ŠKODA 430 - užitkové verze

Původní článek pro Truck Magazín (březen 2007) od Petra Hošťálka.

V roce 1925 skončila svou samostatnou existenci mladoboleslavská automobilka Laurin & Klement a spojila se s plzeňským koncernem Škoda. Od té chvíle to bylo automobilní oddělení Škoda a později ASAP (Akciová společnost automobilového průmyslu).
Původně vyráběné typy laurinských automobilů byly ještě krátce ve výrobním programu, ale už po čtyřech letech byla představena zcela nová řada osobních vozů. Byl to malý čtyřválec Škoda 422, střední čtyřválec Škoda 430, velký šestiválec Škoda 645 a luxusní řadový osmiválec Škoda 860. Číselné značení se skládalo z počtu válců a výkonu v koních.
Střední čtyřválec typu Škoda 430 byl snad nejpovedenější z celé řady.

Čtyřistatřicítka byla vůz robustní, téměř nezničitelný a její spodový motor o obsahu 1.661 ccm měl dostatečnou výkonovou rezervu pro vůz této kategorie. V krátké době si získala oblibu. Dodávala se jako otevřený faeton, zavřený dvoudveřový Tudor a zavřený čtyřdveřový Sedan.
Kromě toho ale továrna ochotně dodala i samotný podvozek. To v případě, že zákazník měl touhu nechat si vůz karosovat jinde a jinak.
O rok později byla souběžně zahájena výroba typu 430 D s několika variantami prodlouženého podvozku. Na tato dlouhá provedení se stavěly například taxikářské šestisedadlové karoserie s prosklenou stěnou za řidičem.
Typy 430 D měly převrtáním zvětšený obsah na 1.802 ccm.

Na základě tohoto osobního vozu vznikl i lehký nákladní vůz Škoda 104, který měl delší a robustnější chassis, čtyřstupňovou převodovku a masivnější zadní nápravu.

Jenže spousta náklaďáčků vznikla přímo z osobního typu 430. Tak, že zákazník koupil pouze podvozek a nechal si na něj postavit nákladní karoserii od nějakého místního karosáře, což ho přišlo levněji, než kdyby si koupil originální továrnou vyrobený nákladní vůz Škoda 104.

Koncem sedmdesátých let koupil autor těchto stránek Petr Hošťálek tento údajně "řeznický" náklaďáček Škoda 430 v Hodňově u Horní Plané.
Velmi zajímavá karoserie typu "Normand" s přiznanou dřevěnou kostrou byla uvnitř vyplechovaná pozinkovaným plechem a měla ohýbané dřevěné oblouky pro plachtu, navazující na obrys kabiny.
Ačkoliv kabina měla již zaoblený převis, skrývající větrací klapku nad čelním sklem, což bylo v podstatě poslední (nejnovější) provedení, blatníky byly plochého průřezu s prolisem, tedy modelově starší...

Nepojízdný vůz přivlekl Petr Hošťálek s přítelem Martinem Kordinou (vlevo) přivlekl do Českých Budějovic na tyči. V následujících letech ale nenašel čas ho zrenovovat, tak jej po nějaké době prodal na Hlubokou n./Vlt.

Valníček měl v zadní stěně do strany otevírané jednodílné dveře.
V předním blatníku je vidět vybrání pro rezervní kolo, které měl držet třmen na šikmé trubce. Rezerva ale k vozu již nebyla.

Nákladní vůz typu 430, který je představen na následujících fotografiích, vznikl dostavbou originální dobové karoserie u brněnské firmy Josef Minář, Brno Husovice.
Zákazník si dodal vlastní podvozek s kapotou motoru a na ten byla zhotovena nákladní karoserie. Kabina byla celodřevěná, potažená koženkou a měla oplechovanou střechu. Zadní stěna kabiny tvořila nedílné čelo dřevěného valníku. Obě postranice i zadní čelo byly sklápěcími. Sklo před řidičem bylo dělené, s horní polovinou vyklápěcí. Boční okna kabiny byla rovněž dělená, posunovací jako v knihovničce, bez spouštěcích mechanizmů. Vnitřek kabiny neměl čalounění, byl pouze obložen úzkými dřevěnými palubkami, natřenými čirým lakem. Sedadlo v kabině tvořila dvoudílná lavice a opěradlo vcelku, obojí bylo vycpáno žíněmi a jednoduše potažené důkladnou přírodní kůží.

Vůz byl karosován co nejlevněji, avšak velmi robustně, takřka nezničitelně, takže jeho zakázková nástavba přežila i léta budování socializmu. Co nepřežilo, byl motor, který se nedochoval. Buď dojezdil, nebo jej někdo použil do jiného vozu, prostě není známo, kam zmizel.

Tento zajímavý automobil byl znovuobjeven ve stodole nedaleko Svitav někdy kolem roku 1982, patřil v té době známému brněnskému sběrateli Borisovi Nemanskému.
Během týdne se do něj podařilo získat motor, který zbyl v Jindřichově Hradci po sanitní čtyřistatřicítce, se kterou těsně po válce jezdily tamní jeptišky. Těm se podařilo motor vylágrovat. A to pořádně! Jedna z ojnic dokonce proletěla blokem ven. Jeptišky měly motor náhradní, se kterým jezdily dál. Poškozený blok ale nechaly opravit. Tehdy kvalitně svařit litinu byl ještě problém a tak motor dostal na pravé straně bloku šroubovanou záplatu. Při té příležitosti byl na něm udělán výbrus a nová ložiska na klice. Ale do sanitky už se zpátky nedostal. V padesátých letech jeptišky s jejich záchrannou službou musely skončit.
Motor poté zůstal na dlouhá léta ukryt pod hromadou uhlí ve sklepě jednoho jindřichohradeckého domku.

Kupodivu stačilo jen vyfoukat nečistoty ze spalovacího prostoru! Po namontování do našeho valníčku stačilo dvakrát otočit klikou – a vrněl jak nemluvně!
To urychlené uvedení do pojízdného stavu mělo jeden důvod: auto mělo hrát ve filmu a termín natáčení byl daný. Vše se povedlo a náklaďáček z dílny brněnské firmy Josef Minář si ve filmu opravdu zahrál.
Po krátké filmové kariéře se pak ještě několikrát objevil na veteránských soutěžích, dokonce i na startu 1.000 mil československých.

Valníček Škoda 430 v popsané karoserii od firmy Josef Minář, Brno - Husovice, na snímku v plném tempu při závodech historických vozidel 1.000 mil československých.
Vůz tehdy patřil Petru Hošťálkovi, který jej na tento prestižní závod svěřil do rukou svého přítele, Martina Kordiny, tehdejšího předsedy Veteran Car Clubu České Budějovice.
Škodovka měla čerstvě generálkovaný, ještě nezajetý motor, a ten nevydržel ďábelské tempo závodu. Vylágrovala se ojnice třetího válce, nicméně Martin nejen s takto vylágrovaným motorem závod dokončil, ale i dojel po ose domů. Kupodivu, aniž to zanechalo stopy na klikovém hřídeli, takže stačilo ojnici znovu vylít ložiskovým kovem, zaškrábnout a motor pak po zajetí dlouhá léta sloužil bez problémů.

...a tady je autorova nákladní čtyřistatřicítka v průběhu přípravy na natáčení ve filmu.

Popisovaný valníček brněnské karosárny Minář, patřící Petru Hošťálkovi, na prvním snímku při akci Veteran Car Clubu České Budějovice v roce 1987. Snímek byl použit i na pamětní fotografii klubu k jeho 25-leté existenci.

Na druhém snímku tentýž vůz ze stáje Petra Hošťálka při 1. jízdě historických užitkových vozidel v Písku (1987), tehdy řízený Martinem Kordinou, předsedou VCC České Budějovice.

Snímek z roku 1987 - proti Hošťálkovu valníčku Škoda 430 (karoserie Minář, Brno) stojí vůz Steyr tehdejšího předsedy VCC České Budějovice, Martina Kordiny.
Pohled pod plachtu prozrazuje přípravu na společný klubový výlet - na korbě jsou rozeznatelná křesílka, takže kromě dvou míst v kabině byla k disposici čtyři další pohodlná místa pod plachtou.
Steyr - někdejší lovecký autobus knížete Rohana ze Sychrova, nabízel kromě dvou míst vpředu, dalších nejméně šest pohodlných míst uvnitř karoserie...

Další nákladní čtyřistatřicítkou, známou z veteránských soutěží, je zelený klenot soukromého sběratele, objevující se s reklamním nápisem „Truhlářství u Lichtenbergů“. Jedná se o vůz postavený na prodlouženém podvozku typu 430 D, který je dokonce opatřený soupravou na pohon náhradním palivem – dřevoplynem.
Tato úprava vznikla v období druhé světové války.

Uvedené příklady jsou stylově velmi čisté. Brněnská karoserie je svým hranatým tvarem kabiny s přečnívajícím čelem poplatná roku výroby 1929-1930, zatímco kabina vozu s dřevoplynem na podvozku 430 D má spíš znaky pozdějších kabin z let 1931-1932 se zaobleným čelem, pod kterým se skrývalo škodovkou patentované větrání prostoru pro řidiče.

Přestaveb na podvozcích Škoda 430 existovalo mnoho. Pokud byly dělané po válce, obvykle už se přílišnou elegancí nevyznačovaly. To proto, že v duchu modernizace obvykle dostaly příliš kulatou boudičku, která se ke zbytku zastaralého hranatého vozu stylisticky nehodila - viz tyto snímky.
Přesto jsou to dnes mimořádně zajímavé dokumenty doby.

Přidat kometář k článku:

jméno, přezdívka ...

text