JIHOČESKÉ MOTOCYKLOVÉ MUSEUM

České Budějovice

Malá Solnice
Piaristické náměstí
České Budějovice

Otevírací doba:
od 1.dubna do 31.října
denně 10:00-18:00

tel. 723 247 104
exponáty     archiv     kresby     cestopisy     publikace     dílna     tisk
Abecedně řazené materiály k vozidlům z celého světa.

 vyhledávání:

A
B
C
Č
D
E
F
G
H
CH
I
J
K
L
M
N
O
P
R
S
Š
U
T
W
V
Z

Petr Hošťálek

Motoristický publicista,
historik a grafik.
Ale také stále aktivní motocyklový jezdec, který má za sebou několik dálkových expedic. Restaurátor historických motocyklů, soustředěných do exposice Jihočeského motocyklového musea
v Českých Budějovicích.


Dotazy a připomínky ke stránkám prosím zde
(hostalek@tiscali.cz)
.
Veškeré texty, fotografie a kresby uvedené na těchto stránkách je zakázáno dále publikovat bez souhlasu
autorů stránek !


Poslední aktualizace:
18.11.2018
A - AMO - F 15
17.11.2018
B - BMW 319/1 - Sport
B - BMW 327

CITROËN - nákladní Typ 23


Valník Citroën Typ 23 Klasický nákladní automobil kapotového uspořádání s uváděnou nosností 1,5 až 1,8 tuny, který měl čtyřválcový benzínový motor a poháněnou zadní nápravu.
Vyráběl se od roku 1935.

Výrobce:
Société Anonyme ANDRÉ CITROËN, Francie
O rok dříve (1934) představený Citroën typ „Rosalie“ měl nejen stejný motor, ale celý design jeho přední části, maska chladiče, tvar blatníků i šikmé sloupky předního okna se zaobleným čelem kabiny se staly vzorem i pro nákladní nákladní Typ 23. Na snímku je provedení Po úspěšném uvedení osobních vozů Citroën „Rosalie“ v roce 1934 začala firma Citroën (Société Anonyme ANDRÉ CITROËN) připravovat také nový lehký náklaďák, který měl mít s osobními vozy Rosalie společný nejen motor, ale i stylový vzhled se šikmou šípovitou maskou chladiče a zaoblenými tvary kabiny.
André CITROËN Seriová výroba užitkových vozů Citroën Typ 23, se rozeběhla v roce 1935, jen chvíli před smrtí zakladatele značky André Citroëna, který zemřel 3. července téhož roku, ve věku pouhých 57 let…
Technické údaje Citroën Typ 23:

Motor: řadový benzínový 4-válec
Vrtání: Ø 78 mm
Zdvih: 100 mm
Objem válců: 1.911 ccm
Výkon: 42 ks (30,89 kW) při 3.200 ot./min.
Karburátor: horizontální, Solex 30 UAHD se sytičem pro studený start
Palivové čerpadlo: membránové, poháněné od vačkového hřídele
Mazání: tlakové oběžné s olejovou náplní v karteru motoru
Chlazení: vodní, nucené pumpou a podporované větrákem
Zapalování: bateriové

Spojka: suchá, jednolamelová
Převodovka: čtyřrychlostní, sešroubovaná s motorem
Řazení: dlouhou pákou uprostřed vozu
Přenos síly na zadní nápravu: kardanem s celokovovými klouby Citroën (licence Spicer)

Hnací náprava: zadní
Rozvodovka: s kuželovým převodem Gleason

Rám: obdélníkový z lisovaných profilů, vyhnutý přes zadní nápravu
Přední náprava: pevná, kovaná, profilu I
Pérování vpředu: podélnými listovými péry s teleskopickými tlumiči
Zadní náprava: pevná, typ Banjo
Pérování vzadu: podélnými listovými péry pod nápravou, doplněné teleskopickými tlumiči
Řízení: šnekem a segmentem, volant vlevo

Brzdy: mechanické na všechna čtyři kola, se servoúčinkem a plovoucími čelistmi

Mazání podvozku: centrální, systém „Monocoup“

Kola: 20“ disková, upevněná šesti šrouby
Pneumatiky: 15 x 50 Michelin Confort „Bibendum“, vzadu ve dvojmontáži

Rozvor: 3.380 mm
Rozvor prodloužený: 3.750 mm (od jara 1940)
Rozchod vpředu: 1.620 mm
Rozchod vzadu: 1.540 mm

Celková délka vozu: 5 040 mm
Celková délka prodlouženého vozu: 5 580 mm (po dubnu 1940)
Šířka vozu: 1.960 mm

Váha podvozku: 1.200 kg
Vlastní váha vozu: 2.020 kg
Pohotovostní váha vozu: 2.140 kg

Nádrž: napříč kabiny, pod sedadlem posádky
Spotřeba benzínu na 100 km: 17 litrů
Palivo: benzín pro těžké nákladní vozy
Spotřeba oleje: „prakticky nulová“ (oficielní znění z prospektu)

Nejvyšší rychlost: 70 km/hod.
Benzínový motor Citroën 1.911 ccm ze strany rozdělovače, za nímž je na pravé straně bloku měrka oleje a membránové palivové čerpadlo, poháněné raménkem, nazvedávaným excentrem na vačkovém hřídeli. Úplně vzadu byl nad převodovkou rozměrný silentblok, za nějž byl agregát podvěšen pod příčku rámu. Motor
Pohonnou jednotkou byl benzínový vodou chlazený čtyřválec s moderním ventilovým rozvodem OHV, tedy s ventily v hlavě, ovládanými vahadly a tyčkami od vačky, umístěné v karteru. Byl to motor dlouhozdvihový (100 mm), který ale existoval ve dvojím provedení: s vrtáním Ø 72 mm pro menší typ Rosalie 9 CV a s vrtáním Ø 78 mm pro Rosalii 11 CV. Pro nákladní verzi byl logicky zvolen ten větší, téměř dvoulitrový, který i na těžký levný benzín pro užitková vozidla zaručoval výkon 42 koní (téměř 31 kW) při 3.200 otáčkách.

Blok i snímací hlava byly odlité z litiny a tlakové oběžné mazání mělo zásobou oleje v karteru.
Do rámu byl hnací agregát uložen ve třech odpružených bodech. )
Bateriové zapalování s cívkou a rozdělovačem, mělo automatickou (odstředivou) regulaci předstihu, jak bylo v té době běžné.
Po levé straně hlavy bylo sací potrubí, osazené vodorovným karburátorem Solex, k němuž palivo dopravovalo membránové čerpadlo, usazené na pravé straně bloku a poháněné pohyblivým raménkem od excentrického kotouče na vačkovém hřídeli.
Řez čtyřrychlostní převodovkou, u níž bylo soukolí předlohového hřídele a soukolí třetí rychlosti se šikmými zuby. Trojka i čtyřka byly opatřené synchronizací. Spojka a převodovka:
Na motor byl přišroubován kónický korpus, uvnitř něj byl setrvačník s vestavěnou suchou jednolamelovou spojkou s mechanickým vypínáním. Na to pak navazovala důkladně dimenzovaná čtyřrychlostní převodovka, už tehdy se synchronizovaným třetím a čtvrtým rychlostním stupněm.


Agregát byl usazen do rámu ve třech odpružených bodech a proti nežádoucímu tangenciálnímu rozkyvu při záběru byl jištěn čtvrtým bodem na nálitku spojkové komory.

Přenos síly od výstupního hřídele na zadní hnací nápravu zajišťoval jednodílný kardan, opatřený na obou koncích celokovovými klouby. U Citroënů je sice označovali jako vlastní výrobek, ve skutečnosti je ale vyráběli na základě licence od známé firmy „Spicer“.
Text vpravo:    Podvozek
měl za základ nýtovaný rám ze dvou podélníků s proměnnou výškou profilu, které byly propojené výlisky pěti příček a vpředu ocelovým nárazníkem. Podélníky byly vyhnuté přes zadní nápravu, takže se rám vyznačoval nízkou stavbou, umožňující použití i pro autobusové nástavby se sníženou podlahou. Obě nápravy byly pevné, odpérované podélnými listovými péry, která vpředu seděla na nápravnici svrchu, zatímco vzadu byla pod nohavice zadní nápravy podvlečena.
Detail pohledu do rozvodovky zadní nápravy po sejmutí víka. Zadní náprava
byla pevná, klasického provedení. Tvořilo ji banjo, vylisované a svařené z ocelového plechu, do kterého se zepředu vkládal celek kompletního soukolí stálého převodu včetně kuželového diferenciálu a zezadu bylo uzavřené přišroubovaným plechovým víkem s kontrolním šroubem hladiny oleje.
Náprava byla k podvlečeným svazkům listových per upevněna na každé straně dvojicí dlouhých obloukových třmenů a co bylo v roce 1935 hodně avantgardní - už měla olejové teleskopické tlumiče pérování, o kterých se (vzadu) tehdy nesnilo ani většině vozů osobních!
Přední náprava
byla pevná, zápustkově kovaná do profilu I a svazky listových per na ni byly usazené svrchu. I tady ale pérování doplňovaly teleskopické tlumiče. Řízení bylo šnekové a luxusem u nákladního vozu bylo pohodlné centrální mazání podvozku z místa řidiče systémem „Monocoup“, které nevyžadovalo nic než jednou či dvakrát denně jen sešlápnou nevelký pedál na svislé stěně pod volantem.
Mechanické brzdy se servoúčinkem, seřizovatelné pomocí rozpěracího válečku, se na nákladní typ 23 montovaly prakticky celou dobu jeho produkce. Rekonstrukcí na brzdy kapalinové se továrna začala zabývat až za války, v době, kdy už byla pod nucenou německou správou.
Pohled do interieru kabiny. Kabina vozu
André Citroën se od samého začátku učil zásadám velkosériové výroby v Americe a tomu také odpovídala konstrukce kabiny vozu, provedená jako celokovová, svařovaná z výlisků. Sedadlo řidiče a spolujezdce bylo vcelku a pod ním byla napříč celé kabiny palivová nádrž, která se plnila po jeho odklopení. Vůz byl zasklen netříštivým sklem a čelní okno bylo vodorovně dělené, s horní částí vyklápěcí směrem vzhůru.
Typ 23 se stal jedním z nejrozšířenějších francouzských dvoutunových nákladních vozů – firma jej nabízela v bohaté řadě nástaveb dodávkových, skříňových, valníkových, sklápěcích i cisternových. Dokonce i jako speciály pro dopravu sudů, dobytka nebo drůbeže a vozy komunální nebo hasičské.
Valníkový Citroën Typ 23 s oblouky a plachtou, označovaný jako "Plateforme a Ridelles Baché" byl příplatkovým vylepšením standardního valníku.
Disponoval využitelným prostorem 7½ krychlových metrů, přičemž výška pod plachtou byla 161 cm.
Sklápěč Citroën Typ 23 "Benne Entrepreneur" bylo možno mít buď s ručním zvedáním korby klikou, nebo pohodlnějším (ale samozřejmě dražším) zvedáním motorickým.
Na obrázku je provedení se zvedáním ručním - klika se nasazovala na čtyřhran pod korboui.
Nákladní dodávkové provedení Citroën Typ 23 s nasazovacími kovovými oblouky a plachtou mělo označení "Camion Baché".
Celkový využitelný prostor byl 6,7 krychlových metrů.
Citroën Typ 23 "Boulangére" bylo specielní dodávkové provedení, určené pro rozvoz pečiva.
Provedení „Fourgon marchand ambulant“ byla speciální uzavřená karoserie s otevíracími regály po stranách, určená pro pouliční prodej přímo z vozu.
Velmi rozšířeným provedením byl dodávkový Citroën Typ 23, označovaný jako "Fourgon de Livraison", který měl skříňovou karoserii vcelku s kabinou řidiče. Využitelný prostor měl velikost 6,7 krychlových metrů.
Skříňový vůz s karoserií vcelku, vnitřním vypolstrováním a výrazně zvýšenou střechou byl "stěhovák" určený pro dopravu nábytku.
Toto provedení disponovalo užitným prostorem 8,3 krychlových metrů, výška uvnitř byla 1,95 metru.
Klecová nástavba pro přepravu živých zvířat měla využitelnou vnitřní délku 2,30 a výšku 1,55 metru.
Plošinový vůz "Plateau Brasseur" s opěrnou zadní laťovou stěnou, připomínající "plaťáky" amerických farmářů, byl určen pro přepravu a rozvoz pivních sudů.
Praktický byl ale i v zemědělství, kde se jevil jako ideální pro svoz sena, trávy, nebo snopů obilí.
Příkladem komunální nástavby byl tento speciál na podvozku Citroën Typ 23, určený pro svoz odpadků. Měl celokovovou vanovou karoserii s posuvnými překryty, která se vyklápěla buď ručně, nebo motoricky.
Citroën Typ 23 se speciální hasičskou nástavbou pro dopravu mužstva a základního nářadí – žebříků a hadic s proudnicemi.
Cena za hasičské nástavby nebyla fixní, ale odvíjela se dle individuálních konkrétních požadavků objednatele.
Autobusy pro francouzské pošty na podvozku Citroën Typ 23, které zajišťovaly dopravu na venkovských linkách, měly po obou stranách podélné lavice a byly určené pro až 16 osob za současného transportu drobných poštovních zásilek.
Citroën Typ 23 jako autobus pro krátké tratě, osazený příčnými sedadly pro 15 osob, který bylo možné objednat i se střešní zahrádkou pro zavazadla a žebříkem.
Luxusní autobus hotelového typu na podvozku Citroën Typ 23 byl v této podobě určen pro pohodlnou přepravu menšího množství osob (maximálně 12) a jejich zavazadel.
Po prohrané válce s Němci dostala firma Citroën nucenou okupační správu. a musela nákladní vozy Citroën Typ 23 vyrábět dál. Výroba osobních vozů byla německým nařízením zastavena, ale ve výrobě náklaďáků se pokračovalo, především pro potřeby Wehrmachtu, kde se pro svou spolehlivost osvědčovaly zejména při zajišťování zásobování.

Bývá udáváno, že v roce 1940 odebral Wehrmacht kolem 4.000 kusů
Od roku 1941, kdy vůz dostal delší rozvor, únosnost zvýšenou na 2 tuny a označení U 23 L, odebral Wehrmacht dalších víc než 3.700 kusů. Tyto vozy se kromě prodlouženého rozvoru vyznačovaly i zjednodušenými předními blatníky, závěsem pro vlek a dlouhými stupačkami, na nichž byly umístěny objemné bedny na vojenskou výstroj.
Zajímavostí je, že už od roku 1936 byl Citroën Typ 23 nabízen alternativně i s dieselovým motorem (Citroën představil svůj dieselový motor již v roce 1933). Také ten byl čtyřválcový, měl objem 1.767 ccm a výkon 40 koní a v prospektu se uvádělo, že se spokojí se spotřebou 8 - 10 litrů nafty na 100 km.
I když tím provozní náklady měly být jen sedmdesátiprocentní, neprodávaly se ale vozy v dieselové verzi zdaleka tolik, jako vozy s původním motorem benzínovým.
Ani náklaďák Citroën Typ 23 samozřejmě neušel pozornosti výrobců modelů. Je nabízen v různých měřítkách několika firmami, a to v civilních i válečných (převážně Wehrmacht) variantách.
Na snímku je v měřítku 1 : 87 od firmy NOREV.
Podklady:
archiv Jihočeského motocyklového musea v Českých Budějovicích
firemní prospekt, vydaný v roce 1936
reklamní fotografie výrobce modelů Norev

Přidat kometář k článku:
jméno, přezdívka ...

text