MOBIL SALON 2005

Původní článek Petra Hošťálka pro časopis Motor Journal

Českobudějovické výstaviště (od nepaměti známé výstavou „Země živitelka“) je každoročně v dubnu ve znamení „Mobil Salonu“, výstavy, která se týká všeho, co jezdí, plave a létá. Dobrou tradicí je, že pořadatelé této výstavy dávají prostor i nahlédnutí do historie.

Letos požádali o realizaci pavilonu historie trio pánů sběratelů - Petra Hošťálka, Emila Roděje a Josefa Mrázka. Takže je jasné a logické, že exposice byla ve znamení motocyklů z Jihočeského motocyklového musea a ryze českých automobilů: aerovek z Veteran Garage Roděj a Ambrož a pragovek ze sbírky pana Mrázka.

Naplnit a hlavně divácky zajímavě uspořádat celý pavilon v pouhých dvou dnech, to znamenalo pořádný kus hektického úsilí. Na přípravu bylo totiž pouze úterý a středa, ve čtvrtek ráno muselo být vše hotovo, to už se brány výstaviště otvíraly divákům. Stačí si uvědomit, co to je nakládat a převážet s maximální opatrností jedenáct motocyklů sólo (z těch se čtyři musely stěhovat z prvního patra Jihočeského motocyklového musea), jeden motocykl sidecarový, šest aerovek, jednu aerovku v nálezovém stavu, tři pragovky hotové a jednu, na ukázku, ve stavu probíhající renovace. K tomu dva dnes už historické závodní vozy formule Škoda. A celé to korunovat dvěma hasičskými Tatrami!

Motocyklová část exposice byla tentokrát výhradně z motocyklů opatřených startovními čísly, tedy závodních. Terénní stroje zastupovaly dvě Jawy, jedna krosová a jedna armádní soutěžní. Lahůdkou, která evokovala dobu Součka a Krajčoviče, byla dvě motokrosová Esa ze sbírky budějovického sběratele a terénáře Františka Červeného. Ten, aby to nebylo málo, doplnil řadu legendárních čtyřtaktů i o Eso plochodrážní a Eso silniční. Dalšími okruhovými závoďáky pak byly stroje po jezdcích Petrákovi (ČZ se dvěma spřaženými motory 125 t) a Martinu Smržovi (otci Matěje a Jakuba, kteří oba jezdí silnici dnes).

Motorka po Martinu Smržovi je amatérský speciál MGS - 01, který Martin postavil s kamarádem Marcelem Glaserem na bázi Jawy 90 Roadster v osmdesátých letech (MGS - 01 tehdy znamenalo „první motocykl Glasera a Smrže“).

Oba vystavené, dnes už historické, závoďáky byly někdejší vozy formule Škoda, které jezdíval budějovický jezdec Zdeněk Valenta. Dnes jsou majetkem Emila Roděje a aktivně jezdí v modrožlutých barvách týmu Historic Formule Wiltsch.

Emil Roděj vystavoval v podstatě celý průřez historií aerovek – tři typy třicítek a tři typy cinkáčů.
Aranžmá třicítek doplňovaly dobové rekvizity. Není to tak dávno, co nad limuzínami této značky každý sběratel ohrnoval nos s tím, že limuzínu nechce. Když Aero, tak jedině otevřené! Přitom stačí jen jediný pohled na krémově bílé „doktorské“ provedení, aby si člověk uvědomil, jak elegantní tyto vozy ve své době byly – a jsou dodnes..!

Exposici Rodějových Aerovek doplňovalo lidové autíčko, postavené v letech těsně před druhou světovou válkou v dílně českobudějovického automechanika pana Mareše. Poháněl ho nejdřív jeden, po válce pak dva spojené motory Sachs 98 ccm. Díky oválnému znaku na kapotě, ve kterém jsou písmena MB (Mareš, Budějovice), se o tomhle vozítku odjakživa mezi Jihočechy tradovalo, že to bylo první embéčko. Kam se na Budějice hrabe Boleslav…

Více o Marešově vozítku MB zde:

Jednou z divácky nejpřitažlivějších částí exposice bylo srovnání dokonale zrestaurované limuzínky Aero 662 se stejným vozidlem, jenže v předrenovačním stavu, navíc dokresleným „nálezovým“ prostředím.
Tady se návštěvníkům naskytla scéna jak z právě otevřené stodoly: autentický nález „pokladu" v podobě Aerovky se těšil snad největšímu diváckému zájmu. Vyfotografovat jej takhle v klidu bylo možno teprv až po skončení výstavy.

Ing. Josef Mrázek předvedl excelentní čtyřdvéřovou Piccolu z roku 1931 v dokonale sladěném dobovém lakování tmavá zelená s černou, což byla kombinace, která byla pro Pragovky těch let typická. Dalšími jeho exponáty bylo unikátní řeznické provedení Piccoly z roku 1939 s valníčkem typu Normand a otevřená faeton Piccola ze sedmadvacátého roku. Dvousedadlovou čtyřválcovou Alfu vystavoval jako ukázku v nehotovém stavu, po opravě dříví a oplechování.

Praga Piccolo sousedila se šlapacím autíčkem začátku šedesátých let. Jeho karoserie oblých tvarů, připomínající napůl sedan a napůl první šestsettrojku, byla z vrstveného materiálu, předcházejícího laminátům. Pohled ale neprozrazuje, že ve skutečnosti byla pro dětské nohy příliš těžká…

Oddělenou boční část pavilonu pak měly pro sebe dvě sesterské hasičské Tatry T 17, nádherné vodou chlazené šestiválce dobrovolných hasičských sborů z Branné u Třeboně a ze Svatého Jana nad Malší. Obě tyto Tatry se mohou pochlubit téměř stejným původem – coby původně luxusní osobní vozy byly přestavěny na hasičské speciály ve čtyřicátých letech brněnskou firmou Hrček & Neugebauer. Na výstavu obě přijely po ose, což budiž ke cti jim i jejich šoférům, neboť na svezení v otevřených automobilech, zejména při likvidaci výstavy, nebylo právě ideální počasí.

Premiérou byl Indian Scout s lodičkou firmy Aero. Stroj, který patří Petru Hošťálkovi, má za sebou tříletou renovaci, na které se podílel známý pražský renovátor a specialista na americké železo, Kamil Droždiak. Kdo na Mobil Salonu nebyl a tudíž novotou zářícího Indiana neviděl, nemusí zoufat. Bude mít šanci tento stroj kdykoliv v příštích dnech obdivovat coby nový přírůstek exposice Jihočeského motocyklového musea v Českých Budějovicích.

Jako zvláštní exponát si mohli návštěvníci prohlédnout expediční speciál – japonský retro motocykl se sidecarem Velorex. Nejednalo se o veterána, ale o stroj připravený na cestu po stopách někdejšího závodu Peking – Paříž, který se jel v roce 1907, takže návaznost na historii byla zřejmá. Na zatraceně dlouhou trasu, nazvanou „Expedice Peking 40.000 km“, s ním hodlá vyrazit už 1. června Petr Hošťálek, který chce nejen přivézt materiály ke stoletému výročí legendárního závodu, ale i dokázat, že tahle vzdálenost se dá ujet jak se řetězem ČZ české výroby, tak i s českým sidecarem z Velorexportu Žamberk.

V pavilonu prostě bylo na co koukat a čím oko potěšit. Zvlášť, když jeho tvůrci nezapomněli ani na příjemný kout, kde bylo možné posedět, dát si kávu, colu nebo džus, k tomu nějakou sladkost – a přitom po očku sledovat nonstop běžící projekci z posledních ročníků rallye Křivonoska, nebo z pragováckého musea pana E. O. Příhody.

Stejnou myšlenku předvést srovnání renovovaného automobilu se stavem předrenovačním mělo na venkovní ploše výstaviště i českobudějovické zastoupení Tatry, firma Transauto – Deposit. „Udělaná“ cisterna T 111 měla za sebou na tyči úplně stejný automobil, jenže v podobě loupajícího se rezavého vraku. Z fotky to bohužel není dost zřejmé, dvě stojedenáctky za sebou se prostě do objektivu, zvlášť, když není kam poodstoupit, nevejdou!

Na tradici vsadil i Dopravní Podnik Českých Budějovic. Historický trolejbus ze škodovácké produkce vypadal, zejména v měkkém podvečerním slunci, téměř poeticky…

Zasvěcencům, to bude určitě připadat neuvěřitelné, stejně, jako to neuvěřitelné připadalo i mně:
Prohlédněte si tu fotku dobře – ačkoliv byl letos na Mobil Salonu ke spatření i takovýhle skvost, kterým byla největší bavorská legenda "supersporťák BMW 328", okolo není ani noha!
Stál jsem tam dost dlouho - ale pokud přišel někdo okounět, tak spíš ten tuctový černý kabriolet za tím, který se vyrábí v masovém množství a který si můžete koupit třeba i třikrát...
Přiznám se, že tomu nerozumím.