"Křivonoska 2019"

Článek Petra Hošťálka pro časopis Motor Journal.

Veteran Rallye Křivonoska se letos jela už po devětačtyřicáté. To je opravdu hodně. Petr Hošťálek, každoroční účastník (letos na nejstarším řemenovém motocyklu startovního pole, Douglasu 1914), se s diktafonem v ruce pokusil zjistit, co je důvodem oblíbenosti této soutěže:

Milan „Hujer“ Vocílka – BSA VM 20 – 1943:

Milane proč právě Křivonosku?

No protože je to nejhezčí akce v republice! To je akce, která má svoje. Kde jinde uvidíš takový krásný vozidla, tak krásně se pobavíš – já to považuju za lázně, ten třídenní pobyt tam.


Jak jsi letos uspěl?

My jsme nezmokli, my jsme vyjížděli skoro v poledne, to už na startu nikdo nebyl, tak jsem žádal opakování ceremoniálu. Řekli mi, že jsem čuně, když jsem chrápal doteďka, tak ať jedu a nevotravuju! Takže jsme s klukama trošku doháněli a to už nepršelo, takže jsme si nemohli stěžovat ani na to počasí. No a viděl jsi sám – my měli k snídani guláš, k večeři kolena pečený, to už je snad i vo gurmánství, to už není jen o veteránech. Víš co, je jedno, jestli jedeš na kole, s motorkou, nebo s velice starým autem, to je o kamarádech. Kdo nezažil, nepochopí…

Libuše Šulcová – BSA 770:

Libuško, proč ty jezdíš na Křivonosku?

Křivonoska je pro mě záležitostí srdce. Zaprvé se tam sejdou ty nejúžasnější lidi a zadruhé přijedou se svýma nejúžasnějšíma a nejstaršíma strojema. A tito lidé zachraňují technickou historii pro naše další generace. A to prostředí tam, přestože je teda opravdu na hranici únosnosti (řekla bych ty chatičky a jejich léty zanedbaný stav), je vyplněno takovými emocemi, že to stojí zato tam přijet.

Já vím, že letos jsi výjimečně nejela. Proč?

No, protože se mi sešly dvě rallye najednou! První jsem dostala přihlášku na Jarní Rallye a teprve asi za tři neděle nato byla vypsána Křivonoska. Všichni jsme se domnívali, že ta bude první víkend v květnu, a ona byla vypsána až na druhý. A to už bohužel nešlo změnit, už jsem byla přihlášená a měla zaplaceno startovné na tu „Jarní“. Bylo mi to líto a moc mě to mrzelo, ale už by to nebylo fér…

Jan Týle – Clyno 2 ½ HP – 1920:

Proč na Křivonosku jezdíš ty?

Nevím, jestli můj názor je pro Křivonosku právě lichotivý, protože na Křivonosku nejezdím kvůli Křivonosce, ale kvůli kamarádům! Je to první akce v sezóně a jedou ji všichni. Na druhém místě je to kvůli technice, jsou tam stroje nevídané!

Honzo, s čím jsi jel letos?

Letos jsem jel na novém (starém) řemenáči Clyno z roku 1920. Absolvoval jsem to s mnoha problémy, ale spokojenost byla, protože jsem to dokopal až do cíle! Problémy byly technické, přestalo to řadit hned na první rovince za startem z Křivonosky. Opravit to nešlo, takže jsem po několika zastávkách nahradil šaltpáku kombinačkama a řadil přímo na převodovce. Taky klouzala spojka, takže některé kopce jsem nevyjel napoprvé, ale protože mi o nic nejde a nenervuje mě to, tak to dojelo nakonec až do cíle. Jo, ještě mi došel benzín, ale vyžebral jsem od domorodců…

Vojta Švarc – Saroela 33T 600 ccm - 1933:

Vojto, co tebe pudí účastnit se právě Křivonosky?

No jednak tradice – a hlavně to není zavšivený kejvačkama, pérákama a podobně. Naopak, je tam na co koukat. Zjistil jsem, že v poslední době je problém najít nějakou soutěž, která by byla, řekněme „nesnobská“ a která by byla zároveň omezená rokem, a byly by tudíž na ní pěkné věci.

No a jak jsi byl spokojen s výsledky?

Ani nevím, jak jsem dopadl, to mě nezajímá. A jinak? Trať pěkná, krajina krásná, no a počasí takové, jaké bylo, to ke spokojenosti nepřidalo. Co mě se týká, byl nevhodný ten průjezd v Krumlově, to prodírání se mezi turistama zejména na náměstí, bylo až nebezpečné.

O tobě je známo, že jezdíš velmi stylově oblečen a provázen velmi krásnou a stylovou partnerkou. Jaké pocity měla z Křivonosky ona?

Ale jó, já myslím, že ona spokojená byla, hezky jsme se svezli. Jen se stylovým oblečením to bylo horší, protože jsme tentokrát byli nabalení jak pumpy, takže šla elegance stranou…

Jiří Konášek – Luxus kabriolet Tatra 12 – 1929:

Proč ty, Jirko?

Scházím se tam s kamarádama a ten jihočeský kraj je, víš, takový jiný, než náš. Znám už ho po těch osmi letech, co k vám jezdím, docela slušně. A taky je to v sezóně první akce, tak se na to těším!

A jak se ti s tvojí krásnou tatrovkou jelo?

Jelo se mi překvapivě dobře, už jsem si na ni zvykl. První začátky byly hrozný, musíš si zvyknout na to, že to není žádný závoďák. Zas je ale čas koukat okolo a někdy ani to ne, protože když se to rozjede, tak to peláší až šedesátpětkou a to už je skoro o život. Pokud budu zdravej a živej, tak příště přijedu na Křivonosku určitě zas, tam vždycky pookřeju…

Ivo Šarlinger – OK Supreme 350 cc Supersport – 1924:

Ivoši, z tvého muzea v Pavlíkově je to do Budějovic docela kousek, tak proč jezdíš až sem, na Křivonosku?

No přece mám rád kamarády, ne? Já jezdím i jiné dálky, jezdím na Moravu, jezdím všude! Je to o tom krásným prostředí, o tom pěkným popovídání a o tom, že potkávám kamarády, kteří jsou takoví magoři, jako já. Není to krásný?

Jak se ti letos jelo?

Letos jsem jel na třistapadesátce OK Supreme, supersportu s olejem chlazeným motorem Bradshaw OHV se šikmými tyčkami, a ten opravdu jede! Takže úžasný zážitek. A jinak? Krásný, až na ten déšť. Ale to, když jedeš na motorce, musíš vydržet, to přece velmi dobře znáš sám. Všichni ty kamarádi, co si koupili auto, už motorky nejezdí. „Teď bude pršet, teď bude špatně, teď kvůli manželce“ (pak s ním stejně manželka nejede), tak já jezdím motorku sám, a je to! Musím přece i kvůli propagaci mého muzea veteránů „Splněný sen“, aby se o něm vědělo…

Věra Geisslerová – Maxwell Q2 1910:

Vždycky tě Věro, u nás na Křivonosce, obzvláště rádi vidíme. Ale prozraď, proč z Jičína právě až sem, do jižních Čech?

No, za prvé je to první rallye, začíná tím sezóna. A za druhé jsou tam vozidla nejvýš do pětačtyřicátého roku. My jsme přes to starší, nám se moc nelíbí, když se máme někde honit s oktávkama a embéčkama. No a je to u vás krásné, v Jižních Čechách. U nás je taky pěkně, ale u vás je to trošku jiné a my si to tam vždycky hrozně užijeme. Vždyť víš sám, že tam jezdíme o den dopředu, abychom si tam ještě udělali výlet!

A jak jsi byla letos spokojená s průběhem akce a s tím, jak jel tvůj krásný Maxwell?

Za těch roků, co na Křivonosku jezdíme, jednou jsem byla zlatá. Ale já to beru, že vyhrávám vždycky, protože vždycky dojedu! Ten můj, zlatíčko Michal, mi pokaždé dokonale připraví stroj a já, když pak protnu cíl, je to pro mě to nejkrásnější vítězství. No a k tomu se potkáváme se známými lidmi, to všechno dohromady jsou střípky k tomu, že je nám na Křivonosce dobře.

Jaroslav Nohynek – Chevrolet AC phaeton 1929:

Jardo, proč jezdíš zrovna Křivonosku:

Já jsem hrozně rád, že jsem v budějovickém klubu a Veteran Rallye Křivonoska se mi velice líbí. Jezdíme to se ženou a letos už jsme jeli po šesté.

Vy to jezdíte vždycky dvěma americkými bouráky, a pořádnými, viď?

Já jezdím s otevřeným Chevroletem z roku 1929 a moje žena jezdí s tím nádherným modrým Chevrolet Fleetmasterem z roku 1948. Víš, nám se líbí každý ročník velice moc, jen letos byl trochu problém v Krumlově. Krumlov je nádherný, ale šourat se s vozem z roku 1929 do kopečka pomaleji než krokem, když se ti před chladičem motají japonští turisti, tak s tím jsme měli docela problém. Ale jinak byly auťáky v nejlepší pohodě, užili jsme si to…

Michal Pomahač – Renault VI (a) – 1905:

Michale, s tvým unikátním (a obvykle nejstarším!) aparátem jsi na Křivonosce často. A jak jsi mi vysvětlil, tak pokud ne, je to jen kvůli někdy se kryjícím termínům. Řekni mi, proč jezdíš právě sem?

Protože mám ke Křivonosce obrovskou úctu! Na Křivonosce se za prvé schází hrozně moc dobrejch lidí a za druhé hrozně moc krásnejch strojů.

Jak se tobě i tvému stroji dařilo, jak jsi letos uspěl?

Jak jsem uspěl nevím, letos jsem musel odjet dřív. Ale absolvoval jsem to hrozně rád. A moje auto? To má trošičku vadu, že když je déšť, tak jede jako vždycky, to znamená hodně, ale nebrzdí! Takže jsem cestou musel zastavit a čističem brzd vysušovat obložení. Při tom jsme se naobědvali, takže jsem přijel do Krumlova později. Ale hrozně jsem si to užil! Trasa, zejména zpátky, byla překrásná, kopcová. Samozřejmě aerovkáři můžou říkat něco jiného, ale mně se ohromně líbila. A můj spolujezdec a kamarád Míla Faukner, kterej je mechanik a má muzeum Žlutejch Trabantů, chystá je vždycky, než jedou do světa, byl na takovéhle akci se starými auty poprvé, a úžasně si to užil taky!

Pavel Hartl – ředitel soutěže:

Pavle, jako ředitele jsem si tě nechal až na konec, tak teď k tomu můžeš něco říct. Co ty na letošní ročník?

No, letos jsme se trochu báli, poněvadž pršelo. Ze začátku dokonce dost lilo. Ale do Krumlova už se přijíždělo za sluníčka. A zpátky, v Holašovicích, už bylo taky sluníčko, takže to špatné počasí na začátku už nevadilo. Navíc, v té první etapě, i když lilo, stála kolem trati spousta lidí, kteří mávali a povzbuzovali, tak se to snášelo líp a každý to bral.

Teď mi, Pavle, z tvého pohledu řekni, proč vlastně myslíš, že lidé z celé republiky jezdí zrovna sem, na Křivonosku?

Protože je tu právě tahleta atmosféra. Že je spousta diváků kolem trati, kteří si sednou na ty židličky, otevřou si pivo, nebo uvaří kafe a zdraví všechny, co jedou okolo. Taky kvůli každoročnímu setkání účastníků. Křivonoska je první jarní celorepubliková společenská událost, na kterou se většina přihlášených těší celou zimu. No a jedním z důvodů je i její úžasné startovní pole – díky omezení roku výroby, že u nás smí startovat vozidla vyrobená nejvýš do války, tak se tu sjíždějí skutečné skvosty, a to i ze zahraničí. Před lety, kdy jsme tohle omezení zavedli, byly obavy, že to spousta lidí, co jezdili s mladšími vozidly, nepřijmou. Ale ukázalo se, že to byl správný tah, spousta z nich vytáhla z garáží do té doby neukazované poklady.
Když jsme ale u té naší, právě absolvované a uzavřené, letošní Křivonosky – příští rok bude jubilejní, padesátá! Neuvěřitelné výročí! Tak neváhejte, zapiště si to do diářů a přijeďte, bude to velké!!!