehdy pod startovním číslem 32 a zatím ještě jen s výfukovými rourami bez tlumičů, které na stroji použil až v pozdějších závodech.
Na fotografii je zřetelně vidět, jak byl jeho dvoumotorový speciál vlastně malý. Rozměry odpovídal sériové lidové stopětadvacítce a jeho korpulentní jezdec měl dost starostí se na něj poskládat - občas se mezi diváky ozývalo "Petrák - jede metrák", to ale nevadilo, aby mu hojně nefandili.
Zdeněk Petrák byl českobudějovický matador, bydlel na konci okrajové čtvrti Rožnov, v menším rodinném domku. Mnoho lidí mu fandilo. Jednak proto, že jako závodník byl dost dobrý, jednak ho spousta lidí znala osobně, protože dělal instruktora v autoškole a půlku Budějovic naučil jezdit...

Fotografie je od Marcela Mareše, syna majitele autodílny, kde motocykl vznikal.
Plaketu do sbírky Petra Hošťálka věnoval zeť Zdeňka Petráka.

Na snímku ze startu Lochotínského okruhu v Plzni je vidět, jak měl Petrákův dvouválec, složený ze dvou upravených strakonických "téček" (vpravo, start. č. 26), o dost lepší odpich, než konkurenční upravené "péráky". Těsně po odmávnutí už byl o půl stroje před konkurencí.
V tomto závodě startoval i Hurikan, řízený Františkem Irmišem (start. č. 46), na fotografii zcela vlevo, jak stroj roztlačuje.

Fotografie od Karla Peláka z VCC Plzeň.

Stylově čistá a razantní jízda znamenala v tomto případě úspěch. Zdeněk Petrák v Plzni zaslouženě a s náskokem zvítězil...

Fotografie od Karla Peláka z VCC Plzeň.

... a to už je snímek z čestného kola. Vítězný Zdeněk Petrák (start. č. 26) je uprostřed, oba jeho konkurenti startovali na upravených motocyklech Jawa 250 pérák.
Petrákovo vítězství mělo dohru - on, i František Irmiš, který v Plzni startoval s favorizovaným Hurikanem, ale skončil až za Petrákem, byli zaměstnáni v českobudějovickém Motor-Unionu a tak se oba konkurenti v následujících dnech vzájemně dobírali a, jak dodnes tehdejší zaměstnanci vzpomínají, Irmiš častoval Petráka nejrůznějšími kanadskými žertíky a schválnostmi.

Fotografie od Karla Peláka z VCC Plzeň.

Zdeněk Petrák startoval s dvoumotorákem na Hluboké n/Vlt. i v roce 1954.
Na prvním snímku je se strojem kamarád Marcel Mareš těsně před závodem, na druhém už Zdeněk Petrák v průběhu závodu do 250 ccm - v tomto ročníku už byl stroj vylepšen jinými tlumiči výfuků a doplněn o druhou brzdu v náboji zadního kola.

Zdeněk Petrák po úspěšném zahájení své závodní kariéry na "dvoumotoráku" z Marešovic dílny dostal možnost závodit na Walterově čtyřtaktní dvěstěpadesátce ČZ - Walter OHC, přidělené autoklubem. Zpočátku s ní měl problémy, které se vyřešily až po konzultaci přímo z konstruktérem - pan Walter zjistil, že na Petrákově stroji nebylo dořešeno odvětrání karteru, kvůli čemuž neměl motor předpokládaný výkon. Tady už bylo vše v pořádku, Petrák (vpravo) opět na Lochotínském okruhu v Plzni s věncem na krku - i když už ne s původním speciálem...

Závodní speciál Zdeňka Petráka objevil, získal, a následně do původního stavu renovoval začátkem osmdesátých let Martin Kordina, tehdejší předseda Veteran Car Clubu České Budějovice.
Renovace byla provedena velmi citlivě, bez zásahů do původnosti a autentičnosti stroje. Na snímku je Martin Kordina po jejím dokončení.
Do exposice Jihočeského motocyklového musea byl Petrákův závodní speciál nejprve zapůjčen. O řadu let let později pak byl od Martina Kordiny pro museum odkoupen.

Foto Hošťálek

Petrákův závodní motocykl na Výstavě historických vozidel v domě kultury "Armáďák" v Českých Budějovicích, pořádané Veteran Car Clubem Č. Budějovice v roce 1983.

Martin Kordina na startu pacovské jízdy veteránů, pořádané k 80.výročí založení Mezinárodní motocyklové federace FIM v roce 1984.

Martin Kordina s Petrákovým speciálem v depu závodních strojů v Jindřichově Hradci.

O repasi Petrákova závodního speciálu zde:

Petrákův dvoumotorový speciál se stal inspirací pro několik dalších jezdců. V roce 1954 postavil stejně řešený stroj Jiří Plánek ze Strakonic, jen s tím, že použil už novější motory ČZ 125c, které se díky větším kanálům daly mnohem lépe upravit na vysoký výkon. Jako podvozek použil upravený rám z péráka, protože byl přesvědčen, že stopětadvacítkový rám ČZ je pro dva "našlápnuté" motory příliš slabý a tudíž riskantní.
Plánkův dvoumotorák měl svou premiéru na Nepomuckém trojúhelníku v roce 1955, odkud je tento snímek (z archivu Jiřího Plánka).

Dvoumotorový speciál inspirovaný Petrákem si postavil i budějovický závodník Miroslav Fiala (na snímku). Také on, podobně jako strakonický Plánek, použil již novější motory ČZ 125c. Zadní kolo už ale měl na rozdíl od Petráka i Plánka odpérované kyvnou vidlicí (foto z archivu Miroslava Fialy).

Krátce po dokončení svého dvoumotorového motocyklu se Miroslav Fiala těžce zranil na mistrovském závodě v Kdyni u Domažlic, kde po startu došlo k hromadné havárii. Kvůli zdravotním následkům téhle havárie musel Fiala závodění nechat a jeho dvoumotorový speciál koupil Alois Mareš, závodník z Lomnice nad Lužnicí, tady na snímku z roku 1963 (foto z archivu Aloise Mareše).

KOMENTÁŘE:


Přidat kometář k článku:

jméno, přezdívka ...

text