ŠKODA 430 - užitkové verze

Původní článek pro Truck Magazín (březen 2007) od Petra Hošťálka.

V roce 1925 skončila svou samostatnou existenci mladoboleslavská automobilka Laurin & Klement a spojila se s plzeňským koncernem Škoda. Od té chvíle to bylo automobilní oddělení Škoda a později ASAP (Akciová společnost automobilového průmyslu).
Původně vyráběné typy laurinských automobilů byly ještě krátce ve výrobním programu, ale už po čtyřech letech byla představena zcela nová řada osobních vozů. Byl to malý čtyřválec Škoda 422, střední čtyřválec Škoda 430, velký šestiválec Škoda 645 a luxusní řadový osmiválec Škoda 860. Číselné značení se skládalo z počtu válců a výkonu v koních.
Střední čtyřválec typu Škoda 430 byl snad nejpovedenější z celé řady.

Typ 430 měl spodový motor o obsahu 1.661 ccm s dostatečnou výkonovou rezervou pro vůz této kategorie. V krátké době si získal oblibu. Dodával se jako otevřený faeton, zavřený dvoudveřový tudor a zavřený čtyřdveřový sedan.
O rok později byla souběžně zahájena výroba typu 430 D s několika variantami prodlouženého podvozku. Na tato dlouhá provedení se stavěly například taxikářské šestisedadlové karoserie s prosklenou stěnou za řidičem.
Typy 430 D měly motory s větším vrtáním o obsahu 1.802 ccm.

Kromě kompletních vozů ale továrna byla ochotna dodat i samotný podvozek (s kapotou a blatníky) pokud si zákazník chtěl vůz nechat karosovat jinde nebo jinak.
Nákladní verze tedy vznikaly buď, že zákazník koupil pouze podvozek a nechal si na něj postavit nákladní karoserii od nějakého místního karosáře, nebo, což bylo častější, přestavbou už ojetého a nemoderního původně osobního vozu na užitkový.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Koncem sedmdesátých let koupil autor těchto stránek Petr Hošťálek tento údajně "řeznický" náklaďáček Škoda 430 v Hodňově u Horní Plané.
Velmi zajímavá karoserie typu "Normand" s přiznanou dřevěnou kostrou byla uvnitř vyplechovaná pozinkovaným plechem a měla ohýbané dřevěné oblouky pro plachtu, navazující na obrys kabiny.
Ačkoliv kabina měla již zaoblený převis, skrývající větrací klapku nad čelním sklem, což bylo v podstatě poslední (nejnovější) provedení, blatníky byly plochého průřezu s prolisem, tedy modelově starší...

Nepojízdný vůz přivlekl Petr Hošťálek s přítelem Martinem Kordinou (vlevo) do Českých Budějovic na tyči. V následujících letech ale nenašel čas ho zrenovovat, tak jej po nějaké době prodal na Hlubokou n./Vlt.

Hošťálkův řeznický valníček měl vprostřed zadního čela klikou otevírané jednodílné dveře s panty po pravé straně.
V předním blatníku je vidět vybrání pro rezervní kolo, které měl držet třmen na šikmé trubce. Rezerva ale k vozu v době jeho koupě už nebyla.




--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Nákladní vůz typu 430, který je představen na následujících fotografiích, vznikl u brněnské firmy Josef Minář, Brno Husovice.

Zákazník si dodal vlastní podvozek s kapotou motoru a na ten byla zhotovena nákladní karoserie s celodřevěnou kabinou s oplechovanými dveřmi a střechou. Sklo před řidičem bylo vodorovně dělené, horní polovina vyklápěcí směrem vzhůru. Boční okna kabiny byla rovněž dělená, posunovací jako v knihovničce, bez spouštěcích mechanizmů. Vnitřek kabiny neměl čalounění, byl pouze obložen úzkými dřevěnými palubkami, natřenými čirým lakem. Sedadlo v kabině tvořila dvoudílná lavice a opěradlo vcelku, obojí bylo vycpáno žíněmi a jednoduše potažené důkladnou přírodní kůží.

Zadní stěna kabiny tvořila nedílné čelo dřevěného valníku, obě postranice i zadní čelo byly sklápěcí.
Vůz byl karosován co nejlevněji, avšak velmi robustně, takřka nezničitelně, takže jeho zakázková nástavba přežila i léta budování socialismu.
Co nepřežilo, byl motor, který se nedochoval. Buď dojezdil, nebo jej někdo použil do jiného vozu, prostě není známo, kam zmizel.

Překvapivě se dochoval i původní štítek firmy Minář, který byl připevněn dvěma malými vruty pod levým spodním okrajem čelního skla.

Vůz, který byl uložen ve stodole nedaleko Svitav, patřil známému brněnskému sběrateli Borisovi Nemanskému, který jej Petru Hošťálkovi prodal v roce 1982.
Takto vypadal po vytažení ze stodoly a protože mu v té době již chyběl motor, přeprava do Českých Budějovic se odehrávala na vlečné tyči za nákladní Avií.



Během týdne se do něj podařilo získat motor, který zbyl v Jindřichově Hradci po čtyřistatřicítce sanitce, se kterou těsně po válce jezdily tamní jeptišky. Těm se podařilo motor vylágrovat, a to pořádně! Jedna z ojnic proletěla blokem ven. Jeptišky měly motor náhradní, se kterým jezdily dál. Poškozený blok ale nechaly opravit. Tehdy kvalitně svařit litinu byl ještě problém a tak motor dostal na pravé straně bloku šroubovanou záplatu. Při té příležitosti byl na něm udělán výbrus a nová ložiska na klice. Zpátky do sanitky se už ale nedostal, v padesátých letech jeptišky s jejich záchrannou službou musely skončit.
Motor poté zůstal na dlouhá léta ukryt pod hromadou uhlí ve sklepě jednoho jindřichohradeckého domku, kde jej Petr Hošťálek objevil a získal.

Ač motor pod hromadou uhlí neměl našroubované svíčky, kupodivu nezarezavěl, stačilo jen vyfoukat nečistoty ze spalovacího prostoru! Po namontování do vozu a osazení karburátorem a elektrikou stačilo dvakrát otočit klikou – a vrněl jak nemluvně!

To velmi urychlené uvedení do pojízdného stavu mělo jeden důvod: auto mělo hrát ve filmu a termín natáčení byl daný. Vše se povedlo a náklaďáček si opravdu zahrál v seriálu "Křeček v noční košili.

Tady je Petr Hošťálek a jeho nákladní škodovka čtyřistatřicítka v závěrečné fázi přípravy na účinkování ve filmovém seriálu Miloše Macourka "Křeček v noční košili". Scéna se škodovkou se natáčela tehdy kousek od Berouna.

Po krátké filmové kariéře se vůz několikrát objevil na veteránských soutěžích, tady je v plném tempu při Závodu 1.000 mil československých. Petr Hošťálek jej na tento prestižní závod svěřil do rukou přítele Martina Kordiny, tehdejšího předsedy Veteran Car Clubu České Budějovice.

Čerstvě generálkovaný ještě nezajetý motor tehdy ale nevydržel ďábelské tempo závodu, vytavila se třetí ojnice. Nicméně Martin s vylágrovaným motorem závod nejen dokončil, ale i dojel po ose domů aniž to zanechalo stopy na klikovém hřídeli, takže stačilo ojnici znovu vylít ložiskovým kovem, zaškrábnout a motor pak po zajetí dlouhá léta chodil bez problémů.

Popisovaný valníček brněnské karosárny Minář, patřící Petru Hošťálkovi, na tomto snímku při akci Veteran Car Clubu České Budějovice v roce 1987. Snímek byl použit i na pamětní fotografii klubu k jeho 25-leté existenci.

Valníček Škoda 430 Petra Hošťálka při 1. jízdě historických užitkových vozidel v Písku (1987), také v tomto případě řízený přítelem Martinem Kordinou, předsedou VCC České Budějovice.

Snímek z roku 1987 - proti Hošťálkovu valníčku Škoda 430 (karoserie Minář, Brno) stojí vůz Steyr tehdejšího předsedy VCC České Budějovice, Martina Kordiny.

Pohled pod plachtu čtyřistatřicítky prozrazuje přípravu na společný klubový výlet - na korbě jsou rozeznatelná křesílka, takže kromě dvou míst v kabině byla k disposici čtyři další pohodlná místa pod plachtou.

Steyr - někdejší lovecký autobus knížete Rohana ze Sychrova, nabízel kromě dvou míst vpředu, dalších nejméně šest pohodlných míst uvnitř karoserie...
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Další nákladní čtyřistatřicítkou, známou z veteránských soutěží, je zelený klenot soukromého sběratele, objevující se s reklamním nápisem „Truhlářství u Lichtenbergů“. Jedná se o vůz postavený na prodlouženém podvozku typu 430 D, který je dokonce opatřený soupravou na pohon náhradním palivem – dřevoplynem.
Tato úprava vznikla v období druhé světové války.



--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Uvedené příklady jsou stylově velmi čisté. Brněnská karoserie je svým hranatým tvarem kabiny s přečnívajícím čelem poplatná roku výroby 1929-1930, zatímco kabina řeznického valníčku i vozu s dřevoplynem na podvozku 430 D má spíš znaky pozdějších kabin z let 1931-1932 se zaobleným čelem, pod nímž se skrývalo škodovkou patentované větrání prostoru pro řidiče.

Přestaveb na podvozcích Škoda 430 existovalo mnoho. Pokud byly dělané po válce, obvykle už se přílišnou elegancí nevyznačovaly. To proto, že v duchu modernizace obvykle dostaly příliš kulatou boudičku, která se ke zbytku zastaralého hranatého vozu stylisticky nehodila - viz tyto snímky.
Přesto jsou to dnes mimořádně zajímavé dokumenty doby.

Další ukázkou užitkové verze je sanitní vůz na podvozku Škoda 430 D holešovické karosárny Karosa, fotografovaný na vltavském nábřeží.