LEONETTE 50 ccm - první typ 1960

Brazilský moped s československým motorem Jawa 552, vyráběný firmou L.Herzog Industries, Rio de Janeiro, Brazil

Leonette MKB 410

Výrobce:
L. Herzog Industries LTDA, Rio de Janeiro, Brasil.

Moped vlastní brazilské konstrukce, pro který firma dovážela prostřednictvím PZO Motokov československé motory Jawa 50 typ – 552 (shodné s motory mopedů Stadion S 11).

Pro vysvětlení kousek historie:
10. prosince roku 1946, těsně po skončení druhé světové války, přicestoval do Brazílie jakýsi pan Leon Herzog. Původem to byl Polák, rodné Polsko opustil po nelehkých letech německé okupace v okamžiku, kdy to vypadalo, že s osvobozením sovětskou Rudou armádou přijdou nelehké chvíle další.
Za války měli s otcem v městečku Ostroviec nevelkou dílnu na jízdní kola. Tady se Leon vyučil a získal své první technické zkušenosti. Zároveň se tu seznámil také s vůní benzínu, protože v té době museli v dílně opravovat s otcem německým vojákům kromě kol i motocykly. To rozhodlo. Jakmile se Leon Herzog octl za mořem, ač prakticky bez peněz, začal s bicykly.

Začátkem roku 1947 se dal dohromady se svým bratrem Bernardem a pustil se do obchodu s jízdními koly, jejich součástkami a také součástkami motocyklů. V rozmezí let 1948-50 dovážel kola značek Phillips, Hercules a Armstrong, především z Anglie a přitom budoval vlastní firmu, kterou nazval Guliver. V ní začal s výrobou prvních brazilských jízdních kol Roadster a Cacique a zároveň také s výrobou bicyklových součástek, které následně dodával celé řadě dalších brazilských výrobců jízdních kol.
Na dalším vývoji firmy se podepsal obrovský požár, kterému těsně před koncem roku 1954 padl za oběť prakticky celý sklad nových bicyklů, připravených k expedici. Herzoga to nejenže nezlomilo, ale při přestavování vyhořelého podniku ho to dokonce ještě podnítilo k rozšíření výroby. Na bicykly celkem logicky navázal výrobou kol motorových.

V roce 1955 představil první dvě motorizovaná kola Guliver. Pánskou verzi s dvojitou konstrukcí rámu a k tomu verzi dámskou. Do obou montoval padesátikubíkové jednorychlostní motory Lavalette. Ty ale sám nevyráběl, nýbrž dovážel z Francie.

O necelý rok později představil vylepšený typ mopedu, který nesl jméno Gulivette.
Všechny díly mopedů Gulivette, kromě motorů, si Leon Herzog sám navrhl a nakreslil. Trval na tom, že jeho mopedy mají vycházet z jízdního kola a výsledkem bylo, že mohl použít většinu dílů vyráběných jeho vlastní továrnou. Tímto způsobem vyrobil více než 4.000 mopedů Gulivette.
V roce 1957 se Leon Herzog vypravil jednak do Spojených Států, jednak do Evropy, aby navštívil některé výrobce motocyklů a jízdních kol. Měl v plánu zavést v Brazílii nové moderní technologie.
Koncem téhož roku rozvázal partnerství se svým bratrem Bernardem, zavřel oba podniky Guliver a Gulivette a založil novou společnost, nazvanou L. Herzog Company. Ta začala s dovozem německých mopedů Victoria. Zároveň připravil inovovanou verzi mopedu Gulivette, do něhož začal nakupovat motory z německého mopedu NSU Quickly. Po navázání obchodních kontaktů s PZO Motokov také začal s dovozem malých československých motocyklů Jawa 550 – Pionýr.

Když byl Leonu Herzogovi prostřednictvím pana Otokara z Motokovu nabídnut také moped Stadion S 11, Herzog si jej dobře prohlédl, vyzkoušel a pak odmítl. Usoudil, že pro brazilský trh, respektive pro tamní způsob používání, není tento československý moped dostatečně robustní. Že prostě se svou konstrukcí, vycházející z neodpérovaného jízdního kola, a s váhou pouhých 37 kg, nebude mít na jihoamerických silnicích dostatečnou výdrž.
Líbil se mu ale motor, protože se značkou Jawa měl dobré zkušenosti. Znamenala pro něj komerční úspěch, daný ideálním kompromisem mezi kvalitou, jednoduchostí a cenou. A motor ze Stadionu na sobě značku Jawa měl. Samozřejmě hrálo roli i to, že byl oproti motoru NSU Quickly levnější...
Na mezinárodní výstavě motocyklů a jízdních kol ve Frankfurtu 1958 se Herzogovi podařilo dohodnout odkoupení použitých lisovacích nástrojů na výrobu mopedových nádrží, rámů a dalších podvozkových dílů. Stačilo začít dovážet z Československa motory J – 552 a první moped Leonette byl na světě!
Motory J – 552 se dovážely kompletně ustrojené, s karburátorem i výfukem. Spolu s nimi Herzog nakupoval také kompletní kola včetně brzd a páček. Sériová produkce mopedu Leonette s motorem Jawa 50 - typ 552 se rozjela začátkem roku 1960.

K tomu, že Leon Herzog zvolil tento způsob, přispěla i skutečnost, že od roku 1956 se v Brazílii rozběhl vládou podporovaný program rozvoje výroby vlastních motorových vozidel. Tento program se jmenoval GEIA a poskytoval řadu výhod a úlev těm podnikatelům, kteří byli ochotni se do výroby vozidel v Brazílii pustit. Mělo to ovšem jednu základní podmínku: devadesát procent dílů, použitých při výrobě vozidla, muselo být domácího brazilského původu!

Je třeba říci, že pan Herzog měl nejen dobré obchodní zkušenosti, ale také dobrý odhad, když vybíral své spolupracovníky. Jako šéfkonstruktéra angažoval španělského inženýra Antonia Sancheze de Alba. Ten dostal na starost nejen strojové zařízení továrny, ale i vlastní výrobu a montáž mopedů.

Kromě toho měl Herzog i cit pro to, jak by měl kvalitní moped z jeho továrny vypadat. Už první typ mopedu Leonette MKB 410 byl totiž lepší a modernější, než es-jedenáctka, ze které používal motor. Mohl se totiž pochlubit odpérovaným zadním kolem a to dokonce pomocí teleskopů s hydraulickým tlumením, o čemž se našim pozdějším es-dvaadvacítkám i třiadvacítkám mohlo jen zdát…
Vpředu pak měl slušně dimenzovanou teleskopickou vidlici, k tomu hluboké blatníky, důkladný nosič a v podsedlové části z boku přístupnou schránku na nářadí.

Produkce se pohybovala mezi 100 až 120 mopedy měsíčně a mopedy Leonette se téměř okamžitě staly šlágrem brazilského trhu. Byly snem každého mladého kluka, už jen proto, že jako v mnoha jiných zemích, i tady stačilo k jejich řízení dovršení patnácti let.

Luxusní dvoubarevná verze mopedu Leonette MKB 410. Z fotografie je zřejmé, že československý podnik zahraničního obchodu MOTOKOV dodával panu Herzogovi především motory, kterých se potřeboval zbavit. Tedy staršího provedení, které ještě měly pravé víko lisované z tenkého hliníkového plechu a byly za deště kvůli zatékání vody náchylné k poruchám zapalovací cívky, což se objevilo v několika reklamacích, které brazilská firma vůči MOTOKOVU písemně uplatnila.

Leon Herzog s československou stranou o nákupu motorů, eventuelně o garančních záležitostech jednal nikoliv přímo s budějovickou továrnou Motor Jikov, nýbrž výhradně jen prostřednictvím zástupců PZO Motokov.
Z té doby je tento snímek, na němž je v brazilské továrně přítomen jako technik syn legendárního konstruktéra J.F.Kocha, Jaroslav Koch (uprostřed).

Jeho dcera, Jarka Kochová-Ledková k tomu řekla:

"V Jižní Americe byl táta vícekrát. Nevím, jestli přímo jako zaměstnanec Motokovu. On byl zaměstnaný především na Odbytovém oddělení ČZ ve Strakonicích. Ale vím, že hodně na Motokov jezdil a ti ho vysílali právě na tyhle cesty."

Na snímku z dílny je Jaroslav Koch zcela vpravo...

Zpracováno s použitím podkladů, poskytnutých pány Leonem a Alexem Herzogem z firmy L.Herzog Industries, Brasil, s komentářem a fotografiemi od paní Jarky Kochové-Ledkové a za pomoci Jiřího Bartuše (www.motomagazin.cz).