Ježíšmarjáá..! Jauwajs..! Jauwa..! Jawa..!

Původní článek Petra Hošťálka pro ČMN.

Kde to jsme a jak vůbec může bejt možný, že anketu časopisu ČMN o „nejlepší motocykl všech dob“ vyhrála Jawa 500 OHC? Opravdu nevím, co k tomu říct. Vždyť v téhle anketě byly zastoupeny ty nejslavnější značky a nejlegendárnější motorky celého světa. Harleye, Indiany, Guzziny. Taky Vincent a Brough Superior, koukneme-li dál do minulosti. A nebo BMW, Hondy, Kawasaki… a těm všem přeci půllitr Jawa nikdy nesahal po kolena. Ani po ta výfuková…

Aby bylo jasno:
Nejsem nepřítel téhle motorky. Před tak pětatřiceti lety jsem postupně vystřídal tři a jezdil na nich denně. Dokonce mám ve sbírce jednoho z prvních šneků, rok výroby 1953, po prvním majiteli, v excelentně dochovaném původním stavu.
Takže co obnáší Jawa 500 OHC vím: krásný hlas z výfuků a na svou dobu dost slušný odpich z místa. Ale taky strašně špatné sezení na silnici a díky tomu časté pády. Poruchy a loužičky oleje, kdekoliv se zastavilo. A o problémech s věčně zaolejovanými a spálenými dynamy ani nemluvě...

Dvouválcová pětistovka s královským hřídelem byla pro západní svět nečekanou senzací, když se v roce 1952 poprvé objevila na světových autosalonech po boku legendárního péráka. Přední vidlice, přecházející v horní části plynule do pláště světlometu, nezvykle jednoduchá řidítka bez páček vzduchu, předstihu a dekompresoru, což byly v té době samozřejmé atributy každého čtyřtaktu, to v poválečných letech „letělo“ stejně, jako kapkovitý aerodynamický design nádrže i motorového karteru.
Jenže vývoj v podmínkách socialismu s uměle potlačenou konkurencí šel dopředu hrozně pomalu. Už o pouhé dva roky později byly světové firmy někde jinde, začala se nosit kyvná zadní vidlice.

U nás nebylo reálné srovnání. Kromě Jawy nic jiného nového na trhu nebylo a když jste měli předválečného bavoráka, nebo harlejskou „unrrovku“, za Jawu byste neměnili...

Když se koncem roku 1956 začaly dovážet první Nortony ES 2, působily ve výkladních skříních Mototechny vedle našich půllitrů tak trošku jak z jiného světa. Byly šedě nebo zelenavě elegantní, tiché a podstatně bezporuchovější a spolehlivější.

Asi o rok později bylo dovezeno i pár červenočerných Matchlessů G 80, možná stylisticky ne tak elegantních jako Norton, zato o poznání ostřejších.

V té době inovovaná Jawa sice dostala obří široké bubny, motor s novou hlavou a změněným náhonem rozvodů a dvojsedlo, ale všechny původní neduhy i slabá místa jí zůstaly. A navíc byla drahá! Nebyla ani o pětník levnější, než oba angličtí krasavci, prodávaní za stejných dvanáct a půl tisíc.

Já vím, ve vývoji se zkoušel nový model v kývačkovém rámu a na tehdy módních šestnáctipalcových kolech. Dokonce mám v archivu fotku, dnes už zažloutlou, tajně od boku střelenou v jedné pražské ulici. Ta motorka byla krásná, jenže pro většinu lidí jen šuškanda – pověst, že snad se něco takového zkoušelo, ale "soudruzi" to neschválili…

V sedmdesátých letech měla většina pětistovek svá krásná léta dávno za sebou a nikdo „ty volejničky“ nechtěl ani za dva nebo tři tisíce. Objevili je až Němci, kteří je do svých sbírek začali u nás skupovat za pakatel hned po sametové revoluci. Až pak, když najednou nebyly, začala jejich pověst (i cena) závratně stoupat až do dnešních výšin.

To, že se z pětistovky stal „nejlepší motocykl všech dob“ mi připadá jako „nejlepší vtip všech dob“.

Ale budiž, jsme v Česku. Po pravdě řečeno, tak silný projev národního cítění jsem opravdu nečekal. Jistě máte na svůj názor právo, jen bych každého, kdo takhle hlasoval, nechal na půllitru za trest svézt.
Já teď jdu do garáže, zjistit, co je v tom za záhadu, co mi vlastně uniklo. Ze všeho nejdřív našlápnu Jawu. Potom mou Kawu W 650, Harleye a taky půllitrového bavoráka. Chvíli budu poslouchat hudbu z jejich výfuků a pak - třeba na to přijdu, proč právě Jawa 500 OHC…

…váš Petr Hošťálek