JIHOČESKÉ MOTOCYKLOVÉ MUSEUM

České Budějovice

Malá Solnice
Piaristické náměstí
České Budějovice

Otevírací doba:
od 1.dubna do 31.října
denně 10:00-18:00

tel. 723 247 104
exponáty     archiv     kresby     cestopisy     publikace     dílna     tisk
Abecedně řazené materiály k vozidlům z celého světa.

 vyhledávání:

A
B
C
Č
D
E
F
G
H
CH
I
J
K
L
M
N
O
P
R
S
Š
U
T
V
W
Z

Petr Hošťálek

Motoristický publicista,
historik a grafik.
Ale také stále aktivní motocyklový jezdec, který má za sebou několik dálkových expedic. Restaurátor historických motocyklů, soustředěných do exposice Jihočeského motocyklového musea
v Českých Budějovicích.


Dotazy a připomínky ke stránkám prosím zde
(hostalek@tiscali.cz)
.
Veškeré texty, fotografie a kresby uvedené na těchto stránkách je zakázáno dále publikovat bez souhlasu
autorů stránek !


GAZ nákladní GAZ-51


GAZ - 51
první poválečný náklaďák z automobilového závodu v Gorkém.

Měl nosnost dvě a půl tuny, benzínový motor a uspořádání náprav 4x2.
Gaz AA, vyráběný od roku 1929 v Gorkovském (původně Nižně-Novgorodském) automobilovém závodu podle licence Ford, začal být koncem třicátých let modelově neúnosně starý. A tak jej měl vystřídat nový dvaapůltunový typ, jehož první prototyp byl vyvinut a testován již v roce 1939. Náběh do výroby ale přerušila válka.
Koncepcí se opět jednalo o univerzální kapotový náklaďák 4x2, inspirovaný, jak jinak, americkou konstrukcí. Několik zkušebních vozů továrna podrobila náročným zkouškám a testům v roce 1941 a až do roku 1944 se pokračovalo na vylepšování, přičemž zejména předek prototypů se až nápadně podobal americkému Studebakeru 4x4.
Sériové vozy, u nichž byly vzaty v úvahu i zkušenosti z války, začaly ale sjíždět z výrobní linky (konvejněru) až v roce 1946.
První série z roku 1946 měla kabinu hranatých tvarů, jejíž základ tvořila dřevěná kostra, pobitá z části plechem, z části překližkou.
Čelní skla nebyla ještě vyklápěcí a pod koženkovým potahem střechy byla vidět rýsující se dřevěná žebra.
Pohled na motor s převodovkou zleva – pod dynamem je patrný otočný lamelový filtr oleje, pootáčený táhlem při každém sešlápnutí starteru. GAZ-51 měl třiapůllitrový benzínový vodou chlazený motor, orthodoxní žebřinový rám a pevné nápravy, zavěšené na podélných listových pérech. Blok motoru byl odlit ze šedé litiny. V jeho pravém boku měly své místo stojaté (spodové) ventily, na levé straně byl lamelový olejový filtr, za ním šikmo umístěný rozdělovač a starter. Hlava válců byla společná, snímací a v přišroubovaném výtokovém hrdle se nacházel termostat chladicí vody. Vodní pumpa seděla přímo na přední stěně bloku a listy chladícího ventilátoru byly přišroubované k její hnací řemenicí.
Na pohledu zprava je vidět trubka odvětrání víka ventilů, ústící do filtru zespodu a trubka odvětrání nalévacího hrdla oleje, propojená do víka filtru. Odlitek sacího potrubí tvořil celek s potrubím výfukovým a spádový karburátor vlastní sovětské výroby byl přitažen na jeho střední část, provedenou v podobě komory pro předehřívání nasávané směsi. Jako prakticky u všech sovětských vozidel, byla u karburátoru samozřejmostí jehlou regulovatelná hlavní tryska kvůli korekci nastavení podle právě dosažitelného paliva. Hrdlo karburátoru neslo rozměrný filtr vzduchu s olejovou lázní, do něhož byly zaústěny výdechy motoru jednak z prostoru ventilových zvedáků, jednak z nalévacího hrdla oleje.
Rozměrový náčrt valníku Gaz-51. Suchá jednolamelová spojka měla své místo v rozměrné komoře setrvačníku, na kterou navazovala přišroubovaná čtyřrychlostní převodovka se zpátečkou. U převodovky se od samého počátku počítalo s možností montáže přídavného pohonu.
Rychlostní stupně řadil řidič dlouhou řadicí pákou uprostřed vozu, nahoru s dvojím vyšlapáváním spojky, dolů s meziplynem, protože převodovka neměla synchronizaci. Na přírubě výstupního hřídele byl buben ruční brzdy, která prostřednictvím kardanu působila na kola zadní nápravy. Ta byla dvoudílná, tvořená dvěma polovinami, sešroubovanými po obvodu skříně rozvodovky, obdobně jako byly konstruovány americké nápravy Ford nebo Split.
Technické údaje:

Motor: GAZ-51 benzínový, čtyřtaktní
Počet válců: 6
Vrtání: Ø 82 mm
Zdvih: 110 mm
Objem: 3.485 ccm
Kompresní poměr: 6,2 : 1
Maximální výkon: 70 ks (51 kW) při 2.800 ot./min.
Maximální kroutící moment: 20,5 kgm (Nm) v rozsahu 1.500 – 1.700 ot./min.
Ventilový rozvod: SV
Chlazení: nucené vodní, s pumpou a ventilátorem
Objem vody v chladiči: 14,5 litru
Karburátor: K-22G, spádový, s jehlou regulovatelnou hlavní tryskou
Palivo: benzín 66 okt.
Doprava paliva: mechanickou membránovou pumpou
Mazání: tlakové oběžné, s náplní 7 litrů motorového oleje v karteru
Zapalování: 12V bateriové s rozdělovačem a cívkou
Pořadí zapalování: 1-5-3-6-2-4
Baterie: 2 x 3 ST 70
Dynamo: 12V / 225W typ G21
Starter: 12V / 1,7 ks typ ST8

Spojka: suchá, jednolamelová s mechanickým vypínáním
Převodovka: 4 + Z s přímým řazením pákou uprostřed vozu
Náplň: 3 litry převodového oleje
Převody:
1.rychlost – 1 : 6,40
2.rychlost – 1 : 3,09
3.rychlost – 1 : 1,69
4.rychlost – 1 : 1,00
Zpátečka – 1 : 7,82

Přenos na zadní nápravu: kardanem

Rám: žebřinový, nýtovaný z lisovaných ocelových profilů U
Uspořádání náprav: 4 x 2
Zadní náprava: pevná, hnací, s nápravnicí typu Ford (svisle dělená skříň rozvodovky)
Rozvodovka: s předlohovým diferenciálem
Převodový poměr: 1 : 6,67 ( hruška 6 zubů, talíř 40 zubů)
Náplň rozvodovky: 2,6 litru převodového oleje
Zadní pérování: podélnými listovými péry

Přední náprava: pevná, kovaná, profilu I
Přední pérování: podélnými listovými péry s dvojčinnými hydraulickými tlumiči
Řízení: šnekem a čepem, bez posilovače, volant vlevo

Brzda nožní: jednookruhová hydraulická na všechna kola
Brzda ruční: mechanická bubnová za převodovkou, působící na zadní kola

Kola: 20“ ocelová disková, upevněná šesti šrouby
Disky: 5,00 S - 20 s plochým ráfkem, děleným okrajem a závěrným prstencem
Pneumatiky: 7,50 – 20“, vzadu ve dvojmontáži

Rozvor: 3.300 mm
Rozchod vpředu: 1.785 mm
Rozchod vzadu: 1.650 mm
Průměr otáčení: 15,2 m

Délka: 5.525 mm
Šířka: 2.200 mm
Výška přes kabinu: 2.130 mm
Světlost: 245 mm (pod diferenciálem)

Pohotovostní váha vozu: 3.100 kg
Nosnost: 2.500 kg
Přípustná váha vleku: 3,5 tuny

Maximální rychlost: 70 km/hod.
Spotřeba na 100 km: 20 - 26,5 litrů
Nádrž: 90 litrů pod sedadlem řidiče, s plnicím hrdlem vlevo za kabinou
Tovární fotografie z podzimu roku 1946 – zbrusu nový GAZ-51 první generace sjíždí z linky. Vůz měl dvoumístnou kabinu s vyklápěcím předním oknem šípového tvaru. Ačkoliv válečné prototypy měly kabiny celokovové, u první série z roku 1946 byla kvůli poválečnému nedostatku plechu kabina zjednodušena. Jejím základem byla dřevěná kostra, pobitá zčásti plechem, zčásti překližkou a střecha se potahovala materiálem podobným kožence.
Gaz-51 V na pohon stlačeným plynem. GAZ-51B, upravený na pohon stlačeným plynem, měl pod ložnou plochou soupravu pěti propojených tlakových láhví, pod kapotou regulátor tlaku s předehřívačem plynu a mísič plynu se vzduchem. Součástí výbavy byly dva manometry na palubní desce, jeden ukazoval celkový tlak v soupravě spojených láhví, druhý informoval o provozním tlaku za regulátorem. Možnost provozu i na benzín zůstávala zachována.

Podle hranaté kabiny smíšené konstrukce, je vyobrazený vůz ze samých začátků sériové produkce, tedy vyrobený před rokem 1948.
Od roku 1948 už se montovala kabina celoplechová, zaoblenějšího tvaru, u níž už byly závěsy čelního okna uvnitř.
Vůz neměl žádný znak na chladiči, pouze boční plechy kapoty nesly vylisované nápisy AVTOZAVOD I. M. Molotova, poději nahrazené nápisy Gorkovskij AVTOZAVOD.
Pohled do kabiny, která byla stejně strohá i stejně ryze účelně zařízená, jako u spojeneckých válečných náklaďáků. Stejně uspořádané budíky, stejné vyklápěcí šípové sklo i plechové dveře bez jakéhokoliv náznaku čalounění.
Řidič měl v zorném poli obdélníkovou palubní desku s pěti kruhovými přístroji. Uprostřed tachometr, vlevo benzinoměr a tlakoměr oleje, vpravo pak teploměr vody a ampérmetr.
Zepředu tvořila tvář vozu jednoduchá čtvercová maska chladiče se svislými průřezy a půlobloukovité blatníky, z nichž trčely krátké tunely reflektorů. Tvar blatníků, včetně použitých kapkovitých obrysovek-blinkrů, se stal pro „Gazíky“ typický, stačí si vybavit předek stylově stejných vojenských vozů Gaz 69, používaných v šedesátých letech naší armádě.
Po základním valníku byla druhou nejčastější nástavbou skříňová karoserie, vyráběná v mnoha různých modifikacích.
Standardní valník s dřevěnou korbou o něco později následovaly terénní verze s pohonem obou náprav 4x5 a jednoduchou montáží pneumatik na zadní nápravě.
Verze bez navijáku dostala typové označení GAZ-63, verze s navijákem GAZ-63A.
Naviják byl montovaný před chladičem, na speciálních nosnících, vešroubovaných do podélníků rámu a vpředu propojených nárazníkem.
Terénní GAZ-63 (4x4 bez navijáku) s ocelovou sníženou ložnou plochou s laťovými nástavci. Tovární snímek ze zkoušek typu GAZ-63A s pohonem obou náprav a navijákem.
U verzí 4x4 byla palivová nádrž obvykle zavěšená na levé straně rámu, pod ložnou plochou.
Existovalo ale i provedení se standardní nádrží v kabině, pod sedačkou řidiče, jako u normálních valníků. A některé vozy měly nádrže obě, jednu v kabině, druhou pod valníkem - viz snímek z jízdních zkoušek s bílým nápisem "Ispitanija" na předním nárazníku.
Postupně pak vznikla celá škála dalších provedení na obou typech podvozků. Autobusy, sklápěčky, cisterny, skříňové vozy, komunální nástavby a také sedlový tahač jednoosých návěsů. Vozy byly natolik spolehlivé, že mnohé z nich jezdí po ruských silnicích dodnes.
Na snímku je GAZ-63 s pohonem obou náprav jako vojenský skříňák.
Častým motivem propagace kolchozního hospodářství byly fotografie, uveřejňované v tehdejším tisku, na nichž byl obvykle vidět pásový „déťák“ DT-54 ze Stalingradského traktorového závodu ve spolupráci s nákladním Gazíkem.
U nás "déťáky" jezdily v zemědělství také, ale GAZ-51 se k nám nikdy nedovážel.
Období po druhé světové válce s sebou přineslo módu návěsů, tahaných sedlovými tahači. Rusové návěsům říkali "polupricep" tedy polopřívěs.
Sedlový tahač s pouze zadní poháněnou nápravou měl označení GAZ-51P, proti standardnímu valníku měl o něco snížený převod v zadní nápravě, brzdy se vzduchotlakým posilovačem a přípojkou pro vzduchotlaké brzdění návěsu.
V provedení 4x4 měl sedlový tahač označení GAZ-63P a byl osazen dvojmontážemi zadních pneumatik.
Obě verze byly vybaveny dvěma palivovými nádržemi, standardní 70 litrovou v kabině, a doplňkovou 150 litrovou po straně rámu.
To, že už v roce 1946 dokázali spustit výrobu nákladního vozu Gaz-51, považovali Sověti za jeden z významných úspěchů zotavujícího se poválečného hospodářství SSSR. Takže je logické, že nesměl chybět na známkách sovětské pošty...
GAZ-51 byl mimořádně zdařilý náklaďák. Odolný, na sovětských cestách téměř nezničitelný, a pokud udávaná spotřeba byla opravdu jen 20 litrů na 100 km, tak se dá říct, že i poměrně hospodárný.
Za léta své výroby se stal legendou, takže dnes se o něj zajímají i sběratelé. Ti velcí jako o veterána, ti menší jako o hračku nebo miniaturní model: na snímku je perfektně provedený celokovový model, nabízený firmou Diecast.
Náš časopis Svět Motorů byl v padesátých letech nekriticky plný výhradně
21_Gaz-51 V Číně se byly kopie vozů GAZ-51 masově vyráběny u firem Yuejin a Wuhan.
Vůz na snímku je Yuejin NJ-130 z roku 1989, kdy už měl lehce retušovanou masku chladiče, modernizovaný tvar předních blatníků a po straně rámu montovaný podtlakový posilovač brzd.

Přidat kometář k článku:
jméno, přezdívka ...

text