JIHOČESKÉ MOTOCYKLOVÉ MUSEUM

České Budějovice

Malá Solnice
Piaristické náměstí
České Budějovice

Otevírací doba:
od 1.dubna do 31.října
denně 10:00-18:00

tel. 723 247 104
exponáty     archiv     kresby     cestopisy     publikace     dílna     tisk
Abecedně řazené materiály k vozidlům z celého světa.

 vyhledávání:

A
B
C
Č
D
E
F
G
H
CH
I
J
K
L
M
N
O
P
R
S
Š
U
T
V
W
Z

Petr Hošťálek

Motoristický publicista,
historik a grafik.
Ale také stále aktivní motocyklový jezdec, který má za sebou několik dálkových expedic. Restaurátor historických motocyklů, soustředěných do exposice Jihočeského motocyklového musea
v Českých Budějovicích.


Dotazy a připomínky ke stránkám prosím zde
(hostalek@tiscali.cz)
.
Veškeré texty, fotografie a kresby uvedené na těchto stránkách je zakázáno dále publikovat bez souhlasu
autorů stránek !


Poslední aktualizace:
16.12.2017
A - AERO 662 - typ 16 HP a 18 HP
15.12.2017
Š - ŠKODA 430
14.12.2017
P - PRAGA - nákladní typ AN

BÜSSING - "Trambus"

Původní článek pro Truck Magazín (prosinec 2008) od Petra Hošťálka.

Titulní stránka prospektu autobusu bezkapotového uspořádání, pro které začala firma Büssing razit označení TRAMBUS je pojem, pod kterým si každý český trucker nejspíš představí legendární sedmitunový náklaďák Škoda 706 RT, vyráběný v šedesátých letech národním podnikem Liaz Mnichovo Hradiště. Ano, těmhle neúnavným a spolehlivým nákladním vozům, vybaveným první skutečně pohodlnou (a navíc dokonce čtyřmístnou) kabinou, se trambus říkalo. Netrvalo dlouho a v návaznosti na to se pak mezi laickou i odbornou veřejností začalo říkat „trambus“ všem nákladním vozům i autobusům bezkapotového provedení.
Pojem „trambus“, eventuelně „trambusové uspořádání“, zevšeobecněl, stal se běžný. Ale kde se vzal? Málokdo ví, nebo alespoň tuší, že jeho původ je spjat s jednou z nejslavnějších značek historie, se jménem německých autobusů a nákladních vozů Büssing.

klopový odznak Büssing Značka Büssing, mající ve svém znaku siluetu lva, byla mezi nákladními automobily odjakživa synonymem pro mimořádně spolehlivé a příkladně konstruované vozy. A to, ať už v samých začátcích rozvoje motorismu, na počátku století, či v poválečných padesátých či šedesátých létech.
Portrét zakladatele firmy, nositele čestného doktorátu, inženýra a tajného rady Heinricha Büssinga, tak, jak byl uveřejněn u příležitosti oslav 50. výročí výroby nákladních vozů značky Büssing. Zakladatelem firmy byl Heinrich Büssing, narozený roku 1843 v Nordsteimke bei Fallersleben v Německu.
Když po svém vyučení absolvoval vandr, na který se každý mladý tovaryš vydával, aby získal praktické zkušenosti, začal nejdříve s výrobou vysokých jízdních kol. Hned od samého začátku se držel zásady „ručím za nejvyšší solidnost“ a to se mu vracelo v podobě úspěchu a dobrého jména.
Na přelomu století si Büssing, to už jako velmi zralý muž, pořídil jeden z prvních Daimlerových automobilů. A podle jeho pozdějších slov stačilo jen pár prvních svezení, aby nabyl pevného přesvědčení, že motorová vozidla nezůstanou pouhou hračkou, módním výstřelkem pro pobavení majetných excentriků. Vycítil, že v nejbližších letech se automobily začnou prosazovat nejen v osobní, ale zejména v nákladní dopravě - a u toho chtěl, jako konstruktér i jako podnikatel, být!
Svou první továrnu na nákladní automobily založil Büssing s několika prvními spolupracovníky v roce 1903 a ještě v tomtéž roce spatřil světlo světa první nákladní vůz značky Büssing, opatřený motorem jeho vlastní konstrukce.
Nedlouho na to se již v Braunschweigu vyráběly solidně konstruované náklaďáky a vzápětí na to i omnibusy, jak se tehdy říkalo autobusům.
Protože Heinrich Büssing byl nejen zkušený technik, ale i podnikatel, jedním z jeho nápadů bylo založení společnosti pro městskou dopravu v Braunschweigu, která mu kromě toho, že úspěšně vydělávala na každodenní přepravě cestujících, umožňovala i zkoušet v praktickém provozu prototypy nových konstrukcí autobusů.
Firma Büssing nezadržitelně stoupala. Kromě komerčních úspěchů se mohla pochlubit i řadou zcela nových technických řešení i patentů. V roce 1907 vyvinula například ve spolupráci s firmou Continental komorové gumové obruče pro oráfování těžkých nákladních vozů.
Od roku 1913 byla vybrána, aby vyráběla jednotný, vládou subvencovaný, nákladní automobil s vlekem, schválený pro potřeby armády.
Ve dvacátých letech se pochlubila prvním sériově vyráběným šestikolovým autobusem, hned na to i šestikolovým nákladním vozem a od roku 1931 začala produkovat stavebnicovou řadu dieselových motorů se 3, 4, 5, a 6 válci jednotných rozměrů.
Když její zakladatel, Heinrich Büssing, v roce 1929 zemřel, bylo na jeho jméno zaregistrováno přes devadesát patentů. Ještě před druhou světovou válkou se firma Büssing stala po akciové společnosti Daimler-Benz A.G. druhou největší firmou, produkující užitková vozidla v Německu.
Autobus Büssing-NAG typ Trambus 305 T Autobus Büssing-NAG, typ Trambus 305 T, s kapacitou 31 sedících pasažérů poháněl pětiválcový dieselový řadový motor o obsahu 6.177 ccm a výkonu 80 koní při 2.000 otáčkách. Převodová skříň měla pět rychlostních stupňů, maximální rychlost byla 70 km/hod. Téměř stejný, jen o jedno okno delší, byl typ 375 T pro 35 pasažérů, se stavebnicovým motorem stejných parametrů, avšak šestiválcovým. Oba tyto autobusy byly prezentovány v publikaci „Autotypenbuch“ 1936, uvádějící každoroční přehled vyráběných německých vozidel.
Ale k pojmu „TRAMBUS“:
V roce 1931 se firma spojila se společností NAG. Od té chvíle nesla název BÜSSING-NAG, Vereinigte Nutzfahrzeuge A.G. (Spojená užitková vozidla, akciová společnost) a začala vyrábět nové typy autobusů bez kapoty, s řidičským stanovištěm přímo za čelní stěnou karoserie. Znamenalo to při stejné délce podvozku zvětšený vnitřní užitkový prostor a také podstatně zlepšený výhled řidiče.
Prospekt autobusů série 300 T, 350 T a 400T z roku 1937 Prospekt autobusů série 300 T, 350 T a 400T z roku 1937, kde jak tvar vyobrazeného autobusu, tak i grafické zpracování prospektu, se snažily dobovým způsobem navodit dojem mimořádné „dynamiky“ vozidla. Aby nic nerušilo hladké aerodynamické linie, byly i reflektory schované za bohatě chromovanými lištami masky.
prospekt 1937 Z prospektu 1937 jsou i ukázky různých autobusových nástaveb na podvozcích řady „Trambus“. Továrna u nich nabízela škálu stavebnicových čtyř, pěti i šestiválcových motorů.
Typický příklad standardního i prodlouženého nízkorámového podvozku typu Trambus se stojatým motorem vedle řidiče. Nejdřív měly tyto autobusy motor stojatý, umístěný pod isolovaným krytem vedle místa řidiče.
Barevné stylizované vyobrazení avantgardního autobusu z titulní stránky německého reklamního prospektu, ve kterém se zvlášť zdůrazňovalo, že jde o autobus specielně určený pro „říšské dálnice“. V roce 1935, se firma proslavila grandiózním projektem šestikolového aerodynamického autobusu nejtěžší kategorie.
V Německu se začínaly stavět dálnice a už tehdy se vědělo, že na nich se bude jezdit podstatně většími rychlostmi. Takže se logicky počítalo s tím, že začne hrát svou roli zvyšující se odpor vzduchu a že bude potřeba značně zvýšit výkony motorů.
Aerodynamický šestikolový autobus Büssing se okamžitě po svém představení stal zlatým hřebem berlínského autosalonu. Bylo také proč! Měl dva na sobě nezávislé a hodně nezvykle umístěné řadové šestiválcové Diesel motory po 145 koních. Jeden byl vpředu, vedle řidiče, druhý naopak úplně vzadu, ve zužující se aerodynamické zádi karoserie. Bylo to řešení určitě velmi zajímavé, ale po technické stránce značně složité. Každý z motorů byl kardanem propojen s vlastní pětistupňovou převodovkou a naháněl jednu ze dvou zadních hnacích náprav. Převodovky se řadily společně, pneumaticky.
Schematický nákres a popis tohoto autobusu, uvažovaného pro téměř sto cestujících, byl dokonce uveřejněn v našem časopisu Auto.
Názorný průhled avantgardním aerodynamickým autobusem Büssing, jak byl uveřejněn v předválečném československém časopisu „Auto“…
Dalším revolučním vylepšením typové řady Büssing-NAG „Trambus“ se staly autobusové i nákladní podvozky s motory umístěnými pod podlahou. Na spodním obrázku je vidět, jak jednoduše bylo možné motor vyklopit do strany, zcela ven z karoserie, aby byl dokonale přístupný. Pak přišla firma Büssing s řešením ještě revolučnějším! S motorem zcela pod podlahou, uloženým kvůli co nejmenší nástavbové výšce naležato. To znamenalo ještě lepší využití prostoru karoserie, protože dovnitř už nezasahoval žádný tunel.
To neuvěřitelné ale bylo, že po odejmutí bočního víka karoserie bylo možné otočně uložený motor vyklopit do strany. Ven, úplně mimo karoserii, aby se na něm pohodlně a bez omezení dala provádět údržba nebo opravy!
Nápad to byl, z hlediska přístupnosti, možná ještě geniálnější, než jsou dnes obvyklé odklápěcí kabiny…
Novinová fotografie autobusového podvozku Büssing Trambus s podpodlahovým ležatým motorem. Další variantou bezkapotových autobusových podvozků Büssing Trambus byl ležatý motor, uložený tak, že karter se nacházel uprostřed, mezi podélníky rámu. Hlavy motoru byly vlevo, přímo pod sedadlem řidiče a po odklopení bočního víka karoserie byla všechna důležitá a údržbu vyžadující místa velmi dobře přístupná.
Jednalo se o řadový šestiválcový Diesel-motor, který měl výkon 140 koní a seděl ve třech gumových lůžkách pod rámem.
Prospekt autobusu s motorem pod podlahou z roku 1953. Všechna tato řešení firmy Büssing měla společné jedno – na prospektech, jako označení typu, byl vždycky nápis TRAMBUS.
Tramvaje měly odjakživa řidičovo stanoviště přímo za čelní stěnou a kapoty neměly vůbec. Hnací elektromotory u nich byly uložené v podvozcích a nic z nich nezasahovalo do prostoru pro cestující.
Nově vytvořeným slovním spojením „trambus“ tak symbolizovala firma Büssing uplatnění tramvajové prostorové filozofie v konstrukci svých busů.
Třínápravový nákladní Büssing Trambus s plochým podpodlahovým motorem, umístěným vpravo za kabinou.
Der neue Trambus Slovo TRAMBUS bylo od roku 1936 nápadně vytištěno na každém kousku propagačního materiálu bezkapotových autobusů a autokarů Büssing a postupem času se vetřelo do povědomí motoristického světa jako symbolické označení pro všechna bezkapotová užitková vozidla.
Tedy i pro náklaďáky…
Na autobusovém podvozku s podpodlahovým motorem firmy Büssing postavená hliníková skříňová souprava firmy Eylert. Zpracováno s použitím archivních materiálů Jihočeského motocyklového musea a materiálů zapůjčených ze soukromé sbírky Emila Nachlingera.

Přidat kometář k článku:
jméno, přezdívka ...

text