JIHOČESKÉ MOTOCYKLOVÉ MUSEUM

České Budějovice

Malá Solnice
Piaristické náměstí
České Budějovice

Otevírací doba:
od 1.dubna do 31.října
denně 10:00-18:00

tel. 723 247 104
exponáty     archiv     kresby     cestopisy     publikace     dílna     tisk
Abecedně řazené materiály k vozidlům z celého světa.

 vyhledávání:

A
B
C
Č
D
E
F
G
H
CH
I
J
K
L
M
N
O
P
R
S
Š
U
T
V
W
Z

Petr Hošťálek

Motoristický publicista,
historik a grafik.
Ale také stále aktivní motocyklový jezdec, který má za sebou několik dálkových expedic. Restaurátor historických motocyklů, soustředěných do exposice Jihočeského motocyklového musea
v Českých Budějovicích.


Dotazy a připomínky ke stránkám prosím zde
(hostalek@tiscali.cz)
.
Veškeré texty, fotografie a kresby uvedené na těchto stránkách je zakázáno dále publikovat bez souhlasu
autorů stránek !


Poslední aktualizace:
16.12.2017
A - AERO 662 - typ 16 HP a 18 HP
15.12.2017
Š - ŠKODA 430
14.12.2017
P - PRAGA - nákladní typ AN

DKW automobil - typ F 89 L dodávkový


Lehký dodávkový automobil o nosnosti ¾ tuny (750 kg) vyráběný od roku 1949.

Výrobce:
AUTO UNION GmbH, Ingolstadt
"Schnellaster" DKW F 89 L ("Rychlá dodávka")
byl první automobil, kterým zahájila svou novou kariéru po druhé světové válce znovuzrozená firma AUTO UNION GmbH v západní zóně Německa, v průmyslovém městě Ingolstadt.
Poprvé byl tento nadějný užitkový automobil představen na jarním 3.Export-Messe Hannover 1949 (hannoverském "Exportním veletrhu, následná sériová výroba pak byla zahájena od října téhož roku v prvních výrobních prostorách nové společnosti, kterými bylo přestavěné čtyřpodlažní silo, původně používané na skladování obilí.
DKW F8 byl před válkou vyráběn v Rasmussenových závodech Audi Werke - Zwickau. Firma sice vycházela z úspěšného předválečného osobního automobilu, z něhož použila především celý hnací agregát a komponenty přední hnací nápravy, ale kromě této osvědčené mechaniky šlo o vozidlo zcela nové koncepce.

„Dárcem orgánů“ pro dodávku byl známý dvoutaktní automobil
DKW 700 Meisterklasse (1939 - 1942),
u nás jezdící až do šedesátých let ve stovkách exemplářů…
V průhledu je vidět uložení chladiče před šikmou stěnou před řidičem, vpravo od něj benzínovou nádrž a pod ní baterii. Zatímco DKW Meisterklasse byl klasický osobní automobil se všemi rysy designu předválečných let, s motorem pod obvyklou kapotou, nový F 89 L Schnellaster byl moderně koncipovaný dodávkový vůz s uspořádáním dá se říci trambusovým, bezkapotovým. Řidič v něm seděl výš a více vepředu, téměř nad motorem a před sebou měl jen výrazně šikmo spadající příď. Znamenalo to nejen dokonalý výhled přímo před vůz, ale především lepší využití prostorové dispozice poměrně krátkého vozidla – rozvor náprav totiž byl jen dva a půl metru (dokonce o 10 cm kratší než u osobního typu Meisterklasse) a celková délka dodávkové verze ani ne celé čtyři metry.
Hnacím agregátem byl dvoutaktní dvouválcový motor monoblokového provedení, vcelku nejen s převodovkou, ale dokonce i rozvodovkou s diferenciálem, tedy jako celek velmi kompaktní. Koncepcí to bylo řešení typické pro firmu DKW – tak trochu spíš motocyklové než automobilové.
Motor byl paralelní stojatý dvouválec situovaný napříč a pohánějící za ním uloženou převodovku prostřednictvím dvojřadého primárního řetězu. Řetěz běžel pod hliníkovým bočním víkem, kde měla své místo i vícelamelová spojka, opět spíš motocyklová než automobilová a obojí bylo smáčeno olejovou lázní, obdobně jako např. u našich kývaček Jawa. Poslední ozubené kolo na výstupním hřídeli převodovky zabíralo přímo do věnce diferenciálu, takže soukolí převodovky i diferenciálu měly společnou olejovou náplň.
Společná skříň motoru, převodovky s rozvodovkou i boční kryt primáru byly odlitky z lehké hliníkové slitiny a rovněž tak i hlava motoru. Z litiny byl pouze blok.
Klikový hřídel byl slisovaný z jednotlivých dílů a poté scentrovaný.
Jako celek byl v motorové skříni uložený ve třech dvojicích klecových válečkových ložisek.
Charakteristickým rysem všech dvouválcových automobilových motorů DKW byla jednoduchost, takže chlazení termosyfonové, bez jakéhokoliv vodní pumpy i bez ventilátoru, karburátor jednoduchý horizontální, bez akcelerační pumpičky a doprava paliva samospádem, z nádrže přímo v motorovém prostoru.

Elektrická výzbroj byla soustředěná do jednoho celku – rozměrného dynamostarteru, naklínovaného přímo na konci klikového hřídele. Dynamostarter zastával funkci jak startování, tak zdroje osvětlení, dobíjení baterie a jeho součástí byl i dvojitý přerušovač zapalování. Díky hmotě jeho rotoru nemusel mít motor žádný setrvačník.
Jednoduchý a účelně navržený podvozek byl rovněž promyšleně jednoduchý. Rám byl svařený ze dvou čtyřhranných plechových profilů a v přední části zúžený kvůli rejdu předních kol.
Nad zúženou partií byla přivařená plotna pro usazení hnacího agregátu a kozlík pro uchycení příčného listového péra.
Vzadu podélníky propojovala přivařená roura, uvnitř s torzními tyčemi nezávislého zavěšení zadních kol na vlečených klikových ramenech.
Hnací agregát byl těsně před přední nápravou, kterou příznivě zatěžoval i spolu s řidičem, který seděl těsně za ním. Pérování přední nápravy zajišťovalo příčné listové péro, vzadu byly torzní tyče (uvnitř roury) a o tlumení se vpředu i vzadu staraly teleskopické olejové tlumiče.
Červeně označené čtyři středové a dvě přední díry v příčkách rámu sloužily k upevnění karoserie.
Také přední náprava byla téměř shodná s osobním vozem DKW Meisterklasse, dokonce i rozchodem kol. Lišila se jen tím, že osobní vůz měl vespod měl druhé listové péro, které u dodávkového vozu F 89 L nahrazovala trojúhelníková ramena, zajišťující pevnější vedení kol.
Nápravu doplňovalo hřebenové řízení, spojené s každým kolem samostatnou spojovací tyčí.
"Schnellaster DKW" byl v řadě aspektů předlohou pro moderní dodávkové automobily – nejen svou bezkapotovou koncepcí, ale i tím, že byl první s předním náhonem.
Také náhon byl převzat z osobního typu - na výstupních hřídelích z rozvodovky byly pružné spojky, umožňující nejen výkyv poloos při pérování, ale zároveň zastávající i funkci tlumičů záběru. Byly ze dvou sešroubovaných plechových prstenců, uvnitř s vyměnitelnými gumovými vložkami, u nás důvěrně známé z automobilů Wartburg nebo IFA. Náboje těchto spojek měly vnitřní drážkování, do něhož byly vsunuté poloosy, končící u předních kol stejnoběžnými klouby.
Pružné spojky i hnací poloosy se točily venku, nechráněné, pouze klouby kol byly v gumových manžetách.
Vůz měl šestnáctipalcová kola s plnými plechovými disky a prohloubenými ráfky, na které se montovaly tehdy v Evropě běžné balonové pneumatiky rozměru 5,50 – 16, přičemž u valníkového provedení, nebo u osmimístného minibusu bylo možno dostat na zakázku i pneumatiky 6,00 – 16. Novinkou proti předválečné produkci DKW bylo u „Schnellasteru“ použití kapalinových brzd.
Technické údaje DKW F 89 L (3/4 ton Schnellaster) - model 1949

Motor: dvoutaktní benzínový dvouválec DKW
Způsob vyplachování: vratný, patent Schnürle
Vrtání: Ø 76 mm
Zdvih: 76 mm
Obsah válců: 688 ccm
Kompresní poměr: 1 : 5,9
Maximální výkon: 20 ks při 3.600 ot./min. (14,7 kW)
Kroutící moment: 5,8 kgm při 2.300 ot./min.
Počet ložisek klikového hřídele: 6, válečkových
Karter motoru: z hliníkové slitiny
Blok válců: snímací, litinový, společný pro oba válce
Hlava válců: snímatelná, z hliníkové slitiny
Písty: ploché, mírně bombírované, z hliníkové slitiny
Ojniční ložiska: válečková
Mazání: směsí oleje s benzínem 1:25
Chlazení: vodní, termosyfonové s ručně ovládanou žaluzií
Obsah vody v chladiči:
Karburátor: horizontální (vodorovný) Solex 30 BFLH
Doprava paliva: samospádem z nádrže umístěné nad motorem
Elektrický systém: 6 V bateriový, se samočinnou regulací zážehu
Dynamostarter: SIBA 150W, umístěný na pravém konci klikového hřídele
Baterie: 6V/45Ah

Primární převod: dvouřadovým Duplex řetězem v olejové lázni
Převodový poměr: 1 : 2
Spojka: vícelamelová v olejové lázni
Ovládání spojky: mechanické, táhlem od nožního pedálu

Převodovka: třístupňová se zpátečkou a diferenciálem, v bloku s motorem
Výrobce hřídelů a ozubení: ZF (Zahnradfabrik Friedrichshafen)
Řazení: dlouhou přímou pákou uprostřed vozu
Rozvodovka s diferenciálem: vcelku s převodovou skříní
Převod na rozvodovku: párem čelních kol se šikmým ozubením

Rám: obdélníkový, svařený z uzavřených plechových profilů
Zadní náprava: trubková s vlečenými klikovými rameny
Zadní pérování: příčnými torzními tyčemi
Tlumiče zadního pérování: hydraulické teleskopické

Přední náprava: hnací, s nezávisle zavěšenými koly
Přední pérování: příčným listovým pérem
Tlumiče předního pérování: hydraulické teleskopické
Řízení: hřebenové, volant vlevo

Brzda nožní: hydraulická Duplex, působící na všechna kola
Brzda ruční: mechanická, působící lanky na zadní kola

Kola: 16“, plná disková, upevněná čtyřmi šrouby o rozteči 100 mm
Ráfky: 3,25 D x 16, prohloubené

Dodávka a Kombi:
Rozvor: 2.500 mm
Rozchod vpředu: 1.190 mm
Rozchod vzadu: 1.260 mm
Pneumatiky: 5,50 – 16
Váha s řidičem: 1.020 kg

Celková délka vozu: 3.925 mm
Celková šířka vozu: 1.550 mm
Výška vozu: 1.900 mm
Rozměry ložného prostoru: 1.970 x 1.390 x 1.580 mm
Cena dodávky: 6.335,- DM
Cena kombi: 6.975,- DM

Bus 8-místný:
Rozvor: 2.500 mm
Rozchod vpředu: 1.190 mm
Rozchod vzadu: 1.260 mm
Pneumatiky: 5,50-16 (na přání 6,00 – 16)
Váha s řidičem: 1.100 kg

Celková délka vozu: 3.925 mm
Celková šířka vozu: 1.550 mm
Výška vozu: 1.900 mm

Valník:
Rozvor: 3.000 mm
Rozchod vpředu: 1.190 mm
Rozchod vzadu: 1.260 mm
Pneumatiky: 6,00 - 16
Váha s řidičem valník: 1.040 kg

Celková délka vozu: 4.440 mm
Celková šířka vozu: 1.786 mm
Výška vozu: 1.900 mm (2.035 mm s plachtou)
Rozměry ložné plochy: 2.600 mm x 1.750 mm

Maximální rychlost: 78 km/hod.
Spotřeba na 100 km: 9,5 litrů směsi
Palivová nádrž: v motorovém prostoru
Karoserie byla kompaktní, pouze třídveřová a tvarově jednoduchá. Zepředu byla nezaměnitelná vstupními vodorovnými mřížemi vzduchu přes celou šířku vozu, nad nimiž bylo zaoblené zvedací víko s oválnými průzory světel – reflektory totiž byly uvnitř motorového prostoru a svítily skrz. Z tohoto pohledu je zřejmé, jak úzký, a s velmi malým rozchodem, to vůz ve skutečnosti byl.
Zákazníkům byl nabízen ve čtyřech verzích:
Dodávkový, Kombi, Bus a valník (na přání s oblouky a plachtou).
Reflektory, montované uvnitř motorového prostoru, svítily skrz zasklené průzory zvedací kapoty.
Šikmé čelní okno mělo stírač pouze před řidičem, boky vozu dělil jen jediný vodorovný prolis a výkroje pro kola byly strohé, nijak a ničím nezvýrazněné. Dveře pro posádku měly spouštěcí okna na kličky a pevné závětrné trojúhelníčky a směrem dolů se kvůli podběhům předních kol výrazně zužovaly.
Základním provedením byla dodávka, která se prodávala za cenu 6.335,- DM
Dobový snímek dvou dodávkových vozů s nápisy DKW-Zákaznická služba, vyjíždějících z brány po válce obnoveného podniku Auto Union.
Originálním prvkem vozu bylo vyústění vzduchu od chladiče na boku nad levým předním kolem. Řidič ho mohl manuálně ovládanou žaluzií přivírat a tím regulovat teplotní režim motoru během jízdy.

U nás byla informativní fotografie nové dodávky DKW F 89 L poprvé otištěna v časopisu Svět motorů v březnovém čísle ročníku 1950.
Kromě dodávkové karoserie se nabízela i víceúčelová verze Kombi s dalším oknem na každém boku, která měla variabilní sedadla pro až pět osob.
Stejně, jako u dodávkového provedení, i tady byl přístup do nákladového prostoru pouze dveřmi v zadní stěně vozu.
Prodejní cena byla 6.975,- DM
DKW F 89 L - Bus z titulní stránky firemního prospektu. Osmimístný DKW-Bus se třemi řadami sedadel byl obvykle lakovaný ve dvou barvách, se světlým širokým pásem v partii oken. Ačkoliv vypadal efektně, standard cestování v něm byl s dneškem asi sotva srovnatelný. To nejen kvůli stísněným rozměrům, ale i výkonovým parametrům – co říci na osmimístný mikrobus, poháněný dvouválcovým motorem o pouhých 14,7 kW ?!!
Prodejní cena byla 7.675,- DM

Vyobrazení je z titulní stránky firemního prospektu.
Čtvrtou vyráběnou variantou byl DKW F 89 L "Schnellaster" v provedení valník o rozměrech ložné plochy 1.970 x 1.390 mm, který mohl být za příplatek vybaven oblouky a plachtou.
Cena valníku v základním provedení byla 5.885,- DM
Pokus o úsporu plechu, který byl po válce nedostatkovým materiálem?
Dochovaný snímek je "DKW Schnellaster" v provedení skříňová dodávka z dřevěných palubek, s bočními nakládacími dveřmi navíc. Údaj o tom, kolik bylo takovýchhle exemplářů vyrobeno, není k disposici...
Navzdory svému maličkému motoru (jen 700 ccm) byl dodávkový DKW "Schnellaster" přijat veřejností mimořádně příznivě.
Především proto, že v poválečném Německu se po prohrané válce výroba vozidel rozbíhala pomalu a s mnoha obtížemi. Některé podniky skončily definitivně, doslova srovnány se zemí a ostatní rozbombardované se vzpamatovávaly pomalu a těžko. Mnohé zatím ještě nedostaly povolení znovu začít vyrábět a z jiných vítězné armády (zejména Rusové) odvezli veškeré provozuschopné zařízení.
Takže konkurencí byly zpočátku jen tří- a čtyřkolové dodávky Tempo, vyráběné firmou Tempo-Werke Hamburg-Harburg. Brzy ale přibyli další výrobci Goliath, Gutbrod a od roku 1950 se začala rozjíždět velkosériová výroba nejúspěšnějšího německého užitkového vozu VW Bus a VW Transporter.
1952
Nejen přirozený technický vývoj, ale i popsaný postupný nástup konkurence, si v Ingolstadtu vynutily první úpravy "Schnellasteru", i když zatím byl stále ještě dobře prodejný.
Chassis inovovaného provedení se, kromě rozchodu kol (a u valníku i délky), prakticky nezměnilo. Už v únoru 1952 dostal podvozek DKW Schnellasteru trochu delší rozvor náprav a také o pár centimetrů širší rozchod. Nová byla i čtyřrychlostní převodovku a spolu s ní jednolamelová suchá spojka. To, se zvýšením výkonu motoru o dva koně, o poznání zlepšilo jízdní výkony.
Průhled novou čtyřrychlostní převodovkou:
Primární převod řetězem v olejové lázni zůstal zachován. Jen byl oddělen od prostoru spojky, protože ta teď byla suchá a jednolamelová, normalizovaného automobilového provedení od firmy Fichtel & Sachs.
Záběr z dokončování montáže inovovaného typu s poněkud širší karoserií a blatníčky, vystupujícími z obrysu vozu na konci výrobní linky v Ingolstadtu - připojování kabelů k objímce žárovky pod kapotou umístěného reflektoru...
Na této společné reklamní kresbě z roku 1952 představila továrna v barvách všechny čtyři varianty inovovaného provedení – valník, osmimístný Bus, dodávku i univerzální Kombi.
V této podobě se vylepšený typ, zvenku charakteristický kruhovými blatníčky, vystupujícími z obrysu karoserie a novým prolisem vprostřed odklápěcího víka motoru, se pod nezměněným označením DKW F 89 L vyráběl ještě celé dvě další sezóny, až do konce roku 1954.
Vylepšený DKW-Bus se od roku 1953 mohl chlubit nejen dalšími bočními dveřmi k usnadnění nastupování, ale i prosklenými oblými zadními rohy karoserie a komfortní odsouvací střechou. Zejména na této fotografii je vidět, že lehkou retuš v podobě nového ozdobného prolisu á-la „eifelka“ dostalo i odklápěcí víko motoru.
Na rozdíl od užitkových verzí valník, dodávka a kombi měl DKW-Bus vypadat komforněji, takže tři žebra vstupního vzduchu do motoru dostala leštěné ozdobné lišty.
Valníkové provedení bylo přepracováno dost významně - kromě širšího rozchodu kol dostalo i výrazně delší podvozek, s rozvorem nataženým na hodnotu 3.000 mm, což umožnilo o dost prodloužit plochu korby a tím její využitelnost.
Toto vydání návodu k obsluze dává už na obálce na vědomí, že se jedná o DKW rychlou dodávku ("Schnell-laster") se čtyřrychlostní skříní, s nosností ¾ tuny.
Použité podklady:
DKW archiv Mirko a Jana Jedličky (poděkování)
Archiv Jihočeského motocyklového musea
Publikace:
Oswald, Deutsche Last- und Lieferwagen
Kirchberg, Bildatlas Auto Union
Rauch, DKW – Die Geschichte einer Weltmarke

Přidat kometář k článku:
jméno, přezdívka ...

text