JIHOČESKÉ MOTOCYKLOVÉ MUSEUM

České Budějovice

Malá Solnice
Piaristické náměstí
České Budějovice

Otevírací doba:
od 1.dubna do 31.října
denně 10:00-18:00

tel. 723 247 104
exponáty     archiv     kresby     cestopisy     publikace     dílna     tisk
Abecedně řazené materiály k vozidlům z celého světa.

 vyhledávání:

A
B
C
Č
D
E
F
G
H
CH
I
J
K
L
M
N
O
P
R
S
Š
U
T
W
V
Z

Petr Hošťálek

Motoristický publicista,
historik a grafik.
Ale také stále aktivní motocyklový jezdec, který má za sebou několik dálkových expedic. Restaurátor historických motocyklů, soustředěných do exposice Jihočeského motocyklového musea
v Českých Budějovicích.


Dotazy a připomínky ke stránkám prosím zde
(hostalek@tiscali.cz)
.
Veškeré texty, fotografie a kresby uvedené na těchto stránkách je zakázáno dále publikovat bez souhlasu
autorů stránek !


MERCEDES - BENZ nákladní typ G 3

Původní článek "Šestikolový vojenský Mercedes" pro Truck Magazín (únor 2018) od Petra Hošťálka.

Třínápravový vojenský vůz s nosností 1.500 kg a zvýšenou průjezdností terénem.

Výrobce:
Daimler-Benz A.-G., Gaggenau i.B.
Lehký šestikolový nákladní vůz Mercedes-Benz G 3 s uspořádáním náprav 6x4 byl navržen podle armádních představ ideálního nákladního automobilu s dobrou průchodností terénem, poplatných tehdejší době. Firma jej připravovala od roku 1927 a po dohotovení prototypu se dvěma poháněnými zadními nápravami byly jeho jízdní vlastnosti shledány natolik uspokojující, že mohla být zahájena jeho výroba s tím, že většinu produkce odebere Reichswehr (t.zn. „Říšská obrana“ později přejmenovaná na Wehrmacht).
Luxusní osobní limuzína Mercedes-Benz typ 350 „Mannheim“, jejíž šestiválcový motor DB M-09, byl použit i do šestikolového vojenského vozu Mercedes-Benz G 3 (tovární foto). Sériová produkce Mercedesu G 3 se datovala od roku 1928. Jeho třínápravový podvozek byl osazen šestiválcovým benzínovým motorem Daimler-Benz M 09, pocházejícím z luxusního osobního automobilu Mercedes-Benz Typ 350 „Mannheim“, který při objemu válců téměř tři a půl litru disponoval výkonem 60 koní při 2.680 otáčkách za minutu.
Motor Daimler-Benz M 09
byl spodový dlouhozdvihový šestiválec s poměrně nízkým stupněm komprese (jen 1:5,5). To, spolu s uložením klikového hřídele v 7 hlavních ložiskách, znamenalo nejen kultivovaný měkký chod, ale i předpoklad dlouhé životnosti a nenáročnosti v provozu. Plnění válců obstarával jeden horizontální karburátor Zénith o průměru Ø 36 mm a zapalování bylo dvanáctivoltové, bateriové od firmy Bosch, sestávající z cívky a rozdělovače s automatickou odstředivou i doplňující ruční regulací předstihu.
Tlakové oběžné mazání s náplní 8 litrů oleje v karteru motoru doplňoval výměnný olejový filtr.
Chlazení bylo nucené, mělo vodní pumpu a klínovým řemenem poháněný větrák za chladičem. Nejdůležitějším dílem chladicí soustavy byl sekční chladič se šesti výměnnými články, dodávaný specializovanou firmou BEHR, Süddeutsche Kühlerfabrik, Julius Fr. Behr, Stuttgart-Feuerbach. Ten umožňoval v případě poškození tekoucí článek jednoduše uzavřít a s vozidlem následně spolehlivě dojet do místa, kde bylo možné poškozený díl vyměnit, což bylo, zejména v případě vojenského vozidla, životně důležité. Kromě toho byl chladič navíc chráněn mohutným rámem z důkladné roury, která dávala Mercedesu G 3 už na první pohled nezaměnitelný vzhled.
Mechanicky ovládaná suchá spojka byla vícelamelová a na ni navazovala čtyřstupňová předlohová převodovka, což vše bylo sešroubováno s motorem do společného celku. Přenos síly na první zadní nápravu obstarával dlouhý jednodílný kardan a obě zadní nápravy byly mezi sebou propojené kardanem krátkým.
Všechny tři nápravy byly pevné. Přední, kovaná, byla klasicky zavěšena na podélných listových pérech. Zavěšení zadních náprav zajišťovaly na obou stranách dvojice obrácených listových per nad sebou, přičemž pérové svazky byly k rámu uchycené uprostřed a nápravy nesly svými konci. Zatímco přední náprava byla bez pohonu, pouze řiditelná, obě zadní nápravy byly hnací, s rozvodovkami obsahujícími klasické kuželové diferenciály s mechanicky ovládanými uzávěrkami.
Mercedes G 3 měl poměrně vysoko položenou nápravnici přední nápravy a udávanou světlost pod diferenciály zadních os 225 mm, takže byl schopný překonávat i značně hluboký bahnitý terén, což byla jeho přednost zejména na východní frontě. To ovšem pouze do chvíle, než přišlo bláto tak hluboké, že se o něj opřela celá nápravnice – v té chvíli vůz bez předního náhonu beznadějně končil…
Vůz měl dvacetipalcová disková kola, upevněná šesti kolovými maticemi a na zadních nápravách montovaná ve dvojmontážích. Ocelové lisované disky se čtyřmi prostřiženými otvory měly ploché ráfky s dělenými snímacími okraji a byly obuté do relativně úzkých pneumatik o rozměru 6,00 – 20“ Gelände, což bylo německé označení pro hrubý terénní profil dezénu.
Už pouhý rok po spuštění výroby Mercedesu G 3 se začalo pracovat na jeho vylepšení. Nová verze krátce nesla označení G 4 a její nejvýznamnější změnou bylo zvýšení výkonu motoru, čehož bylo dosaženo převrtáním dosavadního průměru válců o dva a půl milimetru. Objem tak stoupl z původních 3.460 na 3.688 ccm a to, spolu s mírným zvýšením komprese a novým sacím potrubím, osazeným dvěma karburátory Zénith 36 HKB, znamenalo osm koní navíc. Protože ale v té době už pod shodným označením G 4 začal vývoj šestikolového osobního speciálu s pohonem 6x6, známého jako vozy pro Hitlera a nejvyšší osobnosti z jeho blízkosti, dostal v květnu 1931 vylepšený nákladní typ definitvní označení Mercedes-Benz G 3 a, pod nímž se následně vyráběl až do konce své produkce v roce 1935.
Na snímku je valník G 3 a s plachtovým překrytím jak kabiny pro řidiče, tak i korby, v níž byly podélné lavice pro mužstvo.
Původní provedení G 3 se vyrábělo převážně jako valník s otevřeným stanovištěm řidiče, krytým pouze plachtovou natahovací střechou, případně i připínacími bočnicemi.
Na snímku je jeden z prvních vozů Mercedes-Benz typu G 3 z roku 1928, který byl podle espézetky RW dodaný tehdejšímu Reiswehru z nějž později vznikl Wehrmacht.
Vylepšený pozdější typ G 3 a se pak stal univerzálním vozidlem, které sloužilo ve výzbroji Wehrmachtu vzdor ukončení výroby v roce 1935 až do posledních dnů války na všech frontách a to jako skříňové uzavřené vozy s nástavbami buď oplechovanými, nebo provedenými ze svislých dřevěných palubek.
Na snímku je skříňové provedení klasifikace Kfz.62 s nástavbou z dřevěných palubek, určené pro řidiče plus sedm členů posádky.
Protože se jednalo o vozy ryze armádní, byly jednotlivé verze označované podle klasifikace „Kfz.“, udávající jejich předurčení a schválení pro daný účel. Tak např. Kfz.61 byly uzavřené karoserie používané pro radiovozy a dálnopisná zařízení, Kfz.62 pro pojízdné tiskárny nebo měřící aparatury, Kfz.77 pro spojařská vozidla atd.
Na snímku je valník G 3 a, pravděpodobně vyrobený na začátku roku 1929, s prodlouženým krytým prostorem pro posádku, zasahujícím zčásti až do korby.

Přidat kometář k článku:
jméno, přezdívka ...

text